Teplárenské sdružení ČR angažovalo bývalého premiéra Mirka Topolánka. Ten se nyní snaží přesměrovat do spaloven odpad, který končí na skládkách. Sdružení chce postavit nejméně dalších sedm spaloven. Ekologické organizace tvrdí, že by to bylo na úkor recyklace a argumentují údaji z jiných zemí Evropy, kde spalovny už nemají co pálit a musejí odpad draze dovážet.
„Pokud chce Česká republika patřit mezi kulturní země Evropy, nemůže dále tolerovat špinavý kšeft se zahrabáváním odpadků pod zem a ničením životního prostředí,“ píše předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Topolánek v tiskové zprávě z 27. února.
Kdo je Mirek Topolánek (56)
Jako absolvent VUT v Brně měl k technice vždy blízko. Nejprve pracoval jako projektant v OKD Ostrava a poté v Energoprojektu. Po revoluci spoluzaložil a řídil společnost VAE s.r.o. (dnes VAE a.s.), která se zabývá energetikou. Ve společnosti zastával až do roku 2003 funkci předsedy představenstva. V tu dobu se také začal naplno věnovat politice. Převzal po Václavu Klausovi vedení ODS a v roce 2006 po vítězných volbách sestavoval vládu. Svým kamarádům z energetického byznysu zůstal věrný i jako premiér, známá je například takzvaná toskánská aféra, kdy se v Itálii sešel s vlivnými lobbisty a podnikateli, včetně šéfa ČEZ Martina Romana. Topolánek je také přítelem kontroverzního lobbisty Marka Dalíka. Poté, co Topolánkově vládě v květnu 2009 sněmovna vyslovila nedůvěru, její předseda se z vrcholné politiky postupně stáhl a vrátil se zpět k energetice. Stal se předsedou dozorčí rady Elektrárny Opatovice a také předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR.
Topolánek tím apeluje na poslance a zejména na ministerstvo životního prostředí, které stále nedokázalo připravit funkční zákon o odpadech a zvýšit poplatek za odvoz odpadu na skládky. Současný poplatek 500 korun za tunu vyvezeného odpadu je jeden z nejnižších v Evropě a nezměnil se už přes deset let.
Firmy provozující skládky a obce, ke kterým poplatek směřuje, tak mají zajištěn stabilní přísun peněz a podle teplárenského sdružení dochází k paradoxní situaci, kdy stát uplácí obce, aby se skládkovalo. „Vzniká tu klientelistická skupina, která z té špíny velmi dobře žije. To musí přestat, protože teprve v tom momentě zmizí motivace obcí mít na svém katastru skládku a problém se začne řešit,“ uvedl pro ČESKOU POZICI ředitel sdružení a Topolánkův kolega Martin Hájek.
Teplárenské sdružení v čele s Topolánkem bojuje za možnost mnohem více odpadu spalovat a plánuje výstavbu dalších spaloven
Až potud se sdružení složené většinou z předsedů velkých českých tepláren shodne dokonce s ekologickými organizacemi, se kterými jinak spíše bojuje. Jde jim totiž shodně o co nejrychlejší ukončení skládkování, k čemuž musí Česká republika stejně dříve nebo později přistoupit, protože to požaduje Evropská unie a státu by hrozily sankce.
Méně si už obě skupiny rozumí v tom, co se má dít s odpadem, který se přestane vozit na skládky. Teplárenské sdružení samozřejmě bojuje za možnost mnohem více odpadu spalovat a plánuje výstavbu dalších spaloven. Ekologové tvrdí, že jsou zbytečné a chtějí jít cestou prevence vytváření odpadu a materiálového využití – recyklace.
Jaká míra recyklace je optimální?
Teplárenské sdružení v tiskové zprávě dále píše, že recyklace a spalování nemusejí jít proti sobě a dokonce slibuje, že na energetické využití má padnout jen takový odpad, který se už nedá dále efektivně vytřídit nebo jinak zpracovat. Jenže se stanovením této optimální míry recyklace jsou největší problémy.
V České republice bylo podle zprávy ministerstva životního prostředí v roce 2010 z komunálního odpadu celkem 66 procent odvezeno na skládku, 10 procent energeticky využito a 19 procent materiálově využito.
Vzhledem k tomu, že podstatnou část odpadu (40-60 procent) stále tvoří biologická část, tak nejoptimističtější scénáře počítají s tím, že při vhodné osvětě a podpoře vlády by se v budoucnu mohlo recyklovat či kompostovat až 75 procent komunálního odpadu. Vyspělé země jsou dnes schopny takto „odklonit“ zhruba 55–65 procent odpadu.
Zástupci Teplárenského sdružení vidí jako recyklační maximum 50 procent. Stejné množství by chtěli přeměnit na teplo. Vycházejí přitom z předpokladu, že se množství odpadu nebude nijak zvyšovat, ale ani snižovat. Kdyby se – podle jejich propočtu – energeticky využilo 50 procent odpadu, představovalo by to asi 1,6 milionu tun odpadu ročně (Češi ročně vyprodukují asi 3,2 milionu tun odpadu).
„Současné tři spalovny v Praze, Liberci a Brně mají kapacitu 600 tisíc tun ročně, při průměrné kapacitě 150 tisíc tun ročně na jedno zařízení potřebujeme ještě dalších zhruba sedm zařízení,“ vypočítal Hájek. Za příklad dává třeba sousední Rakousko, kde je spaloven 14. Jenže i Rakousko, jak sám uvádí, energeticky zpracovává jen 35 procent odpadu, nikoliv 50. Zbytek recykluje či kompostuje a na skládky vyváží jen zanedbatelnou část odpadu či zbytků po spalování.
Zástupci Teplárenského sdružení ČR vycházejí z předpokladu, že se množství odpadu nebude nijak zvyšovat, ale ani snižovat
Teplárny svůj výpočet navíc vzaly za špatný konec. Evropská unie totiž určuje směrnicí o nakládání s odpady pořadí tak, že na prvním místě musí být předcházení vzniku odpadu, poté úprava za účelem opětovného použití, pak recyklace a za nejhorší je považováno energetické využití a skládkování.
Teplárenské sdružení naopak počítá se stávajícím množstvím vyprodukovaného komunálního odpadu a nezapočítalo prevenci vzniku odpadu. Množství odpadu by se tak snížilo, stejně jako se snižuje v jiných evropských zemích. „Požadují naopak 50 procent energetického využití a posílení byznysu firem z jejich sdružení a teprve co zbyde, to podle nich bude možné recyklovat,“ komentuje výpočty Daniel Vondrouš ze Zeleného kruhu.
Požadavky ekologů sdílí i eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik, který v nedávném prohlášení hovořil o střednědobém zákazu spalování recyklovatelného a kompostovatelného odpadu. Nahradit skládky spalovnami podle něj není správný krok. Je třeba spíše hledat systémové řešení s důrazem na prevenci a recyklaci odpadu.
Spalovny mohou konkurovat recyklaci
Mnohem závažnější je však obava, že teplárny si tlakem na vládu pod roušku ekologicky šetrné politiky jen chtějí co nejdříve zajistit dostatek „paliva“, posvětit své plány na výstavbu dalších spaloven a nakonec budou recyklaci spíše škodit. Některé západní země – například Německo, Velká Británie nebo Švédsko – mají kvůli neuvážené politice teplárenské lobby už dnes problémy se sehnáním dostatku odpadu na pálení, a tak ho musejí draze dovážet, což v konečném důsledku zdražuje poplatek za teplo.
Studie mezinárodní organizace GAIA(Global Alliance for Incinerator Alternatives) vycházející z dat Eurostatu totiž ukazuje na to, že produkce odpadu v EU se za poslední roky stále snižuje, především díky větší osvětě a vyšší míře recyklace. Naproti tomu jsou ale po Evropě i v ČR plánovány a stavěny další a další spalovny, které aby se ekonomicky vyplatily, musejí svážet odpad z čím dál větší dálky. Podle ekologické organizace Arnika podobný problém hrozí i u nás, pokud projde plán ministerstva životního prostředí a Teplárenského sdružení na výstavbu dalších spalovacích zařízení.
Ve chvíli, kdy není kapacita spalovny zcela naplněna, zdražuje se cena tuny spáleného odpadu, kterou ve výsledku zaplatí občané v poplatku za odpad
Spalovny by tak podle Arniky velmi silně konkurovaly šetrné recyklaci a prevenci vzniku odpadu. Vznikal by tlak na svoz odpadu z co nejširšího okolí. Výstavba spaloven je totiž extrémně nákladná, stejně jako její provoz. „Investor potřebuje rychle splatit několikamiliardové pořizovací náklady. Ve chvíli, kdy není kapacita spalovny zcela naplněna, zdražuje se cena tuny spáleného odpadu, kterou ve výsledku zaplatí občané v poplatku za odpad. Negativní dopady na životní prostředí jsou pak umocněny zvýšenou dopravou a namísto šetrné recyklace se cenné suroviny nechávají prolétnout komínem,“ varuje mluvčí Arniky Vratislav Vozník.
Teplárenské sdružení se přitom chlubí pravým opakem. Tedy že díky spalování dochází k omezení těžby fosilních paliv, protože místo uhlí je za účelem výroby tepla pálen odpad. Srovnávání s uhlím ovšem není příliš korektní, protože i řada tepláren už topí mnohem moderněji – plynem či biomasou.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že spalováním odpadu se skládkování zcela nezamezí, protože po spálení stále zůstane třetina až čtvrtina původní hmotnosti ve formě popílku, jenž se i nadále musí na skládky vyvážet. A navíc – přes stále dokonalejší technologie – spalování pořád zamořuje okolí zdraví nebezpečnými látkami.
Není jasné, zda teplárny do vrcholné funkce své organizace povolaly Topolánka kvůli jeho profesním kvalitám nebo jen kvůli zvučnému jménu a známostem v politice. Nicméně pokud politik s Topolánkovou minulostí najednou začne mluvit o ochraně životního prostředí, měli bychom se mít na pozoru.
