Není to vymyšlený příběh. Před pár lety v Česku studoval chlapík, jenž se nejprve stal interním doktorandem Univerzity Karlovy, který dostává i měsíční stipendium – tehdy to činilo něco přes 5000 korun. Začal pracovat na své dizertaci. Záhy přišel na to, že to není velká dřina. Proto se přihlásil na druhé doktorské studium; v příbuzném oboru na Západočeské univerzitě. Ani nemusel téma práce příliš měnit. A nebylo mu to dost – přibral si nakonec ještě doktorandství třetí, řekněme že v Pardubicích...
Nejde o to, zda by byl tak geniální, že stíhal plnit povinnosti tří škol na trati Plzeň-Praha-Pardubice, ale spíše o to, že se po tuzemských doktorandech běžně nechce příliš. Stačí pět atestací, státnice, podíl na výuce a ve finále obhájit dizertační práci. K jejímu napsání mají budoucí vědci čas – od tří do osmi let. Studentů, kteří jsou dokonce sami rozladěni tím, jak volné je v ČR „doktorské“ studium a jak málo se jim školitelé věnují, není málo. A nejde jen o humanitní, ale i přírodovědné či dokonce lékařské obory.
Po inflaci malodoktorů (JUDr. či PhDr.) možná zažíváme i pozvolný nástup velkodoktorské inflace; vědecké tituly Ph.D. mají už za jménem advokáti, bankéři, politici i novináři. Úroveň tohoto titulu je velmi variabilní – od skvělých držitelů a ústavů až po ty, řekněme, neskvělé. Takřka před dvěma lety jsme na toto téma vedli rozhovor s profesorem Luďkem Červenkou, vedoucím pracoviště experimentální medicíny v IKEM (viz článek Devalvace Ph.D. v Česku?).
Citovali jsme mimo jiné vyjádření profesora Červenky pro Lidové noviny: „Podívejte, to zatracené Ph.D. za jménem u nás ve skutečnosti jen navázalo na kandidatury CSc. a je svázáno s celým akademickým postupem a habilitacemi... Tak se stalo, že z Ph.D. je už v Česku pomalu masový titul. Jsou do něj všichni nuceni a to bohužel vede k devalvaci tohoto stupně, protože jej musíte mít – jinak se nedostanete k habilitacím a nemůžete být ani přednostou kliniky.“
Doktorandi potřebují i skvělé školitele
Velkému tématu „budoucnosti doktorského studia v ČR“ se věnovala úterní konference na půdě Filozofické fakulty UK. Na otázky odpovídali zástupci vysokých škol, ale i Akademie věd ČR – například docent Jan Konvalinka ze špičkového pracoviště: z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. V odpolední části vystoupil také ministr školství Petr Fiala, jenž poukázal na některé české zvláštnosti Ph.D.
Fiala uvedl, že aktuálně máme v Česku asi 25 tisíc doktorandů, přičemž poměr interních (kteří pobírají stipendium) a kombinovaných (dálkařů) je půl na půl. Drtivou většinu Ph.D. udílejí veřejné vysoké školy; jde až o 99 procent všech doktorátů. Nejvíce studentů Ph.D. mají technické obory (víc než čtvrtinu), následují přírodovědné disciplíny a teprve pak humanitní obory. Nejvíce doktorandů v Česku má Univerzita Karlova (asi 30 procent), za kterou následuje ministrova alma mater – Masarykova univerzita.
V současné době je 6,5 procenta všech vysokoškolských studentů doktorandy; letos uzavřelo studium 2629 nových doktorů s titulem za jménem. Obzvláště vysoký je však v Česku počet doktorandů, kteří své studium nedokončí – více než polovina! Můžeme jen spekulovat, zda je to přísností komisí a náročností studia, ale spíše se kloňme k názoru, kolik lidí své doktoráty, do nichž bylo investováno hodně peněz, ledabyle opouští...
„Chceme více zohledňovat kvalitu ve financování vysokých škol. Systém bude nastaven tak, aby se špatným školám nevyplatilo poskytovat Ph.D. studium,“ řekl ministr, jenž také představil hlavní body novely vysokoškolského zákona, o čemž ČESKÁ POZICE detailně informovala. Jedním z bodů je profilace (diverzifikace) škol, z nichž jedny budou výzkumně orientované a jimi poskytované Ph.D. bude mít větší vědecký smysl, nežli doktoráty na povšechných školách. „Doktorské studium je jednou z priorit,“ řekl Fiala.
V úterní diskuzi vystoupil také profesor Zdeněk Strakoš z Matematicko-fyzikální fakulty UK, jenž je autorem známého článku, který jsme nazvali „Strakošův manifest“. Kromě řady zajímavých myšlenek se zastavil u toho, že doktorandy mají vychovávat vynikající školitelé, profesoři, osobnosti. A také, že ti mají podle formulace zákona „vynikat ve svém oboru“.
Nikoliv tedy v nějak geograficky omezeném oboru, dejme tomu v české fyzice nebo české sociologii, nýbrž v oboru obecně, globálně a světově. Teprve pak budou lidé s Ph.D. (UK) nebo Ph.D. (MU) srovnatelní s těmi, kteří si mohou za jméno psát tutéž zkratku a přidat třeba UPenn.
Související článek:
