Přesun Národního parku Šumava z druhé do čtvrté, mírnější, ochranářské kategorie vypadal dlouho jako pošetilý nápad, teď už je ovšem na papíře. Usnesla se o něm 11. září Rada Národního parku Šumava. Ač je třeba brát mínění tolika pomazaných hlav vážně a bude o něm třeba přemítat na dalších diskusních fórech, zmíněný papír nemá žádnou hodnotu. Kategorizace chráněných území se neřídí volbou, ale důkladným odborným posouzením. A zejména ho neurčuje rada parku, která je podle platného zákona o ochraně přírody a krajiny pouze poradním orgánem ředitele.
V tomto případě, na rozdíl od mnoha jiných rozhodování, není ani nic platné, jestli se s usnesením ztotožní ředitel Jiří Mánek. Neboť je v tom dosti značný zádrhel – zařazení do ochranářských kategorií si totiž neurčuje park sám. O tom rozhoduje Světový svaz ochrany přírody (IUCN), vážená instituce, jejíž působnost civilizované státy obvykle respektují.
Ctít toto zařazení však žádný zákon Česku nenařizuje. Bude-li si Správa NP Šumava počínat tak, že to bude v rozporu s pravidly, IUCN nás z této prestižní kategorie časem vyřadí. Bylo by to ovšem s obrovským úpadkem důvěryhodnosti české ochrany přírody.
Bude z Šumavy orchidejová louka?
Definice čtvrté kategorie chráněného území podle IUCN, kam dle rady parku Šumava míří, předpokládá, že území bude vyžadovat pravidelné aktivní intervence, aby byla zachována vhodná nika pro požadavky jednotlivých chráněných druhů. To je přeci povzbudivá zpráva pro vyznavače protikůrovcového kácení i v bezzásahových zónách!
Čtvrtá kategorie obvykle slouží pro ochranu jednoho nebo několika málo druhů, je typicky maloplošná a používá se tu aktivní managementJenže kdo se v praxi Světového svazu ochrany přírody vyzná, ví, že do čtvrté kategorie se řadí zpravidla malá území, u nichž je třeba kvůli druhové ochraně uměle udržovat výchozí stav. Jak uvedl vedoucí Centra pro výzkum biodiverzity přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, profesor Pavel Kindlmann, čtvrtá kategorie obvykle slouží pro ochranu jednoho nebo několika málo druhů, je typicky maloplošná a používá se tu aktivní management – charakteristické je třeba kosení u orchidejových luk. Kdyby se tak nedělo, na louky by nalétávaly stromy a postupně by se přeměňovaly v les. Ve čtvrté kategorii IUCN v Česku registruje 1460 chráněných ploch, některé v rozsahu několika čtverečních kilometrů.
Naopak druhá kategorie, jak připomíná Kindlmann, slouží k velkoplošné ochraně celého ekosystému, například všech druhů žijících v horské smrčině. „Je typicky veliká – desítky či stovky kilometrů čtverečních – a používá se tu pasivní management, tedy třeba bezzásahovost ve smyslu absence kácení stromů,“ zdůrazňuje Kindelmann.
IUCN obecně předpokládá, že kvůli ochraně rozsáhlých ekologických procesů budou chráněné plochy vyňaty z běžného hospodaření, aby uchovaly druhy a ekosystémy charakteristické pro danou oblast. Mají být environmentálně a kulturně slučitelné a jako takové mohou naplňovat duchovní, vědecká, vzdělávací či rekreační očekávání.
Národní park na dvorečku
Ve Světové databázi chráněných území je NP Šumava od svého založení v roce 1991 veden v druhé kategorii IUCN. V té době to bylo vnímáno jako vyjádření naděje a důvěry, že se území díky dobrému plánu péče do této kategorie spíše „dotáhne“, než že by to skutečně odpovídalo tehdejšímu stavu věcí.
Jistě i dnes platí to, co o tomto cíli na šumavském semináři v roce 2008 řekl zaměstnanec správy Michal Valenta: „To, jaký způsob ochrany národní park v zemi samé požívá, lze do značné míry považovat za vyjádření vztahu země k mezinárodně uznávaným, byť státoprávně nezávazným normám. Vlastně to jistým způsobem symbolizuje i důvěryhodnost země na mezinárodní scéně,“ připomněl Valenta.
Národní parky jsou trochu nadstandardním, výjimečným až mezinárodně prestižním symbolem státuZdůraznil, že žádná evropská země nemá mnoho národních parků. Jsou trochu nadstandardním, výjimečným až mezinárodně prestižním symbolem státu. Málokterý ze států je také opomene uvést jako součást svých hodnot „národního bohatství“.
Mezinárodně se pojem národní park váže právě jen k této druhé kategorii. A sama Šumava byla až dosud příkladem, že rozhodující bylo úsilí tohoto stavu dosáhnout, než aby se bazírovalo na dokonalém splnění podmínek.
Případné odvrácení se od těchto snah by ovšem vskutku znamenalo rezignaci na druhou kategorii IUCN, a tím i na název národní park v mezinárodním kontextu. Samozřejmě, nikdo by Česku nemohl nakázat, aby přestalo pro Šumavu používat pojmenování národní park. Ale fakticky by platilo jen na našem malém dvorečku.
Mohou za to developeři nebo političtí hráči? Obojí!
Proč je tedy tak důležité právě ve chvíli, kdy k nám přijíždí mise Evropské komise, lpět na snížení ochranářské kategorie? Může to mít dvě příčiny: Dát evropské komisi najevo, že než důsledná ochrana přírody, je Česku na Šumavě bližší výstavba lanovek, sjezdovek a dalších developerských zájmů. A že se budou marně snažit přimět stát, aby víc dbal na své přírodní cennosti. Už teď si stát nechal vykácet cenná bezzásahová území a zájemců o šumavské dřevo je síla.
Nebo na Šumavě už pokročil předvolební boj? Vždyť největší kritik ochranářství na Šumavě, senátor Tomáš Jirsa chce být jihočeským hejtmanem. A někdejší hejtman Jan Zahradník (oba ODS), který si ve svém krajském sekretariátu geneticky naklonoval federálního a posléze i českého ministerského matadora Jana Stráského na sžíravého kritika ochrany přírody na Šumavě, kandiduje na senátora. Uvážíme-li, že Stráský se po opuštění ředitelského křesla (NP Šumava) opět stal duší rady parku, kolečka do sebe dobře zapadají. Popichovat šumavské obyvatelstvo proti ochraně přírody se zdejším politikům, i těm komunálním, dlouhodobě vyplácí. Proč znovu nevyužít příležitosti?
Uvážíme-li, že se oba uvedené důvody vzácně doplňují, můžeme mít jistotu, že národní park všecko přežije. Jenom proto, aby bylo příště do čeho se strefovat a podnikatelsky i politicky na tom růst.
Kde jsou ty časy, když ještě v roce 2008 byl na zmíněném semináři národní park vnímán jako záležitost „hlavy a srdce“?
