Zůstane v čele Zambie „Obama naruby“?

Po smrti prezidenta Michaela Saty loni na konci října nastoupil do čela Zambie jeho zástupce Guy Lindsay Scott, první běloch v historii v subsaharské Africe, který se dostal k moci demokraticky. Komentátoři politika britského původu oslavovali jako „Obamu naruby“ s tím, že černý kontinent se opět posunul ve vyrovnání s koloniální minulostí. Více než dva měsíce po nástupu ho však i spolustraníci vyzývají k rezignaci.

Gyu Lindsay Scott, přechodný zambijský prezident

„Když mě v roce 2012, představovali Georgi W. Bushovi jako viceprezidenta Zambie, myslel si, že si z něho dělají legraci,“ vypráví Scott historku, která vystihuje jeho zvláštní postavení. Mzungu, jak se v polovině Afriky říká bělochům, je na takovém vrcholném postu na jih od Sahary velká vzácnost. A od konce října se americký exprezident může divit ještě více – Scott to, byť na přechodnou dobu, dotáhl na hlavu Zambie.

Vstup do politiky

Guy Lindsay Scott se narodil 1. června 1944 ve městě Livingstone u Viktoriiných vodopádů. Jeho otec pocházel ze Skotska, matka z Anglie. Nebyla to však tradiční rodina koloniálních utlačovatelů. Otec totiž například pomáhal černošskému hnutí za nezávislost tím, že založil dodnes existující noviny Zambia Daily Mail, které agitovaly za suverenitu Zambie tehdy Severní Rhodesie. Získala ji v říjnu 1964.

Scott se po studiích ekonomie na Cambridgeské univerzitě a kognitivní vědy na Univerzitě v Sussexu vrátil do jižní Afriky. Pracoval na ministerstvu financí jako plánovač, založil si společně se svou manželkou Charlotte (také mzungu) moderní farmu u Lusaky a věnoval se studiu robotiky.

Do politiky vstoupil až na začátku devadesátých let, kdy v Zambii stejně jako v mnoha dalších afrických zemích skončila diktatura. Stal se členem Hnutí za vícestranickou demokracii, která po 27 letech u moci ukončila panování Kennetha Kaundy. Bělošský Zambijec dostal na starost ministerstvo zemědělství, kde získal velkou popularitu. Především díky tomu, že zvládl krizovou situaci, když začátkem roku 1992 zemi, která dosud nevyužila potenciál obřího bohatství v podobě měděných dolů, zasáhlo ničivé sucho.

Sladěný tandem

Od roku 2001 byl tento otec čtyř dětí nejbližším spolupracovníkem ambiciózního populisty Michaela Saty, kterému se pro jeho jedovatý jazyk přezdívalo „Král Kobra“. Tento lídr Vlastenecké fronty, který si jako první africký politik založil kariéru na kritice příliš ochotné spolupráce místních vlád s pekingskou diktaturou a neokolonialistických manýr čínských firem, se opakovaně pokoušel o prezidentský post. Podařilo se mu to až ve volbách v září 2011, po nichž nominoval Scotta svým viceprezidentem.

Třináctimilionovou Zambii to nijak nepřekvapilo. Ti dva vždy fungovali jako dobře sladěný tandem, ve kterém hrál významnější roli charismatický Sata. Scott, který měl za úkol zahlazovat jeho konflikty s ostatními politiky, mu veřejně říkal „boss“. To je v regionu oslovení, kterým se černošští pracovníci na farmách obracejí na svého bílého zaměstnavatele.

Prezident Sata se vybráním Scotta za svého zástupce v mnohanárodnostní Zambii mimo jiné vyhnul tomu, aby proti sobě poštval jeden z mocných kmenů, pokud by do významného postu jmenoval příslušníka jiného etnika. Scott, který nikdy nevystupoval jako ochránce zájmů 40tisícové bělošské menšiny (část sem přišla po vyhnání ze Zimbabwe), si udržoval velkou popularitu. V nejnovějších parlamentních volbách dostal ve svém okrsku 70 procent hlasů, čímž se stal jediným mzungem v poslaneckých lavicích před vycpaným lvem a levhartem.

Větší údiv vyvolával Scott v postu viceprezidenta spíše v zahraničí, kde se při spatření jeho bílé tváře u stolu s cedulkou Zambie organizátoři lekali natolik, až pletli zasedací pořádek. Pro investory byl naopak zárukou toho, že jde o konsolidovaný stát, kam mohou bez přílišných obav investovat. Během Satových let u moci proto ekonomika rostla o šest procent ročně, což zemi dávalo naději, že by se konečně mohla dostat ze dna v žebříčku bohatství národů.

O krok dál s koloniální minulostí

Jenže 28. října 2014 Sata zemřel, což Scotta postavilo do čela Zambie. Podle jeho samotného je prvním mzungu, který se v Africe dostal k moci demokratickou cestou „s výjimkou Benátčanů v dobách, kdy vládli světu“. Současného šéfa Zambie je však třeba opravit, protože není nutné vracet se až do středověku a časů Benátské republiky, jejíž moc navíc k rovníku zdaleka nesahala.

V minulém desetiletí se totiž svobodně zvoleného bělocha jako hlavy státu dočkali na Mauriciu a Seychelách. Tyto dva ostrovní státečky však navzdory jejich geografické příslušnosti k černému kontinentu kvůli jejich značně odlišnému demografickému složení a kultuře málokdo považuje za opravdovou Afriku. Takže jde o premiéru s výhradou.

To však nebránilo nejen globálním médiím, ale ani samotným Zambijcům, které nadchla vlastní tolerance, nazývat Scotta „Obamou naruby“, který dokazuje, že africký kontinent je o krok dál ve vyrovnání se s koloniální minulostí, která značně ovlivnila jeho vývoj. Komentátorka britského listu The Guardian Namwalli Serpellová dokonce pozdvižení nad tím, že se na jih od Sahary běloch ujal prezidentského postu, považuje za projev západního rasismu, který stále vidí Afriku jako zpátečnický kout Země.

Scott není jediným úspěšným mzungu v afrických věcech veřejných. V Keni jsou vidět ochranáři přírody bratři Leakeyové. Starostou jedné části ugandského hlavního města Kampaly je filantrop a doktor Ian Clark. Opozici v Jihoafrické republice vede Helen Zilleová, která dlouhou dobu šéfovala Kapskému Městu.

Výzva k odstoupení

Po Scottovu nástupu do nejdůležitějšího zambijského postu se však hned ukázalo, že na barvě pleti stále záleží. I v zemi, kde se každý evropský turista oproti sousednímu Kongu nebo Zimbabwe, které si ale za evropské nadvlády vytrpěly mnohem více než Zambie, okamžitě díky vřelosti místních lidí cítí vítán, vystoupily na povrch staré rasové křivdy.

Scott jako by zapomněl, že už mu nekryje záda Satova „těžká váha“, proti které se v jeho straně nikdo neprotivil, a začal dělat opravdovou politiku. Byť jeho prezidentství je omezeno pouze třemi měsíci do zvolení nové hlavy státu 20. ledna.

Krátce po nástupu odvolal ministra obrany Edgara Lungua, který se netajil ambicemi kandidovat za Vlasteneckou frontu na prezidenta. Scott, který prosazuje Satova synovce, svůj krok nijak nevysvětlil. Zhrzený Lungu však nelenil a pozval do centra Lusaky svoje příznivce, kteří s mačetami a kameny v rukou rozbíjeli obchody a skandovali vůči přechodnému prezidentovi nepřátelská hesla. Mimo jiné ho vyzývali, aby se vrátil do Británie a nepletl se do afrických záležitostí.

Scott v obavách z eskalace nepokojů o den později Lungua do jeho dosavadního postu znovu jmenoval. Ten se však nadále snaží svého nechtěného šéfa definitivně porazit. V polovině prosince se proti mzungovi v nejvyšším postu postavilo 14 ze 17 členů jeho kabinetu. Vyzvali ho k odstoupení, byť všichni vědí, že jeho úloha je pouze 90denní. „Nenechám se vydírat. Státní zájmy jsou nadstranické. Budu se dál řídit zákonem,“ reagoval Scott na návrh, který Zambii paralyzuje.

Vyhrocená situace

Nyní je situace v Zambii, která na rozdíl od mnoha sousedních zemí opakovaně zvládla bezkonfliktní výměnu vedení, vyhrocená jako už dlouho ne. Ještěže Scott hned po Satově smrti zopakoval, že se spokojí s postem dočasného náhradníka a nebude se ucházet o plnohodnotný mandát. Odvolával se na dodatek ústavy, který vyžaduje, aby se oba rodiče kandidáta narodili na území Zambie.

Zákon v devadesátých letech prosadil prezident Frederick Chiluba, aby měl legální překážku pro ambice dlouholetého diktátora Kaundy, jehož otec pocházel z Malawi. Od té doby se paragrafem zabýval ústavní soud. A jeho verdikt umožňuje kandidaturu komukoliv, kdo byl v den vyhlášení nezávislosti zambijským občanem, což Scott bez problémů splňuje.

Navzdory tomu se ve své argumentaci drží překonané právní normy, protože naštěstí pro svou vlast nesobecky a správně usoudil, že v Africe čas opravdového „Obamy naruby“, který by mohl ve volbách získat hlasy většiny populace, ještě nepřišel.