Uhlobaron Koláček: Klamání veřejnosti a novinářů bylo chybou

Podnikatel a uhlobaron Antonín Koláček má kvůli privatizaci MUS jít do švýcarského vězení. K výkonu trestu však nenastoupil, aby se mohl obhajovat u českého soudu. V rozhovoru zpytuje svědomí i říká, že pochybila vláda Josefa Tošovského.

Bývalý manažer Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonín Koláček u Městského... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bývalý manažer Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonín Koláček u Městského... | foto: ČTK
Bývalý manažer Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonín Koláček u Městského...

Už několik měsíců měl uhlobaron Antonio Koláček dlít ve švýcarské věznici. Místo toho nyní odpočívá na Mauriciu. Někdejší mozek privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS) do vězení, kam má zamířit kvůli praní špinavých peněz souvisejícímu s MUS, nenastoupil. Cítí totiž poslední šanci, jak se očistit – a sice u českého soudu, který prodej uhelné firmy rovněž rozplétá.

Koláček ještě v Praze poskytl rozhovor, v němž tvrdí, že existuje šance vězení se zcela vyhnout – i tomu švýcarskému. Zároveň dospěl k překvapivému pokání – stydí se, že se tehdy vedení MUS schovávalo za neprůhledného amerického investora Appian Group, který podnik zprivatizoval. Appian se totiž vydával za renomovanou skupinu, jež skomírající doly pozvedne. Vláda mu to uvěřila a za bagatelních 650 milionů korun podíl prodala. Koláček teď lži lituje.

„To je jedna z věcí, za kterou se stále hodně stydím. Když jsem při čtení dokumentů na hlavním líčení slyšel tiskové zprávy, které tehdy připravoval Petr Pudil a jeho tým pro celou skupinu Appian, nebylo mi vůbec dobře, ale vím, že jsem to všechno spoluvytvářel, a cítím za to spoluodpovědnost,“ říká v rozhovoru Koláček.

LIDOVÉ NOVINY: Když jsem vás na začátku prosince potkal na Staroměstském náměstí, vypadal jste klidně a působil uvolněně. Přitom máte zamířit ve Švýcarsku do vězení a v České republice kvůli údajnému tunelování docházíte k soudu. Jste smířen s případným trestem?

Současnou prioritou pro mě je plně se obhájit před českým soudem, protože jsem přesvědčen, že jsme nikomu neublížili a Mosteckou uhelnou zachránili před zánikem

KOLÁČEK: Nejsem si jistý, jestli je pro mě pobyt ve vězení trestem. Během svého života jsem si zvykl žít na mnoha zvláštních místech bez pohodlí a jsem také zvyklý na svou samotu. Daří se mi žít sám se sebou v lásce a radosti, přes všechno, co jsem sám sobě způsobil. Současnou prioritou pro mě však je plně se obhájit před českým soudem, protože jsem přesvědčen, že jsme nikomu neublížili a Mosteckou uhelnou zachránili před zánikem.

LIDOVÉ NOVINY: Ve Švýcarsku vás soud kvůli machinacím v MUS odsoudil k 52 měsícům ve vězení. Chystáte se nastoupit trest?

KOLÁČEK: Přestože vůbec nesouhlasím se švýcarským rozsudkem, vnímám švýcarské vězení jako součást svého osudu a jsem na ně plně připraven. A v podstatě se těším, že si tam odpočinu při práci v zemědělství. Bude to tak trochu bezstarostné období. Už mám i přeložená pravidla pobytu ve vězení do češtiny. Ale jak říkám, nejdříve potřebuji dokončit vysvětlení příběhu Mostecké uhelné před českým soudem a českou veřejností. V tom příběhu je stále mnoho nejasností a skrytých souvislostí. Je třeba, aby se celá pravda ukázala naplno. Stále ještě věřím, že se to stane.

LIDOVÉ NOVINY: Tím, že jste nenastoupil do švýcarského vězení a nezačal vykonávat „švýcarský trest“, mohlo v Česku začít soudní líčení. Byl to cíl?

Nejdříve potřebuji dokončit vysvětlení příběhu Mostecké uhelné před českým soudem a českou veřejností. V tom příběhu je stále mnoho nejasností a skrytých souvislostí. Je třeba, aby se celá pravda ukázala naplno. Stále ještě věřím, že se to stane.

KOLÁČEK: Ano. Kdybych nastoupil ve Švýcarsku do vězení, ztratil bych poslední možnost se plně obhájit, protože by český soud byl pravděpodobně zastaven. Není to sice jednoduchá cesta a stojí mě hodně sil, protože je třeba se vrátit o 20 let a trpělivě vysvětlovat lidem, co se tenkrát doopravdy dělo a co bylo mým skutečným záměrem v Mostecké uhelné. Zároveň se ale musím dívat i na to, co jsem tehdy dělal špatně – a přiznat to.

Velkou chybou bylo to, že jsme poté, co Stephen Noris z Carlyle Group přestal mít zájem investovat do MUS, odkoupili od Američanů značku Appian a použili ji při akvizici akcií MUS jako vlastní. Přirozenější a pravdivější by bylo přiznat se veřejně, že za tou akvizicí stojí také management MUS, který měl zájem vytvořit dlouhodobé podmínky realizaci strategických záměrů MUS. Jenže to tehdy z různých důvodů nešlo. Ale nebylo to nic nezákonného. Jen to vytvořilo velký zmatek ve veřejnosti – a ten chci nyní napravit.

LIDOVÉ NOVINY: Máte větší důvěru v české posouzení případu?

KOLÁČEK: Zcela jistě. Ve Švýcarsku nás odsoudili za 14 dní bez jakékoliv znalosti podmínek a záměrů transformace české ekonomiky a společnosti v devadesátých letech. Je to ani nezajímalo. Nevzali si na pomoc žádného experta na české právo ani na situaci složitě se rodícího energetického trhu v Česku. Řekl bych, že měli předem jasno, čeho chtějí dosáhnout, a podle toho se také rozhodovali. Vlastně jsme je jako lidé vůbec nezajímali.

LIDOVÉ NOVINY: Čistě teoreticky: kdyby vás české soudy pravomocně osvobodily, je šance, že byste nemuseli ve Švýcarsku nastoupit do vězení?

Velkou chybou bylo to, že jsme poté, co Stephen Noris z Carlyle Group přestal mít zájem investovat do MUS, odkoupili od Američanů značku Appian a použili ji při akvizici akcií MUS jako vlastní. Přirozenější a pravdivější by bylo přiznat se veřejně, že za tou akvizicí stojí také management MUS, který měl zájem vytvořit dlouhodobé podmínky realizaci strategických záměrů MUS. Jenže to tehdy z různých důvodů nešlo. Ale nebylo to nic nezákonného.

KOLÁČEK: Jsem o tom přesvědčen. Dokážete si představit ten obrovský rozpor, který by tu najednou vznikl? Vždyť je to celé jen a jen českou záležitostí. Švýcaři do toho nikdy neměli právo zasahovat. Ale z nějakých důvodů to chtěli udělat a udělali.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká byla role bývalých spolumajitelů firmy Vasila Bobely a Petra Pudila na chodu MUS a její privatizaci?

KOLÁČEK: V průběhu čtení dokumentů se ukázalo, na jak velkém množství aktivit se v MUS podíleli i Vasil Bobela a Petr Pudil. Bylo zcela zřejmé, čeho všeho se účastnili, a co také sami iniciativně tvořili. Petr Pudil měl na starosti celou strategickou komunikaci okolo akvizice MUS a Vasil Bobela jako finanční ředitel přispěl velkou měrou k realizaci celé akvizice.

Mimo jiné Vasil Bobela přišel v roce 2002 s myšlenkou převzetí jmění, která nám umožnila stát se skutečnými vlastníky MUS. Do té doby jsme jen kontrolovali akcie. Tato možnost byla plně legální a byla podložena potřebnými posudky, stanovisky auditorů i souhlasem krajského soudu.

LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte skutečnost, že i u českého soudu vystupují spolu s Pavlem Tykačem na straně poškozených?

Ve Švýcarsku nás odsoudili za 14 dní bez jakékoliv znalosti podmínek a záměrů transformace české ekonomiky a společnosti v devadesátých letech. Je to ani nezajímalo. Nevzali si na pomoc žádného experta na české právo ani na situaci složitě se rodícího energetického trhu v Česku.

KOLÁČEK: Když jsme se v roce 2005 po dokončení transformace MUS spolu s Lubošem Měkotou, Petrem Pudilem a Vasilem Bobelou stali jejími konečnými vlastníky, rozhodl jsem se odejít a budovat něco nového, co by mi dávalo hlubší smysl. Začal jsem tvořit společnost osobního rozvoje Maitrea. V té době za mnou začali chodit různí zájemci o můj podíl v MUS. Mí spolupracovníci si vybrali jako budoucího partnera Pavla Tykače, který ocenil MUS v tehdejším stavu na 20 miliard korun. Dodnes říká, že to byla skvělá investice a že MUS má dnes ještě vyšší hodnotu.

LIDOVÉ NOVINY: Jakou škodu jste měl Mostecké uhelné způsobit?

KOLÁČEK: Když na začátku hlavního líčení vystoupil pan Nevola, právní zástupce společnosti Czech Coal Services, kterou vlastní zmínění pánové, že mají za námi takzvanou plovoucí pohledávku ve výši 7,5 miliardy korun, která není v účetnictví, byl jsem v šoku. Vůbec tomu nerozumím a nevím, jaké jsou jejich skutečné záměry.

Pavel Tykač mi ještě nedávno říkal, že od nás žádné peníze nechce. Pánové Pudil a Bobela se spolupodíleli na všem, co se v MUS během její transformace dělo. Jsem přesvědčen, že jim žádná škoda vzniknout nemohla. Vždyť za své miliardové podíly v MUS zaplatili každý 200 tisíc korun.

LIDOVÉ NOVINY: Pochybila česká vláda při prodeji podílu? Kdo a případně jak?

Mimo jiné Vasil Bobela přišel v roce 2002 s myšlenkou převzetí jmění, která nám umožnila stát se skutečnými vlastníky MUS. Do té doby jsme jen kontrolovali akcie. Tato možnost byla plně legální a byla podložena potřebnými posudky, stanovisky auditorů i souhlasem krajského soudu.

KOLÁČEK: Největší chybou české vlády pana premiéra Tošovského bylo, že v roce 1998 vůbec nereagovala na nabídku z 2. dubna 1998, která mohla vyřešit velmi rychle všechny problémy týkající se vlastnictví MUS. Tehdejší vláda si mohla koupit celý balík akcií v rozsahu 49,98 procenta, a získat tím úplnou kontrolu nad MUS, nebo prodat svých 46,26 procenta za mnohem lepších cenových podmínek.

V té době byla cena akcií na burze mnohem vyšší a stát by za svůj zbytkový podíl v MUS mohl dostat až 3,050 miliardy korun. Z dnešního pohledu je nepochopitelné, proč vláda tehdy nejednala. Stejně tak nechápu chování Romana Češky, předsedy Fondu národního majetku.

LIDOVÉ NOVINY: K soudu by v roli svědků měli dorazit i členové někdejší vlády Miloše Zemana. Měl by přijít svědčit i prezident? Mohlo by prezidentovo svědectví do případu něco přinést?

KOLÁČEK: Členové vlády premiéra Miloše Zemana byli již vyslechnuti v přípravném řízení a příště asi u soudu zazní také celý zvukový záznam z jednání vlády při schvalování přímého prodeje státního podílu v MUS. Možná ještě přijdou k soudu i někteří členové vlády, ale spíš si myslím, že by měli přijít lidé, kteří celý prodej podrobně připravovali. Ten prodej neměl jen politické aspekty, ale hlavně velké dopady na sociální a ekonomickou stabilizaci MUS a celého mosteckého regionu. Na ty je třeba se podrobně podívat.

LIDOVÉ NOVINY: Trváte na tom, že jste Českou republiku nijak nepoškodil, a nic jí netuneloval?

Mí spolupracovníci si vybrali jako budoucího partnera Pavla Tykače, který ocenil MUS v tehdejším stavu na 20 miliard korun. Dodnes říká, že to byla skvělá investice a že MUS má dnes ještě vyšší hodnotu.

KOLÁČEK: Ano, trvám. Podívejte se nyní na Mosteckou uhelnou – cožpak je vytunelovaná? Jak jsem řekl u soudu: „Je to krásná zdravá 20letá slečna na vdávání.“ Dnes už je to všechno jasné a jednoduché, ale před 20 lety jsme vůbec nevěděli, jestli MUS přežije. Jsem vděčný všem lidem, kteří se na její záchraně tehdy podíleli.

Děkuji celému tehdejšímu managementu MUS, odborovým předákům, lidem na ministerstvech i ve vedení obcí celého mosteckého regionu. Důležitá byla i součinnost s báňskými úřady a specialisty. Významnou roli měla také Hospodářská a sociální rada Mostecka pod vedením Richarda Falbra nebo Svaz zaměstnavatelů v hornictví. Byla to společná práce nás všech. Bez ostatních lidí by se nám to nikdy nepodařilo.

LIDOVÉ NOVINY: To, že se Appian prezentoval jako renomovaný americký investor, bylo tehdy velice významné. Proč jste se maskovali?

KOLÁČEK: To je jedna z věcí, za kterou se stále hodně stydím. Když jsem při čtení dokumentů během hlavního líčení slyšel tiskové zprávy, které tehdy připravoval Petr Pudil a jeho tým pro celou skupinu Appian, nebylo mi vůbec dobře, ale vím, že jsem to všechno spoluvytvářel, a cítím za to spoluodpovědnost. Klamání veřejnosti a novinářů bylo podle mě velikou chybou a už bych to nikdy nepřipustil. Omlouvám se za to.

Největší chybou české vlády pana premiéra Tošovského bylo, že v roce 1998 vůbec nereagovala na nabídku z 2. dubna 1998, která mohla vyřešit velmi rychle všechny problémy týkající se vlastnictví MUS. Tehdejší vláda si mohla koupit celý balík akcií v rozsahu 49,98 procenta, a získat tím úplnou kontrolu nad MUS, nebo prodat svých 46,26 procenta za mnohem lepších cenových podmínek.

V počátcích českého kapitalismu ale bylo obvyklé, že budoucí vlastníci podniků skrývali své zájmy a svou identitu. Bylo to něco zcela normálního a běžného. Vlastně to umožňuje i náš současný právní rámec, ale myslím si, že do budoucí otevřené společnosti to již nepatří. My jsme se tehdy tak trochu báli, protože jsme nevěděli, kdo stojí za všemi těmi útoky proti nám. Konkurence na finančním i energetickém trhu byla v té době velmi krutá a nelítostná.

LIDOVÉ NOVINY: Věděla vláda před schválením prodeje, že manažeři MUS stojí za Appianem? Kdo přesně o tom případně věděl?

KOLÁČEK: Jedna věc je, kdo to tehdy věděl, a druhá, kdo to dnes dokáže veřejně přiznat. Jedním z lidí, kteří to veřejně přiznávají, je například Ivan Pilip, který nám to dal dokonce písemně. Koneckonců ani Roman Češka se vůbec netají tím, že to vždycky věděl, protože naše aktivity z nějakých důvodů velmi podrobně zkoumal. Důležité je také stanovisko bývalého českého velvyslance ve Švýcarsku, který podával hlášení české vládě.

Ale je zde mnoho dalších lidí, kteří to mohou potvrdit. Ve skutečnosti v zainteresovaných kruzích nebylo opravdu nic tajného, že se na akvizici MUS podílí také management MUS. Věřím, že na tuto otázku odpovědí mnozí svědci u hlavního líčení kladně a čestně.

LIDOVÉ NOVINY: Velký údiv vyvolala změna vašeho jména z Antonína na Antonia. Proč k tomu došlo, respektive co vás inspirovalo při výběru jména Antonio? Souvisí to s tím, že byste se chtěl odstřihnout od etapy „Antonín“ s jejími negativními momenty typu MUS?

Dnes už je to všechno jasné a jednoduché, ale před 20 lety jsme vůbec nevěděli, jestli MUS přežije. Jsem vděčný všem lidem, kteří se na její záchraně tehdy podíleli.

KOLÁČEK: Moje nové jméno Antonio s příběhem Mostecké uhelné společnosti nijak nesouvisí. Je součástí mého osobního zrání a mé léčitelské role ve společnosti. Dlouhodobě se zabývám vším, co by mohlo pomoci lidem prožívat život svobodněji a smysluplněji. Velmi mi v tom pomáhá nejen buddhismus, ale také taoismus, zen, židovství, ájurvéda a další způsoby života.

V průběhu loňského roku jsem se naplno propojil s peruánskou šamanskou linií Q’ero, a ta mi přinesla nejen mé nové jméno, ale především léčení. Peruánský šamanismus mi pomohl kontaktovat se se ztracenými částmi mojí duše, od kterých jsem se odpojil v různých traumatických situacích během svého života. Nyní mi hodně pomáhá léčit hluboká zranění, která byla vytvořena nezpracovanými pocity zrady, křivdy, odmítnutí či nepřijetí, a také pocity odsouzení.

LIDOVÉ NOVINY: Často o své spirituální cestě hovoříte. Když začal soud, poklekl jste. Narážím mezi lidmi často na otázku, zda své náboženské přesvědčení míníte vážně, nebo jde jen o pózu. Jak byste na takový dotaz odpověděl?

Ve skutečnosti v zainteresovaných kruzích nebylo opravdu nic tajného, že se na akvizici MUS podílí také management MUS. Věřím, že na tuto otázku odpovědí mnozí svědci u hlavního líčení kladně a čestně.

KOLÁČEK: Jdu svým životem po cestě srdce, a kdybych to nemyslel vážně, vůbec bych nemohl dělat to, co dělám. Všichni mí spolupracovníci i klienti by cítili moji falešnost. K čemu by mi byl takový život? Asi by ztratil smysl. Potřebuji být pravdivý sám k sobě. Falešnosti jsem si užil v minulosti dost a jsem vděčný Bohu za tuto zkušenost. Alespoň vím, jaké to má důsledky.

Obžalovaní v české kauze MUS

Antonio Koláček (59)

Zřejmě nejvlivnější manažer Mostecké uhelné a bývalý generální ředitel Appian Group, která MUS ovládla. Za praní špinavých peněz v této kauze dostal ve Švýcarsku 52 měsíců vězení. Tamní justice ho předloni uznala vinným také z podvodu a porušování povinnosti při správě cizího majetku. V posledních letech se věnuje duchovním cvičením a buddhismu. Mimo jiné založil centrum pro osobní rozvoj Maitrea.

Petr Kraus (52)

Od švýcarského soudu si vyslechl ortel ve výši 16 měsíců odnětí svobody. Počátkem devadesátých let s Koláčkem založil společnost Newton Financial Management Group, která stála na počátku skupování akcií Mostecké uhelné. „My jsme MUS zachránili, je respektovanou firmou s dobrými vyhlídkami a zaměstnává tisíce lidí,“ uvedl k privatizaci MUS Kraus.

Marek Čmejla (50)

Baskytarista skupiny Všichni Svatí, původně vystudoval kybernetiku. Pohyboval se ve firmách Newton Financial Management Group i Appian. Za podvod a praní špinavých peněz v souvislosti s nákupem akcií MUS mu švýcarský soud zatím nepravomocně udělil čtyři roky vězení.

Oldřich Klimecký (78)

Někdejší generální ředitel a člen dozorčí rady Mostecké uhelné společnosti. Seděl i v dozorčí radě Appian Group. Byl rovněž zastupitelem ODS v Mostě a Ústeckém kraji. Švýcarská justice ho nepravomocně odsoudila na 37 měsíců. V rámci českého trestního řízení má obstavený majetek i část důchodu.

Jiří Diviš (62)

Koncem sedmdesátých let emigroval do Švýcarska, kde vystudoval práva. Z mládí se znal s Koláčkem. Později se stal jeho poradcem. Působil jako člen dozorčí rady MUS. V roce 2003 spolu s Čmejlou řídil strategický vstup Appian Group do Škody Plzeň. Za kauzu MUS dostal ve Švýcarsku 46 měsíců – zatím nepravomocně.

Robert Sýkora (54)

Nebyl jako jediný souzen ve Švýcarsku. Čelí však obžalobě v Česku. Jde o vedlejší větev kauzy. Státní zástupce má za to, že jako náměstek ministra průmyslu přijal třímilionový úplatek. Měl na starost zpracování podkladů pro rozhodnutí vlády o prodeji akcií. Údajný úplatek měl na účet jeho otce zaslat lobbista a zbrojař Pavel Musela, který byl původně rovněž obviněn. Sýkora odmítl vypovídat.

Počet příspěvků: 1, poslední 2.1.2019 10:26 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.