Miloš Pick patřil k nestorům českých ekonomů. Většinu života působil v institucích makroekonomického výzkumu, po listopadu 1989 byl mimo jiné členem vládního týmu pro alternativní strategii ekonomické reformy. Za války se účastnil protinacistického odboje, byl vězněn v koncentračním táboře, přežil pochod smrti. I po osmdesátce neúnavně publikoval a patřil k nejerudovanějším kritikům polistopadového společenského vývoje. Zemřel v neděli 30. října ve věku 85 let.
Jak vzpomíná na Britských listech Jaroslav Ungerman, Pick „byl především ekonom a musím dodat národohospodář – v plném smyslu toho slova. Dnes se toto slovo málo používá. V případě Miloše však platí plnou měrou – on dokázal obsáhnout všechny zásadní národohospodářské souvislosti. A nejen to. Dovedl mnohé jevy a doporučení promyslet do konkrétních čísel a nebojme se to říci – spočítat. Dnes se málo setkáte s lidmi, kteří by takové znalosti a takové vědomí souvislostí měli a taky je dokázali na číslech obhájit“.
Pickovi vděčíme za pětidenní pracovní týden, jejž prosadil v rámci ekonomických reforem šedesátých let
Miloš Pick se narodil 16. srpna 1926 v Libáni u Jičína. Jeho rodina tam vlastnila malou továrnu. Po válce vystudoval statisticko-ekonomické inženýrství na ČVUT v Praze a získal též kandidaturu ekonomických věd. Kariéru v Československu začal v Ústavu pro hospodářský a sociální výzkum. Později s ním navazoval spolupráci jak Československý výzkumný ústav práce a sociálních věcí v Bratislavě, nebo Ekonomický ústav ČSAV a Prognostický ústav ČSAV v Praze, tak například i Vídeňský ústav pro mezinárodní ekonomické komparace ve Vídni.
Hořkou zkušenost učinil v letech šedesátých, kdy byl po roce 1968 vyloučen z KSČ. Nicméně je to právě Miloš Pick, komu vděčíme za pětidenní pracovní týden, jejž prosadil v rámci ekonomických reforem šedesátých let.
Po listopadu 1989 působil jako ekonomický poradce některých ekonomických představitelů vlád Československa a ČR a odborové centrály ČMKOS. Celý život publikoval knižně i v odborném ekonomickém tisku.
Situaci v Česku dvacet let po revoluci neviděl zrovna růžově. „Morální pokleslost je hlubší než za normalizace. Neříkám to proto, že by se mi po ní stýskalo, ale naopak proto, že je to pro mne jednotka nepřijatelnosti,“ řekl v rozhovoru pro deník Právo loni v dubnu. Tehdy i nastínil svou představu o tom, kam by se Česká republika měla ubírat, čím by se měla stát: svobodnou a solidární znalostní společností založenou na souhře trhu a státu.
Miloš Pick nenabízel jistotu světlých zítřků, jen nadějné hledání, řečeno jeho slovy. To však není málo, když alternativou je katastrofa.
