Když firma Carborundum Electrite, výrobce brusných nástrojů ze skupiny Tyrolit, oznámila zhruba před dvěma lety záměr rozšířit v Benátkách nad Jizerou na Mladoboleslavsku výrobu a postavit novou linku, obyvatelům města to radost neudělalo. Při výrobě se totiž používá zdraví a přírodě škodlivý naftalen, který je i při malých koncentracích velmi aromatický.
Kromě toho, že se poblíž plánované linky nachází několik obytných domů a škola, je v její těsné blízkosti i řeka Jizera a také ochranné pásmo vodního zdroje Káraný, který zásobuje pitnou vodou zhruba 25 procent Pražanů.
Ještě více pak tamní obyvatele popudilo, že firma na konci loňského roku vybudovala část zařízení – takzvanou dopalovací jednotku na naftalen – bez stavebního povolení. Kvůli obavám ze znečištění ovzduší i vody proto lidé založili občanské sdružení a v petici se jich proti stavbě vyslovilo více než 1600.
Carborundum Electrite si na žádost úřadů nechala zpracovat dokumentaci hodnotící dopady stavby na životní prostředí (proces EIA). Podle posudku, který si na tuto dokumentaci zadal Středočeský kraj, však nebyla úplná a neřešila některé podstatné věci, například to, jak konkrétně se bude nakládat se zbylým naftalenem, jak se zabrání kontaminaci Jizery, popřípadě Káraného v případě povodní a podobně.
Co dokáže naftalen
Bílá krystalická látka se silným zápachem je zařazená do takzvaného Integrovaného registru znečišťování (databáze sledovaných znečišťujících látek v gesci ministerstva životního prostředí). Naftalen je vysoce toxický pro vodní organismy, muže vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. Vdechování naftalenu způsobuje bolesti hlavy, zmatení, zvracení a zvýšené pocení. Po požití vznikají břišní křeče, průjmy a zvracení. Výskyt naftalenu v životním prostředí je obvykle nízký, a proto většinou nezpůsobuje vážné ohrožení. Carborundum Electrite ho chce používat pro tvorbu pórů v brusných kotoučích. Celková roční spotřeba má být okolo 110 tun naftalenu.
Město versus kraj
Firma se většinu výtek jak z hodnotícího posudku k dokumentu EIA, tak od občanských sdružení, snaží řešit a posuzovatel, brněnská společnost Bucek, nakonec za dodržení určitých podmínek výstavbu zhodnotil jako možnou. Krajský úřad Středočeského kraje proto počátkem listopadu loňského roku vydal k výstavbě nové linky kladné stanovisko.
Proti se však několikrát postavilo zastupitelstvo samotných Benátek nad Jizerou, kde má výrobna stát. A právě město je nyní na tahu. Plánovaná výrobna totiž postupuje do stavebního řízení, které je v kompetenci městského úřadu. Tamní odbor výstavby a územního plánování v úterý 3. září po obhlídce areálu nepovolil zpětnou legalizaci černé stavby ani výstavbu celé linky, prozatím zastavil stavební řízení a vyžádal si další dokumentaci.
Dle stanoviska úřadu totiž zůstává nedořešeno několik problémů. Firma například nedodala kompletní dokumentaci k jímce, kam se bude vylévat voda kontaminovaná z výroby naftalenem.
V dokumentaci EIA bylo nakládání s technologickými odpadními vodami řešeno ve dvou variantách, přičemž jedna předpokládala odvoz externí firmou k likvidaci, druhá vybudování vlastní technologické čistírny odpadních vod. Firma se nakonec spíše přiklání k variantě odvozu z jímky kamiony, ale zatím není jasné kam.
Riziko bleskových povodní
Za daleko závažnější však Martin Dolejší z občanského sdružení Benátky sobě, jež je účastníkem stavebního řízení, považuje problém povodní. Stavba je totiž v záplavovém území, v podstatě na břehu Jizery. Když se zvedne voda, hrozí podle Dolejšího spláchnutí uskladněného naftalenu do Jizery, která dále teče směrem na Káraný.
Generální ředitel Carborunda Pavel Dostál tvrdí, že před povodněmi chrání závod val. „V případě větší povodně by se naftalen z jímky odvezl kamiony jinam a uskladněný materiál by se vystěhoval do vyšších pater. Do vody se prostě nedostane, nebude to ani nijak propojeno s kanalizací,“ uvedl pro ČESKOU POZICI.
Pokud nakonec stavební odbor linku povolí, občanská sdružení se ještě mohou odvolat. Rozhodovat pak bude Středočeský kraj.Nad tímto argumentem však Dolejší jen kroutí hlavou a vzpomíná na povodně před dvanácti lety: „Když se tu provalila velká voda, všechno, včetně celého areálu, bylo během desítek minut pod vodou. Lidé stíhali sotva utéct, neumím si představit, který blázen by šel odnášet naftalen do horních pater.“
Podle Dolejšího by hrozilo i vyplavení jímky s kontaminovanou odpadní vodou. Odvoz kontaminované vody je prý těžko představitelný, neboť obsah jímky může vážit až 17 tun. „Takový kamion, pokud vůbec existuje, nikde v okolí nikdo nemá. Bude ho snad kupovat firma? Ani to v dokumentaci nebylo řešeno? A odčerpat vodu by při povodni stejně těžko stihl,“ dodává.
Během následujících měsíců musí Carborundum chybějící materiály doplnit. Pokud nakonec stavební odbor linku povolí, občanská sdružení se ještě mohou odvolat. Rozhodovat pak bude vyšší instance, tedy Středočeský kraj, který již jednou se stavbou souhlasil.
Po případném uvedení linky do provozu nezbyde místním obyvatelům a Pražanům zásobovaným vodou z Karaného než doufat, že firma bude dodržovat všechny podmínky i limity. A že nepřijde náhlá a velká povodeň. „Kdybychom žili v Rakousku (sídlo firmy Tyrolit – pozn. red.), tak mě asi ani nenapadne protestovat, protože rakouské vedení firmy by vše dodržovalo, jak má. Jenže jsme v Česku a vidíme, jak už nyní je v připravované dokumentaci nepořádek, černé stavby a podobně. Kde máme jistotu, že bude vše v pořádku a že nám nic nehrozí?“ ptá se Dolejší.
