Věda a náboženství jsou často považované za různé světy. Křesťanství se však podílelo na rozvoji vzdělání a vědy a často ovlivňovalo vědecké poznání. Vědci v současnosti řeší témata, která byla před pár lety z oblasti science-fiction, například vyhynutí lidstva kvůli různým katastrofám nebo vývoji umělé inteligenci či hypotéza simulace, jež poskytuje nový pohled na Boha.
Hypotéza simulace má počátek již ve starověku v teorii snícího motýla čínského filozofa Čuang-c’ (přelom 4. a 3. století před naším letopočtem). Podle ní, pokud Čuang-c’ spí a má sen, v němž je motýlem, je v něm opravdu motýlem, který si neuvědomuje, že je Čuang-c’. Pokud si ale myslí, že bdí a je Čuang-c’em, může být motýlem, který má sen, v němž vystupuje jako Čuang-c’. Není tedy jasné, zda je náš život skutečný či pouze sen.
Procitnutí
S hypotézou fiktivního světa či alternativní reality se setkáváme i u evropských filozofů Platóna, Aristotela a Descarta. Ve 20. století se pak objevuje v populární kultuře, například ve filmu Matrix. Profesor filozofie Oxfordské univerzitě Nick Bostrom se věnuje simulaci ve svém článku Are You Living in a Computer Simulation? (Žijete v počítačové simulaci?). Předkládá v něm tři tvrzení, z nichž přinejmenším jedno je pravdivé:
- Lidský druh pravděpodobně zanikne, než dosáhne dalšího, ,,postlidského“ stadia.
- Žádná budoucí civilizace pravděpodobně nezprovozní simulace předchozích období evoluce.
- Žijeme v počítačové simulaci.
Může se stát, že po smrti procitneme jinde, a pochopíme, že vše bylo jen jako |
Z toho vyplývá, že není pravdivé přesvědčení, že se pravděpodobně dostaneme do stadia, kdy simulaci uskutečníme, pokud v ní nyní nežijeme. Bostrom předpokládá, že v budoucnu nastane velký pokrok ve výpočetní technice a naši následovníci mohou chtít vytvořit takové simulace. V současnosti si lze představit, že pokud bychom tuto možnost měli, využili bychom jí ať pro účely hry či vědy.
Vizionář Elon Musk tvrdí, že šance, že žijeme v základní realitě, je jedna ku miliardě, stoupenci hypotézy simulace pak, že technologie umožňující simulaci v uplynulých desetiletích obrovsky pokročily, a proto v budoucnu zřejmě bude možné simulovat cokoliv. Může se stát, že po smrti procitneme jinde, a pochopíme, že vše bylo jen jako.
Svět jako hra
Pokud žijeme v simulaci, nic o čem si myslíme, že je skutečné, nemusí existovat – možná ani my sami. Na základě hypotézy simulace lze tedy náš svět chápat jako hru. V tomto kontextu je zajímavá univerzální platnost teorie her, kterou lze použít prakticky na cokoliv – od přírody přes lidské chování až po technologie.
Pokud žijeme v simulaci, nic o čem si myslíme, že je skutečné, nemusí existovat – možná ani my sami. Na základě hypotézy simulace lze tedy náš svět chápat jako hru. |
Izraelský historik Yuval Noah Harari, autor bestselleru Homo Deus, v rozhovoru s americkým neurovědcem Samem Harisem hovoří o budoucnosti bez práce a smyslu lidského života, přičemž jednou možností, co by mohli lidé dělat místo práce, je život ve virtuální realitě. Podle Harariho pokud člověk praktikuje náboženství, žije ve virtuální realitě. V rámci hypotézy simulace může náboženství sloužit jako manuál.
Americký fyzik Frank Heile tvrdí, že pokud žijeme v simulaci, jsme simulováni i my sami, a uvědomíme-li si, že jsme v simulaci, nelze z ní uniknout. Podle něho ten, kdo simulaci stvořil, nám mohl dát návod, nějakou znalost, popřípadě simulovat Ježíše a jeho zázraky – řečeno jinak, všechno je možné, pokud žijeme v simulovaném vesmíru.
Podle Bostroma hypotéza simulace může podpořit například křesťanskou víru, respektive tvůrce simulace přemýšlí na základě křesťanských kritérií. Bostrom se domnívá, že jsme simulováni i my a naše fyzická těla, a nemusíme mít žádnou možnost, jak to zjistit. Pokud to přijmeme, můžeme věřit například Ježíšovi, když říká: ,,Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“
Rezonance Ježíšových slov
Kniha Genese líčí, jak Bůh stvořil svět, což se podobá vytváření počítačové hry. Ve Starém zákoně Bůh zasahuje do děje mnohokrát, činí zázraky a ukazuje cestu. V kontextu hypotézy simulace lze říct, že tvůrce vstupuje do světa, který vytvořil. Ježíš Kristus vybízí ,,hrát hru“ podle jeho pravidel. Učedníkům říká, že pokud nebudou jako děti, do království nebeského nevstoupí, přičemž je pro ně typické, že si pořád hrají a svět je pro ně velké hřiště.
Ježíšovi následovníci, apoštolové a svatí mohli svět chápat jako simulaci, kterou stvořil Bůh. V Ježíšova slova věří více než dvě miliardy lidí a zdá se, že rezonují, protože reagují na něco, co je v nás skryto. |
Ježíš také vybízí, abychom zanechali návyků a následovali ho, čímž v podstatě říká, že vše může být jinak, než si myslíme: ,,Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ Jeho následovníci, apoštolové a svatí mohli svět chápat jako simulaci, kterou stvořil Bůh.
Ježíš byl počat z Panny, chodil po vodě, činil zázraky, křísil zemřelé, vstal z mrtvých a po smrti se zjevuje lidem, s čímž může mít problém i řada křesťanů. Někteří to vysvětlují jako metafory, jiní dogmaticky věří, další tápou a pochybují. Pokud žijeme v simulaci a její tvůrce zasáhl, vrhá to na tyto jevy nové světlo a vše působí přirozeně. V Ježíšova slova věří více než dvě miliardy lidí a zdá se, že rezonují, protože reagují na něco, co je v nás skryto.
V jeho slovech se podle Matoušova evangelia uskutečnila předpověď proroka Izaiáše o Mesiáši: ,,Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.“ Výrok, který Ježíš sdělil svému věrnému apoštolovi „a já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou“, se ukázal prorocký. Katolická církev je nejdéle existující institucí v dějinách.
Stírání hranic
V kontextu křesťanské víry lze považovat život jen za hru, ve které jsou lidé avatary, o něž se přetahují síly dobra a zla. Na jedné straně není třeba se zbytečně trápit, protože zlo nemůže vyhrát. Vše je Boží projekt a nestane se nic, co Bůh nepřipustí. Slovy apoštola Pavla: ,,Když je Bůh s námi, kdo jen proti nám?“ Na druhé straně je však třeba brát vše vážně, protože každý má v této hře jen jeden život, v němž jde o spásu a věčnost.
Je možné, že v blízké budoucnosti se hranice mezi uměle vytvořeným a reálným světem začnou stírat. V důsledku aplikací na virtuální a rozšířenou realitu může být obtížné rozlišit, co je a není reálné. |
V kontextu hypotézy simulace je také pochopitelné zjevování andělů nebo zázrak ve Fatimě. Pokud se svatému Pavlovi a mnoha dalším zjevil Kristus, popřípadě další nadpřirozené bytosti a jevy, nebo šlo o halucinace, je z hlediska historie jedno. Pokud to byla halucinace, je třeba se ptát, co ji způsobilo, popřípadě jaká je její definice, a co znamená v hypotéze simulace.
Je možné, že v blízké budoucnosti se hranice mezi uměle vytvořeným a reálným světem začnou stírat. V důsledku aplikací na virtuální a rozšířenou realitu může být obtížné rozlišit, co je a není reálné. Pokud vidíme Pokémona, kde ho bez aplikace nevidíme, je možné, že díky „aplikaci ve vědomí“ viděli někteří lidé něco, co ostatní neviděli.
Díky vědeckému poznání začínáme chápat, že toho, co nevíme, je mnohem více, než co víme. Žijeme-li v uměle vytvořené realitě, mohou být nadpřirozené jevy zásahy jejího tvůrce. Je možné, že hypotéza simulace je chybná a náš svět reálný. Pokud tomu tak není, a vše je pouze simulace, nemusí to pro náš život mít žádné důsledky. Možná však má – víra v Boha jako stvořitele nebe i země dostává nový smysl.
