Ceska Pozice

Živnobanka aneb Smutný konec 150leté legendy

Živnostenská banka, jež letos slaví 150 let svého vzniku, byla za první republiky nejen největší československou bankou, ale i jednou z největších ve střední Evropě. Po listopadu 1989 Živnobanka ztělesňuje osud českého bankovního odvětví. Dostává se do zahraničních rukou a její značka před jedenácti lety zřejmě definitivně zanikla.

Petr Kain 8.12.2018
Budova Živnostenské banky v Praze v ulici Na Příkopě | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Budova Živnostenské banky v Praze v ulici Na Příkopě | foto: Lidovky.cz
Budova Živnostenské banky v Praze v ulici Na Příkopě

Nebýt nacistů, a především komunistů, mohl v Česku nyní existovat evropský bankovní kolos, schopný konkurovat největším bankám starého kontinentu. Živnostenská banka, slavící letos 150 let svého vzniku, k tomu měla veškeré předpoklady. V éře první republiky šlo nejen o bezkonkurenčně největší československou banku, ale i o jednu z největších bank ve střední Evropě.

Jak říká dlouholetý šéf Živnobanky a současný šéf UniCredit Bank Jiří Kunert, kdyby se situace po roce 1945 vyvinula jinak, byla by „Živnobanka určitě jednou z největších středoevropských bank a byla by schopná konkurovat německým kolosům, jako je Deutsche Bank“. To se ale nestalo, její nejslavnější éra skončila nacistickou okupací a desetiletími komunistického úpadku.

Po listopadu 1989 jsou na případu Živnobanka symbolicky vidět osudy celého českého bankovního odvětví. Historicky první banka s výhradně českým kapitálem se dostává do zahraničních rukou, aby její značka před jedenácti lety zřejmě definitivně zanikla.

Hybná síla české ekonomiky

Vznik Živnobanky před 150 lety je třeba chápat v historickém kontextu. Až do poloviny 19. století byla jediným peněžním ústavem v Čechách Česká spořitelna, založená v roce 1824 českou šlechtou. V Praze pak působilo i několik soukromých bankéřů, jejich obchody však byly skromné a spočívaly v jednorázovém úvěrování drobných živnostenských a obchodnických firem. Situace se začala zlepšovat až v šedesátých letech 19. století, kdy nejprve v roce 1863 v Praze vzniká Česká eskomptní společnost a o rok později Hypoteční banka Království Českého.

Ustanovující valná hromada Živnostenské banky, první banky s výhradně českým kapitálem, se konala v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze 8. prosince 1868. Nedlouho po svém vzniku se banka stává významnou hybnou silou české ekonomiky a podnikatelů.

Oba bankovní ústavy sice měly české názvy, ale nepřijímaly české směnky. Bylo tedy stále zřejmější, že rozvoj českých firem musí být financován z českých prostředků. Za tím účelem vznikaly již od padesátých let 19. století četné záložny (roku 1868 jich existuje již 247), které se záhy rozhodly vytvořit společné ústředí, jež by hájilo jejich zájmy a zároveň pomáhalo rozvoji průmyslu a obchodu v českých zemích. Oním ústředím se měla stát právě Živnostenská banka, první banka s výhradně českým kapitálem.

Její ustanovující valná hromada se konala v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze 8. prosince 1868. Nedlouho po svém vzniku se banka stává významnou hybnou silou české ekonomiky a podnikatelů. Během následujících necelých 50 let se Živnobance podaří získat minoritní podíl v Srbské úvěrové bance a kromě jedenácti poboček v Čechách a na Moravě má rovněž pobočky ve Vídni, Krakově, Lvově a v Terstu. Těsně před vypuknutím první světové války má Živnostenská banka více než tisíc zaměstnanců a spravuje téměř třetinu veškerého kapitálu v českém bankovnictví.

Jaroslav Preiss

V té době v ní již pracuje člověk, s nímž je spjata nejúspěšnější éra Živnobanky – nejslavnější český bankéř historie Jaroslav Preiss. Vystudovaný právník, novinář, a především nesmírně erudovaný národohospodář se do Živnobanky dostává v roce 1907, kdy mu náměstek ředitele banky Apollo Růžička nabídne post ředitele hypotekárního oddělení. Jak píše historik Pavel Kosatík, Preiss tuto nabídku nedostal jen kvůli schopnostem, ale i díky přátelství s významným českým politikem Karlem Kramářem, který věděl, že bude mít na významném postu v bance věrného muže.

Nejúspěšnější éra Živnobanky je spjata s nejslavnějším českým bankéřem historie Jaroslavem Preissem. Vystudovaný právník, novinář, a především nesmírně erudovaný národohospodář se do Živnobanky dostává v roce 1907, kdy mu náměstek ředitele banky Apollo Růžička nabídne post ředitele hypotekárního oddělení.

Do Živnobanky se Preiss nemohl dostat v lepší dobu. Díky shromážděnému kapitálu mohla v příštích letech provádět velkorysé finanční akce – úvěrovala mnoho velkých českých společností, i pomáhala řadu z nich převádět na akciové společnosti. Díky tomu také banka získávala posty ve správních radách podniků, a tím i vliv na jejich fungování. Preissovu kariéru nezhatil ani soudní proces, když byl zatčen a obžalován z velezrady, neboť se postavil proti válečným půjčkám. Ty vídeňská vláda vyžadovala na bankách, zároveň je ale nebyla schopná splácet.

Ve vězení strávil rok a ven se dostal až na amnestii císaře Karla I. v červenci 1917. Vězeňská zkušenost ho ale také obdařila aureolou národního hrdiny, a tak mohl už v roce 1917 usednout na místo vrchního ředitele Živnobanky. Po vzniku Československa to byl díky unikátně silné pozici Živnobanky v českém hospodářství i díky rozhledu a zkušenostem Preiss, kdo vytvořil novou hospodářskou koncepci republiky. Její součástí byla měnová i pozemková reforma a také takzvaná nostrifikace, jež se stala základem prvorepublikového úspěchu jak Preisse, tak Živnobanky.

Podpora fúzí

Podstatou nostrifikace bylo přenesení firemních sídel a kont z ciziny do Československa. Nový stát se totiž obával, že nebude mít kontrolu nad svou výrobou, jelikož ji cizí banky dokážou zvenku fakticky řídit. Všechny firmy, které nuceně procházely nostrifikací, potřebovaly peníze na poválečnou obnovu. Žádaly tedy o úvěry české banky, na prvním místě tu nejsilnější z nich – Živnostenskou banku. Banky tyto úvěry rády poskytovaly, nebylo to ale zadarmo.

Pod Preissovým vedením Živnobanka podporuje fúze velkých průmyslových firem. A tak je například spojena společnost Elektrotechnická a. s., dříve Kolben a spol., s První českomoravskou továrnou na stroje v roce 1921, k nimž se 9. července 1927 ještě připojily Daňkovy Spojené strojírny. Vzniká elektrotechnický a strojírenský gigant ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk) se základním kapitálem 37,5 milionu korun.

Levně odkupovaly balíky firemních akcií, získávaly zastoupení ve správních radách, díky čemuž se jim v relativně krátké době podařilo kontrolovat velkou část významných prvorepublikových podniků. Na začátku dvacátých let se proto v Československu prolnula velká část bankovního a průmyslového kapitálu. Vznikají obří bankovní koncerny kontrolující velkou část průmyslové výroby. Nejúspěšnější je v tomto ohledu Živnostenská banka, z níž se stává finanční kolos, jehož moc prostupuje všechna výrobní odvětví.

Pod Preissovým vedením Živnobanka podporuje fúze velkých průmyslových firem. A tak je například spojena společnost Elektrotechnická a. s., dříve Kolben a spol., s První českomoravskou továrnou na stroje v roce 1921, k nimž se 9. července 1927 ještě připojily Daňkovy Spojené strojírny. Vzniká elektrotechnický a strojírenský gigant ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk) se základním kapitálem 37,5 milionu korun. Posléze se součástí tohoto koncernu stala i automobilka Praga.

Bankovní krize

V polovině dvacátých let organizoval Preiss také fúzi plzeňské Škodovky s automobilkou Laurin a Klement v Mladé Boleslavi (vlastně i díky Preissovi se tak nejúspěšnější české automobily dodnes nazývají „škodovky“). Další velká fúze nastala pod patronátem Živnostenské banky v roce 1926, kdy se Dobřanské kaolinové závody spojily se Západočeskými kaolinovými závody v Horní Bříze. S růstem banky se zcela mění její obchodní politika.

Bankovní krize, jež v první polovině dvacátých let zasáhla Československo, způsobila krach mnoha bankovních ústavů (zbankrotovala Moravskoslezská banka v Brně, pražská banka Bohemia a Pozemková banka). Živnobanky se problémy takřka nedotkly a z krize vyšla ještě silnější. Pod Preissovým vedením se z Živnobanky postupně stává nejsilnější bankovní koncern první republiky.

Přestává v podstatě úvěrovat menší živnostníky, na čemž vybudovala své jmění v prvních 50 letech existence, a soustřeďuje se na půjčování peněz velkým průmyslovým podnikům. Zatímco většina českých bankovních domů ve dvacátých letech bezhlavě investovala, Živnobanka byla pod Preissovým vedením opatrná. Místo aby kapitál vydávala, snažila se jej co nejvíce shromáždit. Preiss tvrdil, že je lepší čelit kritice, že málo podporuje podnikatelský život v zemi, než aby v bezhlavých obchodech banka přišla o velkou část jmění. Následný hospodářský vývoj mu dal za pravdu.

Bankovní krize, jež v první polovině dvacátých let zasáhla Československo, způsobila krach mnoha bankovních ústavů (zbankrotovala Moravskoslezská banka v Brně, pražská banka Bohemia a Pozemková banka). Živnobanky se problémy takřka nedotkly a z krize vyšla ještě silnější. Pod Preissovým vedením se z Živnobanky postupně stává nejsilnější bankovní koncern první republiky. Na přelomu dvacátých a třicátých let do něj patří na 60 firem včetně těch, které zastávají klíčovou roli v ekonomice státu.

Impérium s více než sto firmami

Bez ohledu na hospodářskou krizi, která tvrdě zasáhla československou ekonomiku, může Preiss v dubnu 1934 napsat prezidentovu kancléři Přemyslu Šámalovi: „Banka jest vybavena tak, že nemusí mít nejmenšího strachu o budoucnost.“ Díky finančním rezervám a obezřetné úvěrové politice se vedení banky podařilo i v krizi udržet likviditu a vlastními prostředky zvládnout situaci. Konkurenti byli postiženi mnohem více a řadě z nich hrozil bankrot. Živnostenská banka jim dokonce finančně pomáhala a svůj koncern během krize ještě rozšířila.

Do roku 1938 bylo součástí bankovního impéria Živnobanky více než sto firem, které disponovaly kapitálem ve výši více než 1,25 miliardy korun. Velkým Preissovým úspěchem je koupě majetku severočeského uhelného magnáta Petschka, který z obavy před Hitlerem a jeho protižidovskými zákony na jaře 1938 emigroval z Československa.

Živnobanka byla v této době významnou bankou nejen v Československu, ale v celé střední Evropě. Do roku 1938 bylo součástí jejího bankovního impéria více než sto firem, které disponovaly kapitálem ve výši více než 1,25 miliardy korun. Velkým Preissovým úspěchem je koupě majetku severočeského uhelného magnáta Petschka, který z obavy před Hitlerem a jeho protižidovskými zákony na jaře 1938 emigroval z Československa.

Rozsáhlé majetky nejbohatší prvorepublikové rodiny včetně například 50procentní kapitálové účasti v Petschkově Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a v Severočeských uhelných dolech v Mostě koupí Živnobanka v roce 1938 za 350 milionů korun. Nejslavnější éra Živnobanky se ale rychle chýlí ke konci. Na dveře klepe druhá světová válka.

Nacismus a komunismus

Živnostenská banka jako jediná z českých bank sice unikla během druhé světové války přímému zabrání některou z německých bank, navzdory tomu byla značně oslabena. Nejenže musela vydatně přispívat Německu na financování války, ale správce banky také rozprodával Němcům podniky, které vlastnila. Jaroslav Preiss, „kapitán českého průmyslu“, již přihlíží úpadku banky ze svého statku u Orlíku, kde žije poté, co v roce 1938 rezignoval na post vrchního ředitele banky. Je několikrát vyšetřován gestapem, ani to mu však po osvobození v roce 1945 nepomůže.

Po komunistickém převratu v roce 1948 Živnostenská banka sice nebyla zlikvidována, stala se však v březnu 1950 součástí Státní banky československé. Její činnost se v následujících letech ale v podstatě zaměřila jen na likvidaci zůstatkových pohledávek a závazků v zahraničí.

Po konci druhé světové války je 75letý Preiss zatčen znovu, tentokrát československými orgány, které ho pod vlivem komunistů označují za „největšího nepřítele pracujícího lidu“. Jeho zdravotní stav se ve vazební věznici rychle zhoršuje, navzdory odporu komunistických ministrů je nakonec přímým příkazem ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny z vězení propuštěn 26. dubna 1946. O tři dny později ale umírá.

Samotná Živnobanka je v té době stejně jako všechny ostatní československé banky znárodněna. Po komunistickém převratu v roce 1948 Živnostenská banka sice nebyla zlikvidována, stala se však v březnu 1950 součástí Státní banky československé. Její činnost se v následujících letech ale v podstatě zaměřila jen na likvidaci zůstatkových pohledávek a závazků v zahraničí.

Spjatost s minulostí

Zkušenosti Živnobanky s mezinárodním obchodem a transakcemi s cizími měnami a devizovým obchodem vedly vládu k tomu, že ji v letech 1956 až 1988 pověřovala dovozními a vývozními operacemi s RVHP, v čemž hrála významnou roli její londýnská pobočka. Živnobanka rovněž spravovala všechny devizové účty Čechů a Slováků žijících v cizině, zahraničních firem působících v Československu a také tuzexové účty občanů.

Živnostenská banka se sice v minulosti několikrát zvažovalo, nakonec z něj ale vždy sešlo. Jak se zdá, Živnobanka je zřejmě až příliš spjata s minulostí, o které mladá generace ví jen málo.

Po pádu komunismu se Živnobanka v roce 1992 stává první privatizovanou bankou ve střední a východní Evropě. Německá BHF Bank získala 40 procent jejích akcií, Mezinárodní finanční korporace (IFC) nabyla dvanáct procent a zbylých 48 procent připadlo fyzickým osobám a českým investičním fondům. Později Živnobanku získala německá Bankgesellschaft Berlin, která ji v roce 2002 prodala italskému bankovnímu domu UniCredit Italiano.

V roce 2005 skupina UniCredit koupila německou HVB Bank, která působila i v Česku. Začala se připravovat fúze bank skupin HVB a UniCredit na trzích střední a východní Evropy, v jejímž rámci se v roce 2007 Živnostenská banka 139 let po svém vzniku přejmenovala na UniCredit Bank ČR. Využití značky Živnostenská banka se sice v minulosti několikrát zvažovalo, nakonec z něj ale vždy sešlo. Jak se zdá, Živnobanka je zřejmě až příliš spjata s minulostí, o které mladá generace ví jen málo. Smutný konec jedné legendy.

Petr Kain
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.