Lidovky.cz

Zemanovo vítězství vypovídá o katastrofálním stavu české společnosti

  12:16

Expremiér dokázal využít uplynulé dva týdny k občas nechutnému lovu nových voličů. To Schwarzenberg nedokázal, přesvědčoval přesvědčené.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Volby prezidenta České republiky skončily katastrofou. Nikoli kvůli vítězství Miloše Zemana, ale kvůli iracionální zlobě, která vyšlehla uvnitř společnosti v předvolební kampani. Svátek demokracie zaplevelila neuvěřitelná nízkost.

Stoupenci Miloše Zemana pragmaticky nezabrnkali, ale prudce uhodili do nejhnusnějších strun v lidské duši – začali kádrovat rodinu protikandidáta. (To budeme stejní jako totalitní režimy, v nichž „škůdce“ bylo nutné trestat i na potomcích?) Výroky, především Klausovy rodiny se překonávaly v těch největších nevkusnostech. Minimálně parodování Schwarzenbergova zpěvu hymny Václavem Klausem mladším by se neztratilo jako komická vložka ani v protektorátním rozhlase. (Pokud už někdo mluví o Vlajce, měl by si uvědomit, z jakých myšlenkových kořenů sám čerpá.)

Zeman tímto způsobem komunikace zacílil zkušeně a trefil do černého. V jeho táboře se kromě části levicových voličů, kteří logicky nepodpořili Schwarzenberga, protože jednoduše nemohli podporovat místopředsedu pravicové vlády, objevila směs z krajní levice i krajní pravice. Pragmatik by tomuto dokonalému rozkročení zatleskal.

Schwarzenbergův tým ale rozpoutal jinou nízkost – o několik pater sofistikovanější, a proto kultivovanější. Jeho přívrženci od počátku používali učebnicovou propagandu s cílem přemalovat skutečnost. Nejde o to, JAK ji přemalovávali (o tom jsem už napsal), hrozivé je, ŽE přemalovávali. Ještě před prvním kolem prezidentské volby vznikla davová psychóza vedoucí k šíření hesla Kdo nevolí „Karla“ je neslušný, což pokračovalo i před druhým kolem.

Kontraproduktivní angažovanost médií

Vábničce angažovanosti a podpory podlehla i většina mainstreamových médií. Kdo si přečetl třeba jen titulky v novinách a jejich internetových mutacích několik dnů před volbou – Lidové noviny, MF Dnes, Hospodářské noviny –, nabyl dojmu, že se Česká republika nachází vpředvečer zápasu boje satana s bohem o vládu nad světem.

Angažovanost médií byla na rozdíl od praktik Zemanova týmu kontraproduktivní

Tato angažovanost médií ale byla na rozdíl od praktik Zemanova týmu kontraproduktivní. Lidé zřejmě podprahově cítili obelhávaní. Možná si řekli: Když je Schwarzenberg onen bojovník světla, proč se to na nás odevšad valí? Proč není úniku před desítkami hromadně rozesílaných e-mailů podporujících „knížete“? Pravda přece nepřichází v doprovodu mnoha tisíc trubadúrů vyvolávajících hesla, ale potichu a nebojí se posměchu od všech mocných.

Schwarzenbergovi se tato „totální“ kampaň vyplatila v prvním kole. Byla opravdu geniální, a také nutná – bez ní by se do druhého kola vůbec nemusel dostat. Po prvním kole v ní ale halasně pokračoval, a to neměl (včetně médií). Přesvědčoval přesvědčené, a proto neoslovil pro něho tolik potřebnou další potenciální část elektorátu.

Praha versus Česká republika

Zeman ve druhém kole získal téměř o 450 tisíc nových voličů víc než Schwarzenberg – i díky uvedené nízkosti. Kdyby se počítaly výsledky jen z nově získaných voličů (z přírůstku) a voliči obou kandidátů z prvního kola by se nechali stranou, Zeman by nevyhrál v poměru 54,8 ku 45,2, ale 58,7 ku 41,3 procenta. Na svou stranu totiž získal i další české kraje. Zatímco první kolo šlo hodnotit jako Zemanovo většinové vítězství na Moravě a Schwarzenbergův úspěch v Praze, druhé kolo se proměnilo v nerovný souboj Prahy s Českou republikou.

Manifestovaná náklonnost ke Schwarzenbergovi byla na způsob potlesku v osvětleném sále: Kdo netleská, před tím se mějme na pozoru

Schwarzenberg se měl pokusit v minulých dvou týdnech změnit kampaň (mohutné jádro voličů už získal). Zní to možná paradoxně, ale měl se více otevřít. Na nerozhodnuté voliče totiž jeho fanouškovské společenství působilo jako zuřivá smečka, která nemilosrdně zardousí každého, kdo si myslí něco jiného, například otevřený dopis Jiřího Stránského a Hynka Bočana Martinu Dejdarovi nebo reakce médií na prohlášení Vladimíra Franze, že bude volit Zemana (média z něho obratem udělala vyvrhele). Schwarzenberg za to žádnou vinu nenese – není odpovědný za Stránského ani za fandící novináře, kteří valnou měrou selhali.

V demokracii nemají nikoho za jeho názor – pokud není proti základním lidským právům – média pronásledovat jako štvance. Manifestovaná náklonnost ke Schwarzenbergovi byla na způsob potlesku v osvětleném sále: kdo netleská, před tím se mějme na pozoru.

Prohra občanské společnosti

Zemanova kampaň oproti té Schwarzenbergově gradovala, ať si o ní myslíme, co chceme. Zatímco před první kolem Zeman působil jako přívětivý otevřený kandidát, jak jsem napsal, pak mezi oběma koly dokázal svou řeč transformovat, čímž oslovil další voličské skupiny. V tom spočívá jádro jeho vítězství, nikoli v už trochu mýtické „Schwarzenbergově chybě“ v záležitosti Benešových dekretů. Šlo o předem promyšlený plán, s nímž Zeman vystoupil hned v první televizní debatě u Václava Moravce minulý čtvrtek. I kdyby Schwarzenberg nechyboval, na Zemanově kampani by se nic nezměnilo.

Zeman vyhrál zčásti díky svému charismatu, částečně díky své lidovosti a nezanedbatelně díky nízkosti

Zeman vyhrál zčásti díky svému charismatu, částečně díky své lidovosti a nezanedbatelně díky zmíněné nízkosti. Obraz naší společnosti by však byl tak jako tak katastrofální. Kampaň obou týmů mluví za vše, byť z hledika první signální soustavy byla bezpochyby podlejší ta Zemanova.

Zemanovo vítězství vypovídá především o stavu naší společnosti, jejímž je Zeman umným pozorovatelem (ozvučnicí). Její nálady dokázal dobře odhadnout. Občanská společnost se svým voláním po změně prohrála. Měli bychom si však uvědomit, že ve druhém kole zvítězit nemohla, protože Schwarzenberg byl pouze papírovým hlasatelem změny.   

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.