Ukrajina stojí na energetické křižovatce

Staré pořádky se v ukrajinské energetice nevídaně rychle hroutí – nastává ústup od zemního plynu a uhlí k většímu využití jádra a obnovitelných zdrojů energie. Jaké má Ukrajina v této oblasti plány a cíle?

Jakub Kučera 24.9.2016
Rusko, Ukrajina, plyn | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rusko, Ukrajina, plyn | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Rusko, Ukrajina, plyn | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Současné ukrajinské energetické plány by bylo možné popsat jako ústup od zemního plynu a uhlí k většímu využití jádra a obnovitelných zdrojů energie. Samozřejmě, že nejde o úplné vyloučení zemního plynu z energetického koláče. Spíše by se měly změnit podíly jednotlivých zdrojů v energetickém mixu – návrh vládní strategie do roku 2035 tuto změnu kvantifikuje následovně.

Zatímco v roce 2013 se zemní plyn podílel na primární energetické spotřebě jednou třetinou, v roce 2035 by to měla být jen jedna čtvrtina. Protože současně celková spotřeba energie naroste o 15 procent, bude absolutní pokles o něco nižší. Místo 47,5 miliardy metrů kubických spotřebovaných v roce 2013 se počítá s 41,1 miliardami (pro srovnání ČR loni spotřebovala 7,3 miliardy). Uhelné odvětví by mělo zažít podobný ústup.

Uvolněné místo by mělo zaplnit jádro a obnovitelné zdroje. Štěpením atomových jader by Ukrajina chtěla v roce 2035 pokrývat čtvrtinu svých energetických potřeb (v roce 2013 to byla pětina) a obnovitelné zdroje se z dnešního minima vyhoupnou na sedminu.

Skladba primární spotřeby energie v roce 2013 (vnitřní kruh) a 2035 (vnější kruh)

Ukrajina, energetika, spotřeba

Pramen: Energetická strategie Ukrajiny do roku 2035 (návrh)

Úspory ve spotřebě

Změnu energetického mixu by měly doprovázet razantní úspory ve spotřebě. Měřeno hrubou spotřebou energie, je ukrajinská „energetika“ přibližně třikrát větší než česká. Oproti roku 1990 sice spotřeba poklesla o polovinu, ale protože po rozpadu SSSR se snížil i hospodářský výkon, zůstává ukrajinská ekonomika energeticky značně náročná.

Po přihlédnutí k rozdílné cenové hladině potřebují Ukrajinci na výrobu jednoho amerického dolaru dvakrát více energie než Češi a dokonce třikrát více než Němci. Podobný obrázek nabízí srovnání emisní náročnosti ekonomiky – emisí skleníkových plynů v závislosti na hospodářském výkonu. Budoucí ekonomický růst proto musí být energeticky mnohem méně náročný, jinak se Ukrajina jen obtížně zbaví geopoliticky nebezpečné závislosti na energetických dovozech.

Srovnání energetické náročnosti Ukrajiny, Polska, Německa a ČR v roce 2013, respektive 1990

Ukrajina, energetika, náročnost

– spotřeba energie (celková primární spotřeba) = tuna ropného ekvivalentu, HDP = deset tisíc USD roku 2005, spotřeba elektřiny = MWh; Pramen: IEA

Energetické odvětví patřilo v ukrajinské ekonomice k nejzkorumpovanějším a nejméně efektivním. To se projevovalo i na vysokých energetických dovozech, které oslabovaly ukrajinskou ekonomiku navenek – v roce 2013 například Ukrajina dovezla ropu a zemní plyn za 18 miliard dolarů – deset procent HDP. Bez těchto dovozů by obchod se zbožím a službami skončil pro Ukrajinu přebytkem.

Navíc energetické odvětví významně zatěžovalo státní pokladnu dotacemi energie pro domácnosti – až pět procent HDP. Majdan přinesl naději na změnu, a zatímco řada ekonomických a politických reforem drhne, v energetice lze konstatovat nemalý pokrok. Současně podle analytiků neudělala nikdy ukrajinská vláda v energetice tolik rozumných kroků jako v uplynulých dvou letech.

Mlčení o úspěších

Anders Aslund z amerického think tanku Atlantic Council uvádí dva důvody, proč se o těchto úspěších ani na Ukrajině příliš nemluví. Ústředním tématem reforem je narovnání cen pro konečné spotřebitele, tedy jejich podstatné navýšení, což nechtějí příliš zdůrazňovat vládní politici. Opozice, často spojená s minulým režimem, pak údajně mlčí proto, že postupně vycházejí najevo závratné částky, jež s požehnáním tehdejších politiků inkasovali různí překupníci a zprostředkovatelé.

Opozice, často spojená s minulým režimem, pak údajně mlčí proto, že postupně vycházejí najevo závratné částky, jež s požehnáním tehdejších politiků inkasovali různí překupníci a zprostředkovatelé.

Nepříliš populární narovnávání cen, respektive vymýcení výjimek a speciálních tarifů pro různé skupiny odběratel, není jedinou cestou, jak naplnit jeden z hlavních cílů reforem – pokles plýtvání energiemi, přičemž na Ukrajině často chybí technická možnost šetřit.

Symptomatická je situace ve vytápění bytů. Ty mají ve srovnání s evropskými zeměmi s podobnými klimatickými podmínkami dvojnásobnou spotřebu na metr čtvereční. Není divu, jestliže většina ukrajinských domácností může teplotu v bytě regulovat jen okny, a 80 procent z nich za teplo neplatí podle skutečné spotřeby, ale podlahové výměry.

Staronové strategie

Tento článek do značné míry čerpá ze dvou strategických dokumentů. Zejména co se týká kýžené situace ukrajinské energetiky v roce 2035, hraje ústřední roli Energetická strategie Ukrajiny do roku 2035, kterou si objednalo ministerstvo energetiky a uhelného průmyslu. Vedoucí institucí při její přípravě byl kyjevský Národní institut strategických studií. Současné problémy ukrajinské energetiky a nutnost reforem ukazuje také Nová strategie Ukrajiny do roku 2020, kterou pro bývalého premiéra Arsenije Jaceňuka připravili ukrajinští a zahraniční experti.

Současné problémy ukrajinské energetiky a nutnost reforem ukazuje také Nová strategie Ukrajiny do roku 2020, kterou pro bývalého premiéra Arsenije Jaceňuka připravili ukrajinští a zahraniční experti

Dokumenty se liší jen v několika bodech – například ten druhý počítá do roku 2020 s rychlejším ústupem od zemního plynu a také nižší spotřebou energie v důsledku vyšší energetické efektivity. Ani jeden z dokumentů sice zatím není oficiální, ale lze předpokládat, že jejich syntéza se v dohledné době stane vládní strategií a nahradí starší strategii z roku 2013. Přitom tento dokument, přijatý ještě za vlády Viktora Janukovyče, se v hlavních rysech neliší od nových strategií – vyšší energetická efektivita, méně plynu, více obnovitelných zdrojů –, chybí v něm ale kroky, jak těchto cílů dosáhnout.

Navíc tehdy i chyběla politická vůle k prosazení potřebných opatření. Reformní úspěchy uplynulých dvou let ukazují, že když se chce, jde to. Navíc, když už se za Janukovyče něco dalo do pohybu správným směrem, pohlídalo si Rusko, aby tento posun nezašel příliš daleko.

Importní závislost na jednotlivých palivech v letech 2013 a 2036 (miliony tun ropného ekvivalentu)

* V případě jádra není rozlišování na domácí produkci a dovoz jednoznačné; některé části výrobního řetězce chce mít Ukrajina více pod kontrolou a část uranu těží už dnes.

Ukrajina, dovoz, závislost

Pramen: Energetická strategie Ukrajiny do roku 2035 (návrh)

Komplikovaný vztah s Ruskem

Mediálně nejzajímavější částí ukrajinské energetiky je plynárenství. Zejména časté konflikty s Ruskem, nezřídka označované za „plynové války“, utkvěly v paměti i evropským čtenářům zahraničního zpravodajství. Stále probíhající ruská agrese vůči Ukrajině spojená s okupací Krymu a de facto části Donbasu toto téma oživila. Ukrajina totiž tradičně závisela na ruských dodávkách plynu a přes její území nakupuje Evropská unie z Ruska přibližně šestinu své potřeby.

Komplikovaný vztah s ruským agresorem ztěžuje smlouva z roku 2009, která je pro Ukrajinu extrémně nevýhodná. Moskva a Kyjev se kvůli ní a paralelní tranzitní smlouvě přou u Stockholmského arbitrážního soudu o astronomické částky.

Komplikovaný vztah s ruským agresorem ztěžuje smlouva z roku 2009, která je pro Ukrajinu extrémně nevýhodná. Moskva a Kyjev se kvůli ní a paralelní tranzitní smlouvě přou u Stockholmského arbitrážního soudu o astronomické částky – ukrajinský Naftohaz žádá po ruském Gazpromu celkem 26,6 miliardy, Rusové naopak 38,7 miliardy dolarů. Není proto divu, že „zbavit se závislosti na dovozech plynu z Ruska“ je mantrou ukrajinské energetické politiky.

Energetická strategie do roku 2035 jde ale ještě dál – Ukrajina by v cílovém roce 2035 neměla dovážet žádný plyn. Kromě snahy nezatěžovat importy bilanci zahraničního obchodu se za tímto cílem nepochybně skrývá fakt, že i plyn kupovaný z EU je ve skutečnosti ruský, a není důvod, proč by se to do budoucna mělo výrazně změnit. Postup je jasný – snížit plýtvání surovinou, a tím i spotřebu na rozumnou úroveň, razantně zvýšit vlastní těžbu a jako mezikrok se zbavit závislosti na plynu dodávaném přímo z Ruska.

Pro cílový rok strategie do roku 2035 předpokládá, že Ukrajina spotřebuje okolo 42 miliard metrů kubických plynu, který si vytěží sama. V roce 2013 činila spotřeba 50 miliard, přičemž 27 miliard metrů kubických se muselo dovézt z Ruska. Co se týká spotřeby, plní Ukrajina plán na více než 100 procent, alespoň podle toho, že v tomto ohledu jsou i energetické strategie z let 2014 a 2015 zastaralé. V roce 2015 potřebovala Ukrajina už jen 33,8 miliardy metrů kubických a letos by mohla spotřeba klesnout na 30 miliard. Tento úspěch má ale dva „háčky“.

Pokles spotřeby

Úsporná opatření spojená s razantním nárůstem cen sice nelze úplně zpochybňovat, ale dalšími dvěma příčinami byly relativně mírná zima a propad HDP, zejména průmyslové výroby. Příští zima nemusí být stejně mírná, a proto může spotřeba opět narůst, a slavit propad spotřeby plynu v průmyslu způsobený jeho krizí, je poněkud zvrácené. (Jen část propadu jde na vrub ztráty průmyslových kapacit na východě země, který Kyjev může na nejbližší dobu nejen energeticky „odepsat“.)

Díky poklesu spotřeby musí Ukrajina dovézt mnohem méně plynu. Loni stačilo importovat jen 15,4 miliardy metrů kubických, letos se počítá s 13 miliardamia v roce 2017 by import mohl klesnout o další miliardu nebo i více. Vedle toho se Ukrajině podařilo zprovoznit plynovody pro dovoz plynu z EU, které mohou zcela pokrýt ukrajinské potřeby. Kyjev proto nemusí letos z Ruska dovézt ani jeden kubický metr (naposledy ukrajinský Naftohaz dovezl plyn z Ruska v listopadu 2015).

Díky poklesu spotřeby musí Ukrajina dovézt mnohem méně plynu. Loni stačilo importovat jen 15,4 miliardy metrů kubických, letos se počítá s 13 miliardami a v roce 2017 by import mohl klesnout o další miliardu nebo i více

Je to samozřejmě také otázka ceny. Pokud se ruská nabídka ukáže výhodnější než import z EU, je Ukrajina opět připravena odebírat surovinu z východu. Tento fakt ale nepochybně posiluje ukrajinské postavení při vyjednávání s Ruskem. Už bylo zmíněno, že mnoho si ukrajinská vláda slibuje od domácí těžby – jen do roku 2020 by se měla ideálně vyhoupnout z dnešních zhruba 20 na 27 miliard metrů kubických. Asociace ukrajinských producentů plynu je podobně optimistická a odhaduje, že se správně nastavenou regulací a s investicemi okolo 1,5 miliardy dolarů ročně lze tento cíl dosáhnout.

Stará ukrajinská naleziště jsou sice do značné míry vytěžena a ta nová menší a roztroušená, ale suroviny je zřejmě dostatek. Panuje naděje, že na Ukrajině by mohla vypuknout „břidlicová revoluce“ jako v USA – technicky vytěžitelný potenciál se odhaduje na 1,8 bilionu metrů kubických, což by Ukrajině stačilo na 60 let. Na druhou stranu není jasné, najde-li se dost investorů ochotných investovat v zemi s kolabující ekonomikou a zatížené konfliktem s Ruskem.

Obdobně pochyby existují ohledně toho, kdy se podaří schválit novou legislativu a jak dobře bude nastavena. Nedávné tanečky okolo daňového zatížení pro těžaře tomu příliš nenasvědčují a Alexandr Dombrovský, člen parlamentní palivo-energetické komise, naznačuje, že i při zachování současné úrovně těžby bude dobrý výsledek.

Spotřeba, domácí těžba a dovoz zemního plynu (v miliardách metrů kubických)

Metr kubický je ve statistice BP výhřevnější než v ukrajinské národní statistice, proto je zde například spotřeba pod hranicí 30 miliard metrů kubických už v roce 2015.

Ukrajina, energetika, těžba

Pramen: BP 2016

Černé zlato s černou budoucností

Uhlí oproti plynu stojí stranou mediálního zájmu. Mohla by to však být tato surovina, kterou by Rusko mohlo proti Kyjevu nasadit jako „energetickou zbraň“. Uhlí, které se na Ukrajině používá zejména k výrobě elektřiny (v teplárenství dominuje plyn), se do značné míry těží na východoukrajinských územích zčásti de facto okupovaných Ruskem – 40 procent ukrajinských elektráren musí spalovat kvalitní antracit, který se těží jen na Donbasu.

Jednou alternativou jsou jeho dodávky do ukrajinských přístavů z USA, Kazachstánu, Austrálie a dalších zemí. Nejjednodušší a nejlevnější způsob je dovézt ho z Ruska, což však vytváří novou závislost na mocném sousedovi. Moskva už ostatně několikrát dodávky zablokovala nebo alespoň zpomalila. Důvodem nebyla ani tolik snaha Ukrajinu energeticky „vyhladovět“ jako přání, aby Kyjev nakupoval uhlí od separatistů, a tím hospodářsky podporoval jejich pseudorepubliky.

Počítá se s postupným útlumem těžby a s tím i celého uhelného odvětví – v roce 2035 se má uhlí na spotřebě energie podílet jen ze čtvrtiny oproti třetině v roce 2013. To ale neznamená, že by uhelné odvětví mělo umřít a vůbec se do něho neinvestovalo.

V květnu 2016 přiznal ministr pro okupovaná území, že Ukrajina kupuje uhlí z území pod kontrolou separatistů. Zdůraznil však, že jde o podniky registrované na Ukrajině, které platí daně ukrajinskému státu, včetně „válečné daně“. Na druhou stranu v roce 2015 připadla polovina dovezeného černého uhlí na Rusko, takže podobně jako v plynárenství i zde Moskva volí cestu spolupráce.

Válečný konflikt na východě Ukrajiny a ekonomická krize snížily těžbu uhlí. Ukrajinské uhelné odvětví také stále trpí řadou problémů podobných těm v plynárenství – nízká efektivita, zastaralá infrastruktura, neprůhledné vztahy a trh pokřivený dotacemi. Nepomáhají ani přírodní podmínky – řada ložisek je hluboko a současně sloje tenké. Ukrajinská těžba uhlí je proto nekonkurenceschopná a podle Nové energetické strategie do roku 2020 patří k nejnáročnějším a nejnebezpečnějším na světě.

Počítá se proto s postupným útlumem těžby a s tím i celého uhelného odvětví – v roce 2035 se má uhlí na spotřebě energie podílet jen ze čtvrtiny oproti třetině v roce 2013. To ale neznamená, že by uhelné odvětví mělo umřít a vůbec se do něho neinvestovalo. Jen zachování těžby v redukované podobě si vyžádá velké náklady, přičemž důraz je nyní kladen na rozvoj regionů pod kontrolou kyjevské vlády. Snaha je také změnit spalovací technologii v elektrárnách, aby mohly pálit i jiné typy uhlí než nedostatkový antracit, a zajistit dostatečné importní kapacity pro případ potřeby.

Spotřeba a domácí těžba uhlí (v milionech tun ropného ekvivalentu)

Ukrajina, energetika, uhlí

Pramen: BP 2016

Sázka na jádro

Navzdory černobylské katastrofě před 30 lety v dubnu hraje jaderná energetika na Ukrajině stále prominentní roli. Patnáct reaktorů s celkovým výkonem 13,8 gigawattů (GW; v ČR jsou nainstalovány čtyři GW) a stejného typu, jako jsou v Temelíně a Dukovanech, v roce 2013 vyrobilo 42,8 procenta elektřiny – jen uhlí bylo významnějším zdrojem. Částečný nedostatek paliva ale pořadí změnil a v roce 2015 bylo jádro s 57 procenty ve výrobě elektřiny šampiónem – dalším důvodem byla sucha, která snížila výrobu ve vodních elektrárnách.

Podle vládních plánů čekají jaderné odvětví velké změny. Dlouhodobě by měla produkce v jaderných elektrárnách vzrůst o polovinu. Částečně by k tomuto skoku mělo přispět zefektivnění současného provozu.

Obdobná situace nastala v letech 1993 až 1995, kdy kvůli ekonomické krizi chyběly prostředky na nákup uhlí. Vedle elektrické soustavy sloužilo jaderné odvětví jako záchranný kruh pro ukrajinské vládní strany. Nízké ceny elektřiny pro domácnosti způsobené mimo jiné nízkými výkupními cenami pro jaderné elektrárny byly vítaným předvolebním dárkem. Jen jedenáct procent výkupní ceny mělo jít na investice a 52 procent spolkl nákup a následné odstranění jaderného paliva. Výsledkem bylo podfinancované odvětví.

Podle vládních plánů čekají jaderné odvětví velké změny. Dlouhodobě by měla produkce v jaderných elektrárnách vzrůst o polovinu. Částečně by k tomuto skoku mělo přispět zefektivnění současného provozu– některé reaktory jsou totiž do sítě nevhodně připojeny a navíc využívané k jejímu vyvažování, což je kvůli jejich malé flexibilitě neekonomické. Dále by měly být postaveny nové kapacity o výkonu čtyři GW, přibližně čtyři velké reaktory.

Dva v Chmelnycké elektrárně se už staví a dokončeny by měly být v roce 2025. Problémem je, že jen dostavba těchto bloků přijde na čtyři miliardy dolarů, což v roce 2015 představovalo okolo 4,5 procenta ukrajinského HDP. I proto začíná vláda pochybovat o smysluplnosti rychlé dostavby. Nedávné proměny ukrajinské energetiky, například propad spotřeby elektřiny, však staví na hlavu plány i jen dva roky staré.

Jaderné palivo

Ukrajinská vláda chce pokračovat v reformách zásobování jaderným palivem. Dříve se kupovalo výhradně od ruského TVELu. Od roku 2008 ale na Ukrajinu dodává i japonsko-americký Westinghouse, jenž nyní zásobuje palivem tři z celkem 16 reaktorů – všechny ale stále používají i ruské palivo. Podle plánů by od roku 2020 mělo šest reaktorů používat výhradně palivo od japonsko-amerického koncernu.

Ukrajinská vláda chce pokračovat v reformách zásobování jaderným palivem. Dříve se kupovalo výhradně od ruského TVELu. Od roku 2008 ale na Ukrajinu dodává i japonsko-americký Westinghouse.

Ukrajina se snaží diverzifikovat nebo rovnou ovládnout i další články výrobního řetězce jaderného paliva – v roce 2015 se například dohodla s francouzskou Arevou na dodávkách obohaceného uranu, které zpracuje Westinghouse. A zvažuje se i rozšíření místní těžby uranu ve spolupráci s Kazachstánem – nyní Ukrajina místní těžbou pokrývá přibližně třetinu svých potřeb.

Někteří odborníci by pak na Ukrajině chtěli závod na výrobu palivových tyčí, ale o profitabilitě podobného kroku se pochybuje – dřívější úvahy o společném rusko-ukrajinském závodu byly uloženy k ledu. Změny se odehrávají i na druhé straně řetězce – v černobylské zóně vznikne sklad vyhořelého paliva. Tento krok by mohl ušetřit až 100 milionů dolarů ročně a snížit závislost na ruských firmách, které se o vyhořelé palivo dosud staraly.

Skladba výroby elektřiny v roce 2013 (vnitřní kruh) a 2035 (vnější kruh)

Ukrajina, energetika, elektřina

Pramen: Energetická strategie Ukrajiny do roku 2035 (návrh)

Obnovitelné zdroje

Ukrajina má předpoklady pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů – technicky dosažitelný potenciál odpovídá téměř dvěma třetinám energetických potřeb v roce 2013. Co lze dosáhnout technicky, ale nemusí vždy dávat smysl ekonomicky, a proto je studie o rozvoji zelené energetiky na Ukrajině od Mezinárodní organizace pro obnovitelnou energii střízlivější – v roce 2030 by mohla Ukrajina pokrýt z obnovitelných zdrojů přibližně čtvrtinu svých současných potřeb. V té době to bude zřejmě o něco méně, protože se počítá s nárůstem spotřeby.

Podstatné zlevnění výroby elektřiny ze slunečního záření a z větru může zásadně změnit energetickou mapu Ukrajiny, ale vládní plány jsou zatím opatrné. Energetická strategie staví na jiném odvětví, kde má Ukrajina nespornou výhodu – na biomase.

Jistou formu Energiewende, německé energetické revoluce, doporučují Ukrajině různí odborníci, protože by vyřešila řadu problémů včetně závislosti na importu zemního plynu. Ukrajinské plány nepředpokládají, že by obnovitelné zdroje v dohledné době dodávaly do sítě třetinu elektřiny, jako je tomu v Německu. Ukrajina sice má například lepší osvit, ale nemohla by si zatím stejně masové rozšíření solárních panelů a větrných turbín dovolit.

Podstatné zlevnění výroby elektřiny ze slunečního záření a z větru může zásadně změnit energetickou mapu Ukrajiny, ale vládní plány jsou zatím opatrné. Energetická strategie staví na jiném odvětví, kde má Ukrajina nespornou výhodu – na biomase. Ta by měla v roce 2035 pokrývat desetinu energetické spotřeby s důrazem na teplárenství, kde by měla nahradit zemní plyn.

Ukrajina oplývá zemědělskou půdou, oproti Česku jí má desetkrát více – zhruba 42 milionů hektarů. Zemědělských odpadů – slámy, sena, slunečnicových slupek nebo výkalů hospodářských zvířat pro výrobu bioplynu – má proto k dispozici značné množství, na západě země k tomu lze přičíst odpady z dřevozpracujícího průmyslu. Ukrajinské zemědělství by mohlo brzy razantně navýšit svou produkci. Předpokladem ale je, že bude odstraněn zákaz prodeje půdy, který blokuje efektivní využívání půdy, a proto nemálo pozemků leží ladem.