Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ztracená mise Franze Straky

  12:44

Strakovo jmenování trenérem Slavie bylo především nedomyšleným rozhodnutím šéfů klubu. Hrubé urážky diváků si „Franz“ nezasloužil.

Událostí uplynulého sportovního týdne se stala zpráva, že František Straka už není trenérem fotbalové Slavie. V Edenu vydržel šest měsíců. Víc než cokoli jiného to připomíná informaci o ztraceném čase.

Když ve čtvrtek Straka na svou funkci rezignoval, za hlavní důvod odchodu označil soustavný odpor fanoušků, kteří nikdy nepřijali muže, jenž příliš často zdůrazňoval svou náklonnost ke Spartě. Přitom českobudějovický rodák nebyl prvním ani posledním trenérem, jenž dirigoval během své kariéry obě pražská “S“. Jako příklady z nedávné minulosti mohou posloužit Jozef Jarabinský, Vlastimil Petržela nebo Jaroslav Hřebík. Problém Straky však byl hlubší.

Víc nejistot, než se dá snést

Předsezonním sportovním cílem Slavie bylo vybudovat a stabilizovat nový tým s výrazným podílem odchovanců a skončit do osmého místa. Namísto sázky na koncepčně pracujícího trenéra však zvolili oddíloví bossové variantu, která se ukázala jako jeden velký omyl.

Při vší úctě ke Strakovi vyjma dvou triumfů v národním poháru s Teplicemi (2003) a Spartou (2004) nemá na svém kontě žádné závratné úspěchy, které by ho pasovaly do profesionální role trenérské osobnosti, jíž se vyplatí dlouhodobě věřit. Provází ho především pověst zdatného motivátora a impulzivního hecíře. Takový typ kouče však v okamžik jeho nástupu, tedy po 9. kole a průběžném 13. místě, sešívaní asi sotva potřebovali. Potřebovali stabilizaci, nikoli další znejišťující faktor.

Strakovým příchodem vyvrcholilo období, které Slavii a jejím fanouškům přinesl víc nejistot, než se dá snést: například rozplynutí bývalého úspěšného kádru, napětí, zda vůbec vzhledem k zadlužení získají prvoligovou licenci, či změnu majitele klubu. Šokující výběr trenéra už jen musel podpořit celkovou frustraci příznivců.

Zatímco svéráznému „Franzi“ Strakovi, pro něhož to není zdaleka první předčasný trenérský konec, se uleví a rychle se otřepe, vršovický klub touto zpackanou volbou promrhal cenný čas

Nicméně s chladnou hlavou připomeňme, že Strakova desetizápasová ligová bilance čítající tři výhry, čtyři remízy a tři porážky vůbec není při kvalitě týmu mizerná, natož aby si zasloužil natolik hrubé verbální útoky, jichž se mu od slávistických příznivců pravidelně dostávalo. Jenže Slavie vždy mířila a musí mířit výš. Je však otázkou, nakolik je to vůbec v silách klubu.

Semknutí nestačí

Jestliže Straka při nástupu do Edenu bláhově uvěřil, že prvotní vášně brzy opadnou a vše si sedne, šeredně se přepočítal. Ve svém úvodní projevu, který samozřejmě prošpikoval pro sebe typickými hláškami o „kvalitě a morálu mančaftu“, označil svou novou práci za velkou výzvu a mimo jiné zadoufal, že se na Slavii všichni semknou. Minimálně fanoušci ale jeho přání ignorovali. Semknutí totiž nestačí.

Zimní pauza nepomohla, naopak potvrdila koncepční tápání Slavie. Je však otázkou, zda pomoci mohla vzhledem k časovému omezení, vybranému typu trenéra i k finančním možnostem klubu. Vždyť tým plný mladíků, který Straka převzal po Michalu Petroušovi, posílili během zimní pauzy pouze útočníci Böhm a Škoda nebo slovenský obránce Čonka.

Koho celá tato epizoda nejvíc poškodí, je nad slunce jasné  pouze Slavii. Zatímco svéráznému „Franzi“ Strakovi, pro něhož to není zdaleka první předčasný trenérský konec (jeho angažmá ve Slavii bylo od roku 2000, kdy začal s koučingem, už jeho třináctou štací), se uleví a rychle se otřepe, vršovický klub touto hrubě zpackanou volbou promrhal cenný čas.

Pokud hodlá Slavia v tomto stylu pokračovat a nadále si pohrávat s trpělivostí vlastních příznivců, možnosti  má nevyčerpatelné. Volný je nyní třeba Jozef Chovanec...