Židovské osady stahují do mezinárodní izolace celý Izrael

V poslední době rapidně přibývá výzev k bojkotu Izraele i v západních demokraciích, píše Břetislav Tureček.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

To, že Izrael čelí bojkotu ze strany velké části muslimských zemí, je notoricky známé. V poslední době ale rapidně přibývá výzev k izolaci Izraele i v západních demokraciích. Důvodem je značný izraelský podíl na skomírání mírového procesu, a hlavně židovské osady. Na sílící trend upozorňuje Břetislav Tureček.

Ještě nedávno izraelské vedení mávalo nad apely k bojkotu rukou a označovalo je za bezvýznamné akce propalestinských levičáků a antisemitů. Mezinárodní hnutí ale sílí, a tak už ho i Izrael začíná brát vážně. „Vidíme, že Izrael čelí stále silnější kampani delegitimizace,“ prohlásil o víkendu americký ministr zahraničí John Kerry. „Mluví se o bojkotu a podobných věcech, a tyto výzvy ještě zesílí v případě neúspěchu.“

Šéf americké diplomacie takto na bezpečnostní konferenci v Mnichově varoval před možnými riziky, pokud selže nejnovější kolo izraelsko-palestinských mírových rozhovorů. Ačkoli šlo o vcelku realistický popis situace, už jen zmínkou bojkotů si Kerry u pravicových politiků v Izraeli vysloužil další vrstvu nelichotivých nálepek, že je nepřítelem židovského státu a hlásnou troubou antisemitů. Tiskový odbor amerického ministerstva zahraničí musel rozvášněné Kerryho kritiky dodatečně upozornit, že ministr proti izolaci židovského státu léta osobně vystupuje a že opravdu jen popisoval zjevný trend na mezinárodní scéně.Ještě nedávno izraelské vedení mávalo nad apely k bojkotu rukou a označovalo je za bezvýznamné akce propalestinských levičáků a antisemitů

Premiér Benjamin Netanjahu po řadě osobních střetů s americkými činiteli Kerryho výslovně nejmenoval, i on ale zareagoval jednoznačně. „Pokusy o prosazení bojkotu Izraele jsou nemorální a neoprávněné,“ prohlásil na nedělním zasedání vlády.

Bojkot se každopádně stává pro Izrael reálným problémem, a zatímco pravicová část politického spektra reaguje plamennými útoky i na posly špatných zpráv, jiní izraelští činitelé rizika věcně dokládají čísly.

„Evropa je naše klíčové odbytiště. I kdyby obchod s EU spadl jen o dvacet procent, pro nás by to znamenalo okamžité propuštění 9800 lidí,“ varoval už předminulou středu ministr financí Jair Lapid před možností, že na krach jednání zareaguje bojkotem i Evropská unie. „I částečný bojkot ze strany Evropy by pocítil každý Izraelec, protože by se u nás zvedly životní náklady,“ dodal izraelský ministr.

Deník Ha’arec v úterý citoval finančního analytika Rafiho Gozlana, podle kterého může na vlnu bojkotů – anebo už samotných spekulací o nich – doplatit i izraelská měna. „Zatím tomu trhy nepřikládají větší váhu. Pokud se však otázka bojkotů bude rozrůstat, snadno by to mohlo oslabit šekel,“ prohlásil Gozlan.

Roznětkou osady budované mimo Izrael

Na pozadí kontroverzí přitom není Izrael jako takový, ale židovské osady, které Izraelci neustále rozšiřují na okupovaných palestinských územích. Žije v nich už více než půl milionu lidí. „Žádný národ se nevzdá své země kvůli ekonomickým hrozbám,“ prohlásil ministr hospodářství Naftali Bennett, neboť i on považuje Západní břeh Jordánu za součást Izraele. Faktem ale je, že premiér Netanjahu už kvůli hrozící vlně bojkotů svolal mimořádné zasedání vlády, které má zvolit obrannou strategii.

Síť organizací podněcujících ve světě bojkot má několik nástrojů shrnutých v anglické zkratce BDS – bojkot, odklonění investic, sankce. Některé západoevropské penzijní fondy tak ze svého porfolia vyřadily akcie firem, které mají z okupace nějakým způsobem prospěch. Velvyslanec EU v Izraeli Lars Faaborg-Andersen v lednu prohlásil, že hlasy volající po bojkotu zesilují vždy, když židovský stát ohlásí další výstavbu v osadách.

Na Západě také přibývá jednotlivých politiků, ale i vlád a odborových svazů, které chtějí odlišovat produkty vyráběné přímo v Izraeli od těch, které sice nesou nálepku Made in Israel, avšak ve skutečnosti pocházejí ze židovských obcí na palestinských územích. Některé obchodní řetězce už zboží z osad úplně stáhly z regálů.

Evropská unie již několik let odlišuje dovážené produkty podle poštovního směrovacího čísla výrobce – firmy, které skutečně působí v Izraeli, mají celní úlevy, ty z okupovaných území nikoli. Zatímco totiž s Izraelem pojí EU dohoda o volném obchodu, takže jeho zboží zatěžuje nulové clo, k osadnické produkci se snaží Brusel přistupovat jinak, bez zvýhodnění.

„Evropská unie vychází z toho, že Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém nebo Golanské výšiny nejsou součástí Izraele, takže na tamní producenty se celní úlevy určené Izraeli nemají vztahovat,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI David Kriss z telavivského zastoupení EU.

Co to znamená v konkrétních číslech? „Nedá se to říci úplně přesně, v průměru ale clo činí šest procent, zatímco u zboží skutečně vyrobeného v Izraeli je to nula procent,“ dodal Kriss. „Není přitom pravda, že na zboží z osad uvalujeme nějaké speciální clo – stejné zatížení se týká všech zemí, s nimiž nemá EU dohodu o volném obchodu.“

Bojuje se i o etikety na zboží

Teď jsou ve hře etikety explicitně uvádějící, že jde o zboží ze židovských osad – ať už se jedná o průmyslové výrobky, víno či třeba kosmetiku. Jestliže ale zmíněný finanční mechanismus už dávno platí, a osadnické zboží prodražuje clo v Evropě už dnes, proč se Izraelci tolik angažují i ve zdánlivě bizarní válce proti nálepkám?

Fakt je, že když nyní propalestinské skupiny prosazují bojkot osadnického zboží, proizraelské spolky tvrdí, že jde ve skutečnosti o bojkot židovského státu jako takového. Ve chvíli, kdy bude zboží jasně odlišené, budou cílené kampaně proti osadám na Západě daleko snazší a hůře napadnutelné – Izraelci si ostatně mohou podle svého politického světonázoru a svědomí vybírat mezi zeleninou z Izraele a z okupovaných území už dnes, podle hebrejských etiket.

Kriss z telavivského zastoupení Evropské unie proto soudí, že vůbec nejde o aspekty ekonomické, ale politické. „Izraelci zjevně nechtějí, aby se evropský spotřebitel dozvěděl, které zboží je z Izraele a které z osad,“ spekuluje unijní představitel.

Když se například loni v Bruselu schylovalo k debatě o etiketách, padala na adresu EU i obvinění z protižidovského rasismuI tato zdánlivá marginálie nicméně vede proizraelský tábor k nasazování propagandistických zbraní nejtěžšího kalibru. Když se například loni v Bruselu schylovalo k debatě o etiketách, padala na adresu unie i obvinění z protižidovského rasismu. „Pokud je jedinou zemí, které se to týká, Izrael, pak je to antisemitismus,“ tvrdil Abraham Foxman z proizraelské lobbistické organizace Anti-Defamation League (Ligy proti hanobení) působící v USA.

Argument, že nikdo jiný než Izrael podobně cizí území neobsadil a neusazuje na něj své občany, proizraelské nátlakové organizace smetávají ze stolu. „Rozhodně nejde o žádný bojkot Izraele, jak tvrdí část izraelského tisku a proizraelské skupiny v Evropě,“ řekl ČESKÉ POZICI další vysoký představitel EU působící v regionu. „Zboží vyrobené v osadách tvoří jen zlomek toho, co se dosud do Evropské unie dováží pod značkou Made in Israel. Pokud se zavede správné nálepkování, evropští spotřebitelé prostě budou moci mít možnost rozhodnout se, jestli chtějí židovské osady podporovat, či nikoli. Izraele se to ale netýká,“ dodal tento činitel.

Nezamýšlené dopady na Palestince

Jenže podobné kampaně mohou mít i nezamýšlené dopady. V západní Evropě a v USA už se například v případě kosmetiky z Mrtvého moře Ahava vyráběné v osadě Micpe Šalem několikrát stalo, že na výzvy k bojkotu jejích prodejen zareagovali naopak zastánci Izraele a osadníků: masově se vypravili do „bojkotovaných“ obchodů a ze sympatií je prakticky vykoupili. I v internetových diskuzích se často objevují kousavé komentáře, že označení „vyrobeno v židovských osadách“ nebo „vyrobeno na okupovaných územích“ budou vynikajícím vodítkem, co si mají zákazníci vybírat, aby podpořili osadnické hnutí.

Tažení paradoxně poškozuje samotné Palestince, neboť více než dvacet tisíc Arabů v židovských osadách pracujeTažení také paradoxně poškozuje samotné Palestince, neboť více než dvacet tisíc Arabů v židovských osadách pracuje, vesměs v dělnických profesích závislých na odbytu. „Je neuvěřitelné, jak radikální levice nechápe, že hlavní obětí celého tažení budou právě Palestinci,“ řekl před časem vůdce osadnické rady na severu Západního břehu Geršon Mesika. „Naštěstí tyto akce jsou jen mediální kampaní. Jsme si jistí, že Židé a Arabové budou dál spolupracovat a posilovat své soužití.“

Palestinci a propalestinské skupiny ale zaměstnávání Palestinců v osadách vidí z úplně jiného úhlu. „Většina dotyčných dělníků pracuje za méně, než kolik činí izraelská minimální mzda. Velmi často čelí nátlaku, že o pracovní povolení zase přijdou, nemají možnost organizovat se v odborech,“ uvádí například izraelská Koalice žen za mír. „Dvaaosmdesát procent Palestinců pracujících v osadách by z takového zaměstnání odešla, kdyby měla kam,“ míří studie k faktu, že palestinská ekonomika není schopná tolik pracovních míst nabídnout.

Tvrzení, že židovské osady Palestincům vlastně pomáhají, natož aby jim škodily, odmítají i lidé uvnitř východojeruzalémského zastoupení EU. „Takový argument hodně kulhá. Osady jsou prostě ilegální, a nám jde o to, aby Palestinci jednou měli možnost vybudovat si prosperitu ve svém vlastním průmyslu, ve svém vlastním státě,“ řekl jistý činitel, který si také nepřál zveřejnit své jméno.

Jeho názor rezonuje s výroky předního palestinského byznysmena Samíra Hazbúna. „Jestliže Valné shromáždění OSN drtivou většinou hlasů předloni v listopadu posvětilo existenci palestinského státu v hranicích z roku 1967, tak jen znovu potvrdilo fakt, že židovské osady jsou z hlediska mezinárodního práva nezákonné a nemají tu co dělat. Tvrzení, že vlastně dávají práci Palestincům, je proto dost neférový a účelový argument,“ řekl šéf obchodní komory v Betlémě ČESKÉ POZICI. „V palestinské autonomii dosahuje nezaměstnanost třiceti procent, po těchto lidech ale neštěkne pes. A my máme věřit, že Izraelcům jde skutečně a upřímně o pár tisíc Palestinců pracujících v osadách?“

V Česku je bojkot okrajovou záležitostí

V České republice zatím výzvy k bojkotu Izraele nezabírajíV České republice zatím výzvy k bojkotu nezabírají – nanejvýš česká pobočka propalestické organizace International Solidarity Movement organizuje informační kampaně poukazující na to, že z okupovaných území pocházejí například stále oblíbenější systémy nealkoholických nápojů SodaStream nebo zmíněná Ahava.

Pro jasné značení takových výrobků se ale loni vyslovil i tehdejší ministr zahraničí a šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. „Je to legitimní požadavek,“ prohlásil Schwarzenberg, když se ho v květnu v Jeruzalémě na nálepkování osadnického zboží zeptal izraelský novinář. „Mělo by tam být, že jde o zboží z okupovaných palestinských území, protože tak jsou tato území mezinárodně uznávána,“ ujišťoval český politik na stránkách The Times of Israel. „Nazývejme věci pravými jmény, pravda je vždycky nejlepší politika,“ dodal.

Ačkoli současný ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) stojí na opačném politickém břehu, Schwarzenbergovy loňské výroky prý uvítal. „Volal jsem mu tehdy, abych mu řekl, že mě příjemně překvapil. Karel mi odpověděl, že to vždycky byly jeho postoje, i když to tak navenek nevypadalo,“ řekl Zaorálek ČESKÉ POZICI.

Pokud by tedy ministerstvo zahraničí chtělo k problému bojkotů zaujmout nějaký nový postoj, může mít Zaorálek nečekaného spojence i v opozičním šéfovi zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, protože právě tento post nyní Schwarzenberg zastává.

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.