Ukrajina může doplatit na sbližování Západu a Ruska

Na ukrajinskou krizi se loni kvůli syrské a migrační krizi téměř zapomnělo. Evropská unie je ukrajinským konfliktem čím dál unavenější, což platí i pro Moskvu. Za této situace všem – zdá se, že i USA – vyhovuje zmrazení konfliktu, dokonce ukrajinské elitě.

Gábor Stier 4.1.2016
Německo, USA, Rusko a střet o Ukrajinu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Německo, USA, Rusko a střet o Ukrajinu. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Německo, USA, Rusko a střet o Ukrajinu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ukrajinská krize loni zmizela z titulních stran světových médií. Od uzavření druhé minské dohody na počátku roku 2015 panoval ve východní části Ukrajiny relativní klid a zprávy hovořily stále více spíše o její situaci, jež se blíží krachu, nebo o vyostřujících se sporech politické elity země.

Evropa je ukrajinským konfliktem čím dál unavenější, zatímco Moskva jedním rázným zásahem přesunula frontu boje za multipolární svět na Blízký východ. Média se soustřeďují na staronové ohnisko krize v Sýrii, přičemž analytici konstatují, že na sbližování Západu a Ruska může ve výsledku doplatit právě Kyjev.

Formování světového řádu

Situaci na Ukrajině nelze pochopit bez přihlédnutí ke střetům v souvislosti s formujícím se světovým řádem, především k vývoji syrské krize, jež je nyní v centru pozornosti. Rovněž rozsah konfliktu lze vysvětlit vyšším napětím mezi Západem a Ruskem, které v podstatě nastalo již ve chvíli zahájení programu Východního partnerství Evropské unie a jež vygradovalo asociační dohodou EU s Ukrajinou.

Situaci na Ukrajině nelze pochopit bez přihlédnutí ke střetům v souvislosti s formujícím se světovým řádem, především k vývoji syrské krize, jež je nyní v centru pozornosti

V této fázi konfrontace byla jednoznačným iniciátorem EU, přičemž vítězstvím euromajdanu, pučem proti bývalému ukrajinskému prezidentu Viktoru Janukovyčovi a následnými volbami, jež převratu zajistily legitimitu, se celý tento geopolitický projekt zaštítěný polský a švédským ministrem zahraničí Radosławem Sikorským, respektive Carlem Bildtem zdál završen.

V pozadí celou dobu byly USA, zatímco Evropa jako by nechápala, že kráčí v minovém poli a věci se stále více vymykají její kontrole. Ukrajina mezitím přišla o Krym a kriminalizace koncepce federativního uspořádání vedla k bojům v Donbasu, přičemž v srpnu 2014 už bylo naprosto jasné, že Moskva vojenskému triumfu Kyjeva zabrání. Kreml dal tímto postupem Západu jasně najevo, jakou cenu bude muset zaplatit, bude-li podceňovat ruské zájmy.

USA a ruské zájmy

V tu chvíli se Evropa začala vzpamatovávat a pod vedením německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Françoise Hollanda byl odstartován minský proces. Jeho výsledkem byla dohoda z loňského února známá jako Minsk 2, která již odrážela, že se iniciativa přenesla na stranu Moskvy. Podle ukrajinského analytika Michaila Pogrebinského výkonem této dohody totiž Kreml může prostřednictvím autonomie Donbasu vyvíjet na Kyjev tlak, čímž ten může zapomenout na svůj sen o jednostranné prozápadní orientaci.

Neuplynuly ani tři dny od chvíle, kdy začaly ruské Suchoje bombardovat pozice džihádistů, a americký prezident Barack Obama poprvé od vypuknutí ukrajinské krize prohlásil, že v jejím řešení je třeba brát v úvahu také ruské zájmy

Zatímco se zdá, že se Evropa, zaplétající se stále více do vlastních vnitřních problémů, se situací smířila a nedopustila, aby ukrajinská strana minský proces blokovala, USA hrají vlastní hru a v podstatě podporují imitaci výkonu dohody. Mezitím, jak dále poznamenává Pogrebinskij, události pouze posílily přesvědčení Kremlu, že Západ rozumí jen síle.

Právě v tuto chvíli vstoupila do hry také Sýrie, když Rusko využilo psychologického okamžiku daného nezdarem amerických snah proti Islámskému státu a migračním tlakem, který stále silněji doléhal na Evropu, a koncem září zahájilo vlastní vojenskou akci, čímž opět naznačilo konec unipolárního světového řádu.

Neuplynuly ani tři dny od chvíle, kdy začaly ruské Suchoje bombardovat pozice džihádistů, a americký prezident Barack Obama poprvé od vypuknutí ukrajinské krize prohlásil, že v jejím řešení je třeba brát v úvahu také ruské zájmy.

Otázka suverenity

Již při únorovém podpisu dohody bylo jasné, že ji dotyčné strany do konce roku 2015 nenaplní. Ve vystupňované nacionalistické atmosféře je však těžké akceptovat zvláštní postavení některých území Donbasu či amnestii a místní volby byly sice na nátlak Moskvy odloženy, nicméně ani separatistické státní útvary na dohodu, a především na postoupení kontroly hranic ukrajinské straně nijak nespěchají.

Je čím dál jasnější, že suverenitu Ukrajiny neohrožuje ani tolik Rusko jako její slabost, a v tomto boji se musí spolehnout především sama na sebe

Nadále sice platí příměří a z frontové linie byly staženy těžké zbraně, takzvané lidové republiky si však žijí vlastním životem. Krize je přitom čím dál únavnější také pro Moskvu, která si však stále udržuje možnost vyvíjet nátlak na Ukrajinu. Za takové situace všem vyhovuje zmrazení konfliktu.

Dokonce i ukrajinské elitě, neboť pozornost se čím dál více obrací od otázky suverenity k vnitropolitickým problémům. O nesnáze – od stále bující korupce přes pokračující recesi ekonomiky a zhoršení veřejné bezpečnosti až po zvýšení komunálních poplatků kvůli splácení úvěrů – přitom není nouze.

Zároveň zjevně slábne vnitřní soudržnost vyvolaná válkou, jak dokazují rvačky v parlamentu, pokles popularity premiéra Arsenuje Jaceňuka a prezidenta Petra Porošenka i apatie Ukrajinců. Je čím dál jasnější, že suverenitu Ukrajiny neohrožuje ani tolik Rusko jako její slabost a že se v tomto boji musí spolehnout především sama na sebe. Tomu se však obtížně čelí, a proto přicházejí vhod i akce, jako je blokáda Krymu či zamezení dodávkám elektrického proudu.

Počet příspěvků: 40, poslední 8.1.2016 08:27 Zobrazuji posledních 40 příspěvků.