Z článků na téma, jak je důležitá ochrana zemědělské půdy, či kolik této půdy denně nebo ročně mizí ve prospěch různých průmyslových projektů, by se jistě dala vytvořit mnohasetstránková „půdní bible“. Pokud se ale mají slova skutečně proměnit v činy, vypadá to poněkud jinak. Jedním z testovacích balónků bude podoba novely zákona 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, kterou by se měl v nejbližším období zabývat parlament.
Černozem půjde vyjmout levněji
Významným, byť samozřejmě nikoli jediným nástrojem, jak zabránit úbytku zemědělské půdy, je výše poplatků za vyjímání pozemků k nezemědělským účelům. Uvedené poplatky se léta držely (od roku 1992) v nezměněné podobě, což umožňovalo nejen developerům, ale i spekulantům s půdou za velmi malý peníz pozemky z půdního fondu vyjímat. A to se také dělo více, než bylo zdrávo, a díky inflaci se to také stále více vyplácelo. Teprve v roce 2010 se poplatky za vyjímání půdy výrazně zvýšily.
Výsledkem ovšem je, že současný návrh novely zákona, zejména pod tlakem průmyslové lobby, poplatky zase snižuje. Zcela kardinální problém pak spočívá ve skutečnosti, že poplatky by se měly výrazně snížit v případě pozemků označovaných jako BPEJ 0.01.00, což je označení pro černozem, v praxi nejkvalitnější půdu na území České republiky.Poplatky za vyjmutí by se měly výrazně snížit v případě pozemků označovaných jako černozem, v praxi nejkvalitnější půda na území ČR
Navrhovaná novela nicméně na druhou stranu přináší i pozitivní změny – především ve zpřesnění a zpřísnění pravidel, která zachovávají nebo zvyšují kvalitu půdy, což mimo jiné představuje kvalitativní posun při omezování rizik zejména vodní eroze, jíž je ohrožena zhruba polovina všech zemědělských pozemků v ČR. Pozitivně lze také hodnotit snížení současné byrokracie, novela také počítá s protierozní vyhláškou či se sankcemi za nedodržování zásad správného hospodaření s půdou.
Proč se ale novela (správně) zabývá zvýšením kvality ochrany půdy, když se (nesprávně) umožňuje její snazší vyjmutí k jiným, komerčním účelům, pro které není kvalita půdy rozhodující, je ovšem jistým „překladatelským oříškem“ – abych použil slogan ze známého českého filmu.
Střet veřejných zájmů
Nelze samozřejmě očekávat, že v budoucnosti již nikdo nikdy nikde nevybuduje na původní zemědělské půdě žádný sklad, továrnu nebo obytné domy, otázkou ale je, zda bude nezemědělské využití půdy pro společnost větším přínosem než právě její ochrana. Zejména různé typy průmyslových zón, areály komerčních firem nebo logistická centra totiž v čase sice vznikají, ale také zanikají, zatímco půda zůstává, nebo by alespoň zůstávat měla.
Pozemků, na nichž nějaká průmyslová aktivita již existovala, a obvykle se také podepsala negativně na její kvalitě, například kontaminací půdy, takže nejsou zemědělsky využitelné, máme v naší zemi dost. To je také důkazem, že komerční využití pozemků je pomíjivé, především, ale již jednou vytvořenou možností půdu průmyslově využít, aniž by bylo třeba zabírat pozemky jiné.
Filozoficky jde přitom o střet různých veřejných zájmů. Na tento problém lze nahlížet třeba tak, že snížení nákladů na vyjímání půdy z půdního fondu může přitáhnout investory, kteří pak například vytvoří pracovní místa a zlepší místní sociální situaci. Stejně lze ale oprávněně argumentovat, že nezabetonovaná plocha lépe vsakuje vodu, čímž představuje mimo jiné vyšší prevenci před povodněmi, které mohou zničit majetek milionových (i miliardových) hodnot.Můžeme se časem dostat do situace, kdy bude naše krajina plná opuštěných „brownfields“ a zemědělci nebudou mít kde pěstovat hospodářské plodiny
Který veřejný zájem je „veřejnější“, bude základním dilematem při přijímání novely. Domnívám se, že „vyšší princip“ představuje maximální možné zachování kvality a plochy půdy, a to i pokud nebude zemědělsky využívána.
Bohužel, definici veřejného zájmu asi nikdo nedokáže – právě proto, že pohledů na veřejný zájem je více – dobře zformulovat. Prakticky každá možná formulace proto může být zneužitelná. Možným kompromisem se proto jeví stanovit případné snížení poplatků za vyjímání pozemků ze zemědělského půdního fondu ve formě co nejpřesněji specifikovaných výjimek, současně se specifikací, jaká ochranná opatření musí přijmout ten, kdo půdu k nezemědělským účelům získá, zejména vůči riziku eroze.
Zcela jistě si lze představit vyjmutí pozemků k ryze nekomerčním účelům, jako je cesta pro děti do školy. Poněkud obtížnější, ale ještě představitelné, může být vyjmutí pozemků k vybudování liniových státních staveb, například železničních koridorů nebo pro účely protipovodňové prevence.
Pokud ale budeme za veřejný zájem považovat komerční podnikání jakéhokoli typu, můžeme se postupně dostat do situace, kdy bude jednou naše krajina plná opuštěných „brownfields“ a zemědělci nebudou mít kde pěstovat hospodářské plodiny. To dnes samozřejmě nehrozí, potřebné půdy pro zemědělské využití máme dost. Možná právě proto si jí ale nevážíme, jak bychom měli.
Související článek: