Lidovky.cz

Žijeme v ekologickém dluhu, což nemusí být negativní

  17:15
„Osmdesát procent obyvatel žije v zemích, které nezajišťují energetickou dodávku z vlastního území. Takže v dnešním globálním systému s přírodními zdroji obchodujeme,“ říká v rozhovoru David Vačkář z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.

David Vačkář, vedoucí vědecký pracovník v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. foto: Foto Petr TopičMAFRA

David Vačkář z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd v rozhovoru říká: „Ne každý by se mnou souhlasil, ale vidím pozitivní signály transformace k udržitelnosti společnosti. Posledních 50 let se lépe chrání příroda, začaly se vyvíjet technologie, které umějí efektivněji spalovat uhlí. Nedávná studie ukázala, že vůbec poprvé, co se spalují fosilní paliva, emise nezačaly stoupat. Může to být krátký výkyv, ale kloním se spíš k tomu, že je to dlouhodobější trend.“

LIDOVÉ NOVINY: Co to znamená, že zažíváme ekologický bankrot?

VAČKÁŘ: Žijeme v ekologickém dluhu, což ale nemusí být vnímáno negativně. Bankovnictví běžně pracuje s úvěry. Když to vezmu zeširoka, v přírodě nás zajímá čistá primární produkce, například to, co přes fotosyntetickou produkci, energii slunce, přejde do ekosystémů. Je to ekologická zákonitost, kterou nemůžeme opomíjet.

Společnost začala využívat zdroje, které se naakumulovaly kdysi dávno v geologické minulosti. Umožnilo to boom, nárůst populace, blahobytu. Jenže teď rychlý růst začal zpětně ovlivňovat přírodní prostředí.

Na energii, kterou má společnost k dispozici, je založena většina života na zemi. Se startem průmyslové revoluce začal člověk nahrazovat přírodní energii fosilními palivy, uhlím, ropou, zemním plynem. Společnost začala využívat zdroje, které se naakumulovaly kdysi dávno v geologické minulosti. Umožnilo to boom, nárůst populace, blahobytu. Jenže teď rychlý růst začal zpětně ovlivňovat přírodní prostředí. To by samo o sobě nemusel být problém, ale společnosti se to vrací jako bumerang.

LIDOVÉ NOVINY: Jak?

VAČKÁŘ: S přírodním prostředím jsme pořád svázáni a dramatické změny v přírodě začínají společnosti škodit, což se může projevovat například masivním znečištěním. Příroda nám zajišťuje vitální služby, které se dají zhodnotit. A tyto ekosystémové služby hodnotu ztrácejí. Fosilním palivům je přizpůsobená veškerá infrastruktura, továrny, auta, výroba, produkce i energie. Jsme na nich závislí. A ocitáme se tak v dluhu, protože nejsme schopní společnost uživit jen z toho, co vyprodukují ekosystémy. Fosilní zdroje jednou dojdou, bereme si úvěr z něčeho, co je nahromaděné za dlouhou dobu a není to rychle obnovitelné.

LIDOVÉ NOVINY: Jak velký problém už to je?

VAČKÁŘ: Osmdesát procent obyvatel, tedy naprostá většina, žije v zemích, které nejsou schopné zajistit energetickou dodávku z vlastního území. Takže v dnešním globálním systému s přírodními zdroji obchodujeme. Po celé planetě se převáží vtělená energie.Pořád jsou státy, které mají obrovský přírodní kapitál, jako je Brazílie. Říkáme jim ekologičtí věřitelé. A ty jej vyvážejí do rozvinutých, bohatých zemí Evropy nebo USA, kde jsou státy dlužníky.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je na tom Česko?

Ocitáme se v dluhu, protože nejsme schopní společnost uživit jen z toho, co vyprodukují ekosystémy. Fosilní zdroje jednou dojdou, bereme si úvěr z něčeho, co je nahromaděné za dlouhou dobu a není to rychle obnovitelné.

VAČKÁŘ: Závisí na tom, jak se na to budeme dívat. Pokud bychom to porovnali z hlediska mezinárodního obchodu, pak jsou státy, které jsou mnohem více závislé. Pro Evropu jsou to specificky státy mimo Evropskou unii, například Švýcarsko. Závislé na dovozech jsou i Velká Británie nebo Německo. Jde většinou o vazby, které nejsou úplně vidět, z tohoto aspektu nijak zvlášť nevyčníváme. Hodně závislí jsme z hlediska fosilních paliv, protože je to dominantní způsob, jak získáváme energii.

LIDOVÉ NOVINY: Říkal jste, že rychlý růst se společnosti vrací. Projevuje se to nějak v každodenním životě?

VAČKÁŘ: Ne vždy to musí být tak evidentní. V rozvojovém světě, kde je většina lidí chudá, jsou na ekosystému závislí přímo. Měli jsme projekt v Kyrgyzstánu, kde je největší ořešákový les na světě. Lidé jsou tam přímo závislí na tom, kolik ořechů nasbírají a prodají na trhu. Je to jedna z nejchudších oblastí, ale díky ořešákům se mají na místní poměry relativně dobře.

My tak bezprostředně na prostředí závislí nejsme, takže by se mohlo zdát, že nás to neovlivňuje, ale tak to rozhodně není. Už dnes mohou problémy spojené s globální změnou pociťovat zemědělci. V některých městech řeší nedostatek vody. Ale může to být i kvalita vody ke koupání. V létě voda v důsledku nadměrného přísunu živin kvete sinicemi, i to je jeden z projevů.

LIDOVÉ NOVINY: A ve větším měřítku?

Aby se udržela míra blahobytu a kvality života, na které jsou lidé zvyklí, potřebuje ekonomika objem energie a ekosystémových služeb. Lidé si často neuvědomují, že je třeba se na to dívat v úhrnu.

VAČKÁŘ: Mnohdy bohaté státy, ke kterým se řadíme i my, si svou přírodu šetří. Na úkor toho pak některé zdroje musejí dovážet ze zahraničí. Aby se udržela míra blahobytu a kvality života, na které jsou lidé zvyklí, potřebuje ekonomika objem energie a ekosystémových služeb. Lidé si často neuvědomují, že je třeba se na to dívat v úhrnu.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se takový ekologický dluh počítá?

VAČKÁŘ: Jsme schopní pro každý bod na zeměkouli přiřadit hodnotu různých parametrů. Po státech se to počítá například z hlediska spotřeby, i ta určuje míru ekologického dluhu. Třeba Čína má v úhrnu obrovský vliv, ale když se to přepočítá na osobu, pak je to nepoměrně nižší. Dá se to poměřovat také z hlediska ekologické stopy. Ta vyjadřuje, kolik si přivlastňujeme z globálního prostoru přírody. Podle toho se dá říct, že kdyby každý obyvatel na zemi žil jako průměrný Čech, potřebovali bychom skoro tři planety.

LIDOVÉ NOVINY: Prohlubuje se ten dluh?

VAČKÁŘ: Ano, v globálním úhrnu se prohlubuje, ale to neznamená, že by se to místy nelepšilo. Ve 20. století poměrně prudce narostl ekonomický výkon. Zajímavé je, že ekologický dluh se neprohluboval tak rychle. Ne každý by se mnou souhlasil, ale vidím pozitivní signály transformace k udržitelnosti společnosti.

Kdyby každý obyvatel na zemi žil jako průměrný Čech, potřebovali bychom skoro tři planety

Posledních 50 let se lépe chrání příroda, začaly se vyvíjet technologie, které umějí efektivněji spalovat uhlí. Nedávná studie ukázala, že vůbec poprvé, co se spalují fosilní paliva, emise nezačaly stoupat. Může to být krátký výkyv, ale kloním se spíš k tomu, že je to dlouhodobější trend. Začínáme se učit, jak rozvíjet kvalitu života, ekonomiku, aniž bychom museli nutně destruovat přírodu. A to je klíčová věc.

LIDOVÉ NOVINY: Ze dne na den to ale takto nastavit nejde.

VAČKÁŘ: Ne. Bavíme se v perspektivě dvaceti, třiceti let, jenom aby se ten trend nastartoval. Mnoho lidí si pořád neuvědomuje, že příčiny i důsledky globální změny jsou v lidské společnosti, v tom, jak se chová, jakou má úroveň spotřeby, návyky. Spotřebováváme mnohonásobně víc přírodních zdrojů, energie, primární produkce než jakýkoliv jiný druh na planetě.

Na emise skleníkových plynů máme několikanásobně větší vliv než geologické síly, vulkanismus. Planetu ovlivňujeme 170krát rychleji než přírodní hnací síly. Ve společnosti je tak zároveň i řešení. Záleží na tom, jaká je politická situace, mocenské vztahy, sociální vazby.

LIDOVÉ NOVINY: Zabýváte se i dopady klimatických změn na města. Jak se v nich projevují?

Začínáme se učit, jak rozvíjet kvalitu života, ekonomiku, aniž bychom museli nutně destruovat přírodu. A to je klíčová věc.

VAČKÁŘ: Změna klimatu je dnes chápána jako nárůst extrémů, výkyvů počasí, sucha, povodní. Ve městech mohou být dopady zřetelnější, protože populace je tam zranitelnější. Považujeme za důležité dívat se právě na města. Žije tam nejvíce lidí, koncentrují bohatství. Jsou to také centra správy, vědění a mohou tedy i nalézat řešení pro globální změny.

Když přijdou vlny veder, které budou čím dál častější, ve městech je tomu vystavená značná část populace. Má to vliv na úmrtnost, zdraví, pracovní výkonnost i ostatní aspekty života společnosti. Klasickým příkladem je vlna horka po Evropě v roce 2003.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se na to dá připravit?

VAČKÁŘ: Podobně jako na povodně. Praha před rokem 2002 neměla účinný protipovodňový systém. Pak přišla 500letá voda a ta výstavbu bariér urychlila. Dnes se dá Praha dávat jako příklad úspěšné reakce na extrémní události. Opatření vyžadují samozřejmě širokou diskusi klíčových aktérů, a také dlouhodobé plánování, což není vždy zvykem dělat.

Na emise skleníkových plynů máme několikanásobně větší vliv než geologické síly, vulkanismus. Planetu ovlivňujeme 170krát rychleji než přírodní hnací síly.

Na vlny horka můžeme reagovat například stavěním budov, které odrážejí víc slunečního záření a je v nich chladněji nebo takových, které budou víc provětrávané. Jsou také přírodě blízká řešení. Je prokázané, že na vydlážděných, vybetonovaných náměstích pomáhá víc zeleně, stromů, ale i vody, vhodné jsou například fontány. To všechno má potenciál prostředí ochlazovat.

Třetí věc jsou změny chování, jako triviální příklad se dají uvést siesty ve středomořských zemích. Když je moc horko, lidé žijí víc večer. I to je způsob, jak reagovat. Učit lidi, že se něco mění a že se můžou přizpůsobit životním rytmem.

LIDOVÉ NOVINY: To úzce souvisí i s územním plánováním. Mění se v Česku tímhle směrem?

VAČKÁŘ: Bohužel zatím moc ne, ale i tady jsou vidět pozitivní signály. Náš projekt Urban Adapt se snažil spustit přípravu adaptačních strategií ve městech. Pozitivní efekt to mělo i v územním plánování. Kolegové z CzechGlobe nasnímali teplotní mapu Brna, která ukazuje, kde jsou nejvíc rozžhavené plochy. Brno pak teplotní data začlenilo do svých územně analytických podkladů.

Když přijdou vlny veder, které budou čím dál častější, ve městech je tomu vystavená značná část populace. Má to vliv na úmrtnost, zdraví, pracovní výkonnost i ostatní aspekty života společnosti.

Existují už i osvícení architekti a územní plánovači, kteří berou klimatické změny v úvahu. Někdy samozřejmě narážejí i na legislativu, která města svazuje. Zavádět osvícenější řešení je někdy těžší, na druhou stranu nejsou překážky k nastavení adaptačních opatření.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká opatření by tedy města měla dělat?

VAČKÁŘ: Každé město může mít specifický problém. Dělali jsme pilotní projekt v Praze, Brně a Plzni. Pro Prahu a Brno jsme jako klíčové vytipovali vlny horka. To se dá zohlednit u nových investičních projektů, jde to ale i v současné zástavbě. Konkrétně pomáhají zelené střechy, fasády, více stromů v prostranství, nejenom v ulicích, ale i na náměstích, ve vnitroblocích.

V Plzni bylo hlavním problémem zasakování srážkové vody. Většina povrchů ve městě je nepropustných. Když přijde přívalový déšť, steče vše najednou, což může přispívat k lokálním záplavám. Přitom plánování více propustných ploch ve městě není problém. V USA nebo na Západě fungují například malé mokřady či retenční nádrže. Ale první vlaštovky najdeme i u nás. V Brně udělali na sídlišti mezi paneláky jezírko, kde se zadržuje voda. Zároveň to působí i rekreačně.

LIDOVÉ NOVINY: Je Brno v podobném přístupu nejdál v republice?

Existují už i osvícení architekti a územní plánovači, kteří berou klimatické změny v úvahu. Někdy samozřejmě narážejí i na legislativu, která města svazuje.

VAČKÁŘ: Brno funguje skvěle, dobře se tam komunikuje s vedením města, které o to má zájem. Ideální je i to, že tam dobře funguje spolupráce s výzkumným sektorem. Mají také strategii do roku 2050, jejíž nedílnou součástí jsou i adaptační opatření na změnu klimatu a ekosystémové přístupy. Teď pracujeme také v regionu severozápad, kde jsou už tradičně velmi progresivní Litoměřice.

David Vačkář (1976)

  • Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK.
  • Působí jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
  • Zaměřuje se na téma interakce společnosti a životního prostředí, ekosystémové služby, environmentální bezpečnost a zranitelnost, adaptace na změny klimatu nebo udržitelnost sociálně-ekologických systémů.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.