Tvrdohlaví mlynáři softwarového podnikatele

Román Michala Vaněčka není jen o tvrdohlavých mlynářích Karlovi a Františkovi, ale i sága zobrazující české 20. století na příkladu dvou nepoddajných chlapů vázaných slibem svému umírajícímu otci, že ochrání rodinný mlýn proti všem, a budou na něm hospodařit. A tento příběh ústí v otázky, zda je možné a správné takový slib dodržet.

Pavel Matocha 23.1.2019
Michal Vaněček, Mlýn. Fascinující příběh podle skutečné události. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Vaněček, Mlýn. Fascinující příběh podle skutečné události. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Michal Vaněček, Mlýn. Fascinující příběh podle skutečné události.

Vodní mlýn v Hoslovicích nedaleko Strakonic je považovaný za nejstarší zachovaný v České republice. První zmínka o hoslovickém mlynáři vrací až do panování Karla IV. – listina řádu křižovníků s červenou hvězdou z roku 1352 obsahuje zmínku o přítomnosti mlynáře v jihočeských Hoslovicích. Dalším potvrzením jeho středověké existence je listina řádu maltézských rytířů z roku 1430 o koupi mlýna paní Annou ze Štítkova.

O 400 let později, roku 1829, kupuje mlýn rod Harantů, jehož poslední tři mlynáři jsou námětem knihy Michala Vaněčka Mlýn. Fascinující příběh podle skutečné události. Vaněček je zakladatelem, spolumajitelem a ředitelem společnosti T-Soft (27 let), jeho profesí jsou informační systémy. Mimo to napsal 30 knih povídek a pohádek a svým posledním titulem vstoupil do žánru románu.

Držet za všech okolností

Vaněčkův román není jen o tvrdohlavých mlynářích, ale i sága zobrazující české 20. století na příkladu dvou nepoddajných chlapů vázaných slibem svému umírajícímu otci, že ochrání rodinný mlýn proti všem, a budou na něm hospodařit. Vaněček rozehrává příběh mlynářů Karla a Františka, který ústí v otázky, zda je možné a správné takový slib dodržet za všech okolností a za každou cenu.

Bratři mlynáři drží za všech okolností – za války, ve vězení, na psychiatrii. Jsou zvláštní – jediné, co chtějí je, aby je stát neotravoval.

Když nakonec oba všechno vydrží a mlýn a statky udrží – proti nacistům, komunistům i polistopadovým zbohatlíkům –, po smrti jejich synovec mlýn prodá. Co s ním, když tam sám nechce žít? A mělo to všechno smysl? Třetí generace nepopírá, že Karel a František byli hrdinové, ale zároveň říká: „Strejdové dali slib svýmu tátovi, když on tušil, že jde všechno do hajzlu. Měl intuici. A oni to vydrželi. Celý ty léta. Ale co teď? Proč? Před kým to chránit?“

V románu defilují dějiny České republice v kostce. Tvrdé a těžké doby německé okupace a brutálního komunismus v padesátých letech střídá oteplení let šedesátých a ochlazení následné normalizace. Bratři mlynáři drží za všech okolností – za války, ve vězení, na psychiatrii. Jsou zvláštní – jediné, co chtějí je, aby je stát neotravoval: „My po státu nic nechceme. Nic. Ani elektřinu, ani důchod, ani doktory, nic. Tak ať i on dá nám pokoj a nechá nás tu po našem hospodařit a žít.“ Takový byl Karlův a Františkův postoj k životu.

Zbytečné vyhrožování

Jenže moderní stát, a už vůbec ne totalitní, nedemokratický a nesvobodný, nic takového nepřipouští. Když mlynáři navzdory tomu vydrželi stát si za svým, muselo je to ještě více zocelit a zatvrdit. Kouzelně pak působí scéna, když po roce 1989 za nimi přichází vyfintěný právník, že by jejich mlýn a jejich pozemky koupil pro svého klienta, a když je mlynář Karel Hadrbolec neústupný, zkusí mu vyhrožovat.

Vyhrožujte někomu, kdo skrýval za války zbraň, se kterou pak střílel na komunistické funkcionáře, kdo močůvkou pokropil boty esenbákovi, kdo přežil mučení v komunistických věznicích a psychiatriích, kdo jednoho bachaře zalil do betonu, kdo předsedovi národního výboru řekl, že u nich už dlouho nebyl, a to byly dobré časy, proto ať k nim zase dlouho neleze.

Jenže vyhrožujte někomu, kdo skrýval za války zbraň, se kterou pak střílel na komunistické funkcionáře, kdo močůvkou pokropil boty esenbákovi, kdo přežil mučení v komunistických věznicích a psychiatriích, kdo jednoho bachaře zalil do betonu, kdo předsedovi národního výboru řekl, že u nich už dlouho nebyl, a to byly dobré časy, proto ať k nim zase dlouho neleze. Tady je ta ukázka z knihy Mlýn:

„Zaklepal na dveře. Karel otevřel. Mlčel. Čekal, co navoněný elegán chce.
,Já jsem doktor Hejduk, právník, rozumíte.ʽ
Karel vyčkával.
,Poslali jsme vám několik dopisů, dostal jste je?ʽ
Karel se upřeně díval na právníka, bez hlubšího zájmu. ,Je to možný, já se ani pořádně nekoukám, čím zatápím.ʽ
Doktor Hejduk se ušklíbl. ,Máte smysl pro humor,ʽ řekl studeně. ,Podívejte, nabízeli jsme vám za pozemky slušnou cenu, ale jsem ochoten o tom vyjednávat, máme o ty pozemky zájem.ʽ
,Hodláte orat, mládenče?ʽ
,Pane Hadrbolec, já tady zastupuju svého klienta, je to velkopodnikatel, spousta pozemků tady kolem už mu patří. Hodilo by se nám, kdybychom mohli připojit i vaše pole, les, louky a sad.ʽ
,Ale mně je to jedno, mládenče.ʽ
,Doktor, prosím, jsem doktor. Neposadíme se?ʽ
,Ne,ʽ odvětil s úsměvem Karel.
,Heleďte se,ʽ začal Hejduk ztrácet trpělivost, ,vy nám to stejně nakonec prodáte. Tak proč se raději nedomluvit rovnou?ʽ
,Proč bych vám to měl prodat?ʽ zcela upřímně se podivil Karel.
Právník rozhodil rukama a rozhlédl se po dvorku. ,Já nevím, ale třeba vám pole přestanou rodit. Rozumíte? Úroda třeba uschne. Nebo ji napadne nějaká plíseň.ʽ
,Úroda naposledy nebyla v sedmačtyřicátém roce.ʽ
Hejduk se studeně usmál. ,Podívejte, pane Hadrbolec, já jsem se s vámi nepřišel hádat. Já vám přišel učinit nabídku, která se nedá odmítnout. Pokud na ni nepřistoupíte, můžeme vám setsakra znepříjemnit život.ʽ
Karel se na doktora Hejduka na chvíli podíval a pak propukl v nevázaný záchvat smíchu. Musel se přidržet futra dveří. Smál se a nebyl zastavení.
Doktor Hejduk se zmateně rozhlížel.
Když už Karel nemohl popadnout dech, jako mávnutím proutku se přestal smát, několikrát se zhluboka nadechl a pak řekl s naprosto kamennou tváří: ,Mládenče, mně byste chtěl znepříjemnit život? Víte, kolikrát jsem už tohle slyšel?ʽ
Doktor byl zmaten. ,Já to ale myslel vážně! Vůbec nechápete, o čem mluvím!ʽ
,A vy zas nechápete, o čem mluvím já. A co vám povím – buďte za to sakra hodně rád! Jediné, co vám, mládenče, mohu nabídnout, je, abyste mi laskavě políbil prdel. A věřte mi, že to je taky nabídka, která se neodmítá! A teď vypadněte!ʽ
Doktor Hejduk byl na podobné výstupy zvyklý. Ale v Karlových očích najednou uviděl něco, s čím se nikdy nesetkal. Měl pocit, jako by se několik vteřin díval na strašlivý film. Po zádech mu přeběhl mráz. Měl snad poprvé v životě pocit, že by v tom hrozném filmu mohla být i jeho vlastní smrt. Musel po pár vteřinách uhnout pohledem.
,Ještě se tu zastavím,ʽ ohlédl se za Karlem, když spěchal k autu. Dobře ale věděl, že to nikdy neudělá.

Symbol děsivého soukolí

Mlýn je symbolem děsivého soukolí totalitních režimů, které mlely všechny nepohodlné mnohem brutálněji než demokratické

Jinak je román víc smutný a temný než vtipný a veselý. Mlýn je symbolem děsivého soukolí totalitních režimů, které mlely všechny nepohodlné mnohem brutálněji než demokratické. Ukazuje, že svobodně rozhodovat o svém osudu je možné za všech okolností a režimů, ale že podmínkou je ochota a síla vzít zodpovědnost sám na sebe a nést důsledky svých rozhodnutí a voleb. Mohla by sloužit jako doplněk učebnic dějepisu 20. století.

Je to bichle na jeden dlouhý zimní večer a na jaře si pak můžete jet ten mlýn, který nyní spravuje Muzeum středního Pootaví, do Hoslovic prohlédnout.

Mlýn. Fascinující příběh podle skutečné události

AUTOR: Michal Vaněček

VYDAL: Cosmopolis 2018

ROZSAH: 432 stran

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.