Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Žít ve slumu je lepší než žít na Kubě

  16:31

Buď jste součástí Castrova klanu a jejich přisluhovačů, nebo nemáte šanci, říká v exkluzivním rozhovoru kubánská disidentka Yoani Sánchezová.

Ze svého bytu v Havaně píše Yoani Sánchezová své svědectví o Kubě v blogu Generace Y. foto: © ReutersČeská pozice

Nezávislá kubánská novinářka Yoani Sánchezová (35) se nechtěla stát disidentkou, spíš byla technický typ a zajímala se o počítače. Proto se po absolvování filologie rozhodla odjet do Švýcarska studovat computer science. Přísné kubánské úřady jí udělily povolení vycestovat a poté se i navrátit do vlasti. Svědčí to o tom, že nebyla považována za režimu nebezpečnou osobu a nejevila známky disidenství. Yoani si po návratu domů do Havany založila vlastní časopis Consenso. V současnosti je její jméno snad nejznámější v elektronickém samizdatu. Píše blog Generace Y, za což dostala několik mezinárodních ocenění. Ty už však osobně převzít nemůže, protože jí úřady zabavily pas.

Loni byla Yoani kubánskými agenty na několik hodin unesena a fyzicky a psychicky týrána. Nic z toho ji však nezastavilo a na konci února se jejím bojem konečně začala veřejně zabývat i oficiální kubánská média, čímž se dostala i do povědomí širší veřejnosti. Byla dvakrát citována a obviněna v televizi a jednou se objevila ve státním deníku Granma.

Sánchezová upozorňuje, že s počátkem nepokojů v Libyi je skoro celý ostrov praktický odříznut od internetu. Pravděpodobně kvůli tomu, že se Castrův rod obává stejné vzpoury od vlastního lidu, jako se tomu děje v arabském světě. Proto byl tento rozhovor několikrát přerušen. 

FABIANO GOLGO: Vědí vůbec Kubánci o nepokojích v arabském světě?

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Ti, kteří nemají jiné alternativní zdroje než oficiální média, mají pocit, že se al-Kájda ve spolupráci se zfetovanými mladými lidmi snaží sesadit „našeho soudruha“ Kaddáfího. To mě samozřejmě nepřekvapuje.

FABIANO GOLGO: Co chybí, aby k podobným převratům, jako v Egyptě, došlo i na Kubě?

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Na Kubě je situace podobnější té v Libyi než v ostatních arabských zemích, kde teď panují nepokoje. Náš systém i země je také závislá na jednom charismatickém a populárním vůdci.

FABIANO GOLGO: Ale Raúl Castro je přesným opakem svého bratra. Fidel si vybral všechny geny pro charisma a na Raúla už asi bohužel nezbylo...

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Proto si samozřejmě všichni Kubánci nesouhlasící s režimem tajně přejí, aby už „náš milovaný“ El Comandante nebyl mezi námi, protože pak Raúl už jen těžko udrží vládu. Starší generace, přestože nejsou s režimem spokojení, dál chovají k Fidelovi úctu pro to, co udělal, když přišel. Proto ho nechtějí svrhnout, aby ho jakoby nezklamali. Vysvětlím na příkladu: dědeček zaplatil za naše vzdělání, a přestože teď ž je nerozumný a konzervativní, je to stále náš dědeček.

Starší generace, přestože nejsou s režimem spokojení, dál chovají k Fidelovi úctu pro to, co udělal, když přišel

FABIANO GOLGO: Ale vzhledem i k Raúlovu pokročilému věku není vyloučeno, že zemře dříve než Fidel. Nevychovává se tedy někde potají nějaký jiný následník?

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Od poloviny devadesátých let měli všichni pocit, že si Castro připravuje Felipeho Ramóna Péreze Roqueho, který začal jako Fidelův osobní asistent a propracoval se až na pozici ministra zahraničních věcí. Ale v roce 2009 ho Castro veřejně kritizoval, že silně miluje moc. Což vedlo k Roqueho pádu a zmizení z veřejného prostoru.

FABIANO GOLGO: Tak kdo bude následovat po Raúlovi?

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Spekuluje se o dvou možnostech. První je, že se moci ujme nějaká vojenská junta, nebo – což je nejpravděpodobnější – že se  na to už připravuje Raulova dcera Mariela Castrová. Zaprvé už několik let zastává veřejné funkce, zadruhé má snahu být zahraničně známou zastánkyní práv homosexuálů. To jí dává tvář moderního člověka zajímajícího se o lidská práva a stává se tak akceptovatelnější. Musím dodat, že homosexuálové jsou na Kubě dál stíháni navzdory její údajné snaze toto změnit.

Je pozoruhodné, že se sám Castro homosexuálům omlouval za to, jak se k nim v minulosti choval. Jak je v totalitních systémech typické, jeho projev musí být součástí nějaké strategie, jinak by to neřekl. Navíc má Mariela jednu nespornou výhodu. Jelikož je to „mladá“ sympatická žena (je jí 48 let), bude daleko těžší na ni přímo útočit, protože ona přece nevypadá jako diktátorka, přestože zdědí veškerou moc svého strýce a otce, která tak zůstane v rodu Castrů. To není komunismus, ale nepotismus.

FABIANO GOLGO: Nekazí to víceméně vaše naděje na demokratizaci Kuby?

Libye? Z oficiálních médií máte pocit, že se al-Kájda ve spolupráci se zfetovanými mladými lidmi snaží sesadit „našeho soudruha“ Kaddáfího.

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Je to dobrý plán, co se týče image režimu v zahraničí, ale neléčí naše chronické problémy. To, že máme vzdělání i zdravotnictví zadarmo, znamená velmi málo, když člověk nemá víc než dva litry mléka pro celou rodinu na týden nebo musí hledat žárovku půl roku, zatímco nemá kde koupit svíčky. Nebo musí používat státní deník jako toaletní papír. Občan něco takového může omlouvat prvních deset, dvacet let cesty ke komunistickému ráji, ale pokud ani půl století poté nemáme oproti zbytku Latinské Ameriky o nic víc než vzdělání a zdravotnictví zdarma, tak to, že půl milionu státních zaměstnanců přijde o práci, je dostatečně velkým důvodem pro nepokoje a boj za svobodu. Ještě bych chtěla dodat, že pokud oficiální čísla hovoří o půl milionu nezaměstnaných, skutečnost bude samozřejmě spíš okolo 700 až 800 tisíc. 

FABIANO GOLGO: Hodně lidí v zahraničí má pocit, že Kuba má nejlepší možný systém v rámci Latinské Ameriky a že jeho pád by snížil životní standard na úroveň Hondurasu a Ekvádoru...

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Jsem si jistá, že skoro každý Kubánec by se raději svobodně rozhodl, jak si své peníze vydělá, byť by jich bylo méně, než aby dál žil jako nevolník Castrovy šlechty.

FABIANO GOLGO: Není lepší být chudý na Kubě než žít ve favelách, jako je tomu v jiných zemích Latinské Ameriky?

YOANI SÁNCHEZOVÁ: Ne, protože člověk se má šanci ze slumu dostat. My ne. Bývalý brazilský prezident Lula pocházel ze slumu. Stejně tak ze slumů pocházelo několik lídrů jihoamerických zemí. U nás je to spíše monarchie. Buď jste součástí Castrovy rodiny a jejich věrných přisluhovačů nebo nemáte šanci. Navíc Lula dostal z chudoby 30 milionů lidí za pouhé dva mandáty. Castrova rodina nedokázala dostat z chudoby ani těch jedenást milionů za 50 let. To, co se Castrovi podařilo, je, že on zbohatl, zatímco my všichni ostatní se zmítáme v chudobě.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...