Lidovky.cz

Zmatek na finančních trzích: 2008 versus 2011

USA

  14:13

Ekonomové se přou, zda se bude opakovat krize podle scénáře starého tři roky. Minimálně jeden společný aspekt tu je – vysoké zadlužení.

Akciové trhy po celém světě začaly oslabovat již v minulém týdnu. Páteční zhoršení ratingu USA propad ještě prohloubilo. foto: © REUTERSČeská pozice

Světové finanční trhy se minulý týden začaly hroutit. Bezprostředním impulsem se stala nejistota ohledně dalšího vývoje americké ekonomiky a obavy z rostoucího zadlužení nejen USA, ale zejména evropských zemí. Propad a zmatek, které provázejí obchodování na burzách i v tomto týdnu, vyvolaly vzpomínky na rok 2008, kdy krach americké banky Lehman Brothers vyústil ve finanční a následnou globální hospodářskou krizi. Ekonomové a finanční experti okamžitě začali debatovat o tom, zda se podobný scénář bude opakovat i teď.

V čem se tedy letošní situace podobá té z roku 2008? A v čem se liší? Jedno je jisté – jádrovým problémem je dnes – stejně jako před třemi lety – nadměrné zadlužení, které přestávají příjemci půjček zvládat. Hlavní rozdíl však spočívá v tom, že nyní jde hlavně o problémy států, a nikoli běžných spotřebitelů jako tehdy.

Jsme tedy na pokraji další krize a bude se opakovat tři roky starý scénář? Pár zajímavých názorů z trhu posbíral a uveřejnil americký deník The New York Times. Tady jsou.

Chybějící důvěra

„Tak hrozné jako v roce 2008 to není,“ myslí si Darrell Duffie, profesor financí ze Stanfordovy univerzity. Zároveň ale varuje: „Mohlo by se to ale zvrtnout v daleko větší průšvih, protože obavy ze zadlužení států jsou mnohem globálnější, než bylo riziko nestandardních hypoték v roce 2008.“

Jako ozvěna z roku 2008 se může jevit středeční propad akcií evropských bank o deset a více procentCo však vykazuje hrozivou podobu, je ztrácející se důvěra na finančním trhu. V roce 2008 se nákaza začala šířit z USA. Nikdo tehdy nevěděl, jak objemné haldy toxických derivátů skrývají bilance amerických bank a kam až se „zamoření“ rozšířilo. Dnes je situace o něco průzračnější, nikoli však veselejší – účetní knihy finančních institucí, tentokrát hlavně evropských, jsou zhusta popsané záznamy o vlastnictví státních, ale i korporátních dluhopisů ze zemí jako Řecko, Irsko, Portugalsko, Itálie a Španělsko.

Jako ozvěna z roku 2008 se tedy může jevit středeční propad akcií evropských bank o deset a více procent. Výsledkem je, že banky začínají sedět na hotovosti a omezují mezibankovní úvěry, které umožňují hladké fungování celého systému. Zatímco zápůjční sazby mezi bankami v USA a ve Velké Británii stouply jen mírně, kontinentální ústavy si mezi sebou nyní půjčují peníze za více než dvojnásobek ve srovnání se stavem na konci července 2011. „Spíše než o fundamentální data jde o strach z neznámého,“ komentoval chování na trhu Michael Hanson, ekonom Bank of America Merrill Lynch.

Věční optimisté nicméně poukazují na to, že dnešní, i když vysoké, mezibankovní sazby jsou stále daleko za úrovněmi z dob vrcholící finanční krize. John Richards, stratég banky RBS ve Stamfordu  v Connecticutu, navíc považuje za příčinu současné tržní korekcí spíše zpomalující růst ekonomiky a zvyšující se pravděpodobnost recese, než skutečnou krizi financování. A dodává: „Tehdy si banky zcela odmítaly mezi sebou půjčovat.“ Přesto jsou nynější mezibankovní sazby na nejvyšší hladině od jara 2009.

Řecko bylo jen kostýmovou zkouškou

Část lidí na Wall Streetu je názoru, že aktuální finanční turbulence se odehrávají ve stylu tehdejší krize. Obchodníci přirovnávají kolaps Řecka, který odstartoval dluhovou krizi eurozóny, k bance Bear Stearns, jejíž pád v březnu 2008 byl jen kostýmovou zkouškou před velkým představením o šest měsíců později. Obří dluhové problémy Itálie a Španělska jsou pro představitele těchto názorů ekvivalentem banky Lehman Brothers a pojišťovny AIG, jejichž zhroucení v září 2008 ohrozilo stabilitu celého finančního systému.

Kapitálová vybavenost amerických bank je o třetinu vyšší ve srovnání s rokem 2007Slyšet jsou ale i hlasy, že srovnávat dění z roku 2008 a letos je přehnané. „Vypadá to úplně jinak,“ tvrdí Larry Kantor, šéf výzkumu v Barclays Capital. „Vidina propadu trhu, jaký jsme zažili v roce 2008, je velmi vzdálená,“ tvrdí Kantor, který si nemyslí, že by Spojené státy americké byly v závažné dluhové krizi a že by dluhopisy evropských zemí byly tak dalece rozšířené jako hypotéky a jejich deriváty v roce 2008.

Ve prospěch amerických finančních institucí vyznívá jejich nynější lepší kapitálová vybavenost. Ve srovnání s rokem 2007 je o třetinu vyšší. Banky také omezily riziko. Na jeden dolar vlastního kapitálu mají rozpůjčováno 16 dolarů, zatímco tehdy činil tento poměr 25:1.

Evropské banky jsou na tom o poznání hůře. Podle nedávných zátěžových testů Evropského úřadu pro bankovnictví, které byly kritizovány pro svou mírnost, by měly zvýšit kapitál o 2,5 miliardy eur. Pokud by prověrky byly přísnější, jak upozornil analytik Kian Abúhusejn z investiční banky JPMorgan, potřeba doplnění kapitálu by byla 30násobně vyšší – celkem 80 miliard eur.

Průzračnější problémy, ale omezené možnosti řešení

Výhodou dnešních problémů je, že jejich příčiny lze snadno identifikovat a pochopit. Na rozdíl od roku 2008, kdy jen málokdo tušil, odkud odevšad a v jakém množství se vysypou podivné „klenoty“ se zkratkami CDS, CDO a podobně. Nevýhoda zase spočívá v silně redukovaných možnostech, jak dnešní potíže řešit. Fiskální stimuly, které by nakoply ekonomiku a vytvořily základ pro robustní růst, se neosvědčily. Jednak se minuly účinkem, neboť hospodářství stále více sklouzává k další recesi, jednak způsobily ještě větší zadlužení.

Evropu navíc sráží absence politické shody na variantách řešení. Zkrátka: co stát, to rozdílný národní zájem a rozdílný pohled na způsob resuscitace. „Zatím jsme se nedočkali od tvůrců hospodářské a měnové politiky žádného plánu, který by působil uceleně, koordinovaně a důvěryhodně,“ shrnul situaci Philip Finch, bankovní stratég UBS. A doplnil: „Potřebujeme obnovit důvěru a přitom tu máme příliš mnoho vnitřních rozbrojů.“

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.