Prezident Miloš Zeman už se zase rozhodl postavit se zády ústavním a politickým zvyklostem. Odmítá přijmout rezignaci ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD). Závažný problém z pohledu Hradu visí nad Staňkovým případným nástupcem Michalem Šmardou, kterého chce do vlády přivést předseda sociální demokracie Jan Hamáček. Šmardovo jméno v Zemanovi probouzí letitou křivdu, na kterou neumí hlava státu zapomenout.
Dvojí metr
Premiérovi Andreji Babišovi (ANO) prezident svou neochotu odvolat z vlády Staňka oznámil v dopise, který mají LN k dispozici. „Důvody jsem vám sdělil při našem nedávném setkání. Pro další postup doporučuji vyčkat výsledku trestních oznámení (Staněk podal trestní oznámení na bývalého ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta, ale také na dva bývalé ředitele Muzea umění v Olomouci, a to odvolaného Michala Soukupa a jeho předchůdce Pavla Zatloukala – pozn. red.), která ministr kultury podal ve věci rozkrádání ve svém resortu,“ napsal prezident předsedovi vlády.
Zemanova argumentace je podivuhodná. Zaprvé: na pravomocný výsledek trestních oznámení by se mohlo čekat několik let, vyšetřovací doba by nejspíš přesáhla mandát současné vlády. Zadruhé: Zeman politikům měří dvojím metrem. Pokud by k ostatním přistupoval stejně jako ke Staňkovi, trestně stíhaný Babiš by nyní nemohl být premiérem, a Vratislav Mynář už by kvůli vyšetřování zakázek v Lesní správě Lány neseděl ve funkci hradního kancléře.
Msta za Sobotku
Na Staňkovo místo má dle předsedy sociálních demokratů Hamáčka nastoupit místopředseda strany Šmarda. Právě na jeho osobě se ministerská výměna nyní s vysokou pravděpodobností zasekne. Souvisí to s letitou Zemanovou zlobou namířenou proti někdejšímu šéfovi ČSSD a expremiérovi Bohuslavu Sobotkovi, kterému nemůže zapomenout křivdu z roku 2003 – Zemanův neúspěch při kandidatuře na prezidenta v nepřímé volbě, který tehdejší poslanec Sobotka spoluzpůsobil. Starosta Nového Města na Moravě je Sobotkův kamarád a do křídla expremiéra vždy patřil.
Podobný zásek jako s (ne)odvoláváním Staňka předvedl Zeman s odmítnutím jmenovat do vlády za ČSSD ministrem zahraničí dnes již bývalého europoslance Miroslava Pocheho.
Do hry se nyní vloží premiér Babiš, kterému vzhledem ke koaliční smlouvě s ČSSD nezbývá než trvat na odvolání Staňka a jmenování Šmardy novým ministrem kultury. Že by Babišovi Šmardova nominace udělala radost, říci nelze. Vysočinský starosta se v minulosti stavěl kriticky k účasti sociální demokracie ve vládě s ANO.
„Teď musím dostat žádost od Hamáčka, předpokládám, že navrhne odvolání. Následně požádám prezidenta, aby Staňka odvolal,“ uvedl premiér. Pokud se má vládní koalice udržet při životě, Babišovi nezbude než vyjít Hamáčkovi vstříc. Podle informací LN zatím nic nenasvědčuje tomu, že by předseda vlády vedení ČSSD nevyslyšel.
Babiš v koutě
Sociální demokracie je dosud spolehlivým koaličním partnerem ANO. V zájmu hnutí by měla být co nejkompaktnější a nejsepjatější stranou. Ve chvíli, kdy by se ČSSD začala ve sněmovně v důsledku vnitrostranických bojůvek zesilovaných naschvály z Hradu drolit či štěpit, poroste závislost Babišova hnutí i jeho samého na vůli Hradu, komunistů či SPD Tomia Okamury.
Babiše přitom ve sněmovně čeká klíčové hlasování – o státním rozpočtu. Patnáctičlenný poslanecký klub ČSSD je pro hlasování o rozpočtu stěžejní. Pokud by ANO o tohoto partnera přišlo, muselo by o podpoře vyjednávat vedle dosavadní KSČM i s Okamurovým hnutím SPD. Tyto subjekty by výměnou za své hlasy mohly požadovat body, které by se vůbec nemusely slučovat s dosavadní prozápadní politikou současného kabinetu.
Zeman celé politické scéně demonstruje, kdo diktuje tempo hry a lajnuje hřiště. Dokazuje to i vývoj „kauzy Staněk“. Trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo a menšinová koalice ve sněmovně pak čím dál víc Babišovi umenšují manévrovací prostor. To vše v době sílících protivládních protestů na tuzemských náměstích.
