Necelý týden před volebním sjezdem Strany zelených (proběhne o tomto víkendu) se při veřejné besedě v pražské kavárně Scilly Café utkali kandidáti na předsedu – současný lídr Ondřej Liška a jeho vyzývatel Martin Bursík. Nevýrazně vystupující Strana zelených se bude muset poprat s opětovným nástupem ambiciózního Bursíka, který se rozhodl ukončit tříletou pauzu mimo stranickou politiku.
Jeho návrat působí rozruch. Ve straně po něm zůstalo jak povědomí o nejúspěšnějších letech zelených, tak mnohé animozity, spřažené zejména s ústupky Topolánkově koaliční vládě. Stíny nepochybně zanechal i hluboký vnitřní rozkol, který stranu postihl v konci Bursíkova předsednictví. Bursíkovu vstupnímu prohlášení „nepřicházím stranu rozdělovat, přicházím stranu posílit“ lze uvěřit. Jaký záruční list si delegáti víkendového sjezdu na tento příslib vyžádají, bude záležet jen na nich.
Jakkoli oba kandidáti zelené posluchače v sále ujišťovali, že jeden s druhým v další práci počítají, místy do sebe řezali hlava nehlava. Už Liškovo jízlivé uvítání Bursíkova „obnoveného zájmu o Stranu zelených po třech letech“ mělo ostny. Naprostá většina vzájemných výtek byla ovšem svázána s minulostí.
Nelze koláč mít a zároveň ho jíst
Účast Strany zelených v Topolánkově vládě je v pojetí Ondřeje Lišky černým svědomím zelených. Proti tomu, jak to charakterizoval na předchozích dvou stranických sjezdech, ještě přitvrdil, když prohlásil, že vstup do Topolánkovy vlády v roce 2006 za podmínek, které byly tehdy dojednány, byl chybou. A podmínky dojednával především Bursík.
Ondřej Liška: „Naší chybou nebyl vstup do Topolánkovy vlády, ale to, že jsme včas neodešli“„To byly ty nejlepší podmínky, jaké jsme mohli vyjednat,“ oponuje Bursík. „Vždyť jsme koalici dokázali přimět k přijetí nejzelenějšího prohlášení vlády, jaké tu od roku 1989 bylo. A co se týče naší pozice, postavené na pouhých šesti poslancích ze dvou set, jsme dokázali získat nemožné: čtyři klíčová ministerstva a pozici místopředsedy vlády.“
V poznámkách pro ČESKOU POZICI po skončené konfrontaci ovšem Liška ubral a vrátil ke své tradiční dikci: „Naší chybou nebyl vstup do Topolánkovy vlády. Ale to, že jsme včas neodešli, když jsme zjistili, že ta vláda rozkládá společnost i stát.“ V té době vyplynula na povrch nikdy nedořešená korupční kauza kolem bývalého předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka, do očí bily manipulace se státními zastupitelstvími, rozjela se privatizace zdravotnictví. „To byly útoky na samy základy právního státu. Setrvání ve vládě nás poškodilo u našich voličů,“ soudí Liška.
Jenže Liška byl v té vládě ministrem a zároveň prvním místopředsedou Strany zelených. „Proč jsi to neřekl tehdy? Byls součástí té vlády,“ připomíná Liškovi Bursík. „Jeli jsme v tom společně. Nelze koláč mít a zároveň ho jíst,“ poznamenává Bursík a vyzývá: „Pojďme do férové politické soutěže.“
Nepošlapat úspěchy své práce
Oba se dnes shodují, že do koalice s převahou jednoho hlasu, navíc se stranami s odlišnými cíli, neměli zelení nikdy vstoupit. S dnešními zkušenostmi se na tu éru dívají oba velmi kriticky, ale odlišně. Paušální odsudek období vládní koalice s ODS a lidovci Bursík odmítá: „Z pohledu mého tehdejšího resortu jsme v této vládě zrealizovali celou řadu konkrétních projektů, jako je Zelená úsporám, jíž se dnes chlubí ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, zastavili jsme přípravy na těžbu zlata v Kašperských Horách a černého uhlí v Beskydech. Přijali jsme moratorium na výstavbu jaderných bloků. Nepošlapu úspěchy své práce!“ zdůrazňuje Bursík.
Nakonec i Liška přiznal, že je hrdý na dosažené výsledky z té doby. Avšak s podstatným dovětkem: „Nemůžu se zbavit dojmu, že jsme tehdy trvali na svých tématech, ale utíkaly nám mnohé podstatné věci. Že se za přítomnosti zelených ve vládě privatizuje zdravotnictví nebo že sem spolu s americkým radarem mají opět přijít cizí vojska.“ Taky se kamsi rozplynul zprvu principiální přístup zelených k Čunkově aféře.
Ztráta ekologického ukotvení?
Martin Bursík: „Nechali jsme si ukrást úspěšnou Zelenou úsporám, kterou jsme vymysleli a s velkými obtížemi nastartovali“„Nechali jsme si ukrást úspěšnou Zelenou úsporám, kterou jsme vymysleli a s velkými obtížemi nastartovali,“ vyčítá svým spolustraníkům po třech letech dobrovolné hibernace probuzený bývalý lídr Bursík. Jako člověk spojovaný s trvale udržitelným rozvojem je znepokojen tichem, s jakým zelení přecházeli problémy životního prostředí. A vyjmenovává: „Rozpadají se vědecké a ochranářské týmy národních parků, Šumava se propadá v hodnocení přírodních hodnot, republikou hýbají snahy zkoumat a těžit břidličné plyny a další problémy – a Strana zelených vyklidila prostor. To se bude muset změnit,“ hřímá Bursík a ptá se: „Kam se v současné politice zelených ztratily obnovitelné zdroje energie?“
Liška naproti tomu zdůrazňuje, že zelení coby politická strana musejí vnímat mnohem širší sféru, že ekologii nyní chápou především jako koncept a že ekologické aspekty promítají i do problematiky spravedlnosti a dalších oborů. Boj proti korupci úspěšně prošel i praktickou zkouškou, když strana zelených v září 2009 jako jediná nepodlehla korupčním nástrahám investigativního novináře z MF Dnes a odmítla angažmá na změně návrhu loterijního zákona za milion korun. „Jako jediná strana jsme se postavili i za blokádu Ptačího potoka při sporu o kůrovcové kácení na Šumavě,“ uvádí Liška a připomíná také aktivity proti příčinám smogu.
Jaká má být zelená budoucnost
Do budoucna musí Strana zelených podle Bursíka především vyjasnit politický profil – jakou pozici zastává a kam směřuje. „Už nikdy bych nepřistoupil na koalici stojící na jediném hlasu, navíc se stranami, které mají odlišné priority,“ říká Bursík a upozorňuje, že zelení nejsou ani na levici, ani na pravici. „I když se nám podaří vstoupit do parlamentní politiky, musíme si uvědomit, že budeme menšinovou stranou. Se svým koaličním potenciálem proto budeme muset hospodařit tak, abychom znemožnili vytvoření rudorůžové vládní koalice po vzoru vedení některých krajů,“ myslí si Bursík.
Liška je přesvědčen, že by se Strana zelených neměla stát žádnou pojistkou proti jakékoli koalici. A měla by pracovat na spolupráci kolem názorového středu.
Liška volá po vyhlášení vnitřních nepřekročitelných principů, Bursíkovi vadí, že se příliš mnoho energie vyplýtvá dohadováním uvnitř stranyDo budoucna Liška vybízí k dramatické změně étosu, jež by povzbuzovala členskou základnu k činnosti pro samu myšlenku. A ocitoval parafrázi Churchillova výroku, kterou slyšel od přítele popisujícího přípravu krajských voleb: „Spousta krve, ale žádný pot.“ Samozřejmostí strany by měla být finanční nezávislost s pomocí „etického fundraisingu“. „Už žádní Soukupové,“ rýpnul si Liška do Bursíka. Připomněl mu tím, že to byl on, kdo přivedl ke Straně zelených šéfa agentury Médea Jaromíra Soukupa, který „nezištně“ nabídl zeleným při cestě do parlamentu spolupráci.
Bursíkovi takové poznámky vadí: „Já jsem první poznal, co je zač, když za odklad splacení faktur požadoval opatření státní zakázky,“ upozornil soka Bursík, který se Soukupem záhy přerušil spolupráci. Ten ovšem ještě stačil financovat odbojné křídlo ve straně i aktivity odpadlé poslankyně Olgy Zubové, jež se zapsala do dějin klíčovou neúčastí v poslední volbě prezidenta a měla přímý podíl na pádu Topolánkovy vlády na jaře 2009.
Po těchto zkušenostech volá Liška po vyhlášení vnitřních „nepřekročitelných principů“. Bursíkovi zase vadí, že se příliš mnoho energie vyplýtvá dohadováním uvnitř strany a na veřejnosti nejsou zelení vidět. „Musíme namixovat takový tým, aby oslovil co nejvíc potenciálních voličů. Můžeme je zaujmout jiným úhlem pohledu a jiným hodnotovým systémem, než mají ostatní strany. Jsme odlišní a lidé by to měli vědět,“ připomíná Bursík.
Přežijí rivalitu?
Ve vypjaté atmosféře účastníky zajímalo, co bude s kandidátem, který nebude zvolen. „Nemám pochyby o Ondřejově erudici. Kdybych byl zvolen, stál bych o to, aby byl mým blízkým spolupracovníkem,“ říká Bursík. V opačném případě, nezíská-li většinu, tvrdí, že by usiloval o některou z dalších pozic ve vedení strany: „Činnost pro zelené je můj celoživotní postoj, věnoval jsem mu kus života a vložil do něj spoustu energie. To bych měl zúročit. Navíc si myslím, že by vedení strany mělo být co nejsilnější,“ vyjadřuje se Bursík. V průběhu večera mu ovšem Liška rychtoval jen stínové funkce: kandidaturu do Senátu (až jednou...) a stínového ministra životního prostředí (co kdyby nastal zázrak?).
Pokud se to během sjezdu nezmění, oba napružení kandidáti slibují ochotu v budoucnu spolupracovatLiška se nespokojí jen tak s ledajakým vítězstvím: „Na funkci předsedy nelpím. Kdybych měl být zvolen jen o několik hlasů, nepřijal bych to. Vyzval bych voliče, aby volili konkrétně a neodevzdávali prázdné hlasy. Předseda by měl mít silný mandát,“ myslí si Liška.
Na dlouhé lokte se Liška rozmýšlel, zda by se v případě neúspěchu v předsednické volbě zúčastnil volby do některé z dalších funkcí. Připomenul, že s Bursíkem spolupracoval tři roky, ale byl nakonec zklamán, když o něm jeho dnešní sok v rozhovorech mluvil jako o slabém předsedovi. Nakonec i on na opakovaný dotaz ujistil, že by při neúspěchu volby na nejvyšší post usiloval o důvěru ve volbě člena předsednictva.
Pokud se to během sjezdu nezmění, oba napružení kandidáti slibují ochotu v budoucnu spolupracovat. „Je nás málo na to, abychom se šťouchali mezi žebra,“ poznamenává Bursík. A Liška dodává: „Pro mne i pro Martina Bursíka je ve Straně zelených dostatek prostoru. Ten prostor dokážeme vytvořit i pro každého, kdo se bude chtít na práci zelených podílet. Jestliže si lidé zapamatují alespoň tohle, budu spokojen,“ ujišťuje úřadující stranický lídr Liška.
S oběma kandidáty na nového předsedu Strany zelených publikovala ČESKÁ POZICE během letošního roku obsáhlé rozhovory:
