Třicet omylů dialogu islámu a křesťanství

Proč pokračovat v dialogu islámu a křesťanství, je-li jejich shoda v podstatě vyloučená? Ve skutečnosti však nejde o náboženský dialog, ale o dialog v křesťanství, a měl by sloužit především k tříbení vlastních i teologických názorů.

François Jourdan, Islam et christianisme, comprendre les différences de fond. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy François Jourdan, Islam et christianisme, comprendre les différences de fond. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
François Jourdan, Islam et christianisme, comprendre les différences de fond.

François Jourdan, francouzský katolický kněz, teolog a odborník na islám, je nejen akademikem, ale byl i dlouho misionářem v muslimské zemi. Jeho kniha Islam et christianisme, comprendre les différences de fond (Jak chápat podstatné rozdíly islámu a křesťanství) pak ukazuje, jak vést dialog islámu a křesťanství, přičemž velkým omylem je, že tato náboženství mají stejný základ. Proto tento dialogu zatím nepřinesl žádné plody.

Neúspěch dialogu islámu a křesťanství je především důsledkem neznalosti obou náboženství. Navíc je často umělý a založený spíše na dobré vůli, opomíjí rozpínavost wahhábismu v islámském světě a má iluzi o možnosti reformy islámu v důsledku jeho chybného srovnání s křesťanstvím, jež změnila reformace a modernita. Jourdan srovnává křesťanství a islám, aniž by se vyhýbal kontroverzím. Dle něho shoda není možná, protože ani ten nejpokrokovější muslim se neodváží říct, že islám nelze reformovat, ale jen že musí přizpůsobit některé své přežitky.

Doktrinální rozdíly

Další podmínku dialogu islámu a křesťanství analyzuje v předmluvě francouzský filozof a odborník na arabské myšlení Remi Brague. Podle něho současný intelektuální diskurz odmítá esencialismus – věci mají strukturu, již lze postihnout rozumem. A vládne přesvědčení, že nic není jisté, což se odráží v chápání islámu – nic o něm neplatí, protože má mnoho forem.

Dialog islámu a křesťanství je založen na vůli jej vést, ale po jeho zahájení si účastníci rychle uvědomí doktrinální rozdíly obou náboženství. Reakcí je uhnutí od tématu, aby se nedotkli druhé strany, protože ji budou usvědčovat z omylu. Tento postoj je chybný.

V takovém případě debata o islámu a jeho soužití s ostatními náboženství nemá smysl. Proto je třeba navrhnout esenci islámu, jež podle Bragua má čtyři premisy: Mohamed byl poslán Bohem; Korán je slovo nadiktované Bohem Mohamedovi, a proto má být ctěno; směr modlitby je Mekka; Mekka je poutním místem.

Dialog islámu a křesťanství je založen na vůli jej vést, ale po jeho zahájení si účastníci rychle uvědomí doktrinální rozdíly obou náboženství. Reakcí je uhnutí od tématu, aby se nedotkli druhé strany, protože ji budou usvědčovat z omylu. Tento postoj je chybný a Jourdan ukazuje 30 omylů, které se objevují v médiích v souvislosti s náboženským dialogem.

Bible a Korán

Jedním z nich je, že islám a křesťanství mají 90 procent věcí společných, protože Korán hovoří o Adamovi, Noemovi, Abrahámovi, Mojžíšovi, Davidovi, Šalamounovi a dokonce o Ježíšovi a Marii. Existují sice rozdíly, ale nejdůležitější je cesta k Bohu. Na tento argument Jourdan odpovídá, že Abrahám podle Koránu dostal knihu a vykonal pouť do Mekky. O těchto dvou pro islám podstatných událostech však Bible mlčí, přičemž patří mezi pět pilířů Islámu.

Křesťanům víra v trojjediného Boha nebrání ctít jednoho Boha. Pro islám je toto učení vážným pochybením, protože Ježíši nemá božský status. Muslimové věří v božský původ Koránu, Bůh je jeho autorem, což je nepřijatelné pro křesťany. Bible a Korán jsou pro obě náboženství důležité, ale jejich smysl a význam je odlišný.

Dalším omylem je, že to, co sbližuje, je důležitější, než to, co rozděluje, což se opírá o tvrzení, že islám a křesťanství jsou monoteistická náboženství. Islám však je přísně monoteistický, zatímco základ křesťanství tvoří trojjediný Bůh. Křesťanům víra v trojjediného Boha nebrání ctít jednoho Boha. Pro islám je toto učení vážným pochybením, protože Ježíši nemá božský status. Muslimové věří v božský původ Koránu, Bůh je jeho autorem, což je nepřijatelné pro křesťany. Bible a Korán jsou pro obě náboženství důležité, ale jejich smysl a význam je odlišný.

Jeden imám na tyto a další rozpory zareagoval: „Nechte doktríny odborníkům.“ S tím, že teologická a doktrinální témata by měla být především pro odborníky, lze souhlasit, ale rozdíly jsou takové, že se objevují v každé debatě. Navíc, kde jsou tito odborníci? V islámu se nikdo nezabývá christologií, ani do hloubky nestuduje Starý a Nový zákon. Občas přednášející citují z Bible, ale to je vše. Islamologové nejsou teology v pravém smyslu.

Většinu časopisů, které se věnují dialogu islámu a křesťanství, založili křesťané. Existuje jen málo islamologů, kteří jsou současně teology, navíc většina z nich je ze Západu. Dobře míněnou radu imáma nelze naplnit, protože odborníci v podstatě neexistují.

Problém s Mohamedem

Ježíš hraje v dialogu islámu a křesťanství důležitou roli. Muslimové často tvrdí, že uznávají jeho místo v historii. Jenomže už samotné jméno Ježíše ukazuje velký rozdíl, v Koránu se mluví o „Îsâ“, zatímco evangelní arabština zvolila jméno „Yasû“, protože zachovává význam slova Ježíš, Bůh zachraňuje. Pro muslimy proto není Ježíš Bůh zachránce. Jourdan hledá původ slova „Îsâ“ a vysvětluje toto jméno na biblickém příběhu o Jákobovi a Ezauovi, který je považován za nepřítele Izraele.

Dnešní křesťané mají problém s Mohamedem. Ti, kteří se snaží vést dialog s islámem, ho často považují za proroka. Tento postoj se ale neshoduje s církevní tradicí. Křesťan nemůže říct, že Mohamed je prorok. Pokud by to řekl, byl by buď muslim, nebo by neznal své náboženství.

Muslimové uznávají narození Ježíše z Marie, ale nevysvětlují ho. Pro křesťany je narození Ježíše z Panny důležité pro pochopení Ježíšovy lidské a božské podstaty. Jeho smrt a vzkříšení popsané evangelisty však muslimové odmítají. Ježíš sice činí zázraky i v Koránu a je hodnocen pozitivně, ale není ukazována podstata Ježíše pro křesťany. Korán o něm říká: „Bůh je Spasitel, syn Marie.“ Tento výrok však není křesťanský, protože křesťan prohlásí, že Spasitel je syn Boží, aby zdůraznil úzké propojení Ježíše a Boha.

Dnešní křesťané mají zase problém s Mohamedem. Ti, kteří se snaží vést dialog s islámem, ho často považují za proroka. Tento postoj se ale neshoduje s církevní tradicí. Svatý Jan z Damašku, který zemřel v Palestině v roce 750, mluví o Mohamedovi jako o „falešném prorokovi“. Svatý Tomáš Akvinský (1225–1274) ve své Summě proti pohanům tvrdí, že žádné božské proroctví nesvědčí v jeho prospěch. Obdivovatel arabské kultury a křesťan Louis Massignon (1883–1962) mluví o Mohamedovi jako o negativním prorokovi – víc se věnuje tomu, co Bůh není, než je.

Kardinál a teolog Yves Congar (1904–1995) v Mohamedovi vidí reformátora, jako byl Luther, ale nikoli proroka v biblickém smyslu, navíc neodpovídá židovsko-křesťanské tradici. Podle emeritního arcibiskupa Alžíru Henriho Teissiera a dominikánského kněze Jacquese Jomiera (1914–2008) se Mohamed podobá biblickým postavám před Abrahámem. Proto křesťan nemůže říct, že Mohamed je prorok. Pokud by to řekl, byl by buď muslim, nebo by neznal své náboženství.

Ježíšovo poselství

Papeže Jana Pavla II. při četbě Koránu překvapilo, že nechápe, co Bůh říká o sobě, a jak se zjevuje ve Starém a Novém Zákoně. Vše, co pochází ze „samozjevení“ Boha, islám nebere v úvahu. Pro křesťana je proroctví projevem Ducha Svatého, a proto všichni proroci, zejména Jan Křtitel, oznamují příchod Ježíše. To však Mohamed netvrdí, a proto je ošidné mu přiznat status proroka. Pokud se o něm v náboženském dialogu mluví jako o prorokovi, spíše to jeho účastníky mate, než rozvíjí dialog.

Jedno z nejdůležitějších Ježíšových poselství je láska k nepřátelům. To, že někdo má jiné, dokonce opačné názory, neznamená, že je třeba ho nenávidět. Spíše je to výzva pro křesťany, aby naplňovali biblická přikázání. V takovém případě má náboženský dialog smysl.

Jourdan ukazuje i další omyly dialogu islámu a křesťanství. Proto se lze ptát: Má tento dialog smysl? Proč v něm pokračovat, je-li shoda v podstatě vyloučená? Na tyto pochybnosti se Jourdan snaží odpovědět. Za prvé, je třeba si vyjasnit jeho důvod – ve skutečnosti nejde o náboženský dialog, ale o dialog v křesťanství. Křesťan by měl na základě islámu promýšlet odpovědi a být schopný vysvětlit své postoje. Dialog slouží především k tříbení vlastních i teologických názorů.

Za druhé, předpoklad názorové shody je chybný. Lidé nikdy nebudou přemýšlet stejně. Cílem není konsenzus, který povede ke klidu a míru, protože by zničil křesťanství. Jedno z nejdůležitějších Ježíšových poselství je láska k nepřátelům. To, že někdo má jiné, dokonce opačné názory, neznamená, že je třeba ho nenávidět. Spíše je to výzva pro křesťany, aby naplňovali biblická přikázání. V takovém případě má náboženský dialog smysl.

Islam et christianisme, comprendre les différences de fond

Jak chápat podstatné rozdíly islámu a křesťanství

AUTOR: François Jourdan

VYDAL: Lʼartilleur 2018

ROZSAH: 380 stran