Tetování vězňů často odhalí celý jejich život

Etnoložka Alena Lochmannová provedla v letech 2013 až 2017 sondu do tetování v pěti českých věznicích s ostrahou. Při tomto výzkumu absolvovala 102 rozhovorů s tetovanými vězni a 70 dalších s úředníky, strážníky či kaplany. Její kniha Tělo za katrem už je skoro hotová.

Vězni a kérky, to patří k sobě (Francie, 20. století). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vězni a kérky, to patří k sobě (Francie, 20. století). | foto: Dějiny tetování
Vězni a kérky, to patří k sobě (Francie, 20. století).

Nápisy A. C. A. B., křesťanské i hákové kříže, ale také podobizny rodinných příslušníků či andělíčků s dětskou tváří, vytetované nad srdcem. Pestrý je svět vězeňského tetování, které je sice zakázáno, ale dosud praktikováno. „Tělo je vlastně to jediné, co vám ve vězení zůstane. Je pochopitelné, že tam existují různé tělesné modifikace,“ řekla LN Alena Lochmannová, doktorandka etnologie na Univerzitě Karlově, která v pětici českých káznic pořídila 102 rozhovorů s pokérovanými vězni; plus 70 dalších s úředníky, strážníky či kaplany.

Výzkum pro svou disertaci plánovala od roku 2011, dva roky nato prvně vstoupila do vězení. „Poprvé na mě působila velikost, ta tíživá atmosféra, ale v průběhu let mi to přišlo normální. Mám pocit, že člověk pak trochu emočně ochladne,“ říká mladá etnoložka. Z desítek pohovorů, které pořizovala ve věznicích s ostrahou (typ C), si pamatuje především dva vězně.

Terč posměchu

„Jedním byl nájemný vrah. Bylo to i zpočátku mého výzkumu, hodně jsem na to pak myslela. Za vraždu se nestyděl, byl na ni skoro hrdý. Oproti ostatním ani nijak nepředstíral, že je polepšený. Klidně mi i řekl, že až vyjde ven, lidi, kvůli nimž sedí, zabije,“ vypráví Lochmannová o trestanci, který prý neměl zábrany zabít jakéhokoliv muže staršího 18 let. Vězeň, jemuž je i v odborné práci z etických důvodů změněno křestní jméno, nosil na těle extremistické tetování, slovo „grassel“, ale i slzu u oka. Ta je v dané komunitě sdělením, že člověk zabíjel.

Jeden z chovanců si nechal udělat jen tak z hecu slzu, a.stal se proto terčem posměchu ostatních. Stejně vysmíváni jsou pedofilové, kteří stojí v hierarchii nejníže. Říká se jim „pampelišky“ (asi že sfoukli nevinnost).

„Vyloženě ji chtěl. Říkal, že to na ostatní zabírá,“ říká žena, která si v lochu vyslechla své: od hvízdání přes mňoukání až po sprosté narážky. Slzu prý viděla v basách třikrát; jeden z chovanců si ji ovšem nechal udělat jen tak z hecu, byť si ji „nevysloužil“. Byl posléze terčem posměchu ostatních. Stejně vysmíváni jsou pedofilové, kteří stojí v hierarchii nejníže. Říká se jim „pampelišky“ (asi že sfoukli nevinnost).

„Tím druhým, kdo mi utkvěl v paměti, byl právě pedofil. Bez mrknutí obhajoval, že když znásilníte dítě do pěti let, je to v pohodě, protože na to zapomene, zatímco dospělá ženská ne. I když to bylo v závěru výzkumu – a myslím, že už se mě toho tolik nedotkne –, zasáhlo mě to,“ říká Lochmannová. Dotyčný měl na těle náboženské symboly, ale i jakéhosi šaška, z něhož se dělalo až úzko.

Navzdory zákazu

Podobné malůvky mívají dle vědkyně i drogově závislí, u nichž zaznamenala klauna, který si prostřeluje hlavu, či makovice, stříkačky, ale též číslo 13, jež označovalo v americké jurisdikci uživatele marihuany; nosili jej též motorkáři. „Párkrát jsem ukončila rozhovor i předčasně, neboť jsem měla pocit, že zpovídaní byli pod vlivem drog,“ dodává 30letá etnoložka s dovětkem, že návykové látky jsou i v „krimu“ běžně k sehnání. V systému půjček a plateb lze sehnat nejen fet, ale též barvy ke zdobení a věci k výrobě tetovacího strojku.

Kromě zákonů zakazuje tetování i bible a muslimská sunna, navzdory tomu jsou náboženské motivy v českých věznicích běžné

Ten se dříve dělal z motorku od walkmana a jehel, dnes třeba i z holicího strojku či elektrického kartáčku, přičemž se zkombinují i ohnuté lžíce, táhla s jehlami z ocelového kartáče nebo šitíčka. Strojky běží na dvě baterky či trafo. „Ve věznicích jsem viděla čtyři strojky, venku pak u bývalých vězňů tři – jeden mám i doma,“ říká výzkumnice o svém suvenýru. Jako barev se užívá náplní z propisek. Tuší je už méně, špína a čmoud z pálených papučí se do ešusu sbírá také řidčeji než dříve, zato si už vězni dokážou obstarat i originální tetovací barvy.

„Odsouzený má zakázáno tetovat sebe nebo jinou osobu, nechat se tetovat nebo mít ve věznici v držení pomůcky k tetování,“ citovala autorka ze zákona 169/1999 Sb. již ve svém dřívějším článku pro časopis The Journal of Culture (2015). Kromě zákonů zakazuje tetování i bible a muslimská sunna, navzdory tomu jsou náboženské motivy v českých věznicích běžné.

Nejčastější náměty

Doktorandka hovořila i s kaplany. „Překvapil mě jeden z nich, který takové tetování vůbec neodsuzoval. Bral člověka jako celou osobnost, neztrácel víru, ale byl nohama pevně na zemi – nebyl naivní,“ říká Lochmannová, přičemž vzpomíná i na vězeňského psychologa, s nímž probírala mnohé aspekty a důvody tatuáží. „Prostřednictvím tetování vám vězni kolikrát odhalí celý svůj život,“ vysvětluje žena, kterou při každém interview zajímalo, co, proč, jak, kdy a kde si nechali vězni vytetovat. Od všech tak má srovnatelná, ovšem anonymizovaná data.

Dnes si tuzemští vězni tetují hlavně jména, data narození, věci spjaté s rodinou. Portrétů bývá míň než dříve, byť andělíčci mívají tváře reálných dětí. Frčí pavučiny, znamení zvěrokruhu, a to nejvíce štír a býk. Časté jsou nacistické motivy

Od vedení měla svolení výtvory nafotit; nositelům i ostraze pak fotografie ukázala, aby se přesvědčili, že na nich nejsou vidět tváře. Dnes si tuzemští vězni tetují hlavně jména, data narození, věci spjaté s rodinou. Portrétů bývá míň než dříve, byť andělíčci mívají tváře reálných dětí. Frčí pavučiny, znamení zvěrokruhu, a to nejvíce štír a býk (ač to neodpovídá datu narození). Časté jsou nacistické motivy, jednou etnoložka viděla na těle vytetovaný celý náborový plakát Waffen SS!

Slavný akronym A. C. A. B. („All cops are bastards“, v překladu „všichni policajti jsou parchanti“) jeden tázaný vnímal jako „ani cikán, ani Bulhar“. Terénní výzkum přinesl i předběžnou typologii tatérů. „Je jich docela dost, ale dobrých málo,“ říká Lochmannová s tím, že ty kvalitní si chovanci předcházejí. Tetovače dělí do tří skupin.

Tatéři

Zaprvé: ti obyčejní, kérují nepříliš pěkně jen tak za tabák, za drobnou úplatu. Pak jsou „vězeňští profíci“, kteří řemeslo umějí a docela i dbají na originalitu, náměty si přizpůsobí. A pak jsou tatéři elitní, vyhledávaní omezeným okruhem vězňů, kteří mají vyloženě jméno – nejen pro svůj um. Mít od nich tetování je pro jisté skupiny privilegiem: u extremistů, u mafie. „Myslím, že k takovým jsem se ale ani nedostala,“ přiznává. I tak má spoustu znalostí, jak takové prostředí zkoumat.

Obyčejní tatéři kérují nepříliš pěkně jen tak za tabák, za drobnou úplatu. Pak jsou „vězeňští profíci“, kteří řemeslo umějí a docela i dbají na originalitu, náměty si přizpůsobí. A pak jsou tatéři elitní, vyhledávaní omezeným okruhem vězňů, kteří mají vyloženě jméno – nejen pro svůj um. Mít od nich tetování je pro jisté skupiny privilegiem: u extremistů, u mafie.

Spolu s Lukášem Dirgou, jenž se zabývá sociologií vězeňství, je jednou z nemnoha vědkyň, které mají o tak výlučné prostředí zájem. Od příštího semestru bude na FF UK vyučovat nový předmět, vězeňskou etnografii, protože má kolegům co sdělit o tom, jak to za katrem funguje. „Nechci, aby se studenti hrnuli do vězení, ale ráda bych jim ukázala ten terén... Mrzí mě, že se tu až moc recyklují stejná témata,“ kritizuje Lochmannová. Aby mohla bez stipendia dostudovat doktorát, učí na střední i vysoké škole v Plzni; musí se pěkně otáčet.

A její kniha, Tělo za katrem, už je skoro hotová. „Neřešila jsem jen kérky, ale ve vězení – jakožto maskulinním prostoru – jde také o svaly nebo zvětšování genitálu. I o tom píši,“ nastiňuje. „Můj výzkum trval nakonec moc dlouho. Měla jsem skončit dřív, těžko se mi to opouští. Už mi chybí terén k dalšímu výzkumu,“ usmívá se. Plány na zkoumání v další „totální instituci“ už má, ale nechce je zatím prozrazovat.

Alena Lochmannová (30)

  • Původně vystudovala ekonomii, v současnosti je doktorandkou etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
  • Od roku 2011 se zajímá o vězeňskou etnografii, zkoumá mimo jiné tetování či úpravy těla za mřížemi.
  • V pětici věznic s ostrahou (typ C) absolvovala 102 řízených interview s tetovanými vězni.

Od extremismu po romantiku

Vězeňské tetování a jeho symbolika zajímá kriminology už pár století. Například v 19. století byly „kérky“ součástí (pavědeckých) teorií antropologa Cesareho Lombrosa, který razil koncept „člověka zločinného“. Etnoložka Alena Lochmannová provedla mezi lety 2013 až 2017 sondu do tetování v pěti českých věznicích.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.