Na sportovní novináře se někdy zahlíží jako na fachidioty, ostatně Robert Bakalář sám ironicky prohlašoval, že v hlavě se mu točí kolo. Byl však zrovna příkladem staré školy s většinou škraloupů i většinou vzácných předností.
Robert Bakalář byl příkladem staré školy sportovní žurnalistiky s většinou škraloupů i většinou vzácných přednostíKaždý, kdo s ním přišel do dlouhodobějšího kontaktu, ho nemusel vydýchat. Lidé z branže mu měli za zlé, že byl ke komunistickému režimu o něco loajálnější než třeba, anebo že se uměl víc než zdatně postarat o svůj byznys. Proti tomu však na poslední váhy pokládají někdy zprofanovaný pojem profesionalita.
Aktivní cyklista se od roku 1965 věnoval psaní o tomto sportu a jeho komentování. Léta psal pro časopis Stadion, což byla až do roku 1989 výkladní skříň publicistiky z hlediska jazyka, fotografie i grafiky. Mimo jiné proto, že tým Stadionu přes logické prorežimní poklesky shromáždil autory s nadstandardním kulturním rozhledem, lidi vzdělané v literatuře i v myšlenkových proudech, což dovolovalo usilovat o sportovní publicistiku s rozmanitými přesahy.
Mimo to Robert Bakalář působil dva roky v kolínském divadle, což zase byla příležitost pro kultivaci hlasového projevu, která se mu později mnohokrát vyplatila.
Vedlejším efektem byly knihy, kterých Robert Bakalář napsal 13 (například o Janu Kodešovi nebo o hokejových mistrech světa odsouzených v 50. letech a samozřejmě knihy s cyklistickou tématikou, včetně povídkových).
Komentovat půl druhé hodiny mlhu...
S jistotou lze identifikovat, co tvořilo povahu jeho profesionality. Znalost. Fenomenální znalost cyklistického sportu od technologií až po rodinná traumata hvězd i cyklistů z nižších sfér. Něco se nahromadilo, protože když děláte obor 45 let, nelze se tomu vyhnout, „Baky“ byl však pozoruhodný systematičností a permanentními aktualizacemi svého rozsáhlého archivu i poznámkových bloků. Nejlepší na tom bylo, že značnou část držel v hlavě. Kromě toho se i v penzijním věku podílel na domácím cyklistickém boomu, spolupracoval například na organizaci závodu Pražské schody.
V nepřehledných cyklistických skrumážích rozpoznával jedince ze zadního záběru podle vlasů, které vykukovaly zpod přilbyTuto schopnost být v oboru doma využil a zdokonalil jako komentátor Československé televize a v posledních letech Eurosportu. Dospělo to tak daleko, že v nepřehledných cyklistických skrumážích rozpoznával jedince ze zadního záběru podle vlasů, které vykukovaly zpod přilby. Nebo zvládl půl druhé hodiny komentovat mlhu, v níž se skrývali cyklisté.
Jeho technicistní komentáře z Tour de France sice část diváků dráždily, jiní však díky nim získali poměrně podrobný vhled do tohoto sportu. I znalci pak povrchnějším kritikům doporučovali, aby si zkusili sednout na pět hodin k mikrofonu a hovořit o etapě, kde se zrovna moc neděje. Na jednu hodinu přenosu věnoval hodinu přípravy.
Poslední Tour dokomentoval letos v červenci bez příznaků slábnutí či ztráty zájmu. Dnes ráno ve věku 71 let po dlouhé nemoci zemřel.
P.S. Výběr pozoruhodných výroků Roberta Bakaláře z přenosů Tour obratem nabídly Lidovky.cz.