Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Zpravodajství ČT jako služba veřejnosti, nebo spíš služba politikům?

  22:04

Generální ředitel České televize Petr Dvořák se dle svědectví Daniely Drtinové dotazoval politiků, jak hodnotí práci moderátorů.

Petr Dvořák, the new general director of Czech public television (ČT) foto: © ILUSTRAČeská pozice

Generální ředitel České televize Petr Dvořák u politiků opakovaně sonduje, jak jsou spokojeni s prací jeho novinářů. Po epizodě z roku 2011, kdy si u hejtmanů objednal analýzu výkonů krajských redaktorů, vychází najevo, že podobné rozhovory vede i o svých elitních moderátorech.

„Když jsem s generálním ředitelem mluvila o tom, proč si ve zpravodajství myslíme, že je za tím politický tlak, zeptala jsem se ho přímo: Pane generální řediteli, kolují informace, že jste se ptal na mou práci politiků. Mohu se vás zeptat, je-li to pravda? Odpověď mě opravdu zaskočila, protože naprosto otevřeně a bezelstně odpověděl, že to pravda je. ,Vy si myslíte, Danielo, že se nemohu zeptat politiků na to, jak pracujete? Vždyť to je přece významná cílová skupina,‘ dodal.“

Tak popisuje jednání s Dvořákem odvolaná moderátorka Událostí, komentářů Daniela Drtinová v pátečním magazínu Lidových novin. Kromě ní se Dvořák dotazoval politiků i na Václava Moravce.

V kontextu dosavadního jednání Petra Dvořáka je to naprosto logické. Když do nekuřácké budovy ČT nakráčí Miloš Zeman, zajistíme mu popelníček (a ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal ještě požádá o podpis do památníčku). Když se záznam o této servilitě dostane na veřejnost, neomluvíme se. Jenom někoho vyhodíme – třeba, jak popsala šéfeditorka sekce Nových médií Angelika Bazalová, nějakého technika, přestože nemáme žádné důkazy, že by záznam skutečně vynesl.

Když někdo upozorní na to, že by ve zpravodajství ČT nemuselo být vše v pořádku (a Drtinová i v pátečním rozhovoru upozorňuje na manipulace se záběry „zavirovaného“ Zemana a na další příznaky „infekce“ ve zpravodajství), opět nebudeme řešit podstatu věci, ale raději opět někoho vyhodíme. Třeba šéfku sekce Nových médií Pavlínu Kvapilovou, která se poté, co redakce Událostí, komentářů a odbory vyslovily obavy o nezávislost zpravodajství, připojila s tím, že by se o zpravodajství měla vést interní diskuze.

Diskuze se vedla – jen tedy ne interní a taky ne tak docela o zpravodajství, ale veřejná a o Kvapilové. Sesazení z manažerského postu, blábolivé odůvodňování blíže nespecifikovanými manažerskými pochybeními, a ve finále úplné odstranění z ČT, a to z důvodu nadbytečnosti. Ještě v červenci sice Dvořák Kvapilové zvyšoval plat, ale na přelomu srpna a září už ji ČT prostě nepotřebovala...

Kdo nejde s námi, jde proti nám!

Od chválení si politici z našich peněz platí tisková oddělení, mediální poradce, či rovnou najímají externí PR agentury. Média tu jsou právě proto, aby to neměli tak snadné.

Princip je stejný jako v kauze „popelníček“. Nebudeme řešit, že by se ve zpravodajství mohlo dít něco špatného, co by potřebovalo nápravu – budeme řešit, že má někdo tu drzost o tom mluvit. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Na tomto uvažování samozřejmě není nic nového.

Dvořák opakovaně prokazuje, že nehodlá přihlížet k tomu, v čem spočívá smysl novinářské práce, dává přednost manažerskému řízení obvyklému v jiných sektorech. Pokud by se snad chtěl o tomto smyslu poučit, nabízíme definici George Orwella z dob, kdy novináři pracovali výhradně v tisku: „Žurnalistika znamená otištění toho, co si někdo jiný nepřeje vidět otištěné. Všechno ostatní je public relations.“

Novináři a mediální manažeři se nemají starat o to, aby byli politici s jejich prací spokojení. Od chválení si politici z našich peněz platí tisková oddělení, mediální poradce, či rovnou najímají externí PR agentury. Média tu jsou právě proto, aby to politici neměli tak snadné, mají hlídat jejich práci, mají upozorňovat na jejich pochybení, přešlapy a lži. Starat se o to, aby veřejnost měla i jiný pohled na své zvolené zastupitele, než ten, který si tito zvolení zastupitelé přejí vystavovat. Dávat veřejnosti informace potřebné pro rozhodování u volebních uren. U veřejnoprávního zpravodajství, které je placené koncesionáři, by to mělo platit dvojnásob.

Ne tak v České republice. Jak opakovaně ukazuje Dvořák, zpravodajství Kavčích hor se má starat o to, aby byli politici spokojení. Zejména v době předvolební kampaně je dobré si tento jeho světonázor připomínat.