Jen třikrát?

Nejsou lidi, nejsou vůdci, nejsou nápady, není odvaha... Pod hrozbou věčného politického zatracení se vůdcové celého světa stali třtinou zmítanou větrem průzkumů veřejného mínění, permanentně ohrožovanou klatbou z úst nevládních, ale vládám do práce brebtajících spolků. Hlasatelé všeobecného dobra a ti, kteří vždycky všechno vědí lépe, jsou připraveni je zahrnout lavinou výtek, kritiky a pouličních kraválů. Vytratila se docela obyčejná kuráž nazývat věci pravým jménem - například že když jste pleite, tak jste prostě trop -  a tolik potřebná obrana našich evropských hodnot se proměnila v rétorická cvičení, aby náhodou nebyl někdo vynechán nebo snad dokonce, hrůza pomyslet, dotčen, uražen a společensky znemožněn. Až se zase jednou najde někdo, kdo to bude mít v hlavě srovnané a bude mít odvahu říkat své názory nahlas (a kdo nebude nácek nebo levicový blouznivec), tak se nám všem velice uleví. Ale s touhle partou? No, ale hlavně že diskuse byla intelektuálně na úrovni a že víme o tom, že každý potřebujeme jinak velké sako.