Šéf vyšetřovacího podvýboru amerického Senátu Carl Levin mluví o „svatém grálu“ daňových úniků. Proslulá firma Apple, jejíž historie je spojená se jménem geniálního manažera Steve Jobse, byla obviněna, že se vyhýbá placení daní díky „daňovému ráji“ v Irsku. Pod palbou kritiky se tím ocitly dva hospodářské zázraky uplynulých desetiletí. Zatímco ve světě korporací jde o Apple, ve světě národních ekonomik o zemi keltského tygra, která všechny oslňovala až do doby, než vypukla nejnovější hospodářská a finanční krize.
Týdeník The Economist vysvětluje, proč zrovna v tomto případě použil Levin slova o „svatém grálu“. Může za to daňový „megafígl“. Dceřiná společnost počítačového giganta – Apple Operations International – je totiž registrována v Irsku, ale řízena z USA, kde zasedá její vedení. Z hlediska placení daní jako by nebyla rezidentem nikde – podle amerických pravidel záleží na tom, kde je registrována, dle irských na tom, odkud je řízena.
Zmínky o obou aktérech – firmě Apple i Irsku – se tento týden vyrojily v hojném počtu nejen v USA, ale i v Evropě – během summitu Evropské unie, který jednal právě o daňových únicích a bankovním tajemství. Stejný týdeník napsal, že lídři EU začali řešit témata, která jsou typická pro chudší země – hledání peněz na tajných bankovních účtech a úvahy, jak donutit nadnárodní společnosti platit daně.
Vznešená témata, jako je boj proti emisím skleníkových plynů, zkrátka během krize nenadchnou ani Evropu. Dodejme však, že hon na podezřelé praktiky nadnárodních společností dnes táhnou USA a v těsném závěsu za nimi Velká Británie. Kromě Applu se vyšetřování týká takových gigantů, jako je Microsoft, Hewlett-Packard, Google, Amazon, Starbucks či celá čtyřka největších světových auditorských firem.
Bolestivý útok na Irsko
Zařazení Irska mezi „hříšníky“ je obzvlášť citlivé. Země, kterou citelně zasáhla finanční krize, těžila z pomoci dalších států eurozóny.Není divu. Krize zasahuje celé národy, ale zdá se, že „vyvolení“ mohou dál profitovat z pochybného jednání. Je ovšem jasné, že firmy využívají pravidel, která nastavují jednotlivé státy. Pozornost EU se tudíž logicky obrací tímto směrem.
Zařazení Irska mezi „hříšníky“ je z tohoto hlediska obzvlášť citlivé. Země, kterou citelně zasáhla finanční krize, těžila z pomoci dalších států eurozóny. Přitom si ale uchovává mnohem nižší firemní daň než státy, které keltského tygra zachraňují. Jestliže dříve bylo možné argumentovat, že Irsko pomáhá daňové soutěži uvnitř Evropy, a tím vlastně posiluje konkurenční schopnost celé EU, v současné situaci zní takový argument zvláštně.
Přitom je ale velmi sporné, zda má být právě Irsko za toho největšího darebáka. Irský premiér Enda Kenny upozorňuje, že irská korporátní daň je sice nízká (12,5 procenta), ale transparentní. Odmítá obvinění, že by ostrovní země uzavírala speciální daňové dohody s jednotlivými firmami – typu právě Applu.
Ze skutečných daňových rájů, které jsou součástí Spojeného království, paradoxně profitují spíše Britové, jejichž premiér David Cameron povede diskusi o daňových únicích na červnovém summitu skupiny velkých světových ekonomik G8. Shodou okolností také v Irsku, ale tom Severním.