Nečasova vláda je tlupou, daně podle ní zvyšují političtí impotenti. Diktát Bruselu je prý expressem do chudoby. A hlavně – odmítá diktát „nepřizpůsobivých“. Vskutku působivá a úderná hesla předvolební kampaně Jany Bobošíkové, se kterými projíždí její Bobobus republikou. Příliš se s ní nepočítalo, ale „železná“ Jana české politiky a neúnavná uchazečka o všechny možné politické posty a funkce dokázala sesbírat padesát tisíc podpisů, čímž se přidala k oficiálním kandidátům prezidentských voleb. A není vyloučeno, že může udělat zajímavý a vzhledem k dosavadnímu vývoji prezidentské kampaně řekněme i překvapivý výsledek.
Jana Bobošíková se po Miloši Zemanovi a Janu Fischerovi stala teprve třetím hradním adeptem, kterému se podařilo nashromáždit 50 tisíc podpisů. Uvědomíme-li si, jak početné štáby a výživnou finanční stravu pro zisk podpisů potřebovali pánové Zeman a Fischer, nezbývá než před Bobošíkovou, jejíž finanční zdroje jsou jistě „dietnější“ povahy, smeknout klobouk. Stala se první ženou kandidátkou, takže pokud nesežene dostatek podpisů Zuzana Roithová z KDU-ČSL (u dalších kandidátek Táni Fischerové či Kláry Samkové se to příliš neočekává), může zůstat i jedinou reprezentantkou něžného pohlaví. A jak známo, nemálo Čechů by rádo na Hradě mělo v roli prezidenta konečně dámu.
Další výhodou Bobošíkové u voličů je její programová flexibilita. Dokáže oslovit téměř celé spektrum – od leva (prezidentská kandidatura za KSČM v roce 2008) přes pravicové voliče (téměř „uctívání“ Václava Klause) až ke krajní pravici (boj proti nepřizpůsobivým, důraz na nacionální kartu). Díky své vizáži může oslovit spoustu mužů, kteří místo toho, aby o volebním víkendu zůstali sedět u piva, půjdou hodit hlas svůdné „Bobině“.
Její oficiální kandidatura má ještě jedno hledisko: podobně jako se Zemanovi daří svou kandidaturou zvyšovat preference jeho SPOZ pro sněmovní volby, může se nyní něco podobného povést i Bobošíkové a její Suverenitě (v průzkumech dosahuje zhruba tří až čtyř procent).
Bývalé europoslankyni se můžeme posmívat třeba za komické předvolební obrázky, na kterých se svou stranickou kolegyní Janou Volfovou vytvořily hřmotné duo hrozící zaťatými pěstmi a hláškou „Nepřizpůsobiví nám nebudou diktovat“, nebo když jako svazačka v roce 1985 předávala puget rudých růží komunistickému prezidentovi Gustávu Husákovi. Teď však zaznamenala životní politický úspěch a z různých důvodů bude zajímavé sledovat, kam až její Bobobus dojede.
