Terorismus jako racionální volba

Už od 21. září 2001 se i ekonomové ptají, proč mladí inteligentní muži a ženy začnou zabíjet nevinné lidi. Ukazuje se, že rozhodnutí stát se teroristou může být podobné jako rozhodnutí stát se lékařem či právníkem. Jde o racionální volbu, kdy člověk zvažuje náklady a výnosy.

Jan Klesla 23.1.2016
Terorista (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Terorista (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Terorista (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nemůžeme se na to dívat jako na běžný pouliční zločin, vnímání teroristů jako pološílených fanatiků ze zchudlých zemí třetího světa ale také dávno selhalo. Počet útoků přitom roste a jen za minulý rok podle Global Terrorism Database jich bylo spácháno 16 818, z toho přes 30, které vedly ke 100 a více úmrtím. Otázkou, co stvoří teroristu a jak fungují teroristické organizace, se tak už po léta zabývá ekonomická analýza terorismu. Ačkoliv to může znít poněkud cynicky, terorismus je totiž svým způsobem ekonomická činnost jako jakákoliv jiná. K dosažení svých cílů vyžaduje vzácné zdroje, které jsou velmi omezené, má své náklady a také výnosy.

Z principu teroristických organizací jsou pro naplnění jejich cílů klíčovými zdroji jejich členové. Hlavní otázkou, na kterou se proto ekonomové zaměřili, je, jak vypadá takový terorista. Z analýzy libanonské teroristické organizace Hizballáh vyplývá, že jeho členové převyšují svým vzděláním a příjmy průměr ve svém regionu. Typický terorista rozhodně není zoufalý a chudý člověk, ale pochází ze střední vrstvy společnosti, je zaměstnaný, má rodinné zázemí, vzdělání a řadu jiných příležitostí.

Typický terorista rozhodně není zoufalý a chudý člověk, ale pochází ze střední vrstvy společnosti, je zaměstnaný, má rodinné zázemí, vzdělání a řadu jiných příležitostí.

„Jasně se ukazuje, že lidé s vyšším stupněm vzdělání budou obecně mnohem pravděpodobněji sebevražednými útočníky posílanými do zemí západního světa,“ říká americký ekonom a profesor Princetonské univerzity Alan Krueger, který na jednom z nejznámějších ekonomických výzkumů terorismu spolupracuje s Jitkou Malečkovou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Vysvětlení je jednoduché, schopnější lidé jsou zkrátka lepší teroristé. Infiltrace na nepřátelské území, řízení akce v utajení a samotné provedení útoku jsou velmi náročné činnosti, které vyžadují specifické vlastnosti a jistou úroveň intelektu. Z tohoto důvodu si teroristické skupiny do svých řad vybírají hlavně schopné a relativně inteligentní jedince.

Jak moc je ovlivněna produktivita teroristů jejich schopnostmi, bylo také předmětem zkoumání profesorů Efraima Benmelecha z Harvardovy univerzity a Clauda Berrebiho z Hebrejské univerzity na příkladu sebevražedných palestinských útočníků. Ukázali, že existuje jasný vztah mezi efektivitou sebevražedného útočníka a jeho vzděláním. A to ve dvou směrech. Nejenže vzdělanější bomboví atentátníci budou s menší pravděpodobností chyceni během provádění nebo připravování akce, ale také jsou schopni výrazně zvýšit počet obětí.

Terorismus je volba

Je tedy docela jednoduché pochopit, proč teroristické skupiny preferují schopné kandidáty, klíčová otázka ale je, proč se tito lidé k něčemu takovému vůbec propůjčují.

Pohledem ekonomů je terorismus racionální volba, u níž člověk zvažuje její náklady i výnosy. Při vstupu do militantní extremistické organizace se na jedné straně musí vzdát společenských vazeb, dosavadního ekonomického postavení, vlastní svobody a mnohdy i svého života. Najít kvalitní lidi, kteří budou ochotni nést takto vysoké náklady, zejména vzhledem ke zdraví a životu, tak představuje velkou manažerskou výzvu pro vedení každé teroristické organizace. Ředitel Institutu pro studium náboženství, ekonomie a společnosti při Chapmanově univerzitě Laurence Iannaccone, poukazuje v článku The Market for Martyrs na to, že lidé jsou běžně ochotni riskovat bohatství, zdraví, a dokonce život pro rodinu, přátele a někdy i pro úplně cizí lidi. Záleží přitom pouze na jejich motivaci.

Najít kvalitní lidi, kteří budou ochotni nést vysoké náklady, zejména vzhledem ke zdraví a životu, představuje velkou manažerskou výzvu.

Jak upozorňuje Krueger, teroristé neutočí ze zoufalství, závisti nebo šílenství. „Rozhodně to nejsou lidé s psychickými problémy. U sebevražedných atentátníků se nevyskytují podobné problémy jako u sebevrahů. Hlavní motivací těchto lidí je, že pociťují silnou politickou křivdu a touhu ji odčinit,“ říká.

Toho si jsou samozřejmě velmi dobře vědomi i teroristé a jejich vůdci. Na politických, popřípadě pseudonáboženských manifestech staví svou ideologii a na příkladu sebevražedných útočníků Iannaccone ukazuje, že se zaměřují i na osobní motivaci. Dobrovolník je odměňován jak před sebevražedným aktem samotným, tak i po jeho skončení. Škála benefitů je přitom rozsáhlá. Nejvýznamnější „výnosy“ zahrnují „slávu, čest, uznání, vlastní hodnotu sebevražedného činu, odměnu pro rodinu a přátele, očekávanou osobní odměnu v tomto nebo v dalším životě a zasáhnutí a ponížení nepřítele“.

Jak se efektivně bránit?

Právě velký rozsah benefitů, kterými jsou teroristé schopni zatraktivnit členství ve své organizaci, a fakt, že teroristé jsou často velmi schopní jedinci, představují hlavní problém pro efektivní obranu. Navíc se teroristé takovým opatřením velmi zdatně a rychle přizpůsobují.

Když se například izraelské bezpečnostní složky začaly více soustředit na mladé nezadané muže jako na typické sebevražedné útočníky, teroristé reagovali změnou způsobu náboru. Bruce Hoffman, ředitel Centra pro bezpečnostní studie na Georgetownské univerzitě, vysvětluje, že teroristé začali verbovat namísto mladých nezadaných mužů ty ženaté, matky od dětí nebo jedince ve středním věku.

Poznatky ekonomů naznačují, že vojenské akce zaměřené na vrchní činitele teroristických organizací mají v boji proti terorismu svůj význam.

Podobný efekt mělo i zavedení detektorů kovů na letištích v USA v 70. letech. Ekonomové Walter Enders a Todd Sandler vysvětlují, že toto opatření sice vedlo ke snížení únosů letadel, ale na druhou stranu přímo i ke zvýšení počtu jiných útoků.

„Musíme se zaměřit právě na organizace, které rekrutují a trénují mladé lidi,“ doporučuje Krueger. Poznatky ekonomů naznačují, že vojenské akce zaměřené na vrchní činitele teroristických organizací, omezování extremistických kazatelů a pohybu potenciálních teroristů, kontrolování vytipovaných jedinců nebo zahraniční finanční pomoc mají v boji proti terorismu svůj význam. Především proto, že zvyšují náklady teroristických skupin. Jenže to bohužel zdaleka nestačí.

Kde není poptávka, není ani nabídka

Může to znít až banálně, ale když lidé nebudou mít v první řadě k terorismu důvod, teroristické organizace nebudou schopny fungovat. Je proto potřeba zaměřit se právě na jejich nejcennější zdroj a jeho nabídku.

Zlepšení sociálních služeb v problémovém regionu, odepření mediální pozornosti teroristům, větší náboženská tolerance nebo ekonomická svoboda mohou efektivně snížit motivaci k teroristickým aktivitám a tím i důvod k jejich provedení. „Rozšiřování svobody slova je silným nástrojem proti terorismu. Pokud mají lidé pocit politické křivdy, tak právě prosazení větších politických práv v jejich zemích pomůže tento pocit odstranit,“ říká Krueger.

Dlouhodobé zaměření na země původu teroristických organizací může pomoci i z druhé strany. Jejich dlouhodobým cílem je politická, ekonomická, náboženská nebo sociální změna. Důležitou strategií tak je zabránit, aby z takových změn mohli profitovat. Podstatná je přitom i reakce v zasažených státech. Podle Kruegera je klíčové nedat teroristům pocit, že dosáhli svého. „Racionální odpovědí je nepanikařit, nereagovat tak, jak chtějí,“ říká s tím, že to samozřejmě není vůbec snadné. Především politici by měli reagovat klidně. Nejlepší strategií je tak slavné britské válečné heslo Keep calm and carry on.