Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Zatím se neobjevil nikdo, kdo nahradí staré mocenské struktury

  10:38
Kapitalismu dochází dech. Místní i světový řád se hroutí, žádný alternativní však neexistuje. Nastává období velkého chaosu, v němž přestávají být politika i ekonomika předvídatelné. Může se přihodit leccos zlého, varuje v rozhovoru německý sociolog a emeritní ředitel Max-Planck-Institut für Gesellschaftsforschung Wolfgang Streeck.

Konec kapitalismu? foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Německý sociolog a emeritní ředitel Max-Planck-Institut für Gesellschaftsforschung (Institutu Maxe Plancka pro výzkum společnosti) Wolfgang Streeck v rozhovoru mimo jiné říká: „Vládnoucí třída v jakémkoli systému si myslí – a pokouší se o tom přesvědčit ostatní –, že systém, který jí zaručuje, že zůstane u moci, je věčný. Lidé navíc žijí velice krátkou dobu a ještě kratší mají paměť. Když něco trvá 20 let, hned mají pocit, že tak to bylo vždy a že to tak i vždy bude. To je však nesmysl.“

Wolfgang Streeck, německý sociolog a emeritní ředitel Max-Planck-Institut für...

ČESKÁ POZICE: V své knize How Will Capitalism End? (Jak skončí kapitalismus?) předpokládáte, že kapitalismus je historický, nikoli trvalý jev. Většina lidí v Česku si v roce 1989 myslela, že vstupuje do posthistorického období, v němž bude kapitalismus a liberální demokracie navždy, a byla z této myšlenky nadšená. Zhroucení státních socialismů ve východní Evropě bylo považováno za důkaz, že k tomuto spojenectví není alternativa. Byl sen o této věčnosti jen postkomunistických východoevropských zemí?

STREECK: Ne, jiní snili úplně stejně. Koneckonců vládnoucí třída v jakémkoli systému si myslí – a pokouší se o tom přesvědčit ostatní –, že systém, který jí zaručuje, že zůstane u moci, je věčný. Lidé navíc žijí velice krátkou dobu a ještě kratší mají paměť. Když něco trvá 20 let, hned mají pocit, že tak to bylo vždy a že to tak i vždy bude. To je však nesmysl.

Platí prostá pravda: všechno, co má začátek, musí mít i konec. Hlavní otázka teď proto zní: Kdy kapitalismus skončí a co přijde po něm?

Generace, které vyrůstaly na Západě po druhé světové válce, si také myslely, že mír, svoboda, ekonomický růst a demokracie jsou navždy, že válka je už jen slovo z historických knih nebo jiných kontinentů. Konec dějin nevěštil jen Francis Fukuyama, a ani nebyl první, kdo s touto myšlenkou přišel – už tu byl například Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Jenže platí prostá pravda: všechno, co má začátek, musí mít i konec. Hlavní otázka teď proto zní: Kdy kapitalismus skončí a co přijde po něm?

ČESKÁ POZICE: A kapitalismus skončí brzy?

STREECK: Napsal jsem, že kapitalismus jako fungující politická ekonomika – spravovatelná a predikovatelná – mizí před očima, na tom nemám co měnit. Vždyť jeho rozvrat je v současnosti evidentní, příznaky jeho konce jsou vidět všude. Pokles ekonomického růstu, nárůst dluhu a více než dvě desetiletí se zvyšující a navzájem se posilující nerovnosti – někteří ekonomové mluví o „sekulární stagnaci“ – mají za následek stále rostoucí vnitropolitického i mezinárodního napětí.

Padlé státy, krize Evropské unie, Donald Trump, a úpadek tradičních politických stran a médií jsou symptomy hluboké krize postválečného společenského řádu

Místní i světový řád se hroutí v jeden okamžik. Padlé státy, krize Evropské unie, Donald Trump, a úpadek tradičních politických stran a médií jsou symptomy hluboké krize postválečného společenského řádu. Na celé věci je zajímavé a současně velice znepokojivé, že žádný alternativní řád, který by v předpokoji čekal na uvedení na scénu, neexistuje.

ČESKÁ POZICE: Proč?

STREECK: Protože neexistuje organizovaná politická síla, která by na globální úrovni mohla dovršit zánik současného řádu. Nyní čekáme, až se taková síla objeví. Jinými slovy, jde o hybatele, který posune děj. Stará moc a jí vytvořené mocenské struktury jsou bezmocné, zatím se ale neobjevil nikdo, kdo by nastoupil na jejich místo.

ČESKÁ POZICE: Neoliberální kapitalismus je v hluboké krizi, ale proč nelze jako mnohokrát v minulosti symptomy současné krize překonat? Vždyť kapitalismus v minulosti prokázal, že je schopný se proměňovat. Proč hned mluvit o „konečné krizi“?

STREECK: Protože nevidím nic, co by současnou krizi mohlo vyřešit. Neexistuje žádná koncepce, jak ji řešit, a neexistuje ani politická síla, která by toho byla schopná. Státně spravovaný kapitalismus zemřel v sedmdesátých letech, neoliberální kapitalismus v roce 2008 – co by mohlo ještě přijít?

Nevidím nic, co by současnou krizi mohlo vyřešit. Neexistuje žádná koncepce, jak ji řešit, a neexistuje ani politická síla, která by toho byla schopná. Státně spravovaný kapitalismus zemřel v sedmdesátých letech, neoliberální kapitalismus v roce 2008 – co by mohlo ještě přijít?

Prošli jsme a vyzkoušeli inflaci, zadlužování státní i domácností, nulové úrokové sazby, nelimitované tištění peněz, a co vyšlo najevo? Nic nefunguje. V minulosti byl kapitalismus vždy zachráněn svým protivníkem – silnými odborovými svazy nebo keynesiánskými proticyklickými politikami. Jenže to všechno buď zmizelo, nebo se vyčerpalo.

ČESKÁ POZICE: Podle vás kapitalismus musí být spravován, přičemž neoliberální kapitalismus podkopal samotnou možnost své spravovatelnosti. Co to znamená?

STREECK: Od sedmdesátých let kapitalistické trhy a velké kapitalistické firmy přerostly národní hranice; staly se globálními. Zatímco v rámci národních systémů je lze krotit, regulovat či podporovat, na globální úrovni je spravovat nelze.

Díky tomu se různí oligarchové mohou vyhýbat zdanění a přesouvat svůj kapitál, kamkoli si zamanou – nejlépe samozřejmě do Londýna a New Yorku – a tak dále; mohl bych mluvit nekonečně dlouho. Výsledkem je situace, kdy politika nemůže, protože nemá schopnosti, napravovat či mírnit důsledek těchto toků, především růst nerovnosti. Globální trh je anarchistický, kontrolován je pouze sebou samým, a to – bohužel – absolutně nestačí.

ČESKÁ POZICE: Není tedy načase skončit s řečmi o tradičních třídních rozdílech? Možná je smysluplnější dělení na kosmopolitní globální elitu, jež má možnosti a schopnosti se volně přesouvat ze státu do státu, a na lidi, kteří zůstávají na místě, protože nemají šanci být kosmopolitní.

Od sedmdesátých let kapitalistické trhy a velké kapitalistické firmy přerostly národní hranice; staly se globálními. Zatímco v rámci národních systémů je lze krotit, regulovat či podporovat, na globální úrovni je spravovat nelze.

STREECK: Nemyslím, že je mezi těmi dvěma děleními zásadní rozdíl. Co je nejkosmopolitnější na světě? Přece velké peníze; vzpomeňte si na Luxleaks, Panama Papers, UK Channel Islands... Mám pokračovat? Myslím, že to není nutné. Superbohatí mají pasy několika zemí najednou; existují globální právní firmy, které se specializují na nákup občanství pro lidi, kteří mají peníze, aby jim zaplatili.

Oligarchové tohoto světa mají apartmány v New Yorku nebo v Londýně. Řada z nich má navíc skrytá útočiště například na Novém Zélandu nebo v Montaně, protože peníze je nechrání před strachem. Bojí se společenských nepokojů, rozvratu infrastruktury, práva, řádu, bojí se měnové krize, a proto jsou před tím vším svými resorty dobře pojištění.

Nikdy v dějinách nebylo tolik peněz vynakládáno na soukromé bezpečnostní síly, jako je tomu dnes. Zejména miliardáři ze Silicon Valley jsou, jak se zdá, strachem úplně posedlí, nejraději by utekli úplně pryč a obydleli jiné planety...

Když se stranický systém začne hroutit, miliardáři zaplní mezeru. Putina bych však do tohoto modelu nezahrnoval. Nejprve se totiž chopil moci, a až poté pohádkově zbohatl, nikoliv obráceně.

Pak je tu několik středostavovských akademiků, kteří se také domnívají, že jsou kosmopolitní, protože hovoří otřesnou angličtinou a každý druhý rok jsou zváni na konference do USA, a v důsledku těchto příjemných požitků často opovrhují svými spoluobčany. To je ale pouhý psychologický problém, nikoli strukturální. Z perspektivy oligarchů jsou totiž tito létající akademici postradatelní stejně jako jejich méně kosmopolitní krajané.

ČESKÁ POZICE: Jak je možné, že se reprezentanty hněvu méně kosmopolitních krajanů stávají miliardáři Trump, Putin a řada dalších. Z psychologického hlediska to je iracionální. Pro tyto lidi by přece měli být oligarchové esencí nepřítele...

STREECK: Řekl bych, že tento jev má hodně společného s rozkladem tradičních politických stran a systému, který byl s nimi spojen. Když se stranický systém začne hroutit, miliardáři zaplní mezeru. Putina bych však do tohoto modelu nezahrnoval. Nejprve se totiž chopil moci, a až poté pohádkově zbohatl, nikoliv obráceně.

Dnes bývá Barack Obama takřka svatořečen, ale zaslouží si to? Svou zemi po osmi letech vlády přece zanechal v kondici zralé pro Donalda Trumpa. Neudělal vůbec nic, aby úpadek zastavil, dokonce ani neukončil šílené války, které zdědil po svém předchůdci.

Na Západě na sebe oligarchové obvykle neberou vládnutí přímo – Trump je výjimkou či předzvěstí věcí příštích –, spíše si veřejně či tajně platí zvolení jiných. Stačí zmínit v té souvislosti například bratry Kochovy či Mercerovy. Obama přece také něco mezi třetinou a polovinou příjmů, které následně použil v prezidentské kampani, dostal z Wall Street.

ČESKÁ POZICE: V jedné ze svých přednášek říkáte, že jedním z Obamových posledních politických rozhodnutí bylo nařízení, aby na všech středních školách byly povinně nainstalovány toalety pro transgenderové lidi. Je to pravda?

STREECK: Příběh o transgenderových toaletách a Obamovi je pravdivý.

ČESKÁ POZICE: Zdá se mi, že ve společnosti, v níž tolik lidí zakouší velkou nejistotu, co se týká budoucnosti, je toto Obamovo nařízení ukázkou naprostého odcizení liberální elity a společnosti.

STREECK: S tím souhlasím. Ale ještě jedno stojí za zaznamenání – tento Obamův krok také ukazuje, jak málo vlády, a dokonce i USA, dnes mohou dělat v našich internacionalizovaných a rozdělených společnostech. Jde, stejně jako v případě Obamových transgenderových toalet, vesměs o symbolické politické akty, často nic víc – zbytek je většinou záležitostí velkého kapitálu, korporací a globálních trhů, kde vlády hrají druhé housle.

V Evropě teď Trump dobře slouží a ještě dobře poslouží jako strašák, jeho temný stín má Evropany utvrdit, že se zachrání před nejistotou, budou-li hlasovat pro Macrona, Renziho nebo Merkelovou.

Toto nařízení rovněž leccos vypovídá o samotném Obamovi. Dnes bývá takřka svatořečen, ale zaslouží si to? Svou zemi po osmi letech vlády přece zanechal v kondici zralé pro Donalda Trumpa. Neudělal vůbec nic, aby úpadek zastavil, dokonce ani neukončil šílené války, které zdědil po svém předchůdci.

V předvolební prezidentské kampani pak podpořil Hillary Clintonovou proti Berniemu Sandersovi. Proč? Vždyť Clintonová je ztělesněním statusu quo. Přitom Sanders se prezidentem stát mohl, kdyby mu stranická mašinérie dala šance kandidovat za demokraty. Já tudíž odchodu Obamy, i když vidím jeho nástupce v prezidentském úřadu, vůbec nelituji. Nemám sebemenší důvod.

ČESKÁ POZICE: To, co přichází, tedy doba, kdy se kapitalismus hroutí, ale žádná alternativa dosud neexistuje, jste v jednom svém textu s odvoláním na Antonia Gramsciho nazval interregnem, kterého je třeba se obávat. Proč?

STREECK: Obávám se, že přichází doba velkého chaosu, ve které přestávají být politika i ekonomika předvídatelné, a může se přihodit leccos zlého.

ČESKÁ POZICE: Bojíte se Trumpa?

Trump je spíše směšnou postavou. Jeho éra ostatně nemusí trvat dlouho – a je jedno, bude-li odstraněn impeachmentem nebo sílícím tlakem amerického „deep state“.

STREECK: Ne. Trump je spíše směšnou postavou, strach mi nenahání. Jeho éra ostatně nemusí trvat dlouho – a je jedno, bude-li odstraněn impeachmentem nebo sílícím tlakem amerického „deep state“. V Evropě teď Trump navíc dobře slouží a ještě dobře poslouží jako strašák, jeho temný stín má Evropany utvrdit, že se zachrání před nejistotou, budou-li hlasovat pro Macrona, Renziho nebo Merkelovou.

Mnohem více než Trump mě znepokojuje oficiální propagandistická mašinérie, která nás právě v tomto utvrzuje, straší nás Trumpem a říká, že všechno je a zůstane v nejlepším pořádku, dokud budeme věřit tomu, čemu oficiální propagandistická mašinérie chce, abychom věřili. Nejvíc mě pak znepokojuje dezintegrace na globální úrovni, kdy obyčejní lidé nemají žádný politický hlas a jsou beznadějně vydáni na milost a nemilost opevněnému globálnímu souručenství oligarchů.

ČESKÁ POZICE: Opravdu věříte, že v USA existuje cosi jako „deep state“, který chce Trumpa zbavit moci?

STREECK: Vojenské a takzvané bezpečnostní agentury jsou v USA ohromnými mocenskými mašinériemi. Nepotřebovali jsme nedávné whistleblowery, abychom pochopili, že se necítí být nijak zvlášť vázány právním řádem vlastní země. Všimněte si, jak Donald Trump v průběhu kampaně několikrát zaútočil na CIA a NSA.

Trump se začal bát, že by mu, kdyby se zachoval jinak, házeli klacky pod nohy a že by ten tlak nemusel vydržet. Většinu svých zahraničně-politických cílů, které hlásal v kampani, proto už raději hodil přes palubu. Není důležité, budeme-li takový vojensko-zpravodajský komplex nazývat „deep state“, nebo jinak, ale že je rozpoznatelnou skutečností.

Pokoušel se – jazykem těchto mašinérií spíše „hrozil“ – ukončit napětí s Ruskem a otočit americkou zahraniční politiku k většímu izolacionismu, včetně oslabení role Severoatlantické aliance. A reakce části vojenské a zpravodajské komunity byla zřejmá – nenávist k Trumpovi. A všimněte si, co stalo potom. Trump skončil tak, že velká část jeho nejdůležitějších poradců pochází právě z vojenského komplexu. Proč asi?

Evidentně se Trump začal bát, že by mu, kdyby se zachoval jinak, házeli klacky pod nohy a že by ten tlak nemusel vydržet. Většinu svých zahraničně-politických cílů, které hlásal v kampani, proto už raději hodil přes palubu. Není důležité, budeme-li takový vojensko-zpravodajský komplex nazývat „deep state“, nebo jinak, ale že je rozpoznatelnou skutečností.

J. Edgar Hoover (první a nejdéle sloužící ředitel FBI, zemřel v roce 1972 – pozn. red.) vydíral několik amerických prezidentů materiálem, který na ně měl připravený. Velice by mě překvapilo, kdyby Hooverovi nástupci takový materiál dnes neměli na Donalda Trumpa.

Wolfgang Streeck (70)

  • Německý profesor sociologie.
  • Do roku 2014 ředitel, poté emeritní ředitel Max-Planck-Institut für Gesellschaftsforschung (Institutu Maxe Plancka pro výzkum společnosti).
  • Ve svém odborném díle se zabývá politickou ekonomií kapitalismu.
  • Autor řady knih; největší ohlas vzbudila kniha How Will Capitalism End? (2016).
  • Českým čtenářům se představil esejem Návrat vypuzených jako začátek konce neoliberálního kapitalismu, který vyšel v knize Velký regres (2017).
  • Potomek etnických Němců, kteří byli po druhé světové válce odsunuti (matka pocházela z Československa).
  • Je ženatý, má dvě děti.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.