Zdravotnictví začíná být neufinancovatelné

Velké fakultní nemocnice se musejí v Praze věnovat i běžné péči, kterou by efektivněji zvládl méně specializovaný špitál. „Praha nemá vlastní zdravotnická zařízení. V krajích jsou krajské a okresní nemocnice a jim odpovídající technická a personální vybavenost. Praha to jako jediný kraj nemá, a nemá tedy vlastní podstatné výdaje na zdravotnictví. Když to řeknu teatrálně, tak na profesorských lůžkách za miliony léčíme i běžné nemoci,“ říká v rozhovoru odcházející ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Robert Grill.

LIDOVÉ NOVINY: Vaše nemocnice nedávno zažila střelbu. Lze to brát jako projev toho, že v poslední době roste agresivita pacientů?

GRILL: Nemyslím si, že tato tragická, ale zcela raritní příhoda dokumentuje nějaký trend. Naše nemocnice je stará více než 100 let a nikdy dřív se nic podobného nestalo. Vidím to spíše tak, že se uplatňuje to, co říká stará moudrost, totiž že pacient v lékaři nenávidí své nemoci. Pokud jde o střelbu samotnou, šlo o psychický posun v hlavě pacienta, který se domníval, že umírá, a chtěl pak zbraň obrátit i proti sobě, v čemž mu zabránila technická chyba. Jeho vztahy se spolupacienty byly k tomu spíš přívažkem.

LIDOVÉ NOVINY: Platy loni rostly víc, než s čím počítala úhradová vyhláška. Už víte, kolik peněz vám bude na ně letos chybět?

GRILL: Meziroční nárůst v osobních nákladech bude ve vinohradské nemocnici okolo 324 milionů korun. Takže se dostaneme celkově na částku přes dvě miliardy ročně. Jde o velmi dynamický nárůst, který není zcela pokryt. Deficit v krytí bude okolo 120 milionů.

LIDOVÉ NOVINY: Takže dojde na rezervy?

GRILL: Tak. Slovo rezervy je velmi hezké, ale nevím, o čem mluvíte.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je na tom dnes vaše nemocnice finančně? Jak dlouho po splatnosti hradíte faktury svým dodavatelům?

GRILL: V roce 2016 jsem převzal nemocnici se záporným hospodářským výsledkem. V roce 2015 to bylo přes 160 milionů korun provozní ztráty, která se na poslední chvíli polepšila nečekanou vratkou DPH na minus 117 milionů. Rok 2016, který jsem přebíral v únoru, se podařilo vybrzdit na minus 55 milionů. Od roku 2017 máme černou nulu. Máme ovšem závazky po lhůtě splatnosti, kde trend je žádoucím směrem sestupný jak v objemu částky, tak ve zkrácení. Takže loni touto dobou jsme byli přes 120 dnů po lhůtě splatnosti a teď jsme asi na 90 dnech.

LIDOVÉ NOVINY: Trápí vaši nemocnici nedostatek sester?

GRILL: Chybí nám asi 80 nelékařských zdravotnických pracovníků, což jsou převážně sestry, ale třeba i sanitáři. Uzavřených je proto 40 až 50 lůžek z necelé tisícovky. Je jasné, že sestry chybějí, ale když se zamyslíme, scházejí i svářeči, autolakýrníci, řidiči tramvají či pekaři. Když si vezmete, jak velká část společnosti se živí poměrně dobře v neproduktivní sféře, proč budete v sobotu o půlnoci lítat, píchat antibiotika a vynášet bažanty. A jen bankovkami už to není řešitelné. Říct, že v pražských nemocnicích nejsou sestry, je pravda, ale znamená to také vyseknout ostrý úhel z celého koláče.

LIDOVÉ NOVINY: Bojujete s tím, že odkládáte léčbu pacientů, na které už není rozpočet?

GRILL: Pro nás je rok 2017 objemem péče i korunovým objemem referenční číslo, ze kterého vycházejí zálohy pro rok 2019 – a pojišťovny vzkazují, že v koridoru 95 až 104 procent nám dají o něco víc než 100 procent toho, co nám daly v roce 2017. Ale na to navazují jednání s pojišťovnami o odůvodnitelných změnách, na kterých se lze také dohodnout.

Může se stát, že v oblasti centrových léků, tedy velmi drahých léků na velmi závažná onemocnění – což je u nás v oboru onkologie, neurologie, hematoonkologie a kožního lékařství – stojí například léčba jednoho melanomu, střelím od boku, milion korun ročně. Takže třeba v nějaké menší pojišťovně jsme mohli mít v roce 2017 pacientů pět a teď jich může být deset.

Pak se musí vyvolat jednání s pojišťovnou, zda uzná tuto skutečnost, nebo zda to musíme zaplatit takzvaně ze svého, což nechceme. Ale nemyslím si, že v tom je nějaký problém, a odmítání pacientů nějakou přímou metodou neexistuje a nesmí existovat. Vždy se má postupovat podle medicínské indikace.

LIDOVÉ NOVINY: Dobře…

GRILL: Tady je však jiný problém. Praha nemá vlastní zdravotnická zařízení. V krajích jsou krajské a okresní nemocnice a jim odpovídající technická a personální vybavenost. Praha to jako jediný kraj nemá, a nemá tedy vlastní podstatné výdaje na zdravotnictví. Když to řeknu teatrálně, tak na profesorských lůžkách za miliony léčíme i běžné nemoci.

Přijmeme v noci dědečka s bronchopneumonií z Prahy 10, která nemá svoji nemocnici, ač by ji jako okres měla mít, přijmeme babičku se zánětem žil z Prahy 3, která nemá nemocnici, ač by ji jako okres měla mít, a ráno na to specializované lůžko interního oboru, třeba kardiologie, přijdou pacienti na objednané katetrizační výkony na srdci a my pro ně nemáme lůžko. To je problém.

Stejně nemocnice supluje to, že se v Praze prakticky bez náhrady zrušily polikliniky, zrušily se lékařské pohotovostní služby. Nějaké polikliniky a pohotovostní služby existují, mnohdy jsou však soukromé a nejsou už centrálně řízené. A tyto služby zcela namáhavě a neefektivně převzaly velké nemocnice.

LIDOVÉ NOVINY: Jinde to funguje lépe?

GRILL: Když se vám něco stane v Londýně, nemůžete přijít v sobotu o půlnoci na univerzitní kliniku urologie, což je můj obor, a říci, že jste si na scrotu (šourku – pozn. red.) našel klíště. Ale ne proto, že vás vyhodí, ale proto, že mají fakt zavřenou čtyřmetrovou bránu a přes ni se nedostanete. No a tady sestoupí docent urologie a klíště vám vykroutí. To je, jako když chcete na chalupě okopat záhonek jahod – také si koupíte motyku za 500 korun, a ne buldozer Caterpillar.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou největší problémy současného zdravotnictví?

GRILL: Obecně je zdravotnictví za posledních 100 let nejdynamičtěji se rozvíjející obor lidské činnosti. Ještě Tomáš Garrigue Masaryk mohl dostat lék za maximálně deset korun. Tehdy ještě ani nebyla antibiotika, zatímco dnes máme léky, které mohou být pro jednoho pacienta za desítky milionů korun ročně.

Mění se i technika. Profesor Josef Thomayer, slavný český internista, vám poklepal na prsa a poslechl si vás fonendoskopem za asi 50 korun, kdežto dneska přijdete na počítačový tomograf a magnetickou rezonanci za 30, respektive 40 milionů a vyšetření stojí dvanáct tisíc. A k tomu se pojí sociální sdílení zdravotnictví.

Nechci, a ani nesmím k tomu dávat znaménka plus či minus, ale představte si uživatele drog, který do 20 let svého věku nepřispěl společnosti ani korunou, naopak ji ohrožoval kriminalitou a pak má třeba AIDS a žloutenku typu C; údržba jeho života bude stát milion ročně nebo i víc. A dnes je už umíme udržet naživu i desítky let.

LIDOVÉ NOVINY: A má to jiné řešení?

GRILL: Je tu rozpor mezi vědomím společnosti, která zdraví hodnotí, cení, požaduje a dostává ve velmi dobré kvalitě, a jejím uvědoměním, co to stojí, které je velice nekultivované. Politici totiž o tom společnost nikdy férově neinformovali. V sousedním Rakousku dostáváte pravidelně výpisy od lékaře s tím, co to stojí. A vidíte i svůj poměrně velice malý příspěvek. Takže úřednice s platem dva tisíce eur vidí, že za ni a za její dvě malé děti daly pojišťovny zum Beispiel deset tisíc eur a její příspěvek je 210 eur. Takže si toho velice váží. Kdežto tady...

LIDOVÉ NOVINY: Takže to chce lépe vysvětlovat, kolik se za léčbu platí?

GRILL: Zdravotnictví začíná být neufinancovatelné. Proto se začíná mluvit o ceně života, o jeho kvalitě. Máte paní, které je 72 let, má pokročilý karcinom a tři měsíce života navíc stojí tuto společnost půl milionu. To nemá říkat doktor. Vy jako občan máte říct, jestli to tak chcete, nebo nechcete.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou největší problémy vaší nemocnice?

GRILL: Nemocnice trpí podinvestovaností. To znamená, že budovy ani technologie nejsou v nejlepším stavu. Poměrně kvalifikovaným odhadem jde o zhruba 3,8 miliardy korun.Měl jsem jednání v jedné krajské nemocnici, kde smutně seděli, protože kraj do nich investoval za uplynulých deset let jen 3,5 miliardy. Praha nedala do Vinohrad za uplynulých 30 let ani korunu. A to ještě my jsme prezidentsky luxusní. To na Karláku nebo na Bulovce by se mohl točit válečný film.