Třetí průmyslová revoluce aneb Konec vlastnické ekonomiky

Podle amerického ekonoma a sociologa Jeremyho Rifkina v novém ekonomickém systému nastane posun od vlastnění věcí k jejich sdílení. Zatímco vlastnictví, jež tvoří základ současného kapitalismu, odděluje od ostatních lidí, bude svět ekonomické spolupráce motivován sdílením. Kapitalismus nezanikne, ale jeho role bude mnohem menší.

Petr Pietraš 17.6.2015
Jeremy Rifkin, The Zero Marginal Cost Society: The Internet of Things, the... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jeremy Rifkin, The Zero Marginal Cost Society: The Internet of Things, the... | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Jeremy Rifkin, The Zero Marginal Cost Society: The Internet of Things, the...

Moderní ekonomika nemá téměř žádné výrobní náklady – po zaplacení vývoje a technologií je produkce v podstatě zadarmo. Společnost, která se na tyto produkty přeorientuje, přestane být zaměřená na zisk, čímž kapitalismu začne docházet dech. Jeho novým konkurentem se stane kolektivní sdílená ekonomika (shared economy).

V roce 2050 pak bude existovat jiný ekonomický systém – sdílení ekonomika –, což je hlavním sdělením knihy amerického ekonoma a sociologa Jeremyho Rifkina The Zero Marginal Cost Society: The Internet of Things, the Collaborative Commons, and the Eclipse of Capitalism (Společnost nulových nákladů: Internet věcí, spolupracující společenství a soumrak kapitalismu).

Změna paradigmatu

Podle německého filozofa Karla Marxe (1818–1883) střelný prach, kompas a tiskařský lis zrodily občanskou společnost. Střelný prach odpálil nástup rytířů, kompas vedl k objevu světového trhu a ke vzniku kolonií. Tiskařský lis pak pomohl šířit nejen protestantismus, ale i regeneroval vědu, a stal se z něj základ intelektuálního vývoje.

Ekonomicko-společenské paradigma se v dějinách změnilo dvakrát, a vždy když nastal zároveň technologický posun v oblastech energetiky, komunikace a transportu

Rifkin se však domnívá, že Marx stejně jako skotský ekonom a filozof a zakladatel moderní ekonomie Adam Smith (1723–1790) přehlíží propojení rozvoje v oblastech energetiky, komunikace a transportu ve stejnou dobu, díky čemuž vzniklo nové ekonomicko-společenské paradigma.

To se v dějinách změnilo dvakrát, a vždy když nastal zároveň technologický posun ve zmíněných oblastech. Pokaždé bylo možné zásadně zvýšit rychlost a spolehlivost zpracování a transportu ekonomických zdrojů, z nichž se následně vyvíjely nové produkty, které byly distribuovány zákazníkovi.

Dominance ve 20. století

První změna ekonomicko-společenského paradigmatu se odehrála v 19. století s nástupem telegrafu, parního stroje a železničních drah. Rifkin toto období označuje za první průmyslovou revoluci, která vyvrcholila v posledních 20 letech 19. století. Následoval objev spalovacího motoru, telefonu, rádia a televize.

Nové energeticko-komunikační schéma společně s energetickým systémem založeným na zpracování ropy dominovalo celému 20. století a začalo se rozpadat až po vypuknutí finanční krize v roce 2008

Nové energeticko-komunikační schéma pak společně s energetickým systémem založeným na zpracování ropy dominovalo celému 20. století a začalo se rozpadat až po vypuknutí finanční krize v roce 2008. Tato druhá průmyslová revoluce a s ní i koncentrace ekonomické moci u velkých koncernů dosáhla vrcholu cenou 147 dolarů za barel ropy.

Společnosti ExxonMobil, Chevron a ConocoPhillips dnes kontrolují většinu amerického ropného průmyslu. Firmy AT&T a Verizon zajišťují 64 procent telekomunikačního trhu. Automobilky General Motors, Ford, Chrysler a Toyota prodávají 60 procent aut v USA. Společnosti News Corp, Google, Garnett, Yahoo! a Viacom ovládají více než polovinu mediálního trhu a firmy Whirlpool, AB Electrolux, General Electric a LG Electronics dodávají 90 procent elektrospotřebičů do domácností.

Internet věcí

Nyní se ocitáme na prahu třetí průmyslové revoluce, jejíž základ tvoří internet věcí. Ten zvyšuje produktivitu natolik, že pořizovací a výrobní náklady mnoha produktů a služeb jsou v podstatě nulové, čímž se stávají bezplatnými. V důsledku toho zdroje zisku koncernů vyschnou, vlastnická práva se postupně vytratí a ekonomika založená na nedostatku se pozvolna promění v přebytkovou.

Ocitáme se na prahu třetí průmyslové revoluce, jejíž základ tvoří internet věcí

Internet věcí se skládá z komunikačního, energetického a logistického internetu, které společně vytvářejí operační systém. Jeho cílem je neustále hledat možnosti, jak zvyšovat efektivitu a produktivitu ekonomických zdrojů, produkce a distribuce zboží a služeb.

Každý tento internet umožňuje fungování ostatních dvou – bez komunikace nelze řídit ekonomiku, bez energetiky produkovat a transportovat informace a bez logistiky je omezeno ekonomické úsilí a transport. Dohromady tvoří tyto tři formy internetu nové budoucí ekonomické uspořádání, jehož doprovodným jevem bude vzestup spolupracujících společenství, která se stanou hlavním organizačním modelem ekonomiky.

Sdílená ekonomika

Rifkin ukazuje i fungování jedince v tomto novém ekonomickém systému. Již dnes řada lidí používá softwary nezatížené licenčními poplatky a sdílí svou kreativní práci s ostatními lidmi dobrovolně a bez nároku na zisk. Přispívají do internetové encyklopedie Wikipedie, píší blogy, natáčejí videa, komponují hudbu, čímž činí tradiční nakladatelství, televizní stanice a hudební nakladatelství nadbytečnými. Stávají se z nich prozumenti – konzumenti, kteří sami produkují.

Sdílená ekonomika je dnes běžná u firem, jako je Uber či Airbnb, nebo u hromadných univerzitních online kurzů (MOOC) – Uber konkuruje taxi službám a Airbnb poskytuje pokoje, byty nebo domy přihlášeným členům. Obě firmy jsou kritizované za to, že v jejich pojetí sdílená ekonomika zvyšuje kapitalistickou nenasytnost, protože bezplatně využívají infrastrukturu společnosti a porušují daňové zákony.

Sdílená ekonomika je dnes běžná u firem, jako je Uber či Airbnb, nebo u hromadných univerzitních online kurzů

Rifkin zaujímá k této kritice shovívavý postoj. Považuje totiž Uber i Airbnb za přechodnou formu hybridní ekonomiky, již tvoří její současné i budoucí uspořádání. Zanedlouho se však prozumenti dokážou vlastními internetovými platformami sdílení těmto firmám ubránit. Rifkin je optimista. Dle něho v souboji idealistické Wikipedie a na zisk orientovaného Googlu zvítězí internetová encyklopedie, v případě výroby energie z obnovitelných zdrojů pak prozumenti, kteří ji budou sdílet.

Kdo však bude náklady na infrastrukturu financovat? Bude například ČEZ nečinně přihlížet, jak se prozumenti odpojují od jeho distribuční sítě, montují solární panely na střechu a přebytečnou energii bezplatně poskytují sousedům?

Nový ekonomický systém

Rifkin nepředpokládá konec kapitalismu, ale jeho vytlačení na okraj a jeho existenci vedle nového ekonomického systému. V něm se podle něho nastane posun od vlastnění věcí k jejich sdílení. Zatímco vlastnictví, jež tvoří základ současného kapitalismu poháněného ziskem, odděluje od ostatních lidí, bude svět ekonomické spolupráce motivován sdílením. Kapitalismus nezanikne, ale jeho role bude mnohem menší.

Nejlepším příkladem ekonomiky založené na vlastnictví – její páteře ve 20. století – je auto, přičemž tento nejviditelnější symbol osobního vlastnictví je spojován se svobodou – kdykoliv k dispozici, aby s ním bylo možné odjet. Podle Rifkina ale tento ekonomický systém končí a přichází doba, kdy přístup k produktům bude důležitější než jejich vlastnictví.

Sdílení aut nebo energie z obnovitelných zdrojů bude pokračováním posunu od individuálního vlastnictví (auto) a centralizované produkce (atomová elektrárna) k decentralizovaným (solární panel na střeše) a kolektivním (sdíleným) uspořádáním

Hudební služba Spotify, půjčovna filmů Maxdome nebo digitální předplatné novin jsou příklady, kdy zákazník neplatí za vlastnictví produktu nebo služby, ale za přístup k nim. Sdílení aut nebo energie z obnovitelných zdrojů bude pokračováním posunu od individuálního vlastnictví (auto) a centralizované produkce (atomová elektrárna) k decentralizovaným (solární panel na střeše) a kolektivním (sdíleným) uspořádáním. Jakou roli bude v takovém světě hrát pracující člověk?

Již dnes existují zcela automatizované továrny bez zaměstnanců, protože čím dál více administrativních a kancelářských prací přebírají algoritmy. Rifkin předpovídá v blízké budoucnosti vyšší zaměstnanost, protože někdo bude muset internetovou infrastrukturu vybudovat, ale poté může tradiční ekonomika skončit. Nahradit by ji mělo sdílení sociálního kapitálu, jež představuje malou část dnešní ekonomiky.

Dnes sice existují různé charity a nadace, jež podporují například výzkumu rakoviny, ale podle Rifkina je třeba sociální kapitál rozšířit do dalších oblastí. Namísto finančního kapitálu bude vznikat lidský kapitál, což zvýší kvalitu života a umožní podporu neziskových nemocnic, škol, pečovatelských služeb, ochrany životního prostředí, sportu a umění.

Utopie, nebo realistická předpověď

Rifkinovu knihu lze považovat buď za úsměvnou utopii – lidská empatie se má díky internetu věcí šířit podobně jako digitální data od jednoho informačního uzlu k druhému a nakonec propojit lidi na celém světě –, anebo za realistickou předpověď společenských změn.

Rifkinovu knihu lze považovat buď za úsměvnou utopii, anebo za realistickou předpověď společenských změn

Rifkin totiž v minulosti několikrát dokázal současné trendy zařadit do budoucího kontextu a ukázat intelektuální horizont. V roce 1994 v knize The End of Work (Konec práce) předpověděl konec masové zaměstnanosti. V roce 2000, kdy o sdílené ekonomice nikdo neměl ani tušení, se v knize The Age of Access: The New Culture of Hypercapitalism, Where All of Life Is a Paid-For Experience (Věk přístupu. Nová kultura hypekapitalismu, v níž vše je vše v životě placené za zkušenost) věnoval ekonomickému přístupu, který bude v digitálním věku důležitější než vlastnictví.

V knize The Third Industrial Revolution: How Lateral Power Is Transforming Energy, the Economy, and the World (Třetí industriální revoluce. Jak postranní moc proměňuje energii, ekonomiku a svět) z roku 2011 pak popisuje dobu, kdy obnovitelné zdroje energie a internet umožní decentralizovat infrastrukturu. Rifkin zatím nikdy nezklamal, proto je třeba jeho nejnovější knihu číst nejen kriticky, ale i pozorně.

The Zero Marginal Cost Society: The Internet of Things, the Collaborative Commons, and the Eclipse of Capitalism

Společnost nulových nákladů. Internet věcí, spolupracující společenství a soumrak kapitalismu

AUTOR: Jeremy Rifkin

VYDAL: Palgrave Macmillan Trade 2014

ROZSAH: 368 stran

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.