Třetí stadium čínského komunismu: Si Ťin-pchingova éra

Čínský prezident Si Ťin-pching mění zemi v diktaturu jednoho muže. Po změně ústavy se stal doživotním vůdcem Číny a v protikorupční kampani likviduje vnitrostranickou opozici. Dnešní Čína je mnohem nebezpečnější a silnější než za dob Mao Ce-tunga.

Martin Hála 28.4.2018
Prezident Si Ťin-pching pronáší přípitek na konferenci k otázce novodobé... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezident Si Ťin-pching pronáší přípitek na konferenci k otázce novodobé... | foto: Reuters
Prezident Si Ťin-pching pronáší přípitek na konferenci k otázce novodobé... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Čínský loutkový parlament v sobotu 17. března v Pekingu opětovně „zvolil“ Si Ťin-pchinga prezidentem (předsedou) ČLR na další pětileté období. Takzvané Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) současně schválilo dalekosáhlé změny ústavy, přesně podle předchozího návrhu komunistické strany.

Jednou z nich bylo zrušení omezení pro funkci prezidenta na dvě volební období. Změna ústavy umožní Si Ťin-pchingovi setrvat v čele čínského státu na dobu neurčitou. To je přitom tak jako tak už jen symbolická formalita. Post prezidenta je v čínském politickém systému nejméně podstatnou z tří rolí, kterou zastává nejvyšší představitel země. Nejdůležitější z nich je pozice generálního tajemníka, na niž se nabalují další dvě – předseda vojenské komise a prezident.

Ani tento „trojjediný“ (v čínštině stejný výraz jako pro trojjedinost Boží) souběh funkcí však už nemá stejnou váhu jako dřív. Si Ťin-pching celou nomenklaturu obešel loni v říjnu na 19. sjezdu Komunistické strany Číny, kde nechal do stanov strany zanést své „myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“. Stejná klauzule byla teď na zasedání VSLZ zanesena i do čínské ústavy. Doživotní vůdce Si tak má svou pozici posvěcenou nejvyšší („dvojjedinou“) autoritou základního zákona strany i státu (ústava čím dál víc jen parafrázuje stanovy strany).

Završená kampaň

Neomezený mandát pro čínského prezidenta byl jen jedním z 21 ústavních dodatků schválených na současném zasedání VSLZ. Mezi další patřilo navrácení článku o vedoucí úloze strany, který byl ze současné ústavy z roku 1982 vyňat v rámci Teng Siao-pchingových snah o oddělení strany od státu. Pro „architekta čínských reforem“ představovaly funkční limity pro nejvyšší představitele spolu s odlukou strany od státu hlavní kontrolní mechanismy, jak zaručit, aby se neopakovala tragédie neomezené osobní moci, kultu osobnosti a kulturní revoluce z éry Mao Ce-tunga.

Ústavními dodatky na zasedání VSLZ završil Si Ťin-pching svou kampaň za demontáž Teng Siao-pchingova politického systému, zahájenou formálně loni na 19. sjezdu. Na něm Si vyhlásil „novou epochu“ čínského systému (socialismu s čínskými rysy).

Ústavními dodatky na zasedání VSLZ završil Si Ťin-pching svou kampaň za demontáž Teng Siao-pchingova politického systému, zahájenou formálně loni na 19. sjezdu. Na něm Si vyhlásil „novou epochu“ čínského systému (socialismu s čínskými rysy). Si Ťin-pchingova nová epocha má být třetím stadiem vývoje čínského komunismu.

První představoval Mao Ce-tung a jeho revoluční ideologie a praxe. To byl podle Siho správný směr, ale Čína na něj nebyla v té době ještě připravena. Maovy experimenty skončily hospodářským a politickým rozvratem. Po jeho smrti na konci kulturní revoluce stála Čína na pokraji totálního kolapsu. Teng Siao-pching zavedl ve snaze zachránit, co se dá, pragmatické reformy v ekonomice, a do jisté míry i v politice.

Uvolnil také omezený prostor pro osobní, byť nikoliv občanskou svobodu. V kombinaci s důsledně merkantilistickou politikou v zahraničním obchodě vedly jeho reformy k prudkému hospodářskému růstu, který trvá po desetiletí dodnes.

Kvalitativně nová úroveň

Si Ťin-pching se několikrát vyjádřil, že nelze Maovu a Tengovu éru klást do protikladu. Sám se teď v rámci vlastní „nové epochy“ snaží o jakousi syntézu. Komunistická Čína podle něho teď již dosáhla takové ekonomické základny, že se může po Tengově rozvolnění vrátit k „původním záměrům“ (čchu sin) revolučního období. Poněkud kryptický termín „čchu sin“ dominoval projevům na 19. sjezdu. Návrat k „původním záměrům“ znamená v zásadě návrat před Teng Siao-pchinga, k Maovu pravověrnému komunismu, ale na kvalitativně nové úrovni.

Návrat k „původním záměrům“ znamená v zásadě návrat před Teng Siao-pchinga, k Maovu pravověrnému komunismu, ale na kvalitativně nové úrovni. Vedení kolem Si Ťin-pchinga věří, že se mu teď může díky lepší hospodářské základně, a hlavně díky novým technickým nástrojům podařit to, na čem Mao a jeho revoluční generace ztroskotali.

Vedení kolem Si Ťin-pchinga věří, že se mu teď může díky lepší hospodářské základně, a hlavně díky novým technickým nástrojům podařit to, na čem Mao a jeho revoluční generace ztroskotali.Nové nástroje představují zejména různé digitální technologie, které podle představ Pekingu umožní důslednější sledování a kontrolu obyvatelstva, ale také částečný návrat k centrálnímu řízení ekonomiky, což předtím byla Achillova pata všech komunistických režimů.

Pro využívání nových technologií v zájmu centralizovaného, represivního státu se v poslední době vžil termín „digitální leninismus“, zavedený původně německým politologem Sebastianem Heilmannem. Právě díky těmto novým nástrojům může teď ČLR podle představ pekingského vedení opustit systém kontrolních mechanismů zavedených Teng Siao-pchingem a vrátit se k „původnímu záměru“ přímé kontroly.

Teng věřil, že absolutní moc korumpuje absolutně a je třeba ji podrobit vnějším pojistkám. Komunistickou stranu Číny měly kontrolovat jednak paralelní státní instituce, jednak veřejné mínění prostřednictvím médií v rámci dočasného experimentu zvaného „dohled veřejným míněním“.

Pohlcení státu

Vnější kontrola komunistické strany vzala v nové epoše Si Ťin-pchinga rychle za své. Nejprve došlo na média, zglajchšaltovaná v rámci kampaně „Média se musí jmenovat strana!“ na jaře 2016. Teď došlo i na čínský stát. Na 3. plénu ÚV KS Číny týden před zasedáním VSLZ byl schválen program „prohlubování reformy strany a státních institucí“. Čínský „parlament“ jej pak obratem odsouhlasil na svém zasedání. Podstatu tohoto programu popisuje komuniké z 3. pléna: „Prvořadým cílem prohlubování reformy strany a státu je posílení vedení KS Číny ve všech oblastech.“

Komunistická strana v podstatě znovu pohltila stát. Má se tak napříště kontrolovat sama. Namísto vnějších mechanismů jako média či stát k tomu využívá vlastní aparát, konkrétně Ústřední disciplinární komisi pod vedením nejbližšího Si Ťin-pchingova spojence Wang Čchi-šana.

Komunistická strana v podstatě znovu pohltila stát. Má se tak napříště kontrolovat sama. Namísto vnějších mechanismů jako média či stát k tomu využívá vlastní aparát, konkrétně Ústřední disciplinární komisi pod vedením nejbližšího Si Ťin-pchingova spojence Wang Čchi-šana. Tento orgán stál během prvního Si Ťin-pchingova mandátu v čele jeho protikorupční kampaně ve straně. Ta byla namířena nejen proti korupci, ale i různým ideovým úchylkám a dalším disciplinárním prohřeškům a posloužila současně k potírání potenciálních rivalů uvnitř mocenských struktur.

Ústřední disciplinární komise je vnitrostranický orgán bez opory v čínském zákoně. Jako takový nesmí formálně zatýkat ani vyšetřovat, navzdory tomu jeho agenti běžně zadržují podezřelé po celé měsíce. Podle zpráv, jež z utajeného systému zvaného šuang-kuej pronikly na veřejnost, vyslýchají své oběti často drsnými metodami, včetně mučení. Prostí podezřelí nemají v tomto extralegálním systému nárok ani na elementární ochranu, již jinak čínský zákon přiznává běžným vězňům.

Všeobecná korupce

Systém jedné strany, zejména bez vnějších pojistek proti zneužití moci, vede automaticky ke všeobecné korupci ve vládnoucí straně. Před obviněním z korupce je tak zranitelný praktický každý stranický funkcionář. Každý postižený funkcionář má také zpravidla máslo na hlavě, i když třeba padne za oběť čistkám spíše z politických než z disciplinárních důvodů. Všeobecná korupce ve straně současně vede k popularitě čistek mezi běžnými obyvateli. Pro Si Ťin-pchinga představuje protikorupční kampaň, příslovečné čínské win-win, nástroj k nezaplacení.

Systém jedné strany, zejména bez vnějších pojistek proti zneužití moci, vede automaticky ke všeobecné korupci ve vládnoucí straně. Před obviněním z korupce je tak zranitelný praktický každý stranický funkcionář.

Osvědčil se natolik, že jeho působnost teď čínské vedení rozšíří na celou zemi. Z 21 ústavních dodatků schválených na zasedání VSLZ se jich více než polovina týká vytvoření nového orgánu, zvaného Státní dozorčí komise. Ta má v podstatě zprostředkovat rozšíření pravomocí stranické disciplinární komise na celou společnost. Ve svých důsledcích umožní, aby KS Číny stejný dohled, jaký měla dosud nad svými členy, vykonávala nad veškerým obyvatelstvem. Spolu s digitálními metodami sledování povede k bezprecedentní kontrole celé společnosti.

V rámci trendu opětovného upevňování centrální kontroly nad ekonomikou se čínské vedení v uplynulém roce soustředilo především na utužení finančního dohledu. Zadluženost čínského hospodářství totiž považuje za hlavní riziko pro ekonomickou, a tedy i společenskou stabilitu. Jedním z hlavních objektů finančního dohledu se staly velmi viditelné, až extravagantní polosoukromé firmy prudce expandující na dluh v zahraničí. Kredit k akvizicím čerpaly od čínských státních bank; jejich často riskantní manévry v zahraničí proto představují problém pro celý systém.

Mizení vedoucích představitelů

Do hledáčku čínských regulátorů se postupně dostávají skoro všechny společnosti tohoto typu. Jejich vedoucí představitelé jeden po druhém mizí, zjevně v nějaké obdobě neveřejného interního vyšetřování typu šuang-kuej. Během vyšetřování se také restrukturalizuje jejich dluh formou „řízeného odprodeje“ některých aktiv. Strategická aktiva někdy přebere přímo stát. Některé z těchto společností, například Fosun International, zatím vyvázly relativně lehce. U jiných, které ohrozily finanční stabilitu státu výrazněji, se předpokládá tvrdší postih.

Do hledáčku čínských regulátorů se postupně dostávají skoro všechny velmi viditelné, až extravagantní polosoukromé firmy prudce expandující na dluh v zahraničí. Jejich vedoucí představitelé jeden po druhém mizí, zjevně v nějaké obdobě neveřejného interního vyšetřování typu šuang-kuej. Během vyšetřování se také restrukturalizuje jejich dluh formou „řízeného odprodeje“ některých aktiv. Strategická aktiva někdy přebere přímo stát.

Například šéfa pojišťovacího konglomerátu Anbang Wu Siao-chueje, který se proslavil nákupem ikonického hotelu Waldorf Astoria v New Yorku, čeká podle některých zdrojů doživotní vězení. Nepomůže ani to, že má za ženu vnučku Teng Siao-pchinga (ten ostatně patří dnes již do „minulé epochy“). Do stejného soukolí teď podle všeho upadl i bývalý předseda společnosti CEFC Jie Ťien-ming. Ten má ovšem vedle finančních škraloupů ještě jeden, potenciálně závažnější problém.

Loni v listopadu byl v New Yorku zatčen generální tajemník neziskového křídla CEFC, bývalý hongkongský politik Patrick Ho, na základě obvinění z korumpování vysokých afrických politiků ve prospěch CEFC. Jie Ťien-ming je předsedou jak společnosti CEFC, tak jejího neziskového křídla, a pan Ho byl jeho bezprostředním podřízeným. V žalobě amerického ministerstva spravedlnosti, které může z legalistických důvodů výslovně jmenovat jen bezprostředně obviněné, figuruje Jie jako „předseda energetické společnosti se sídlem v Šanghaji“.

Česká stopa

Jako takový je uveden například coby příjemce v kopii některých inkriminovaných e-mailů mezi Patrickem Hoem a korumpovanými politiky v Africe. Z toho by vyplývalo, že musel o jednání svého podřízeného přinejmenším vědět. Společnost CEFC i Patrick Ho se prezentovali jako jakýsi předvoj Si Ťin-pchingovy klíčové zahraničněpolitické iniciativy Pás a stezka (BRI, dříve Nová hedvábná stezka). Jen pár dní před zatčením Patricka Hoa v USA zřídila CEFC v Šanghaji, ve spolupráci s místní univerzitou Fu-tan, Institut pro studium Pásu a stezky a globálního vládnutí.

Pro českou veřejnost by bylo zajímavé, kdyby Pražský hrad poodhalil, jak přesně se Jie Ťien-ming stal v roce 2015 prezidentovým poradcem a proč to tehdy bylo oznámeno až s několikaměsíčním zpožděním

Provalená korupce v Africe tak vrhá stín nejen na společnost samotnou, ale i na iniciativu BRI. To by mohlo být důvodem, proč se ve věci osobně angažoval Si Ťin-pching, který prý osobně nařídil Jie Ťien-mingovo zadržení.

Z hlediska České republiky je tato kauza zajímavá ještě v jednom aspektu. Jedním z bodů obžaloby vůči Patricku Hoovi je, že v roce 2015 převedl půl milionu dolarů na účet Sama Kutesy, v té době předsedy Valného shromáždění OSN, poté, co Kutesa jmenoval Jie Ťien-minga svým „čestným poradcem“. Téhož roku jmenoval tehdy zcela neznámého Jie Ťien-minga svým „čestným poradcem“ také český prezident Miloš Zeman.

Miloš Zeman vyslal v březnu tři své spolupracovníky, aby po stopách jeho čestného poradce pátrali přímo v Číně samotné. Těžko říct, co si od takového bizarního kroku sliboval. Pro českou veřejnost by mohlo být zajímavější, kdyby Pražský hrad poodhalil, jak přesně se Jie Ťien-ming stal v roce 2015 prezidentovým poradcem a proč to tehdy bylo oznámeno až s několikaměsíčním zpožděním.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.