Ministři Rusnokovy neboli Zemanovy vlády nastoupili, aniž by si o ně jediná politická strana s důvěrou voličů řekla. Nečekali ani na hlasování o důvěře a odstartovali personální tsunami na ministerstvech i ve firmách řízených státem. Poslanecká sněmovna jim důvěru nedala, ale od prezidenta ještě před hlasováním dostali bianco šek – v úřadech si měli posedět, dokud se Miloši Zemanovi nezalíbí vývoj v jedné populisticky zvolené trestní kauze.
Aniž by čehokoliv dosáhli, nechali se prezidentovou Stranou práv občanů – Zemanovců (SPOZ), která je mnohem spíše podnikatelským projektem, napsat do čela kandidátek. Zatímco se zavedené politické strany musejí za své stranické peníze věnovat kampani, ministři Rusnokovy vlády využívají svých diskutabilně získaných funkcí, aby této prezidentově straně a sami sobě dělali kampaň na účet daňových poplatníků – rozdávají místa placená státem, dostávají prostor v médiích, a nyní ještě zkoušejí podplatit voliče rozpočtovými dárečky.
Vicepremiér a lídr SPOZ v Moravskoslezském kraji Martin Pecina pro své ministerstvo vnitra prosazuje navýšení rozpočtu o více než tři miliardy – a ministr financí Jan Fischer připustil, že by mohl uspět. Jednička pražské kandidátky a ministr dopravy Zdeněk Žák si na financích zřejmě vybojuje další dvě miliardy. Ministr pro místní rozvoj František Lukl, který bude tváří SPOZ na jižní Moravě, lobbuje alespoň za tři čtvrtě miliardy. Dojit rozpočet chtějí i nekandidující ministři, jejichž kroky se však SPOZ nepochybně bude v kampani chlubit – například šéf zdravotnictví Martin Holcát by rád dostal miliard rovnou pět.
Ministr financí Fischer bez okolků připouští, že se jeho vládní kolegové rozhodli dělat na rozpočtových opatřeních kampaň. „Já nikoliv, protože já nikam nekandiduji,“ pravil v nedělních Otázkách Václava Moravce a neopomněl svá slova zdůraznit výraznou gestikulací, která mu zůstala z prezidentské kampaně. Ovšem v souladu se svou již proslulou razancí a zásadovostí u většiny zmíněných výdajů připustil, že by na ně mohl kývnout. Nikam nekandiduje, ale proč by kandidujícím kolegům nepomohl, když to platí stát. Vděk Zemanovi za vládní post je hezká věc, ale je třeba jej ještě vyčíslit.
Absence studu
Zemanova vláda s fasádou premiéra Jiřího Rusnoka opakovaně prokazuje naprostou absenci studu; nulový respekt k tomu, že má spravovat celou zemi ve prospěch všech jejích občanů – a nikoli své osobní korýtko, do kterého jim někdo omylem místo otrub nasypal kaviár. Postoj, který mohou zastávat díky odlesku autority nejvýraznějšího reprezentanta takového světonázoru – Miloše Zemana.
V antické kultuře nesl tento způsob chování jméno „hybris“, které označuje zpupnost, přehnanou pýchu a aroganci, jednání, jež se příčí bohům či řádu obce a trestá bohyně Nemesis. Nikoli náhodou stejný výraz použil britský politik a psychiatr David Owen, když popisoval politickou nemoc z povolání, syndrom hybris, který je podle něho s držením a výkonem moci neoddělitelně spojen.
Rusnokova neboli Zemanova vláda si už může dělat doslova, co chce. Paralyzované strany bez autority se jí zjevně do cesty stavět nehodlají.
Spoléhat se na zásah deus ex machina je značně problematické. A politická scéna zase není schopná tomuto jednání čelit. Česko zažívá historické znechucení zavedenými politickými stranami, které se navíc věnují jen co nejpoutavější prezentaci svého programu – odsud korekce nepřijde. V předvolebním mumraji týden co týden vzniká nebo se rozpadá další a další politické hnutí. Jako plevel vyrůstají dennodenně noví mesiáši, kteří slibují nové recepty, jak „to konečně dát do pořádku“. V této babylonské atmosféře musí logicky vítězit ten, kdo se místo planého tlachání chopí moci nejagresivněji – Miloš Zeman.
A je naprosto jisté, že jeho voliči a příznivci budou otázky uměřenosti považovat za zcela podružné, příliš abstraktní, nepodstatné. Předvolebním dárečkům ještě zatleskají, protože domýšlet si, že jsou zaplacené z kapsy daňového poplatníka, je příliš obtížné a protivné. Darované miliardě se na zuby nedívej.
Rusnokova neboli Zemanova vláda si už může dělat doslova, co chce. Paralyzované strany bez autority se jí zjevně do cesty stavět nehodlají.
