Německý týdeník Der Spiegel zveřejnil o víkendu další informace o mezinárodním špehování americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA), jež médiím postupně vyzrazuje přeběhlík Edward Snowden. Jím dodané dokumenty tentokrát dokládají, že terčem zájmu amerických zpravodajců byli nejen náhodní občané lapení do protiteroristických sítí natažených napříč elektronickou komunikací, ale cíleně též sídlo Evropské rady v Bruselu či zastupitelské úřady Evropské unie a vybraných unijních zemí v New Yorku a Washingtonu.
Vysocí evropští představitelé požadovali po Washingtonu vysvětlení s tím, že informace o špiclování unijních institucí narušují důvěru v době, kdy EU a USA po letech náročných příprav zahajují příští týden vyjednávání o vzájemné dohodě o volném obchodu. Její finální podobu bude muset schválit Evropský parlament (EP), přičemž řada europoslanců se stylizuje do role ochránců soukromí a hraje na antiamerickou strunu. V sázce je výměna zboží a služeb za stamiliony dolarů.
„Nemůžeme jednat o velkém transatlantickém trhu, panuje-li nejmenší podezření, že naši partneři špehují kanceláře našich vyjednavačů. Americké úřady by měly jakékoli takové podezření kvapně odstranit,“ uvedla lucemburská eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová.
ČESKÁ POZICE se kauze Snowden věnovala v článku:
Spojenci a „spojenci“
Podle přísně tajného dokumentu z roku 2010 nasadila NSA v diplomatických misích EU při OSN a ve Washingtonu odposlouchávací zařízení a také se nabourala do počítačové sítě. Dokument také dokládá elektronické špehování v bruselské budově Justus Lipsius, kde se schází Evropská rada i Rada ministrů EU. V roce 2007 vystopovala bezpečnostní ochrana objektu pokus nabourat se do tamní počítačové sítě pomocí telefonického spojení z kanceláře NSA sídlící v areálu bruselského ústředí NATO.
„Připomíná to postoj nepřátel v době studené války,“ uvedla německá ministryně spravedlnosti„Připomíná to postoj nepřátel v době studené války. Je mimo veškerou představivost, že by naši přátelé v USA viděli v Evropanech nepřátele,“ uvedla německá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusserová-Schnarrenbergerová s tím, že je nepravděpodobné, že by Američané mohli odposlouchávání evropské diplomacie ospravedlnit globální válkou proti terorismu. Předchozí dokumenty dodané Snowdenem se týkaly masivního špiclování elektronické komunikace údajně za účelem vystopování teroristů, extremistů či organizovaného zločinu.
Britský list The Guardian uvedl, že v dalším vyzrazeném dokumentu NSA se píše o 38 velvyslanectvích a diplomatických misích coby terčích sledování, včetně zastupitelských úřadů Francie, Itálie a Řecka. Z neevropských spojenců byly terčem sledování například Japonsko, Jižní Korea, Turecko, Indie či Mexiko.
Tajné operace
Ve vyzrazeném dokumentu NSA z roku 2007 je popisována operace „Dropmire“, v jejímž rámci se ke špehování zastupitelského úřadu EU ve Washingtonu používalo „štěnice“ v šifrovacím faxu, kterým se rozesílaly důvěrné depeše do hlavních měst členských států unie. Obdobná operace zacílená na misi EU při OSN v New Yorku měla krycí jméno „Perdido“.
Stálá francouzská mise při OSN byla špehována pod krycím jménem „Blackfoot“, francouzská ambasáda ve Washingtonu pod krycím jménem „Wabash“. Krycí jména „Bruneau“, „Hemlock“, „Powell“ a „Klondyke“ se vztahovala k newyorským a washingtonským zastupitelským úřadů Itálie, respektive Řecka.
Německo bylo podle týdeníku Der Spiegel ve stejné sledované kategorii jako Čína, Irák nebo Saúdská ArábieZe sledování elektronické komunikace byli vyňati nejbližší anglosaští „příbuzní“ Američanů: Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland. Naopak například Německo bylo podle týdeníku Der Spiegel ve stejné sledované kategorii jako Čínská lidová republika, Irák nebo Saúdská Arábie.
Důvěra v sázce
Předseda Evropského parlamentu (EP) Martin Schulz prohlásil, že je šokován: „Jestliže se obvinění potvrdí, šlo by o extrémně vážnou záležitost, která by těžce dopadla na vztahy EU s USA.“ Někteří europoslanci se dožadovali, aby před ně předstoupili předsedové Evropské rady, respektive Evropské komise, Herman Van Rompuy a José Manuel Barroso a objasnili, jaká opatření provádějí v reakci na zprávy o americkém špehování.
„Toto je absolutně nepřijatelné a musí okamžitě skončit. Americká mánie pro shromažďování dat dosáhla špehováním evropských představitelů jiné kvality. Naše důvěra je v sázce,“ zahřímal belgický expremiér a šéf frakce liberálů v EP Guy Verhofstadt.
Washington vydal prohlášení, že na evropské výtky odpoví diplomatickými prostředky. Odstupující americká velvyslankyně při OSN Susan Riceová, která bude novou národněbezpečnostní poradkyní prezidenta Baracka Obamy, pochybuje, že by kauza Snowden poškodila Bílý dům či americkou zahraniční politiku. „Nemyslím si, že diplomatické dopady, alespoň kam lze nyní dohlédnout, byly až natolik významné,“ cituje ji list The Wall Street Journal.
Mezi námi přáteli
Někteří experti upozorňují, že špehování evropských institucí nevybočuje z obvyklých zpravodajských zjišťování mezi přátelskými státy. Spojenci sice nemají v úmyslu na sebe útočit, ale zajímají se o vnitřní informace vlády toho druhého. Z dokumentů vyplývá, že záměrem odposlouchávání a špehování mise EU ve Washingtonu bylo shromáždit poznatky o neshodách mezi členskými státy unie v různých otázkách.
Vyzrazení informací americké špionáže namířené proti EU a jejím členským zemím bude mít zřejmě největší dopad v Německu
V souvislosti s připravovanou euroamerickou dohodou o volném obchodu podotýká vysoce postavený britský úředník v Evropské komisi Robert Madelin, že unijní obchodní vyjednavači předpokládají, že jejich elektronická komunikace je odposlouchávaná. „Panuje tu teď takový škodolibý pocit, že jsme natolik důležití, že jsme špehováni,“ vyjádřil se pro britský list The Guardian nejmenovaný vysoký úředník v Bruselu. „Američané se o názory vlád členských zemí zajímají více než samotná Evropská komise. A vycházejí z toho, že evropskou politiku určuje Německo.“
Vyzrazení informací americké špionáže namířené proti EU a jejím členským zemím bude mít zřejmě největší dopad v Německu, které bylo hlavním terčem monitorování telefonické a internetové komunikace v Evropě a kde se za necelé tři měsíce konají volby. V zemi jde o citlivé téma kvůli historickému dědictví sledování občanů gestapem, respektive Stasi. Není proto náhoda, že jedny z nejpřísnějších zákonů na ochranu soukromí, dat a osobních údajů v EU mají právě Němci.
Orwellovská dimenze
Týdeník Der Spiegel uvedl, že NSA měsíčně shromáždila informace o půl miliardě německých telefonních hovorů, e-mailů a SMS. Denně prý průměrně monitorovala 15 milionů telefonních spojení a 10 milionů internetových datových souborů – ve velmi rušných dnech se počet monitorovaných telefonních spojení vyšplhal až na 60 milionů.
Der Spiegel také upozorňuje, že kancléřka Angela Merkelová (CDU/CSU) v reakci na zprávy o špiclování NSA položila prezidentu Obamovi během jeho červnové návštěvy jen pár zdvořilých otázek. Nově odhalená škála sledování německých občanů by však mohla zkomplikovat její snahu o získání třetího kancléřského mandátu letos v září. Desátý článek německého „základního zákona“ (Ústavy) výslovně stanoví, že „soukromí korespondence, pošty a telekomunikace jsou nedotknutelné“.
Rozhodl se Bílý dům nastalé situace využít k nepříliš elegantnímu vycouvání z avizované liberalizace transatlantického obchodu?
Dva dny po zveřejnění článku v týdeníku Der Spiegel o půl miliardě sledovaných spojení prohlásil mluvčí kancléřky Steffen Seibert, že „monitorování přátel je nepřijatelné a nemůže být tolerováno“. Ministr vnitra Hans-Peter Friedrich se v rozhovoru pro týdeník Focus dožadoval americké omluvy. „Špehování dosáhlo dimenzí, které jsem myslel, že jsou v demokratické zemi nemožné. USA ztratily míru – George Orwell ve srovnání nic není,“ obul se do Washingtonu německý šéf zahraničního výboru EP a kancléřčin spolustraník Elmar Brok.
„Vyjednávání dohody o volném obchodě s USA musí EU okamžitě suspendovat. Nejprve potřebujeme dohodu o ochraně dat, aby se něco takového už nemohlo nikdy opakovat,“ prohlásil francouzsko-německý zelený europoslanec Daniel Cohn-Bendit. Možná, že se Obamova nastupující poradkyně pro otázky národní bezpečnosti Susan Riceová s bagatelizací skandálu poněkud přepočítala. Anebo se Bílý dům rozhodl nastalé situace využít k nepříliš elegantnímu vycouvání z avizované liberalizace transatlantického obchodu?