Netuším, jaké informace o

Netuším, jaké informace o soudu s Tymošenkovou má autor článku, ale já jich (z médií) mám pramálo. Popravdě netuším, zda ten proces je nebo není politický. Skoro si myslím, že není politický v tom smyslu, že by Tymošenková byla stíhána za něco, co neudělala, ale je politický v tom smyslu, že je stíhána proto, že patří k opozici. To, zač je stíhána se zřejmě stalo. Ale kdyby nepatřila k opozici, ale k vládní straně, tak by nikoho nenapadlo ji stíhat. Ale protože k opozici patří, tak stíhána je. Takže skutečně proces podobný Chodorkovskému. Což o to, ten si také "nahospodařil", ale stejně z toho procesu existuje jistá pachuť, vezmeme-li v úvahu, že třeba Abramovič je na svobodě a ve velké pohodě. Je otázka, zda "selektivní spravedlnost" je ještě spravedlností, protože zásadou spravedlnosti je "každému stejně" - ať jsou právní normy jakékoliv, musí platit bez rozdílu na každého. A o tom se dá jak v Rusku tak na Ukrajině dost pochybovat...

Máte pravdu,

že když Tymošenková patřila k vládní straně, stíhána nebyla. A to na ni byly kvůli plynovým čachrům vystaveny zatykače (tuším v Beneluxu, ale negarantuji, prostě někde v Evropě to bylo). Proto si myslím, že je dobré, když si vládní představitelé ty systémy, které sami nastavili, zkusí ochutnat z té "normální" strany. Je to myslím dostatečně výchovné.Jestliže máte jistou pachuť z toho všeho, zvažte, zda by opak nebyl horší, totiž to, co u nás nastalo při opoziční smlouvě. Já jsem čekal, že po vítězství to opozice bývalé vládní straně spočítá, a po dalších volbách zase oni jim, a tak že se budeme po centimetrech trochu kultivovat ... ale ono ne, oni se dohodli, ty drobné hříšky proti majetku státu si pardonovali a pustili se do toho s ještě větší chutí.Selektivní spravedlnost je závažná námitka, ale ruku na srdce, ono to ani v životě jinak nejde. Politici nesmí nařídit soudům: vezměte je všechny najednou, synchronně. A v praxi to taky nejde úplně současně a stejně. Takže to může být prostě jen život, jak se odehrává v celé rozmanitosti, a ne selektivní spravedlnost. Ostatně, té "nerozmanitosti" snad bylo dost, to je asi také dobré vzít do úvahy.S Abramovičem to možná bylo tak, jako s ostatními oligarchy, že poslechli přání vedení státu, a ty nakradené peníze začali točit v Rusku. Tedy alespoň ve větší míře. Ony ty peníze vždycky někomu říkají pane, ať je to politik, nebo oligarcha, kdo je vposledku ovládá. A když ty nakradené peníze začali používat pro gubernie (samozřejmě, že v úmyslu zpevnit své pozemské pozice a dosáhnout snad nesmrtelnosti, nebo co), tak se vedení státu asi upokojilo, protože víc se asi reálně dosáhnout nedalo. (Po Chodorkovského odsouzení se prý značně zlepšil výběr daní!)Ale máte pravdu, s tím dosahováním spravedlnosti byla vždycky potíž. A je dobré na to nezapomínat. Neodpustím si ale jedovatou a provokativní poznámku, že každý politik za katrem je dobrá věc, když je tam za to, co udělal - i když by jich tam mělo být víc. Naprostý souhlas!