Upozornění našim zaměstnancům z divize ANO

Chcete řídit stát jako firmu? Pak vězte, že tahle firma není vaše soukromá, ale patří občanům.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Deník MF Dnes se podíval na nové poslanecké asistenty. Kolegy novináře zaujalo, že se u zákonodárců hnutí ANO 2011 v hojné míře vyskytují asistenti, kteří byli minulé volební období ve službách Věcí veřejných. Jde například o někdejšího asistenta Michala Babáka Šimona Stejkozu, bývalou asistentku Radka Johna Kateřinu Svobodovou nebo nového tajemníka klubu ANO 2011 Pavla Štulce. 

Mnohem pozoruhodnější nám však připadá reakce některých poslaneckých nováčků na novinářské dotazy.

  • Ivana Dobešová, pětka středočeské kandidátky: „Já bych si to nechala pro sebe, to veřejnost přece vůbec nezajímá. Já si své zaměstnance vybírám podle svých osobních pravidel.“
  • Jana Lorencová, dvojka moravskoslezské kandidátky a bývalá investigativní novinářka (sic!): „Mám právo si zaměstnat, koho chci. To není váš asistent, ale můj.“

Pakliže toto má být výklad sloganu „řídit stát jako firmu“, jsou obě dámy zcela mimo. Nic proti, pokud se poslanci tohoto hnutí zaslouží o to, že se hospodaření státu více přiblíží hospodaření soukromé firmy a ve státu zavládne civilizovanější politická kultura; jen těžko to může vést ke zhoršení současného stavu.

Noví poslanci by si ovšem měli připomenout, kdo je v téhle „firmě“ jejich šéfem a kdo je ze svých peněz živí. Ano, veřejnost zajímá, za co poslanci utrácejí její peníze. A nebude ji to zajímat jen v případě jednoho asistenta, bude ji to zajímat i v případě utrácení náhrad za dopravu, za pronájem poslanecké kanceláře, za telefon. Protože to nejsou peníze poslankyně Dobešové, to jsou peníze veřejnosti.

Ano, poslankyně Lorencová má právo zaměstnat, koho chce. Ve své soukromé firmě, například. Ovšem pokud se rozhodne za peníze státu najmout živnostníka (asistenti nejsou zaměstnanci poslanců), nemůže se divit, že to veřejnost zajímá. Pokud bychom měli parafrázovat její slova: „To nejsou vaše peníze, ale naše.“ Je s podivem, že to jako bývalá novinářka, která odhalovala mnohamiliardové podvody s lehkými topnými oleji, nechápe.

Zkuste někdy v nějaké firmě říct svému nadřízenému, že se hloupě ptá, když chce vědět, za co utrácíte JEHO penízeDobešové se dotazy na jejího asistenta velice nelíbily: „Toto jsou hloupé otázky, odpovídat vám nebudu.“ Takže paní poslankyně, moc prosíme: zkuste někdy v nějaké firmě říct svému nadřízenému, že se hloupě ptá, když chce vědět, za co utrácíte JEHO peníze. Kdyby to šlo, pozvěte k tomu televizní štáby, velmi rádi se podíváme, jak bude reakce vašeho nadřízeného vypadat, a s jakou rychlostí sídlo firmy opustíte.

Samozřejmě je možné, že jde o jedno velké nedorozumění. Že paní poslankyně si vlastně myslely, že se ke státu a veřejným financím budou chovat jako ke své soukromé firmě a ke svým soukromým prostředkům. Což je přeci samozřejmě něco, do čeho veřejnosti vůbec nic není (postoj podobného druhu blahé paměti reprezentovali nejlépe představitelé pražské ODS v čele s Pavlem Bémem). Škoda, že to před volbami paní poslankyně Dobešová a Lorencová dostatečně nezdůrazňovaly.