Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Zeman Fischera na Primě válcoval

  12:00

Televizní debata s Milošem Zemanem Janu Fischerovi ukázala, že kdyby rozhodovaly jen veřejné diskuse, asi se prezidentem nestane.

Na TV Prima se v pátek večer odehrál očekávaný duel dvou kandidátů na prezidenta – Miloše Zemana a Jana Fischera. A musíme konstatovat, že o vítězi nebylo pochyb. Stal se jím Zeman, jenž o několik pater přesahoval svého soka pohotovostí, vtipem, rétorickými figurami i silou charismatu. Fischer působil stísněně, upjatě, vždy o krok vrávoral za svým oponentem.

Asi nejvíce se strojenost Fischera ve srovnání s talentem Zemana projevila v rozhovoru s americkým novinářem Erikem Bestem. Fischer v angličtině i ruštině zfrázovatěl ještě více než v češtině a vypadl z role, zatímco Zeman si bodrost a osobitost byl schopen udržet i v méně přirozené situaci.

Sociálnědemokratický expremiér s grácií hospodského baviče sbíral body. Byl vtipný, byť stále stejným způsobem, došlo na lidová moudra a i třeba na Jeana-Paula Sartra. Fischer se proměnil v přitakávače, který se někdy k replice ani nedostal, například když v úplném závěru chtěl evidentně na Zemanův vtip odvětit, nicméně už se nebyl schopen ke slovu vůbec dostat.

Oba stejně bezobsažní 

Když se ale nebudeme bavit o charismatu, pak se oba ponořili do stejně bezobsažných slov. Zeman chce, jak zdůraznil, prosazovat zákon o prokázání příjmů a majetku, změnu ve volebním zákoně, aby se občanům dostalo širší možnosti výběru; hovořil o nutnosti jiného parametrického nastavení státního rozpočtu. Ani o jednom jako potenciální prezident nebude přímo rozhodovat.

Debaty se vyhrávají zbraněmi, jež zvolil Zeman. Je otázkou, zda výhra v debatě zajistí vítězství ve volbách, případně, zda nevyhraje někdo třetí.

Fischer zrovna tak mluvil o pro prezidenta nesplnitelných věcech – zákonném nastavení lobbingu či o změnách ve financování politických stran. K tomu ještě přidal několik balastních slov o tom, že se zasadí o změnu, o důvěru ve věci veřejné, což si Zeman přeci jen odpustil.

Oba na sebe útočili málo, a když, tak přes očekávané zbraně: financování kampaně (v tom si nemají příliš co vyčítat) a přes svou minulost (opoziční smlouva, členství v KSČ). Oba se nicméně v některých odpovědích v těchto již stokrát obemletých věcech ne úplně vyznamenali.

Jan Fischer se například u odkazu na svou bezbarvost a nezakotvenost ohradil řečnickou otázkou, zda Václav Havel byl také nadstranický a bezbarvý. Bohužel pro Fischera byl Havel nadstranický i před rokem 1989, čímž nabyl svou barevnost a tu si udržel, i když s ním nemusíme ve všem souhlasit, až do své smrti.

Miloš Zeman se zase již poněkolikáté vyslovil pro odvolatelnost zvolených politiků ve volebním kraji, z něhož vzešli. Když byl ale v pátek dotázán na výzvu „Děkujeme, odejděte“, ukázal, že to až tak vážně s tou odvolatelností politiků mezi volbami nemyslí, když prohlásil, že konkrétního politika mají odvolat voliči ve svobodných demokratických volbách, a nikdy jinak.

Oba dva kandidáti na prezidenta v obecné rovině hráli hru o tom, jak si oni myslí, že by si průměrný občan představoval správného prezidenta. Fischer se domnívá, že nejlépe zaboduje velkými a prázdnými slovy o změně, slušnosti, důvěryhodnosti a transparenci. Zeman vsadil na charisma, okázalé dávání najevo, že je sečtělý a na lidový vtip, místy okořeněný intelektuálnějším obalem.

Debaty se vyhrávají zbraněmi, které zvolil Zeman (a ke kterým má výrazně větší dispozice), proto Fischera na hlavu porazil. Je otázkou, zda výhra v debatě zajistí vítězství ve volbách, případně, zda vítězem nebude někdo třetí.