Olli Rehn, finský eurokomisař pro „ekonomické a finanční věci“, jako první pojmenoval přesně realitu. „Hospodářská a měnová unie se buď přes mnohem hlubší integraci dokončí, anebo budeme muset akceptovat postupný rozklad evropského integračního procesu, který trval více než půl století,“ prohlásil Rehn.
Trochu straší s „promarněným“ půl stoletím, protože počátečních 34 let se odehrálo v pozitivním duchu a s dobrým výsledkem. Problémy nastaly až s chtěním nemožného – unie coby superstrátu a s prosazováním měny bez základních předpokladů pro optimální měnovou zónu.
Pozitivní reakce trhů
Rehn to sdělil Evropskému parlamentu, což v žádném případě neznamená, že lze očekávat nějakou společnou a smysluplnou akci. Čeští europoslanci totiž právě řeší elektronickou zdravotní knížku (IZIP) a jejich kolegové mají určitě podobné kauzy také. Stačí však, že to řekl veřejně a oficiálně. Mezinárodní měnové instituce, centrální banky a občané členských států Evropské unie, investoři i trhy tomu rozumí. A již se odehrává akce Mezinárodního měnového fondu (MMF) a centrálních bank, která přidává likviditu trhům vyprahlým mezibankovním úvěrovým kolapsem.
Je to sice zase jen tištění peněz, ale takto to technologové peněz a moci zvládli již v roce 2008. Svět opět nic lepšího k dispozici nemá, kromě katastrofy v důsledku nerozhodnosti. Reakce trhů je pozitivní. Deux ex machinou je „neviditelná ruka trhu“, jejíž působení je jasně vidět na Wall Streetu, ve Washingtonu D. C., Fedu a na americkém ministerstvu financí.
Evropu vždy přinutí k zásadnímu činu až washingtonské instituce a americký prezident
Evropu vždy přinutí k zásadnímu činu až washingtonské instituce a americký prezident. Skutečně akční jsou Fed, Evropská centrální banka (ECB) a centrální banky Velké Británie, Japonska, Kanady a Švýcarska.
Posílení záchranného fondu
V klidu Bruselu se pak ministři financí členských zemí Evropské měnové unie (EMU) rozhodli verbálně opět posílit záchranný fond (Evropský fond finanční stability, EFSF). Požadavky na něj totiž rostou a jeho finanční prostředky by zanedlouho nemusely stačit. Ministři financí chtějí, aby této síly nabyl z prostředků MMF. A měly by je navýšit členské státy obou institucí – EMU a MMF – údajně bilaterálně.
„Jsme přesvědčení, že prostředky MMF budou navýšeny bilaterálními úvěry (členských zemí EMU – pozn. red.),“ řekl za Německo jeho ministr financí Wolfgang Schäuble. Co se Česka týče, takto zcela dobrovolně, bilaterálně a nadšeně navýšila prostředky MMF o víc než miliardu eur první Topolánkova vláda. Řekové a spol. už je však budou mít co nevidět zkonzumované.
Jednoznačně se v diskusi tří koaličních vládních stran – CDU/CSU a FDP – v Berlíně o směrnicích pro jednání na summit EU za týden vyjádřil německý vicekancléř a šéf FDP Philipp Rösler: „Eurobondy odkládáme všichni tři jasně a jednoznačně.“ K předpokládaným návrhům na změny v evropské smlouvě pak řekl: „Nejsme (FDP – pozn. red.) připraveni tyto změny ,nakoupit‘.“
Šéf FDP Rösler chce evropskou stabilitu. To však pro jeho stranu neznamená vznik společného eurokomisaře pro hospodářství a finance s odpovídajícím přesunem národních pravomocí na EU a EMU, tohoto nového funkcionáře a na několik tisíc jeho možných podřízených. Rösler navrhuje Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který by byl uspořádán podle vyzkoušeného modelu MMF a stal se jakýmsi „deštníkem“ pro Evropu. „Deštník“ MMF pro svět se skládá z národních měn a eura.
Polská akce
Prohlášení eurokomisaře Rehna a v podstatě jednoznačné poselství německé vládní koalice dává určitou naději, že náhlý kolaps eura bude zažehnán. Přispěly k tomu i instrukce britského ministerstva zahraničí velvyslanectvím, jak reagovat na náhle vzniklý chaos a eventuální násilí a jak ochránit britské občany. A vliv mělo také dramatické vystoupení polského ministra zahraničí Radka Sikorského, jehož země právě předsedá EU.
Pochopil totiž, že navzdory formálnímu a „přátelskému“ Výmarskému paktu Polska, Francie a Německa se s „periferiemi“ při jednání příliš nepočítá. Významným faktem, jenž inicioval polského ministra Sikorského k jeho prohlášení, bylo, že Polsko jako předsedající země EU nebylo přizvané na summit USA a unie 20. listopadu v Lisabonu Zúčastnili se jej však oba formální zástupci EU – její prezident Herman Van Rompuy a nezničitelný šéf Evropské komise José Manuel Barroso.
Prohlášení eurokomisaře Rehna a v podstatě jednoznačné poselství německé vládní koalice dává určitou naději, že náhlý kolaps eura bude zažehnán
Polák Sikorski ví, kam se obrátit. „Žádáme Berlín, aby si uvědomil, že mu současné aranžmá nejvíc prospívá a má největší závazek jej učinit udržitelným. Německo dobře ví, že není nevinnou obětí nezodpovědnosti jiných. Největším nebezpečím pro bezpečnost Polska je dozajista kolaps eurozóny,“ řekl Sikorski. A dodal: „Žádám po Německu, aby pro své vlastní dobro – a také pro naše – pomohlo eurozóně přežít a prosperovat. Nikdo jiný to nedokáže zařídit. Jste pro Evropu nepostradatelný národ. Nesmíte si dovolit selhat. Nikoli dominovat, ale vést k reformám.“ Takové vyjádření polského představitele má vysokou vypovídací hodnotu.
Obamův vzkaz
Bezradné Evropany náležitě usměrnil až americký prezident Barack Obama. Dle něho eskalující krize zadluženosti Starého kontinentu musí být vyřešena „jasně a přímočaře“. A USA jsou připraveny sehrát roli v „jasném a přímočarém“ řešení. Tyto vzkazy a rady přicházejí z Washingtonu do Evropy několik měsíců – naposledy na jednání G20 v Paříži.
Při bilaterálních schůzkách s oběma skutečnými lídry EU – německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym – je americký prezident Obama vždy vyzývá k řešení a jednání. Tentokrát jim vzkázal: „Věc má obrovský význam i pro naši ekonomiku. Bude-li se Evropa zmenšovat, nebo mít potíže, bude v USA obtížné vytvářet pracovní místa.“
U amerického prezidenta nejde o žádnou dobromyslnost či charitu, ale o jeho zájem a pud sebezáchovy. Navzdory svému levicovému liberalismu v americkém smyslu nemůže jinak, než aby jako odpovědný státník potvrdil teorii „neviditelné ruky trhu“, jež zatím funguje. Ta právě konečně dorazila do Bruselu.