Svět se 19. ledna ráno, po nočním jednání posledního dne konference v Ženevě, dočkal mezinárodní úmluvy o rtuti. Zástupci států zasedajících od 13. ledna pod hlavičkou Programu OSN pro životní prostředí mohou být pyšní, že se jim dohadování o úmluvě podařilo dotáhnout k hmatatelnému výsledku.
Představitelé 800 nevládních organizací ze 116 zemí, které vystupují pod společným projektem Mezinárodní sítě pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN), však jsou nespokojení. Úmluva je dle nich příliš krotká a nezvyšuje tlak na odstraňování rtuti z životního prostředí.
Přínosem úmluvy má být zavedení celosvětových pravidel, jak zacházet se rtutí ve všech fázích jejího životního cyklu – od těžby přes použití ve výrobcích a procesech, při obchodu, až po nakládání s odpady obsahujícími rtuť. Těžba zlata amalgámovou metodou by se měla úplně zastavit, teploměry, tlakoměry a další měřicí přístroje používané v medicíně by měly být beze zbytku nahrazeny sofistikovanějšími přístroji, po celém světě by měla skončit výroba chlóru amalgámovou elektrolýzou. To jsou nadějné cíle, ale s plněním většinou v nedohlednu.
ČESKÁ POZICE se věnovala summitu v Ženevě o tom, jak zabránit šíření rtuti do řek a moří, v článku:
Mocné překážky
Vůbec nejhorší znečištění životního prostředí rtutí pochází z komínů uhelných elektráren. V různých zemích je však vůči omezování uhelné energetiky největší odpor. Noví asijští „ekonomičtí tygři“, Čína a Indie, nejenže neuvažují, že by spalování uhlí omezovali, ale naopak uhelných elektráren v těchto zemích přibývá. Rozjíždějí se v nich i na rtuti závislé chemické výroby.
Vůbec nejhorší znečištění životního prostředí rtutí pochází z komínů uhelných elektráren
Zástupci obou zemí se proto snažili dopad úmluvy v tomto směru co nejvíc otupit. Těžařská velmoc Chile prosazovala větší tolerování úniků z chemické těžby. Brazílie si prosadila až velkodušnou míru tolerance k malým zlatým dolům, a proto prakticky nekontrolovatelný přísun rtuťového amalgámu těžícím vesničanům zůstane legální. A aby brzdou moderní čistší produkce nebylo Rusko! Odsunulo uzavření chlorových chemiček se zastaralou amalgámovou elektrolýzou za rok 2025.
Ani obstrukce USA a Kanady při sjednávání mezinárodních úmluv nejsou ničím mimořádným. Tentokrát jejich protest směřoval vůči některým zásadám úmluvy jen proto, že nezapadají do jejich domácí legislativy. Spolu s Japonskem se USA i Kanada snažily zmírnit ustanovení týkající se odpadů obsahujících rtuť.
Stín genocidy, nebo symbol ponaučení
Japonská vláda naléhavě prosazovala, aby se úmluva jmenovala na počest lidí, kteří nevyléčitelně onemocněli nebo zahynuli po otravě Minamatské zátoky rtutí. Radní a několik občanů postiženého města přijelo do Ženevy proti tomu protestovat. Nebyli vyslyšeni a úmluva se navždy bude jmenovat Minamatská. Kdo by se při tak slavnostním aktu zabýval tím, že řada postižených otravou rtutí nebyla dosud odškodněna? Že tamější životní prostředí ještě vykazuje silné známky devastace odpady s velkým obsahem rtuti?
Japonská vláda prosazovala, aby se úmluva jmenovala na počest lidí, kteří nevyléčitelně onemocněli nebo zahynuli po otravě Minamatské zátoky rtutí
V padesátých letech minulého století zasáhla Minamatu a okolní rybářské osady záhadná epidemie. Lidé churavěli a umírali a nikdo nevěděl proč. Až se přišlo na to, že celá oblast utrpěla silnou otravou methylrtutí. Potrava zdejších lidí byla velice závislá na darech moře, jenže většina ryb i jiných mořských živočichů byla čím dál víc kontaminována rtutí obsaženou v odpadních vodách, které místní rafinerie volně vypouštěla do moře. Zdejší ryby jsou pořád nepoživatelné a následky na přírodě i lidech jsou stále patrné.
Minamatskou úmluvu bude třeba ratifikovat a Japonsko k tomu nabídlo město Kumamoto, správní středisko oblasti s neblahou zátokou. Nevychladne-li do října roztrpčení minamatských občanů s postoji vlády, mohou se vrcholní světoví diplomaté při podpisu úmluvy nadát nečekaných překvapení.
Poklad, který nikomu nepředáme
Rtuť, kterou jednou do svého těla v potravě přijmeme, už nikdy nevydáme. Hromadí se v těle a odneseme si ji do hrobu. Problémem je stále častější spalování. Komínem krematoria malou část našich zásob předáme okolí a koloběh začne nanovo. Rtuť nezmizí. Když se dostane do potravinového řetězce, postupně se hromadí v tělech predátorů.
A protože člověk je predátor nejvyšší a relativně dlouho žije, má zásoby rtuti největší. Rozdíly mezi jednotlivci jsou dány potravou. Chytat ryby v Obříství pod Spolanou Neratovice a pravidelně je jíst, může nás po letech čekat osud občana Minamaty.
Ponaučení od českých zástupců na konferenci
- Rtuť má schopnost bioakumulace a vstupuje do potravinového řetězce především z vodního prostředí prostřednictvím ryb a vodních živočichů. Nejvíce jsou proto ohroženy země, jejichž hlavní potravinovou složkou jsou ryby, protože koncentrace sloučenin rtuti v těchto potravinách má vzrůstající tendenci.
- Rtuť je prvek vyskytující se v přírodě. Je součástí některých minerálů, ale do životního prostředí se dostává také ze sopečné činnosti, spalováním uhlí, dřeva a ropy a další lidskou činností. Elementární rtuť i její sloučeniny jsou vysoce toxické. Poškozují zejména nervový a kardiovaskulární systém živých organismů. Rtuť je nebezpečná především pro těhotné ženy a malé děti, u nichž zpomaluje vývoj nervového systému.
Před rtutí neutečeme. Ani na ztracené vartě Cookových ostrovů si před ní nebudeme jisti. Daleko od všeho průmyslu se zdejší lidé živí převážně na místě ulovenými rybami, a přesto výzkum jejich vlasů u 80 procent z nich zjistil nadlimitní zatížení rtutí. Před tímto zákeřným prvkem si tedy není jistý ani oceán.
Hlavní příčinou šíření rtuti je bezpochyby lidská činnost. Oč později však úmluva o rtuti přichází, o to je bezzubější. Navzdory tomu dá současnému bezhlavému nakládání s rtutí alespoň nějaký řád.
