KOMENTÁŘ Istvána Léka / Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí žena. Tajemná, milující, obětavá. Kdo ale stojí za neúspěšnými ženami? Za ministryněmi a vysoce postavenými vládními úřednicemi, které jsou obviněny, že způsobily stamilionové či dokonce miliardové škody? Nepochybně mocní, mazaní a všehoschopní muži. Ti jsou dost chytří na to, aby se soudu vyhnuli. Vypadá to tak, že Vlasta Parkanová, ale i Marie Součková či Jana Hendrichová musejí pykat za hříchy osob, které je do vysoké politiky dostaly.
Bývalou šéfku resortu obrany Parkanovou chce policie stíhat kvůli tolik kritizovanému nákupu vojenských letadel Casa. Exministryně zdravotnictví Součková léta chodila k soudu kvůli kauze Diag Human. Bývalá náměstkyně místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Hendrichová je obviněna kvůli skandálu ProMoPro. Všechny zastávaly vysoké funkce a podepisovaly různé dokumenty a faktury. Ale ať zvedne ruku ten, kdo uvěří, že tyto ženy byly hlavou nějaké zločinecké struktury, jež se přiživovala na miliardových státních zakázkách! Jak to, že se nikdo nehlásí? Netvrdíme samozřejmě, že zmíněné vysoce postavené úřednice žádnou odpovědnost nenesou, ale také cítíte, že v jejich případě něco nesedí?
Ve většině případů se ukáže, že ministryně jsou spíše na okrasu, brzy se stejně pozná, že resortu vládne muž
Jádro problému spočívá v roli žen v české politice, která je i po dvaadvaceti letech opanována muži. Jenže doba žádá, aby v nejužším vedení každé politické strany seděla nějaká žena. Při sestavování vlád je každá koaliční strana tlačena k tomu, aby ženu jmenovala do čela alespoň jednoho ministerstva. Ženy ve vysokých funkcích se často těší popularitě, zrovna Vlasta Parkanová byla svého času v čele žebříčků...
Bohužel ve většině případů se ukáže, že ministryně jsou spíše na okrasu, brzy se stejně pozná, že resortu vládne muž, většinou nějaký mocný náměstek se silným politickým krytím. Ministryně pak víceméně slepě podepisují, protože zřejmě bezmezně důvěřují těm, kdo jim dokumenty připravují.
Kdyby na místě Parkanové či Součkové seděly ženy typu Margaret Thatcherové, Angely Merkelové či Goldy Meirové, jistě by nyní nečelily ostudnému stíhání či soudnímu přelíčení. Jenomže česká politika takové osobnosti něžného pohlaví vesměs postrádá. Proč se z české politiky vytratily schopné političky jako například Dagmar Burešová, Petra Buzková, Hana Marvanová či Dana Bérová? To je samozřejmě otázka pro sociology a politology. Tyto ženy jistě měly určité nedostatky, ale zastávaly jasný a silný názor, dokázaly obstát v konkurenci mužů. Prostě měly, promiňte, koule!
Současná reprezentace žen ve vysoké politice je nebývale slabá. Muži si na různé posty vybírají ženy typu Miroslavy Kopicové, která se proslavila tím, že při vyslovení důvěry vládě Mirka Topolánka prosila poslance, aby hlasovali pro, protože má zrovna narozeniny… Co ve vládě hledá například Alena Hanáková? Jako šéfka resortu, kam patří problematika církví, v památném televizním vystoupení ukázala, že o (nejen) chystaných restitucích nic neví. Pokračovat bychom mohli Karolínou Peake či Kateřinou Klasnovou, kterou Miroslava Němcová rok doučovala, jak má řídit schůzi sněmovny.
A když už jsme u Miroslavy Němcové, přemýšlejme o tom, proč se tato žena, jež by mohla být jedinou správnou a důstojnou kandidátkou ODS na funkci prezidenta republiky, nakonec rozhodla do klání o tento post nejít. Proč přenechala prostor mužům? Němcová to sice neřekla natvrdo, ale důvody si můžeme domýšlet: znechucení ze zákulisních politických praktik, kterým by byla jako uchazečka vystavena, z pokleslosti, hrubosti… Možná i seznala, že prezidentská funkce a to, co by ji provázelo, je nad její síly.