Zpráva, že na zářijovou konferenci Forum 2000 zavítá vůdkyně barmské opozice Aung San Su Ťij a že jí při té příležitosti přijme na Hradě i prezident Miloš Zeman, vzbudila mediální ohlas v Česku i v zahraničí. Laureátce Nobelovy ceny míru, na níž ji v roce 1991 navrhl Václav Havel, zasílali organizátoři pozvánky pravidelně, ale kvůli téměř dvacetiletému domácímu vězení se poprvé zúčastní až 17. ročníku konference. Půjde o její teprve druhou cestu na evropský kontinent od roku 1988.
Z někdejší perzekvované disidentky je dnes šéfka parlamentní opozice. Ovšem aby mohla usednout do poslaneckého křesla, musela loni přísahat na „oktrojovanou“ Ústavu, jež v zemi zachovává polovojenský režim. Skalní disidenty a početnou exilovou opozici svým pragmatickým ústupkem zklamala. Na to, zda je v multietnické zemi sužované desetiletími separatistických konfliktů prozíravější postupné uvolňování politických poměrů, nebo radikální přechod k demokracii, lze mít každopádně různé názory.
Lidskoprávní ikona
Su Ťij rozčarovala také mezinárodní lidskoprávní organizace svým dlouhým mlčením k útrapám diskriminované menšiny muslimských Rohingyů, jež byla v minulém roce vystavena pogromům ze strany většinové buddhistické populace. Zlé jazyky tvrdily, že si angažováním na straně cizorodé minority nechtěla kazit vlastní vyhlídky v prezidentských volbách za dva roky. Přednedávnem se však Su Ťij Rohingyů veřejně zastala.
Su Ťij je dnes každopádně osobností, jíž jezdí až do jejího domu navštěvovat světoví státníci, včetně amerického prezidenta Baracka Obamy, což se opozičníkům v jiných zemích běžně nepoštěstí. Jistou roli může samozřejmě hrát touha po společné momentce s fotogenickou lidskoprávní ikonou. Nepochybně však jde také o vyjádření sympatií za její rozhodnutí posvětit zrušení mezinárodního hospodářského embarga nad desetiletí izolovanou a přitom surovinově požehnanou zemi na strategickém pomezí dynamicky se rozvíjející Číny, Indie a jihovýchodní Asie. Vzhledem ke směru, jímž vítr v barmské politice vane, je navíc záhodno být zadobře s případnou příští prezidentkou.
Na takové argumenty by snad měl slyšet i Pražský hrad, který tolik bazíruje na ekonomické diplomacii na úkor tradiční české lidskoprávní agendy. Když ovšem Su Ťij potvrdila účast na nadcházejícím Foru 2000, prezidentova mluvčí médiím nejprve sdělila, že Miloš Zeman nad možným setkáním s proslulou ex-disidentkou neuvažuje, třebaže představitelé jiných států za ní cestují přes půlku zeměkoule a žádné obchody s Barmou si tím nepokazili.
Pocta České republice
Kvůli okázalému pohrdání lidskoprávní linií české zahraniční politiky na Hradě zjevně nepochopili, že teď mají z čeho těžit
Z trapného lapsu musela Zemanovi nakonec pomoci samotná Barmánka: „Pan prezident určitě přijme Su Ťij na Pražském hradě, a to na její žádost,“ znělo po chvilce nové vyjádření Hradu. Křupanské zdůraznění skutečnosti, že si světoznámá politička o schůzku s „jezevcem z Vysočiny“ řekla sama, je ubohým projevem české malosti.
A také tuposti. Su Ťij totiž nejde o to sejít se s Milošem Zemanem, nýbrž s prezidentem republiky, jejíž diplomacie byla od roku 1990 na Havlův popud spolehlivou oporou barmské demokratické opozice. Kvůli okázalému pohrdání lidskoprávní linií české zahraniční politiky však na Hradě zjevně nepochopili, že teď mají z čeho těžit.
Su Ťij má pro audienci s českým prezidentem možná i osobnější pohnutku. Loni v červenci jí tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg předal v Barmě květ usušené růže. Šlo prý o upomínku na Václava Havla, který u příležitosti jejích šedesátin napsal do listu The Washington Post článek A Rose for the "Unfree" (Růže pro "nesvobodnou"), kde vyjádřil přání vězněnou disidentku květinou obdarovat.
Přání se mu ovšem splnilo až posmrtně. Su Ťij při přebírání usušené růže vyjádřila lítost, že se s Havlem nikdy osobně nesetkala. Při návštěvě Prahy proto možná chce vzít zavděk alespoň jeho nynějším nástupcem. Bohužel nelze vyloučit, že bude ze setkání zklamána. Pro Českou republiku by to byla škoda i ostuda.
