Zemědělská revoluce ohrožuje lidské zdraví

Bezpečnost potravin a ochrana spotřebitele je v kterékoliv fázi výroby, zpracování, distribuce i uchovávání potravin ohrožena kontaminací rostlinných i živočišných produktů toxickými látkami, viry, baktériemi nebo plísněmi. Zdraví spotřebitelů, postižených vrozenou nebo získanou ztrátou tolerance k některým látkám mohou ohrozit i běžné složky potravin, například alergeny, lepek či laktózu.

Koncentrace výroby do velkých provozů, které chrlí na evropský i světový trh tuny produktů, přináší výhody i rizika. V některých případech velkovýroba riziko poškození spotřebitele zvyšuje, například když nejsou dodržovány předpisy nebo selže vstupní kontrola a do zpracování vstoupí silně kontaminovaná složka.

K pozitivním důsledkům zemědělské revoluce patří například ohromné zvýšení dojivosti či produktivity práce chovatelů a ošetřovatelů i snížení ztrát při distribuci a uchovávání konzumního mléka či zvýšení produkce kukuřice, sóji a rýže a možnosti obohacení rostlinných produktů vitaminy pro velké populace regionů.

Sledování důsledků

Odborníci z univerzit a výzkumu jsou často nejslabší článek řešení, protože musejí mít nejen znalosti, ale i odvahu přispět k odstranění nebo snížení rizik, nebo se musejí naopak zastat technologií, které za riziková nepovažují. Příčinou selhání expertů nemusí být jejich odborná neschopnost. Obtížně překonatelnou překážkou rovnocenného partnerství může být nezájem exekutivy o názory nezávislých expertů nebo neschopnost je využít.

Odborníci však často nejsou ke spolupráci dostatečně motivováni. Někdy jim chybí hrdost na vlastní postavení, jindy se obávají odpovědnosti za vlastní názory a téměř vždy jsou přesvědčeni, že by za své služby měli být lépe hodnoceni. Akademickou svobodu si někdo představuje jako činnost ničím neovlivňovanou, ani zadáváním úkolů. Pocit absolutní svobody podporuje i nešťastně aplikované využívání informačních technologií při hodnocení pracovišť i jednotlivců.

Často není rozhodující zkušenost a názor přímého nadřízeného, ale alibistický a „nezpochybnitelný“ systém kritérií, snadno dostupných z globálních i národních databází. Jejich používání však může být velmi zavádějící a často přinese víc škody než užitku. Důsledkem je honba za granty, které se staly převažujícím zdrojem finančních prostředků pro výzkum na straně jedné a na druhé nedostatek odpovědnosti za věci veřejné.

Rychlé změny v technologiích zemědělské výroby, životním prostředí i ve společenských a sociálních podmínkách vyžadují dobře uvážené sledování důsledků. Při zavádění nových technologií musí výrazně převážit jejich přínos nad negativními dopady neuvážených zásahů do životního prostředí.

Kontaminace toxickými látkami může působit na zdraví lidí i zvířat přímo i jejich kumulací v rostlinách a v nižších organismech. Může nastat narušení rovnováhy uvnitř společenství i mezi celými systémy, vyhubení druhů i jejich nežádoucí přemnožení. V některých oblastech se můžou rozšířit nová onemocnění nebo se vyskytnout v místech, kde nikdy nebyla zjištěna.

Prostředník

Mykobaktérie, jejichž dva druhy jsou příčinou tuberkulózy a malomocenství, existují již tři miliony let. Tuberkulóza, na kterou i při současných možnostech léčby umírají ročně asi dva miliony lidí, je nejznámějším onemocněním, způsobovaným druhem Mycobacterium tuberculosis, který objevil Robert Koch v roce 1882. Velké objevy si však často musejí na uznání počkat, Nobelovu cenu dostal až po 23 letech, což podpořilo studium tuberkulózy.

Pro léčbu tohoto onemocnění byly časem vyvinuty účinné léky. Jejich působení však v současnosti omezuje rezistence, kterou M. tuberculosis odpovědělo na výsledky výzkumu. Léčba tuberkulózy se stala znovu problémem, jejž zvyšuje dočasné uspokojení z úspěchu léčby a neodpovědností některých vlád při hromadném propouštění nemocných vězňů a migrací. V některých věznicích v zahraničí jsou mykobaktérie předmětem prodeje. Zemědělská, průmyslová i sociální revoluce spolu souvisejí.

Mykobaktérie jsou velmi odolné organismy, které ve vodě a v půdě přežívají až několik let. Netuberkulózní mykobaktérie, kterých je téměř 150 druhů a jsou stále považovány za poměrně neškodné, ale na zdraví lidí mají velký vliv. Mohou být příčinou zánětlivých onemocnění různých orgánů, nejčastěji plic a kůže. Jejich schopnost ovlivňovat imunitu i po usmrcení varem jsou známy nejméně 50 let.

V nových podmínkách zemědělské výroby a urbanizace se mykobaktérie staly prostředníkem mezi danou chorobou zvířat, kontaminovaným prostředím a závažnými nemocemi lidí. Přitom netuberkulozní mykobaktérie jen z části působí přímo jako původci infekčních chorob a vyvolávají klinické změny. V tkáních postiženého člověka je obtížné je prokázat.

Jedna z příčin onemocnění

Závažnější postižení však může nastat, když se mykobaktérie opakovaně a ve větším množství dostanou do organismu člověka s vodou, potravou nebo vdechnutím. Složky jejich buněčné stěny i produkty jejich metabolismu mají silné schopnosti ovlivňovat imunitu. V roli infekčního agens se často ani neuplatní a až po smrti mykobaktérií se stanou nebezpečnými. Roli infekčního mikroorganismu zamění za roli zdroje cizorodých látek a působí podobně jako alergeny. Tato funkce je mimořádně nebezpečná.

Klinické příznaky onemocnění se neprojevují ihned nebo po krátké inkubační době, ale za dlouho, často až po letech. Složky buněčné stěny mykobaktérií patří mezi spouštěče imunologicky zprostředkovaných chronických autoimunitních a zánětlivých onemocnění, jako je cukrovka 1. typu, roztroušená skleróza, Crohnova choroba, lupénka, degenerativní artrózy, sarkoidózy či astma. Mykobaktérie jsou nepochybně jednou z příčin těchto onemocnění.

Na jejich vzniku se podílejí i genetické příčiny a v podezření jsou i vlivy prostředí. Uvádí se například zbytečně úzkostlivá hygienická péče o děti, používání chladniček, krátká doba kojení, odolnost, související s etnickým původem nebo migrace velkých etnických skupin ze zemí s nízkým výskytem chronických chorob, považovaných za civilizační.

Většina úvah o příčinách těchto onemocnění však opomíjí znalosti o výskytu mykobaktérií a o ohromných počtech, jejichž působení může být člověk v současnosti vystaven spouštěči imunologicky ovlivňovaných onemocnění. Tyto poznatky se však kupodivu příliš nešíří a lékařská veřejnost na celém světě je k nim nezodpovědně lhostejná.

Kontaminace člověka

Revoluční změny zemědělských technologií a s nimi spojený přesun lidí do městských aglomerací mohou mít vliv na zdraví, aniž by lidé přicházeli se zvířaty do jakéhokoliv kontaktu. Mykobaktérie jsou nenápadným prostředníkem, jehož zdrojem nejsou jen nemocná zvířata, ale i pitná a povrchová voda a půda. Kontaminace člověka může nastat i balenou vodou, minerální vodou, koupáním v přírodních koupalištích i v krytých bazénech nebo sprchováním pitnou vodou z komunálních rozvodů nebo ze špatně udržovaného boileru.

Tyto zdroje mohou být „neznámými vlivy prostředí“ nebo „civilizačními faktory“, spojovanými s životem ve městech. Nástup používání chladniček, vody z městských zdrojů pro vaření a mytí, dostupnost teplé vody a denní koupání novorozeňat a batolat probíhaly ve stejné době. S určitým časovým odstupem, ale se stejnou razancí, jsou zaznamenávány zvyšující se počty chronických onemocnění.

Pečliví pozorovatelé si všimnou i případů, kdy je jeden člověk postižen dvěma i více chronickými zánětlivými onemocněními, což lze vysvětlit jejich společným spouštěčem. Hypotézu působení spouštěčů podporuje také časový souběh onemocnění několika členů domácnosti, ať je jejich genetická dispozice podobná, nebo nejde o blízké příbuzné.

Z více než 150 druhů mykobaktérií je zdrojem největšího rizika ten, který způsobuje u krav zánět střeva. Onemocnění se nazývá paratuberkulóza a je známé od konce 19. století. Změny ve střevě jsou podobné Crohnově chorobě u lidí. V některých fázích choroby se mykobaktérie paratuberkulózy vylučují výkaly a mlékem v počtech statisíců až miliard buněk v jednom gramu.

Paratuberkulóza

Paratuberkulóza byla dlouho považována za málo nebezpečnou nákazu zvířat, kterou před konečnou fází klinického onemocnění nelze spolehlivě zjistit. Zákeřný charakter paratuberkulózy spočívá v tom, že se nejčastěji nakazí tele ihned po narození a onemocnění propukne až po dvou nebo třech letech. Proto nebyly zakázány přesuny zvířat a paratuberkulóza se v uplynulých desetiletích rozšířila do chovů v celém světě. Dnes se zjišťuje nejen u skotu, především u dojnic, ale i u ovcí a koz, velbloudů a buvolů.

Léčba ani vakcinace dosud nejsou běžné. Zvířata, vylučující velké množství mykobaktérií, by měla být okamžitě vyřazována a do ozdravovaného chovu by neměla být zařazována zvířata z jiných chovů. Tyto podmínky chovatelé odmítají nebo nejsou schopni je dobrovolně plnit a nařídit je bez kompenzace ztrát nelze. Situace se komplikuje také tím, že výskyt a množství netuberkulózních mykobaktérií ve vodě, v mléce a v mléčných výrobcích se nesleduje a kontrola těchto možných zdrojů nepodléhá žádnému předpisu.

Na spouštění chronických onemocnění se mykobaktérie podílejí zejména za předpokladu, že na člověka působí velký počet živých nebo mrtvých buněk. Obzvlášť rizikové je působení spouštěčů v období vysoké citlivosti novorozenců a malých dětí k jejich imunomodulačním účinkům.

Mléko pro dětskou výživu

Globalizace trhu s potravinami činí dostupnou náhradní dětskou výživu výrobky světových značek kdekoliv na světě, což zachraňuje život mnoha dětem. Její používání u dětí, které by mohly být kojeny po doporučovanou dobu šesti měsíců, je však zbytečně ohrožuje mnoha spouštěči chronických zánětlivých a autoimunitních onemocnění. Tento problém si nepřipouštíme nebo o něm nejsme dostatečně informováni, případně nám chybí odvaha jej řešit.

Snahu o stanovisko Evropské komise (EK) k riziku bakteriálních spouštěčů pro veřejné zdraví přijala s pochopením část oslovených členů České učené společnosti. Desítky lidí v odpovědných postech však v uplynulých letech nepovažovaly za nutné o stanovisko EK požádat.

Byli mezi nimi například ministři vlády České republiky a jim podřízení vedoucí pracovníci, předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a předsedové řady jejích společností, představitelé vědeckého výboru veterinárního, členové České akademie zemědělských věd, poslanci Evropského parlamentu, pracovníci Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin EK i komisařka EK a kancelář komisaře pro zdraví a bezpečnost potravin. Možnosti EK nejsou zastupitelné a pod tlakem členských států by měly být využity.

Otázka pro všechny informované i dosud nic netušící: Souhlasili byste s obsahem osmi milionů buněk mykobakterií v jednom balení sušeného mléka, zakoupeného pro vaše dítě nebo vnouče? Kojenecká výživa se dosud nekontroluje a je pravděpodobné, že se mykobaktérie prodávají v lékárnách a supermarketech.

Vylučování mykobaktérií mlékem je součástí onemocnění krav paratuberkulózou, které se v některých zemích již vyskytuje v 90 procentech chovů dojnic. Množství mykobaktérií v mléce pro výrobu dětské výživy neomezuje žádný předpis, a proto není úředně kontrolována. Není vyloučeno, že výrobci dětské výživy kontrolují přítomnost mykobaktérií, aniž by své dobrovolné rozhodnutí zveřejňovali. Zajímavé je, že výroba Sunaru v Anglii z mléka dováženého z Nizozemska byla přesunuta do Švédska považovaného za méně postižené paratuberkulózou.

Obtížné pochopení příčin a dopadů

Důležité je, aby odborná i laická veřejnost byla seznamována s rizikem mykobaktérií jako spouštěčů chronických zánětlivých onemocnění. Mykobaktérie se snadno dostávají do aerosolu a jsou vdechovány při sprchování, při pobytu v silně kontaminovaném prostředí, nebo s pevnými částicemi ve vzduchu. Pobyt v tomto prostředí lze omezit, prašnost je možno alespoň částečně snížit. Chodníky a veřejné prostory lze uklízet stroji s vysáváním, nikoliv rozfoukáváním do otevřených oken přízemních bytů.

Lidé by se měli zajímat o mykobaktérie ve vodě do domácností a v případě potřeby investovat do filtračního zařízení. Snížit zátěž lze i omezením pobytu ve vířivkách, technikou sprchování a nepoužíváním teplé vody z rozvodů k vaření. Zdravé matky by bez vážných důvodů neměly přestávat kojit, naopak mateřské mléko matky trpící Crohnovou chorobou by mělo být vyšetřováno na přítomnost mykobaktérií. Rodiče by měli přistupovat s rozvahou ke koupání dětí ve veřejných, zejména krytých bazénech s nedostatečným větráním.

To jsou jen některé možnosti omezení vlivu spouštěčů chronických onemocnění na zdraví lidí. Rozmanitost výskytu, druhů i počtu netuberkulózních mykobaktérií, rozdílné předpoklady lidí k vzniku onemocnění, možnost ovlivnění nesčetných imunologických pochodů a různých metabolických cest jsou důvody obtížného pochopení příčin a dopadů jednoho ze současných fenoménů zemědělské revoluce.

Více o problematice se můžete dočíst v knize Karla Hrušky, Mykobaktérie. Jak škodí a jak je možno se proti nim chránit