A bude hůře...

protože celý systém peer review a hodnocení vědy byl původně postaven na etických principech protestantské morálky a anglosaského smyslu pro fair play, kde podvádění postrádá pro aktéry smysl, neb by jím šidili především sebe sama...Jakmile se na takové etice založený systém hodnocení transponuje do úplně jiného kulturního prostředí, k nám nebo do ČLR, zákonitě nastává značný problém... Další věc je, že s tím jak se vědecký výzkum exponenciálně rozrostl za posledních 50 let do mohutného průmyslového odvětví, a jak vlády vyspělých zemí uvěřily, že výzkum bude zdrojem budoucí prosperity jejich zemí, nastal šílený tlak na administrativní hodnocení efektivnosti vynakládaných, stále rostoucích veřejných prostředků na výzkum.A jsme u toho, že objem vědecké produkce a "pseudoprodukce" narostl za poslední půlstoletí explozivně do rozměrů, kdy již je prakticky neuchopitelný i pro experty v úzce vymezených oborech . Kvalifikovaně posoudit kvalitu a přidanou hodnotu vědecké produkce pak již je často skoro nemožné, protože to vyžaduje dané vědecké práce opravdu přečíst, porozumět jim, odhalit jejich nedostatky a srovnat je s produkci jiných autorů v daném oboru. To do hloubky již skoro nelze provést a z hodnocení se stává "dojmologie"...Jednak na podrobné kvalifikované hodnocení již nemá skoro nikdo čas a pak hlavně, často jde již o natolik specializované a komplexní studie, že kromě autorů jim může do hloubky porozumět a skryté chyby odhalit stále méně expertů...Takže jsme se naučili nahrazovat odborné hloubkové studium a expertní posouzení vědecké produkce povrchnou kvantifikací scientometrických indikátorů, sčítáním "zářezů na pažbě", „natřásáním peří“, počitáním impaktních bodů, citačních ohlasů a sledováním příslušnosti k módních trendům ve vědě...S využitím takových prvků se pak rozdělují veřejné peníze na výzkum, protože úředníkům a profesionálním funkcionářům všeho druhu to umožňuje pohodlný alibismus, se všemi důsledky. Výsledkem jsou perverzní efekty např. tzv. "Metodiky hodnocení výsledků VaV", čili legendárního to "kafemlejnku", jejíž hlavním výsledkem je podpora průměrnosti a podprůmernosti masové produkce „vědy“...V konečném důsledku takový systém silně stimuluje nadprodukci "impaktovaného informačního šumu" a přímo vybízí k podvádění v zájmu  budování osobní kariéry, získaní zajímavé pracovní pozice a především pak získávání peněz na práci a živobytí „vedců“.Výsledek je, že povrchnost, jež je úhlavním nepřítelem hloubkového vědeckého poznání, je stále žádanější a uznávanější normou a místo vědecké práce úřadujeme...No a přidejte si k tomu skutečnost, že obyvatelstvo většiny zemí světa je primárně oportunistický spolek, kterému podvádění a korupce nečiní přílišné potíže a dostanete obrázek velmi neblahého budoucího vývoje vědeckého průmyslu. Původně "aristokratická zábava za účelem uspokojení osobní zvídavosti" se stává "výrobní silou" a masovým způsobem obživy stále intelektuálně průměrnější populace globalizované konzumeristické společnosti. Brrrrr..., nemáme se moc na co těšit, až se polovina světové "vědecké" produkce začne valit z Číny a dnešních rozvojových zemí, neb jak známo, obecné přijetí a aplikace etických norem mívají značné zpoždění za ekonomickým rozvojem...!!!Jako by už dnes nestačilo, že polovina vysoce citované vědecké literatury z oblasti výzkumu rakoviny jsou podle zkušeností šéfů výzkumu farmaceuticých firem pouhé nereprodukovatelné „fabrikáty“, mající za cíl především proslavit své autory a umožnit jim udržet se na vědeckém výsluní...

Nejhorsi je,

ze i ti, kteri by se tomu chteli branit, nevedi jak. Kdyz to budou ignorovat, tak je to v typicke instituci, nema-li nahodou osvicene vedeni (a i jeho moznosti jsou omezene), prevalcuje. Ani to nemusi byt tak ocividne stupidni system, jako je kafemlejnek. Tentyz boj o preziti je ale do znacne miry i mezi casopisy. Vsichni vime, ze mnoho vedcu ma dnes na zdi poveseny seznam vice ci (casto) mene pro jejich vyzkum relevantnich casopisu serazeny podle impaktu. Jako editor mohu potvrdit, ze procento shitu (nekdy zjevneho a snadno odstranitelneho, jindy ale celkem rafinovane maskovaneho, a to nemluvim o pripadnych vyslovenych podvodech) rychle vzrusta a ochota schopnych recensentu klesa. Nejake navrhy? Na jedne strane dnesnim zacinajicim vedcum zavidim drive netuseny pristup k informacim, ale na druhe strane bych nechtel dnes zacinat... Obavam se, ze (stejne jako u autoritativnich rezimu) kdyz zlo dosahne urcite sily, neni nadale moc realne ocekavat efektivnejsi odpor prostrednictvim osobni statecnosti jednotlivcu. Otazka je, mame-li neco jineho, pripadne muzeme-li (a z jakych duvodu) ocekavat/verit, ze se system v dohledne dobe nejak zhrouti. Na druhe strane praci kazdeho je treba nejak hodnotit a vsichni se asi shodneme, ze personalni individualni hodnoceni je problematickou alternativou, kdyz uvazime jeho casovou a moralni narocnost pro hodnotitele a nevyhnutelnou vetsi ci mensi subjektivitu. Rekl bych, ze uvnitr starsich vedeckych komunit stale jeste preziva takova nejaka reliktni predstava o tom, kdo je poctivy a kdo neni, ale uz je prakticky nefunkcni - nic moc se podle ni vetsinou neridi.

To se mohou rovnou lajkovat

U nás žel totožně běží politika, bez programu vyjma marginálních hloupostí pro media, se rozděluje co ještě se rozdělit dá. Tu uhlí, potom lesy, potom ...