Zdroje energie limitují vývoj každé společnosti

Sucha předcházela dějinným zvratům. „Nepřízeň přírodního prostředí je sice jeden z hlavních faktorů, ale civilizace se obvykle dostávají do problémů synergií různých krizových faktorů vnitřních i vnějších,“ říká v rozhovoru egyptolog a profesor Miroslav Bárta.

Český egyptolog a archeolog Miroslav Bárta. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Český egyptolog a archeolog Miroslav Bárta. | foto:  Dan Materna, MAFRA
Český egyptolog a archeolog Miroslav Bárta.

O stěhování národů, Velké francouzské revoluci nebo Vítězném únoru se učí ve škole všichni. Už na té základní. Z hodin dějepisu se však nedozvědí, že všem těmto událostem předcházelo sucho. „V roce 1788 byl v Evropě velký klimatický výkyv a sucho. V následujícím roce proběhla Velká francouzská revoluce. Třetí stav neměl do slova a do písmene co jíst,“ líčí v rozhovoru Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy. Neznamená to však, že by po suchu vždy následoval společenský zlom. Záleží především na tom, v jakém stavu je společnost.

Pokud v dobrém, sucho dle Bárty zvládne. Pokud ve špatném, může ji nedostatek vláhy zásadně ovlivnit. Navíc další klimatické jevy. V době husitské nastala dle profesora malá doba ledová. Úroda nebyla nic moc a i to mělo vliv na vzedmutí husitského hnutí. A Vítězný únor? Sucho trápilo zemi v roce 1947, s ním přišla velká neúroda. „Stalin tehdy po dohodě s československými komunisty poskytl potravinovou pomoc a dodal 600 tisíc tun obilí. To významně přispělo k tomu, že byli lidé více náchylní k volání po změně,“ říká Bárta s tím, že za komunistickým pučem nebylo jen sucho.

Všechny civilizace jsou zásadně ovlivňovány nejen vnitřním vývojem, ale i vnějším přírodním prostředím. Ne nadarmo také všechny největší civilizace starověku vznikly v povodí velkých řek. Voda byla tehdy základním zdrojem energie, vedla k úspěšnému zemědělství, které generovalo úrodu, ta se danila a z toho civilizace rostly.

Klimatická nepřízeň zasáhla i do poměrně nedávných událostí. Zhoršující se přírodní prostředí je jeden z faktorů, který přispěl k arabskému jaru v roce 2010. Zásadní změny se dle Bárty dějí skokově. Dřív nebo později se mohou dotknout i Česka, změní ho k horšímu, či k lepšímu. Podprahově se něco děje: například v zemi je devět set tisíc lidí v exekuci, včetně dětí. Nebo to, že se stále víc mluví o společenské smlouvě.

LIDOVÉ NOVINY: Sucho prý stálo za zánikem většiny starověkých civilizací. Je to pravda?

BÁRTA: Všechny civilizace jsou zásadně ovlivňovány nejen vnitřním vývojem, ale i vnějším přírodním prostředím. Ne nadarmo také všechny největší civilizace starověku vznikly v povodí velkých řek. Voda byla tehdy základním zdrojem energie, vedla k úspěšnému zemědělství, které generovalo úrodu, ta se danila a z toho civilizace rostly. Byl to zrod prvních daňových soustav vůbec.

Když nastal úbytek nebo přesun lokace srážkových úhrnů a civilizace ztratily tento základní zdroj energie, získávaly menší daně a nemohly udržovat v chodu to, co v lepších obdobích vytvořily. To několikrát způsobilo jejich kolaps. Neznamená to ale, že by zanikly. Ztratily pouze podstatnou část své složitosti. A to velice rychle. Když se přírodní prostředí opět změnilo k lepšímu, umožnilo to jejich restart. Jde tedy spíš o hlubokou krizi způsobenou nedostatkem zdrojů energie. Zdroje energie jsou jedním ze základních limitujících parametrů vývoje každé společnosti. Včera, dnes i zítra.

LIDOVÉ NOVINY: Můžete uvést konkrétní příklad?

Doba stavitelů pyramid kolem roku 2050 před naším letopočtem zmizela. Trvalo 150 až 200 let, než se společnost znovu nastartovala. Krize to byla dlouhá a hluboká. Svědčí o tom písemné prameny i přírodovědná data. Když to zjednoduším, po čase začalo zase pršet a civilizace se restartovala. Vesměs ale platí, že dlouhodobá nepřízeň přírodního prostředí vede k tomu, že lidé nakonec odejdou. Nic jiného jim ani nezbývá, protože krajina je neuživí.

BÁRTA: Můžeme zůstat v mém oboru, je to třeba severovýchodní Afrika. Doba stavitelů pyramid kolem roku 2050 před naším letopočtem zmizela. Trvalo 150 až 200 let, než se společnost znovu nastartovala. Krize to byla dlouhá a hluboká. Svědčí o tom písemné prameny i přírodovědná data. Když to zjednoduším, po čase začalo zase pršet a civilizace se restartovala.

Jiný příklad jsou Anasaziové v Utahu. Krajina, kterou obývali, vyschla, ale nenastalo to, co v Egyptě, tedy že by se společnost zjednodušila, poklesla životní úroveň. Indiáni odešli do jiných poloh, kde srážky byly. Řešení jsou různá. Vesměs ale platí, že dlouhodobá nepřízeň přírodního prostředí vede k tomu, že lidé nakonec odejdou. Nic jiného jim ani nezbývá, protože krajina je neuživí.

LIDOVÉ NOVINY: U kterých událostí pozdější doby sehrálo svou roli sucho?

BÁRTA: Typicky to byla doba stěhování národů v Evropě v 5. a 6. století. Bylo způsobeno klimatickým výkyvem, takzvanou Bondovou událostí. Z relativně nedávné doby můžeme mluvit o roku 1788, kdy byl v Evropě velký klimatický výkyv a sucho. V následujícím roce proběhla Velká francouzská revoluce. Třetí stav neměl doslova a do písmene co jíst. Důležité je ale uvést, že nepřízeň přírodního prostředí je sice jeden z hlavních faktorů, ale civilizace se obvykle dostávají do problémů synergií různých krizových faktorů vnitřních i vnějších.

LIDOVÉ NOVINY: Co je Bondova událost?

Gerald Bond před zhruba 20 lety se svým týmem definoval periody dlouhé zhruba tisíc let. Nastane výkyv klimatu, jehož následkem jsou společenské krize. Zdá se, že klima hraje v určitých krizových momentech zásadní roli.

BÁRTA: Gerald Bond před zhruba 20 lety se svým týmem definoval periody dlouhé zhruba tisíc let. Nastane výkyv klimatu, jehož následkem jsou společenské krize. Například kolem roku 2200 před Kristem zanikla většina velkých civilizací na severní polokouli, kolem roku 1200 před Kristem došlo k prvnímu velkému stěhování národů. Zdá se, že klima hraje v určitých krizových momentech zásadní roli.

LIDOVÉ NOVINY: Sucho ovlivnilo i události takzvaného Vítězného února v roce 1948, je to tak?

BÁRTA: Je nepopiratelný fakt, že v roce 1947 zavládlo velké sucho a následovala velká neúroda. Stalin tehdy po dohodě s československými komunisty poskytl potravinou pomoc a dodal 600 tisíc tun obilí. To významně přispělo k tomu, že lidé byli náchylnější k volání po změně. Rozhodně bych ale nevinil pouze sucho z toho, že došlo ke komunistickému puči.

LIDOVÉ NOVINY: Nicméně u Února i Velké francouzské revoluce hovoříme o neúrodě rok předtím. Stačí, aby bylo sucho hybatelem, když trvá pouhý rok?

BÁRTA: Ne, a to je ta zapeklitost historie a archeologie. Stejné faktory nevedou ke stejným důsledkům. Když je společnost vnitřně silná, funguje společenská smlouva a elity, tak i série několika těžkých krizí jdoucích po sobě několik let nemusí společnost zásadním způsobem ovlivnit. Naopak když je společnost vnitřně decimovaná, ať už mandatorními výdaji, krizí legitimity a společenské smlouvy, či nefungující ekonomikou, stačí malý výkyv, aby se dostala do zásadních problémů. Pokaždé je to ale trochu jinak a pokaždé se výchozí situace musí analyzovat znovu.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké období v české historii ještě ovlivnily klimatické jevy?

Když je společnost vnitřně silná, funguje společenská smlouva a elity, tak i série několika těžkých krizí jdoucích po sobě několik let nemusí společnost zásadním způsobem ovlivnit. Naopak když je společnost vnitřně decimovaná, ať už mandatorními výdaji, krizí legitimity a společenské smlouvy, či nefungující ekonomikou, stačí malý výkyv, aby se dostala do zásadních problémů.

BÁRTA: Mluví se o době husitské, i tehdy došlo ke klimatickému výkyvu. Nastala malá doba ledová, takže úroda nebyla tak vydatná, a navíc poklesla těžba stříbra v kutnohorských dolech. Tyto dva faktory bývají často uváděny jako takzvané podprahové, ale byly zásadní. Důsledkem bylo vzedmutí husitského hnutí.

LIDOVÉ NOVINY: A co novodobé dějiny, i tady existuje příklad?

BÁRTA: Arabské jaro. Jedním z vnitřních faktorů bylo, že politický systém v daných zemích byl značně decimován. Zároveň tam ale už víc než 30 let trvá doba, kdy se postupně zhoršuje přírodní prostředí. To se projevuje zejména úbytkem vody. V roce 2010 hořela krajina kolem Moskvy, naopak v Severní Americe a Austrálii byly obrovské srážky. Výsledek byl stejný, nebylo obilí. Rusové svoji burzu s obilím načas uzavřeli, arabské země jsou ale na dovozu obilí závislé a jeho cena vyskočila. Lidé se dostali do ještě většího sociálního stresu. To odstartovalo arabské jaro.

Někdy se příčiny zaměňují za spouštěče. Spouštěčem, nikoliv příčinou, bylo upálení Muhammada Buazízího. Prodával na náměstí zeleninu, ale neměl povolení, takže rodina přišla o jeden z hlavních zdrojů svých příjmů. Ten člověk byl tak zoufalý, že se upálil. To spustilo arabské jaro. Stejně jako v roce 1989. Systém už byl tak nestabilní, že průvod 17. listopadu byl poslední hřebíček. Ne však příčina.

LIDOVÉ NOVINY: Dá se i současná uprchlická krize vztáhnout k suchu?

V roce 2010 hořela krajina kolem Moskvy, naopak v Severní Americe a Austrálii byly obrovské srážky. Výsledek byl stejný, nebylo obilí. Rusové svoji burzu s obilím načas uzavřeli, arabské země jsou ale na dovozu obilí závislé a jeho cena vyskočila. Lidé se dostali do ještě většího sociálního stresu. To odstartovalo arabské jaro.

BÁRTA: Vysychání je jedním z hlavních důsledků změny přírodního prostředí na Blízkém východě. Migrace je i důsledek bezpečnostní situace. Mohou to být i další, já jako hlavní vidím změny klimatu, politiku a legitimní touhu mít se líp. Dnes navíc žijeme v jiné době, díky technologiím a znalostem je možné i v krajinách, které objektivně nemají velké množství vody, přežít. Například díky odsolování vody. Dřív byl člověk doslova zajatcem přírodního prostředí. Ale je i spousta příkladů, kdy změny přírodního prostředí umožnily do té doby nemožné věci.

LIDOVÉ NOVINY: Třeba?

BÁRTA: Třeba osídlení jižního Grónska Vikingy v 10. století, kdy bylo velice teplo, nezamrzal oceán a část Grónska byla bez ledu. Můžeme uvažovat o tom, co bude znamenat aktuální vlna nárůstu teplot. Ať už ve smyslu průmyslu, pracovních příležitostí, rozvoje nových technologií nebo i možností osidlovat zatím nepřístupné části planety. To bude hodně důležité, protože jak ve Střední Asii a na Dálném východě, tak i v USA se zvedá mořská hladina. Ať už je to Miami, newyorský Manhattan, nebo zanikající území některých přímořských států v Asii.

LIDOVÉ NOVINY: To se asi týká i Evropy, ne? Mluví se o potápějících se Benátkách.

BÁRTA: Může se to týkat i významných částí Evropy. Když se na to ale podíváte s odstupem několika tisíc let, v Bretani můžete vidět, že k zatopování dříve osídlených částí pevniny docházelo i v dávnějších dobách. Planeta nějakým způsobem dýchá, přírodní prostředí se proměňuje v závislosti na různých faktorech. O některých víme, o některých moc ne. Jestli se planeta bude nadále skokově oteplovat, nebo jestli jde o výkyv, to všechno si vyžaduje data dlouhodobé povahy.

Vysychání je jedním z hlavních důsledků změny přírodního prostředí na Blízkém východě. Migrace je i důsledek bezpečnostní situace. Mohou to být i další, já jako hlavní vidím změny klimatu, politiku a legitimní touhu mít se líp. Dnes navíc žijeme v jiné době, díky technologiím a znalostem je možné i v krajinách, které objektivně nemají velké množství vody, přežít. Například díky odsolování vody. Dřív byl člověk doslova zajatcem přírodního prostředí. Ale je i spousta příkladů, kdy změny přírodního prostředí umožnily do té doby nemožné věci.

I když z toho pohledu, že je dnes v Celetné 35 stupňů Celsia, si oba řekneme, že je to velký průšvih. Rozhodují nicméně dlouhodobé časové trendy, a to není otázka jednoho nebo dvou desetiletí, ale minimálně několika století. To však neznamená, že se nemáme chovat zodpovědně, nepatřím k popíračům toho, že člověk se chová k přírodnímu prostředí velice nezodpovědně.

LIDOVÉ NOVINY: Vody je na celém světě pořád stejně, jen ne všude. Kam a jak se přemísťuje?

BÁRTA: To záleží na utváření oblačnosti celoplanetárního systému, na mořských a oceánských proudech, na jejich teplotách. Platí, že vody je více méně konstantní množství, ale někde je jí víc, někde méně. Platí i to, že je spousta faktorů, u kterých si nejsme ani vědomi, že mohou mít nějaký vliv, jak je voda v rámci planetárního systému distribuovaná.

LIDOVÉ NOVINY: Vypovídá o tom něco třeba efekt Londýn, Tel Aviv, kde spadne zhruba stejně vody?

BÁRTA: Určitě. Londýn má akorát tu výhodu, že tam prší málo, ale dlouho, a země má čas vodu vsáknout. V Tel Avivu prší krátce a silně. Pokud vodu nezachytí, odteče.

LIDOVÉ NOVINY: Tel Aviv, potažmo celý Izrael, se řadí k těm, kdo umí pracovat s technologiemi, které jste zmínil, že?

Můžeme uvažovat o tom, co bude znamenat aktuální vlna nárůstu teplot. Ať už ve smyslu průmyslu, pracovních příležitostí, rozvoje nových technologií nebo i možností osidlovat zatím nepřístupné části planety. To bude hodně důležité, protože jak ve Střední Asii a na Dálném východě, tak i v USA se zvedá mořská hladina.

BÁRTA: Izrael je jedna z mála zemí, která využívá nejmodernější technologie a vědecký pokrok ve svůj prospěch. Bez zbytečných administrativních procedur. Jsou na nich životně závislí. My máme to know-how paradoxně také, akorát se nám z různých, často komických důvodů nedaří uvádět opatření efektivně do života.

Když dnes jedete českou krajinou ve velkém horku, vidíte, jak se na zemědělských pozemcích zavlažuje během dne, což je naprostý nesmysl. Všichni to vědí, a stejně se to dělá. Stát by měl být silnější v kontrole svých vodních zdrojů, bude muset vzniknout ministerstvo vodního hospodářství, které bude podobně jako v Izraeli zdroje vody kontrolovat a bude mít veškeré pravomoci. Dnes je voda v gesci několika ministrů a podle toho to i vypadá.

LIDOVÉ NOVINY: V Česku trvá sucho už šestou sezonu. Vnímáte nějaký signál, že to bude mít vliv na to, kudy se bude země ubírat?

BÁRTA: V tuto chvíli se zdá téměř jisté, že klesají hladiny spodních vod, což může mít devastační následky.Vlivem naprosto nevhodných zemědělských dotací z Evropské unie, například na biopaliva, dochází k degradaci zemědělské půdy. Nepřirozené nasazení hnojiv, obsese okamžitým ziskem před dlouhodobou udržitelností a rovnováhou, to všechno jsou fenomény, které dnes vytvářejí prostředí, které není příliš příznivé pro budoucnost. A to se musí rychle změnit.

LIDOVÉ NOVINY: Co si mám představit pod devastačními následky?

Rozhodují nicméně dlouhodobé časové trendy, a to není otázka jednoho nebo dvou desetiletí, ale minimálně několika století. To však neznamená, že se nemáme chovat zodpovědně, nepatřím k popíračům toho, že člověk se chová k přírodnímu prostředí velice nezodpovědně.

BÁRTA: Přijdou přívalové deště, vyschlá půda není schopná vodu pojmout, notabene když je pod povrchem silná krusta způsobená aplikací hnojiv, a ornice se odplaví. Pole bez ornice je k ničemu. Je to začarovaný kruh. Vybili jsme spoustu hospodářských zvířat, takže nemáme organický hnůj v půdě, ta není přirozeně obohacená, neplodí a je mrtvá, tím pádem není píce pro dobytek.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste, že důsledky klimatických jevů záleží na tom, v jakém stavu je společnost. Co si z toho vyvodit o české společnosti vzhledem k tomu, že zatím k převratným událostem nedochází? Vypovídá to o Česku, že má silnou společnost?

BÁRTA: Zásadní změny se dějí skokově, ne lineárně. O Česku vypovídá to, že je tady 900 tisíc lidí v exekuci, včetně dětí. O Česku vypovídá to, že v posledních dvou třech letech narůstá v článcích počet výrazů, které se týkají etiky, elit, společenské smlouvy. Podprahově se něco děje. Velká skoková změna je jen otázkou času. K lepšímu nebo horšímu.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.