Prezident Miloš Zeman se rozhodl nejmenovat profesorem Martina C. Putnu z Fakulty humanitních studií pražské Univerzity Karlovy. Časopis školy iFORUM v pátek 17. května přinesl vyjádření rektora Václava Hampla: „Ministr školství mě telefonicky informoval o tom, že prezident republiky se údajně rozhodl nevyhovět návrhu vědecké rady Univerzity Karlovy (…) Pokud by tedy prezident Zeman opravdu návrh vědecké rady Univerzity Karlovy neakceptoval, aniž by k tomu byly skutečně vážné, objektivní důvody, šlo by o zcela bezprecedentní krok.“
Je nepravděpodobné, že by měl rektor od ministra Petra Fialy zavádějící informaci. Sám Zeman už navíc podle iDnes.cz vyhlásil: „Nechci pana Putnu ponižovat, proto důvody svého rozhodnutí nebudu uvádět veřejně“. Prý je zveřejní jen v případě soudního řízení. Mluvčí Hradu Hana Burianová lakonicky uvedla, že jmenování či nejmenování profesorem je zcela v kompetenci prezidenta.
Zákon o vysokých školách v paragrafu 73 říká, že profesora prezident „jmenuje (…) na návrh vědecké rady“. Pokud Zeman seznal, že Putna je špatný pedagog a pramizerný vědec, nechť to neprodleně se všemi důkazy zveřejníHned v dalším paragrafu téhož zákona je psáno, že při jmenování profesora se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace. Domnívá se snad Miloš Zeman, že dokáže posoudit pedagogickou a odbornou činnost Martina C. Putny lépe než vědecká rada?
Zeman by měl podat vysvětlení. Pokud seznal, že Putna je špatný pedagog a pramizerný vědec, nechť to neprodleně se všemi důkazy zveřejní – nikoli aby si „munici“ schovával na potenciální soudní řízení.
Zeman provedl tak zásadní zásah do akademických svobod, že těžko může odbýt rozhodnutí Putnu nejmenovat profesorem výrokem, že ho nechce ponížit. Tím ho totiž de facto ponižuje radikálně, protože vlastně říká, že ví o tak velkém skandálu, že dokonce bere Putnu „v ochranu“.
Postaví se někdo Zemanovi?
Nyní je řada také na samotných akademicích. Mají moc, kterou mohou efektivně využít: například demonstrativní a hromadné zřeknutí se profesorského jmenování, než Zeman objasní svůj krok (pokud jej vůbec uspokojivě objasnit dokáže). Nebo by například univerzitní činovníci (zejména rektoři) mohli pohrozit demisí a tak podobně.
A co je důležité: politická reprezentace a hlavně sociální demokracie (i ta zemanovská část) by měly jasně říci, že prezident takovým způsobem jednat nemůže. Že je to za hranicí přijatelného.
Zeman se přirozeně tváří jako prezident sui generis – s přímou volbou v zádech. Ukazuje, že své pravomoci rozprostírá všude, kde to je možné. Nyní nastal čas, aby ostatní ústavní instituce (a nejen ony, ale i univerzitní prostředí) ukázaly, že své pravomoci ani přímo zvolený prezident nemůže rozpínat donekonečna a rozhodovat jako mocnář.
Komentář Romana Jocha ke kauze Zeman vs. Putna si můžete přečíst v samostatném článku.
