Ukrajina překročila Rubikon

Pouliční boje v Kyjevě včetně mrtvých jsou přelomem v dějinách nezávislé Ukrajiny. Hrozí polarizované zemi rozdělení či „bělorusizace“?

Dan Macek 19.2.2014
Násilné střety mezi demonstranty a policií 23. ledna v Kyjevě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Násilné střety mezi demonstranty a policií 23. ledna v Kyjevě. | foto: © ReutersČeská pozice
Násilné střety mezi demonstranty a policií 23. ledna v Kyjevě.

Je krutou ironií, že první mrtvé si politická krize na Ukrajině vyžádala na svátek Dne jednoty. Ten upomíná na první vyhlášení ukrajinské nezávislosti v roce 1919, jež po několika stoletích opět sjednotilo habsburský a romanovský zábor země v jednom státním útvaru.

Na „frontové“ kyjevské Hruševského třídě totiž proti sobě bojují zastánci evropské přináležitosti Ukrajiny, která má nejsilnější podporu v bývalé rakouskouherské, řeckokatolické, západní části státu, a těžkooděnci v žoldu vlády subvencované Kremlem, jež se opírá o volební bašty na ruskojazyčném, pravoslavném východě a jihu země, začasté věrném nikoli ukrajinské autokefální církvi, nýbrž přímo moskevskému patriarchovi.

Takto zjednodušená stereotypní dichotomie ovšem může být značně zavádějící. Jedním z prvních mrtvých demonstrantů například nebyla xenofobní ultranacionalistická mlátička ze západoukrajinské Haliče, nýbrž poezii recitující etnický Armén z ruskojazyčného okolí východoukrajinského Dněpropetrovsku.

Čeští konspirační teoretici by přitom předpokládali, že se to na kyjevských barikádách hemží jinačími Kavkazany – čečenskými džihádisty, kteří se před nadcházející olympiádou v ruském Soči údajně spikli s proradnými banderovci proti západní propagandou nespravedlivě očerňovanému Kremlu.

To my ne, to oni!

Z rozpoutání krveprolití se pochopitelně navzájem obviňují vláda i opozice. Protivládní aktivisté, kteří si dva měsíce zakládali na převažující nenásilnosti statisícových protestů, ukazují prstem na takzvané „tytušky“ – vládou najaté provokatéry, kteří prý mají zavdat záminku k zásahu pomocí vandalismu a útoků na policisty.

Protesty se zvrhly v násilné střety s policií, protože prezident Viktor Janukovyč nereagoval na požadavky pokojných demonstrantůTento týden pochytali „pokojní“ demonstranti už alespoň tucet těchto údajných „tytušek“. Mladí výtržníci ve věku 16 až 18 let se při „výslechu“ před televizními kamerami přiznali, že jim bylo přislíbeno 300 až 350 hřiven denně za vyvolávání anarchie. V úterý časně zrána dvě „tytušky“ prý osobně lapil i bývalý boxerský mistr světa těžké váhy a nynější lídr opoziční strany UDAR Vitalij Kličko. Podle jeho mluvčí se prý přiznali, že byli dovezeni z jihoukrajinského Chersonu s pokynem rozbíjet auta.

„Co se stalo minulou noc, kdy najaté mlátičky postupovali v součinnosti s policií, bylo výmluvné. Jde o vládní scénář, jak potlačit protesty s pomocí zločinců vyvolávajících nepokoje a chaos. Násilí musí být okamžitě zastaveno! To jsem dnes řekl velitelům zvláštních složek na Hruševského ulici,“ distancoval se od násilníků Kličko.

Jiní opoziční vůdci si však o autenticitě výbuchu násilí nedělají iluze. Například exministr vnitra Jurij Lucenko míní, že se protesty zvrhly v násilné střety s policií, protože prezident Viktor Janukovyč nereagoval na požadavky pokojných demonstrantů. „Tyto metody nepodporuji, ale chápu, že jsou důsledkem toho, že prezident Ukrajiny 60 dní ignoruje požadavky milionů nenásilných protestujících,“ uvedl člen někdejšího kabinetu uvězněné expremiérky Julije Tymošenkové.

Konec Ukrajinské republiky?

Přímou rozbuškou k násilnostem však nebyla neúčinnost pokojných protestů, nýbrž kvapné vládní kroky k jejich ráznému potlačení. Minulý čtvrtek přijali vládní poslanci řadu drakonických norem posilujících represivní pravomoci úřadů a omezujících svobodu slova a shromažďování. Hned následující den zákony podepsal prezident.

Rozbuškou k násilnostem nebyla neúčinnost pokojných protestů, nýbrž kvapné vládní kroky k jejich ráznému potlačeníZakazují například nepovolené stavění stanů, pódií a zvukových aparatur, což jsou nedílné atributy dosavadních pokojných masových demonstrací na náměstí Nezávislosti (Majdanu Nezaležnosti), jádru protestního „EuroMajdanu“ i dřívější „oranžové revoluce“. Zákony také zbavují poslanecké imunity politiky účastnící se nepovolených demonstrací. Za „masové porušení“ veřejného pořádku se mají nově ukládat až 15leté tresty odnětí svobody. Aby nebylo pochyb, odkud vítr vane, musejí se odteď neziskovky se zahraničními donátory povinně označovat za „cizí agenty“ – podle ruského vzoru.

„Měsíce se Ukrajina snažila udržovat jakousi rovnováhu mezi Ruskem a EU tím, že se ,rozhodla nerozhodnout‘, kterým směrem se vydá. V těchto dnech máme mnohem lepší obrázek skutečného zabarvení režimu. Těmito opatřeními mnohem jasněji řekli ,ne‘ Evropě,“ poznamenává analytik Paul Ivan z bruselského think tanku European Policy Center.

„Ačkoli se týkají nejzákladnějších aspektů politického života a přetvářejí ústavní strukturu ukrajinského státu, neprošla tato opatření ani nejprostší parlamentní procedurou. Nebyla žádná veřejná slyšení, žádná parlamentní debata, ani žádné skutečné hlasování. Pouze odhadem se určilo, kolik se pro návrh zvedlo rukou. Standardní elektronický hlasovací systém, který vytváří oficiální záznam, nebyl použit,“ upozorňuje známý americký historik Timothy Snyder.

„Vyjadřovat se ,urážlivě‘ o soudcích je odteď protizákonné. Ani pokud půjde o ,pravdu‘, nemusí to být dostatečnou obhajobou. Je například pravda, že nový předseda nejvyššího soudu Ukrajiny kdysi vedl soud, kde se ,ztratily‘ dokumenty o někdejších trestních usvědčeních Viktora Janukovyče za loupež a znásilnění. Ale to se zdá přesně tou věcí, kterou už lidé nebudou smět říkat,“ poukazuje Snyder i na nové omezení svobody slova, jež může mít vážné důsledky pro nezávislou ukrajinskou žurnalistiku, která vzkvétala i poté, co se Janukovyč v roce 2010 dostal k moci. „Tyto zákony ukončují Ukrajinskou republiku, jak ji její občané znají,“ dodává americký historik.V reakci na přijetí „pendrekových zákonů“ rezignoval šéf prezidentské kanceláře i prezidentova mluvčí

Domácí ukrajinští pozorovatelé jsou z nových norem také znepokojeni. „Některé tyto zákazy neuplatňuje ani Rusko, ani Bělorusko, proto se obávám, že se prezident Janukovyč rozhodl být ještě autoritářštější než naši východní sousedé,“ varuje bývalý ředitel ukrajinského vládního oddělení pro evropskou integraci Vasyl Filipčuk. Nová legislativní úprava byla dokonce příliš silnou kávou i pro některé lidi z vládního tábora – v reakci na přijetí „pendrekových zákonů“ rezignoval šéf prezidentské kanceláře i prezidentova mluvčí.

„Bělorusizace“ nehrozí

Za nešťastné považují přijetí nových norem i lidé, kteří si o „prozápadní“ opozici nedělají žádné iluze. „Nemám rád klišé, že jedni jsou hodní a druzí zlí, ale je špatně, že ty zákony byly přijaty v této době. Pořádek se mohl obnovit i podle současných norem. Na Majdaně už to celé skomíralo,“ poznamenal pro ČESKOU POZICI někdejší policejní prezident Stanislav Novotný, který má na Ukrajině četné podnikatelské kontakty.

Propuknutí násilných střetů ho nepřekvapilo: „Opoziční politici a aktivisté na Majdaně dva měsíce dokola pronášejí projevy a nikam to nevede, tak se ke slovu dostávají radikálové.“ Širší konflikt v zemi prý zatím nehrozí, navzdory tomu je radikalizace nebezpečná. „Procesy by se měly nechat doznít normálně. V roce 2015 budou mít volby. Rozhodně není žádoucí žádná revoluce. Ta by vedla k dalšímu rozmělnění státu,“ domnívá se Novotný, podle něhož nesmí demokratizace sklouznout k anarchii jako po oranžové revoluci.

„Je to nešťastný způsob řešení politických rozporů,“ vyjádřil se pro ČESKOU POZICI o nové represivní ukrajinské legislativě bývalý český velvyslanec v Kyjevě Jaroslav Bašta. „Kličko upozorňoval, v co to může vyústit,“ odkázal na varování ukrajinského opozičního předáka, že neústupní vládci občas doplácejí na lidovou zlobu. Jaroslav Bašta: „Za eskalaci vždy mohou dvě strany. Ale už překročili bod. Padla jedna z tradic – na Ukrajině dosud absentovalo násilí, a je jedno, kdo za tím stojí.“

Exministr někdejšího kabinetu Miloše Zemana nechce hodnotit, kdo za nynější propuknutí násilí nese odpovědnost. „Za eskalaci vždy mohou dvě strany. Ale už překročili bod. Padla jedna z tradic – na Ukrajině dosud absentovalo násilí, a je jedno, kdo za tím stojí. To je ta nejhorší zpráva,“ míní Bašta, podle něhož Ukrajině hrozí spíš rozdělení než „bělorusizace“.

K těmto tezím Stanislav Novotný podotýká: „Bělorusizace není možná, protože Ukrajina je velká země velkých rozdílů, se značným přírodním bohatstvím, kde je spousta různých zájmů. Bělorusko je oproti tomu mnohem kompaktnější. Nezapomínejme, že Halič byla 150 let pod Habsburky,“ vyjmenovává odlišnosti mezi oběma východoslovanskými státy.

Na rozdíl od Bašty se Novotný neobává ani rozdělení země. „Komu by to posloužilo? Západní Ukrajina bez Východu zchudne. A dichotomie na Východ a Západ je vůbec zavádějící. Východ ani Západ není jednotný. Zakarpatí je odlišné od Haliče, Poltava od Donbasu. Jih je také odlišný a Krym je úplně něco jiného.“

Režim sundal rukavičky

Ne všichni jsou natolik optimističtí. „Obávám se, že ve hře je více než konec ukrajinského demokratického experimentu. Obávám se, že i ukrajinská státnost, ukrajinská nezávislost a ukrajinská územní celistvost může být ohrožena,“ varuje Vasyl Filipčuk. „Možná mají lidé u moci pocit, že aby mohli zemi bezpečně vládnout ve svůj osobní prospěch, nemohou vládnout celé zemi, ale mohou mít pokušení jaksi nepovažovat některé oblasti nutně za součást Ukrajiny, aby si zajistili, že ovládají celou zemi,“ spekuluje bývalý státní úředník o případné vládní motivaci k další eskalaci.„Obávám se, že i ukrajinská státnost, ukrajinská nezávislost a ukrajinská územní celistvost může být ohrožena,“ varuje Vasyl Filipčuk

Popisy prvních tří obětí na životech každopádně naznačují, že se vláda násilí neštítí. „Čtyři střelné zásahy do hlavy a krku jednoho z mrtvých není (policejní) sebeobrana, nýbrž záměrné zabíjení civilistů,“ uvedly tři opoziční parlamentní formace ve společném prohlášení. Dalšího zasáhla střela do srdce. Třetí z mrtvých podlehl zraněním, když spadl z třináctimetrové výšky z ochozu nad bránou do stadionu Dynama Kyjev, kde ho policejní těžkooděnci (za přihlížení kamer) zbili do bezvědomí.

„Pakliže ustoupíme, dají nás všechny do vězení. Všechny – ty, kteří bojovali, i ty, kteří nebojovali,“ shrnul motivaci ke kladení odporu 20letý Jurij Lilik. Podle serveru BBC se násilná obrana Majdanu těší podpoře nemalé části přihlížejících demonstrantů – kvůli vážné újmě způsobované policejními obušky a gumovými projektily. Tisíce se scházejí k povzbuzování účastníků nočních šarvátek. „Občas působí konfrontace skoro středověce – včetně katapultu (ovšem s moderním doplňkem vlastního twitterového účtu), bojovníků s podomácku vyrobenými ,křižáckými‘ štíty a modlících se popů v sutanách držících ikony,“ píše BBC.

Boxer mírotvorcem

Do popředí snah o uklidnění situace se postavil Vitalij Kličko. Při nedělním pokusu o zastavení násilí ho však bojechtiví demonstranti postříkali hasicím přístrojem. „Děje se něco, k čemu od vyhlášení nezávislosti nedošlo, co si lidé nedovedli představit v nejhorších nočních můrách – násilné střety v hlavním městě,“ lamentuje boxerský šampion. Upřímnost jeho snah nezpochybňoval dokonce ani Kreml. „Osobně si myslím, že tyto výzvy k nenásilí, které nyní pronášejí opoziční vůdcové, a zejména Vitalij Kličko, svědčí o tom, že se situace vymyká kontrole,“ svěřil se médiím ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Že pokojné řešení situace není prioritou pro prezidenta Janukovyče, naznačuje okolnost, že si Klička sice pozval v úterý k rozhovorům, ale sám se na ně nedostavil. „Řekli, že mi prezident zavolá, až bude mít volno,“ uvedl po úterní (ne)schůzce Kličko s odkazem na vyjednávací tým pod vedením šéfa Bezpečnostní rady státu Andryje Kljujeva. „Prezident měl prý jednání. Centrum Kyjeva je celé dny v plamenech, prezident sedí o dva bloky dál a nevšímá si toho,“ prohlásil deklarovaný Janukovyčův vyzyvatel pro příští prezidentské volby.Janukovyčovi docházejí způsoby, jak znovuobnovit moc nad centrem Kyjeva mírovými prostředky

I Janukovyčovi odpůrci se však podle některých mají z čeho zodpovídat. „Opozice kolísá mezi šířením obav z nastávajícího nastolení diktatury a prorokováním brzkého vítězství. Jejich požadavky jsou příliš nerealistické. Šance, že si vymohou předčasné prezidentské a parlamentní volby, zkrátka není reálná,“ míní analytik Volodymyr Fesenko z think tanku Penta.

Janukovyčovi docházejí způsoby, jak znovuobnovit moc nad centrem Kyjeva mírovými prostředky – ke kompromisu se staví zády a bezvýslednými rozhovory s opozicí opakovaně hraje o čas. V této souvislosti stojí za připomenutí čerstvý výnos ministra vnitra Vitalije Zacharčenka číslo 19/24796 opravňující bezpečnostní složky k nasazení střelných zbraní.

V reakci na jeho zveřejnění varoval šéf ukrajinské asociace soukromých držitelů zbraní Georgij Učajkin, že by střelba do demonstrantů mohla odstartovat nedozírný kolotoč násilí. Podle odhadů asociace je mezi obyvateli jen samotného Kyjeva v oběhu 400 tisíc legálně držených zbraní a v celé Ukrajině dva miliony. Kolik je v zemi navíc nelegálně držených zbraní, je prý podle Učajkina těžké odhadnout.

Hej, Slovani!

Viktora Janukovyče zve v dubnu do Prahy jeho český protějšek Miloš Zeman. Skoro ani nepřekvapuje, že pravděpodobný ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který má se Zemanem dlouhodobě napjaté vztahy, hodlá pozvat do Prahy zase Vitalije Klička. Relativně důrazně se však na obranu ukrajinské demokratické opozice svým prohlášením postavil i dosluhující šéf české diplomacie Jan Kohout, člen kabinetu opírajícího svou legitimitu výlučně o mandát prezidenta Zemana:

„Vyzývám ukrajinskou vládu, aby se vyvarovala použití násilí, propustila všechny zadržované aktivisty, a činnost orgánů činných v trestním řízení nasměrovala na násilné provokatéry. Obracím se na prezidenta Ukrajiny, aby byly zrušeny zákony drasticky omezující svobodu slova a shromažďování, jejichž schválení minulý týden se stalo příčinou intenzifikace demonstrací. Zároveň apeluji na čelní představitele demokratické opozice, s některými z nichž jsem měl možnost se osobně setkat během mé poslední návštěvy země, aby využili v maximálně možné míře možnosti dialogu k uklidnění situace a deeskalaci násilností. Česká republika (…) dlouhodobě podporuje transformační proces v Ukrajině a tamní demokratické aktivisty a bude tak činit i nadále.“

Počet příspěvků: 15, poslední 28.4.2014 12:52 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.