Lidovky.cz

Zastaví někdo Zemana?

  13:05

Naše zákonodárce a „tribuny lidu“ jsme nevolili proto, aby se nechali dostrkat na porážku jako bezmocné stádo, píše Petr Nováček.

foto: © ČTKČeská pozice

Král je mrtev, ať žije král! Ve středu 3. července naposledy zasedala Nečasova vláda. Vlastně by měla zasednout ještě v pondělí večer u prostřené tabule na Pražském hradě, kam ji na rozloučenou pozval prezident Miloš Zeman. Bohužel, většina členů vlády za TOP 09, dokonce snad všichni, mnozí jejich kolegové z ODS a až na Petra Mlsnu i reprezentanti LIDEM mají už prý domluven jiný program.

Pokud si odcházející pravicoví ministři bojkot hradní večeře nerozmyslí, bude to gesto jako hrom, i když jaksi nepatřičné. Úcta k tradicím, neodmyslitelně se prý snoubící s pravicí, obsahuje přece i úctu k hlavě státu, byť je jí nyní Miloš Zeman. Oním gestem navíc se Zemanem neskoncují, ale budou se s jeho expanzivním pojetím politiky potýkat spolu s dalšími parlamentními stranami v Poslanecké sněmovně. A v tomto souboji má zatím prezident republiky zřetelně navrch.

Stav demise Nečasovy vlády by měl skončit 10. července jmenováním „úřednického“ kabinetu Jiřího Rusnoka. Uvozovky jsou namístě, poněvadž Ústava žádnou úřednickou vládu nezná, na rozdíl od Ústavní listiny Republiky československé z roku 1920.

Šance, že Rusnokova vláda důvěru sněmovny získá a plnohodnotně dovládne do května 2014, se zdají být nepatrnéPrvorepublikové úřednické vlády ale nepředstupovaly před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry, čili nebyly závislé na politickém složení sněmovny a měly takříkajíc volné ruce. Zpravidla trvaly jen krátce – například ta první ze září 1920 pouze 11 dní. Jakmile se situace stabilizovala a prezident se s představiteli sněmovny dohodl na nové vládě s parlamentní většinou, úřednickou vládu opět vystřídala vláda politická, odrážející výsledky posledních parlamentních voleb.

Zato Rusnokova „úřednická“ vláda, stejně jako obdobné kabinety Jana Fischera (2009-2010) a Josefa Tošovského (1998), bude muset požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, stejně jako vlády politické. Šance, že důvěru sněmovny získá a plnohodnotně dovládne až do konce svého čtyřletého funkčního období, to znamená do května 2014, se ale zdají být nepatrné. Z jakých příčin?

Toť vláda prezidentská!

Makroekonoma Jiřího Rusnoka jmenoval Miloš Zeman premiérem a pověřil ho sestavením vlády, přestože byl předtím telefonicky informován předsedkyní Poslanecké sněmovny Miroslavou Němcovou (ODS) o tom, že končící pravicová koalice má i nadále k dispozici většinu 101 poslaneckého hlasu a tato většina, odpovídající výsledku parlamentních voleb v květnu 2010, že je připravena dát důvěru pravicové vládě. Jako premiérku takové vlády navrhla ODS právě Miroslavu Němcovou a jak TOP 09 a Starostové, tak LIDEM s tím souhlasili. Prezident Zeman sice vzal informaci na vědomí, ale zařídil se po svém.

Pokud pravicová trojkoalice neblufuje, „stojedničkou“ disponuje a udrží si ji, pak ovšem Rusnokova vláda důvěru nezíská, ani kdyby se na hlavu postavila. Ostatně při hlasování o důvěře vládě rozhoduje většina hlasů přítomných poslanců, čili stačí i méně než 101 hlas, jestliže účast na dotyčné schůzi sněmovny není stoprocentní.

Nejde jen o poslanecké počty. „Vláda odborníků“ postrádá odborníky opravdu zvučných jmen, kteří by část sněmovny možná obměkčili. Zato se v ní objevili tři členové ČSSD v čele s donedávna místopředsedkyní strany Marií Benešovou. Ta navzdory oficiální stranické linii podporovala v prezidentské volební kampani ne Jiřího Dienstbiera, nýbrž Miloše Zemana a nyní vstupuje do Rusnokovy vlády, ačkoli si to vedení ČSSD nepřeje. Proč?

„Vláda odborníků“ postrádá odborníky opravdu zvučných jmen, kteří by část sněmovny možná obměkčiliRusnokova vláda, toť vláda prezidentská! Miloš Zeman ji počal, adepty na ministry nejspíš osobně vybral a on je její jedinou oporou. Poslanecká sněmovna, ani jen její část jako za „odbornicko-politické“ vlády Tošovského, jejím zázemím není.

ODS chvíli tvrdila, že Rusnokova vláda je politická, poněvadž je levicová a jsou v ní tři sociální demokraté. No právě! Ocitli se v té vládě, ale na truc Lidovému domu, přesněji řečeno předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi a jeho lidem! Proč natruc?

Sobotka a Zaorálek patří mezi ty, kteří zkraje roku 2003 svého tehdejšího předsedu Zemana podrazili v prezidentské volbě, a smrtelně tím ranili jeho ego. Miloš Zeman nezapomíná a nežinýruje se revanšovat jak Zoro Mstitel. Tři sociální demokraté se oficiálně v Rusnokově vládě ocitli jako odborníci, ale neoficiálně a hlavně coby Zemanovi pomocníci při rozbíjení sociální demokracie. Ostatně mnohý z prezidentových skutků v posledních dvou týdnech nasvědčuje, že právě tohle může být jeden ze strategických cílů Zemanova prezidentování. Neboť ono latinské „Divide et impera!“, „rozděl a panuj“ v politice stále platí.

Dojemná demonstrace autority

Nedosti na tom, jaké nátury je Zeman. Bohuslav Sobotka mu sám „naběhl na vidle“ a může být, že k rozštěpení sociální demokracie tím osobně přispěl. Na ministerské nominace Marie Benešové (spravedlnost), Jana Kohouta (zahraniční věci) a Františka Koníčka (práce a sociální věci) reagoval opakovaným sdělením, že „na vzniku Rusnokovy vlády se ČSSD nepodílí a nevysílá do ní žádné zástupce. Ti, kteří tam přesto vstoupí, by měli z ČSSD odejít“.

Sobotka jakoby zapomněl na atmosféru březnového ostravského sjezdu ČSSD, který ho sice hladce zvolil předsedou strany, avšak na kterém největší ovace sklidil prezident Zeman, jenž přiletěl z Prahy delegáty pozdravit. Byla to silná, dojemná a přesvědčivá demonstrace Zemanovy autority v ČSSD, v níž má navzdory minulým rozmíškám stále vliv. Možná i velký, a možná dokonce obrovský vliv!

Pokud si Zeman se sociální demokracií trochu pohraje, kdoví, co se z „nehysterických“ funkcionářů a členů ČSSD vyklube?Když Sobotka pohrozil odchodem z ČSSD Benešové, Kohoutovi a Koníčkovi, z jižních a západních Čech, z Olomoucka, ze severní Moravy i odjinud se okamžitě ozvali vlivní funkcionáři strany s odlišným názorem. Strana prý nemá být hysterická, Rusnokova vláda potrvá jen chvíli a proč s ní nemluvit o tématech důležitých pro tuto zemi, jak dodal hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec. Neříkejme jim hned „pátá kolona“, ale pokud si Zeman se sociální demokracií trochu pohraje, kdoví, co se z „nehysterických“ funkcionářů a členů strany vyklube?

Za perspektivního představitele prozemanovského křídla v ČSSD bývá považován statutární místopředseda strany, jihomoravský hejtman Michal Hašek. Mladý muž, jenž ještě před několika lety snil o ideové modernizaci sociální demokracie a nyní má z jejího vedení nejblíž k Miloši Zemanovi, jehož – dejme tomu – sociáldemokratismus je naopak velmi demódovaný.

Z Haška se vyvinul praktik a pragmatik, který se zatím drží trochu stranou, skrývaje se za paravánem planých frází. Nemusí to být nadlouho! Prezident Miloš Zeman, ale například vzhledem k jeho postavení hradního kancléře zcela nepatřičně i exšéf SPOZ Vratislav Mynář při kdejaké příležitosti Bohuslava Sobotku dehonestují, čímž podrývají v ČSSD jeho předsednickou autoritu a pozici. A kamže to povede?

Kdo je další na řadě?

Nastanou-li situace na ostří nože mezi prezidentem Zemanem a Sobotkovým vedením ČSSD, strana se jako tolikrát v posledních dvaceti letech může rozhádat a v horším případě rozštěpit. Pokud by i pak dosáhla ve sněmovních volbách takového výsledku, že by teoreticky (za prezidenta Zemana ale fakticky kdoví jestli) byla první na řadě při sestavování vlády, Bohuslav Sobotka osobně a jeho představa o vládě by asi nárokům prezidenta Zemana dostáli jen stěží. A to by byl okamžik, kdy by mohl přijít na řadu Michal Hašek, jenž by v čele ČSSD patrně dokázal s Hradem srovnat krok.

To jsme ale hodně předběhli. Nyní je na řadě Miroslava Němcová, lépe řečeno myslí si to, anebo to alespoň sem tam řeknou, ODS, TOP 09 a Starostové a LIDEM. Prezident pověření Němcové v případném dalším kole nevyloučil, leč jeho kancléř je proti „Nečasově vládě bez Nečase“ zásadně.

Jak ukazují průzkumy veřejného mínění, pravicová vláda prý zcela ztratila důvěru, a tak by bylo nesmyslné v ní pokračovat – voliči by měli znovu rozdat karty. Až dosud se v naší parlamentní demokracii sice hrálo na skóre volební a nikoli průzkumů veřejného mínění, ale na tom, že je právě doslouživší trojkoalice zprofanovaná a z „vyššího principu mravního“ málo akceptovatelná, určitě něco je.

Jenomže pravidla jsou pravidla a výsledky voleb do Poslanecké sněmovny platí za normálních okolností čtyři roky, čili do voleb příštích. Pravda, když se ta sněmovní mašina „zakousne“, mohou se uskutečnit i dříve. Jen tak na okraj, i pak to jsou volby bez přívlastku, neboť žádné „předčasné“ či „mimořádné“ volby Ústava ani volební zákony neznají.

Co Ústava nezakazuje, je dovoleno

Poněvadž z různých stran zaznívají pochybnosti, zdali „trojkoalice“ 101hlasou většinu ve sněmovně opravdu má, chystá se na demonstraci své síly. Ve středu 17. července se sejde Poslanecká sněmovna, aby se pokusila vyhovět přání ČSSD a odhlasovat usnesení umožňující prezidentu republiky předčasně ji rozpustit a v šedesátidenní lhůtě uskutečnit nové volby.

Stejně jako nyní by se mohl prezident Zeman zachovat nejen po „předčasných“, nýbrž právě tak po „řádných“ volbách v květnu 2014K přijetí takového usnesení je třeba ústavní třípětinové většiny všech poslanců, tedy alespoň 120 hlasů, jež ale bez pomoci pravicové koalice nedají ČSSD, KSČM a Věci veřejné dohromady. Ještě poměrně nedávno byla pro volby v předčasném termínu i TOP 09, avšak změnila názor poté, co prezident Zeman vyrukoval s „úřednickou“ vládou ignorující výsledky voleb, a tedy vládu bez jakékoli vazby na Poslaneckou sněmovnu. Podle prvního místopředsedy „topky“ Miroslava Kalouska prý není nikde záruka toho, že „gosudar“ se po předčasně konaných volbách nezachová stejně jako nyní a opět se nebude ohlížet na politickou většinu v Poslanecké sněmovně.

Pokud ale prezident Zeman chápe svoje postavení tak, že vše, co mu Ústava výslovně nezakazuje, je mu dovoleno, považuje-li za možné ignorovat sněmovnu a míří-li k poloprezidentskému systému, pak se autor tohoto textu obává, že stejně jako nyní by se mohl prezident Zeman zachovat nejen po „předčasných“, nýbrž právě tak po „řádných“ volbách v květnu 2014.

Strach z nabídek „skvělého uplatnění“

Nepropadejme však nihilismu a vraťme se k nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny. Předpokládá se, že 17. července vystoupí v debatě představitelé poslaneckých klubů ODS, TOP 09 a Starostů a LIDEM s prohlášením, že jejich poslanci nepodpoří rozpuštění Poslanecké sněmovny, vedoucí k „předčasným“ volbám. Pokud se tak opravdu stane, výsledek hlasování jaksi automaticky potvrdí existenci stojedničkové většiny pravice ve sněmovně a oprávněnost jejího nároku sestavovat vládu poté, co padne Rusnokův kabinet.

Deklaraci jednotného stanoviska se prý nevyhne ani LIDEM, výroky jejíž předsedkyně Karolíny Peake z minulých dvou týdnů nebyly jako tak často prosty náznaků lavírování. Na paní Peake prý přitlačilo šest poslanců LIDEM a přidal se i sedmý, takto váhavec, čímž bylo dosaženo jednotného stanoviska celé osmy.

Pan prezident, jenž LIDEM ignoruje, sice na Karolínu Peake změnil po osobním setkání v pozitivním směru názor, ale nabídka velvyslaneckého postu či skvělého uplatnění pro jejího muže v jisté velkofirmě jsou prý opravdu pouhými spekulacemi novinářů. Od té nešťastné události, kdy ve vyšetřovací vazbě skončili pro podezření z politické korupce tři bývalí poslanci, opanoval prý poslance z jakýchkoli „nabídek“ panický strach. A to včetně těch zákonodárců, kteří mají hypotéky a museli by je splácet i poté, kdyby rozhodnutím voličů o svá fajnová zaměstnání přišli.

Najde Zeman ve sněmovně protihráče?

Pokud se „101“ udrží pohromadě, tato sněmovna by mohla dožít až do „řádných“ voleb v květnu příštího roku. Jestliže by se jí navíc podařilo schválit ještě některé návrhy zákonů z dílny Nečasovy vlády, zejména ty vztahující se k občanskému zákoníku, a koncem roku zákon o státním rozpočtu na příští rok, vykonala by přece ještě cosi užitečného. Navíc by tu byla šance, že prezident Zeman nakonec bude mít právě ve sněmovně protihráče a ne proti sobě volný prostor, v němž by tři měsíce – od rozpuštění stávající sněmovny přes „předčasné“ volby až k ustavení nové „dolní komory“ – mohl vesele rejdit a kutit.

Prozatím se totiž sněmovna Zemanovi postavit nedokázala. A nedokáže to, pokud se alespoň tu a tam nesjednotí. Intenzívně by o tom měly parlamentní strany přemýšlet mezi 17. červencem a srpnovým dnem D, kdy bude sněmovna hlasovat o důvěře Rusnokově vládě.

Čas pracuje proti sociální demokracii! Neodolá-li Zemanově rozbíječské taktice, volební preference ČSSD mohou začít brzy a dost výrazně klesat.Pokud ČSSD 17. července neuspěje s vyvoláním předčasných voleb, chystá se znovu zhodnotit nastalou situaci. Nedá se vyloučit, že ve straně nabobtná oportunní křídlo, jež začne hledat na Rusnokově vládě pozitiva a prosebně pošilhávat směrem k Hradu. Rusnokovu vládu ale stačí poslat do demise sama pravicová trojkoalice a i v případě, že by z její „stojedničky“ ubylo, vypomohou jí poslanci ČSSD. Ještěže by jich na to stačilo jen pár, poněvadž sami sociální demokraté nevylučují, že pod Zemanovým tlakem se jejich jednota bude drobit.

To je ostatně asi také hlavní důvod Sobotkovy snahy vyvolat „předčasné“ volby. Čas pracuje proti sociální demokracii! Neodolá-li Zemanově rozbíječské taktice, volební preference ČSSD mohou začít brzy a dost výrazně klesat a šance strany sestavit po volbách vládu podle vlastních představ vezme za své.

Sociální demokracie prostě potřebuje v obecném zájmu, aby se tak řeklo, trochu „vyztužit“. Bez zajímavosti není v této souvislosti Kalouskovo nedávné konstatování, že svou logiku má Sobotkův úmysl požádat Zemana, aby sestavením vlády na druhý pokus pověřil ČSSD, poněvadž přece vyhrála poslední parlamentní volby. Pokud je tomu tak, že Zeman, jak se nese z Hradu, pravicovou koalici č. 2 s Němcovou v čele nepřipustí, pak není důvod nepodpořit Sobotkovu případnou nominaci, a demonstrovat tím vůli pomoci si vzájemně nyní a případně i později.

Má to ale svoje meze! Sociální demokracie by při tomto manévru musela zůstat stranou nezpochybnitelně levicovou, a „topka“ naopak jasně napravo. To není tak snadné, jak se může zdát. Vedle sociálních demokratů působí na levici nejen komunisté, ale do tohoto prostoru budou asi pronikat i nové politické subjekty typu občanských hnutí:

  • Babišovo ANO 2011 disponující miliardářovým finančním zázemím a sázející na osobnosti všeho druhu, jež ANO sbírá, kde se jen dá. Andrej Babiš si navíc nedávno pořídil i mediální koncern Mafra a bude zajímavé sledovat, zdali dokáže odolat pochopitelnému pokušení požadovat od svých zaměstnanců, aby pěli píseň toho, jehož chleba jedí.
  • Quasilevicovější, populističtější než ANO a pro ČSSD nebezpečnější konkurencí bude však asi Okamurův Úsvit přímé demokracie, v rámci kteréhožto hnutí pan senátor spolupracuje například s Vítem Bártou a také s radikálními občanskými iniciativami, jež svého času pilně demonstrovaly na pražském Václavském náměstí.

Pro nespokojence, radikálně avšak nikoli komunisticky formované, kteří dosud podporovali ČSSD, mohou Babišovo a Okamurovo hnutí ubrat cenná procenta volebního zisku.

ODS a „topka“ pod drobnohledem

„Topka“ je na tom co do konkurence o trochu líp. Populistická hnutí ji neohrožují a možná už ji po sérii skandálů neohrožuje ani ODS. Výběr distingované, korektní Miroslavy Němcové jako kandidátky na premiérskou funkci se straně povedl, ale to je zatím všechno.

ODS čeká mimořádný kongres, poněvadž jen s úřadujícím místopředsedou Martinem Kubou do volební kampaně jít nemůže. Ani jen silueta budoucího jasného lídra však není na obzoru. Strana potřebuje co nejvíc času, aby se měla šanci vzpamatovat. „Předčasné“ volby by pro ni mohly být doslova smrtící.

Učebnicoví pravičáci „topce“ patrně neodpustí vyhazov ODS z pražské koalice a její nahrazení tichým spojenectvím s ČSSDMěl-li Miroslav Kalousek před třemi lety vizi (později ji popíral), jak ODS v příštích volbách „topka“ porazí, má její splnění téměř na dosah. V kapse ho ale nemá a je otázka, zdali pravice vcelku výrazně neztratí!

Učebnicoví pravičáci „topce“ patrně neodpustí vyhazov ODS z pražské koalice a její nahrazení tichým spojenectvím s ČSSD. To může být důležité zejména pro volební výsledek TOP 09 v Praze, jenž bude z hlediska jejího celostátního skóre velevýznamný. Až na velká, spíše česká než moravská města, se totiž o zisk hlasů starají Gazdíkovi Starostové a nezávislí, kteří „obhospodařují“ venkov. Jakožto rozmanitá množina není ale STAN jednoznačně pravicový.

Jak „topka“, tak ODS budou teď navíc v Poslanecké sněmovně pod drobnohledem veřejnosti. Prosazovat „legislativní dědictví“ po Nečasově vládě a zároveň blokovat levicové legislativní návrhy, pokud by s nimi Rusnokova či nějaká další „úřednická“ vláda přišla, bude práce nevděčná. Zejména blokování levicových předloh garniturou, kterou ať právem či neprávem devět občanů z deseti posílá ke všem čertům, se může velmi podobat prostému škůdcovství kazisvětů.

Levici nezbyde nic jiného, než si takovou interpretaci osvojit, i když se mohou s pravicí ve sněmovně tváří v tvář rozpínavému prezidentovi setsakramentsky potřebovat. Čím víc se ale budou blížit volby, tím nemilosrdnější bude válka slov.

Prokážou Senát a sněmovna vlastní sebevědomí?

Vstupujeme do nervózních, složitých a kvůli nevyzpytatelnému prezidentovi, jenž společnost nespojuje, ale jako jeho předchůdce opět a ještě drastičtějšími metodami rozděluje, nejistých časů. Nezíská-li Rusnokova vláda ve sněmovně důvěru, ocitne se ve stavu demise. Bude tento stav prezident uměle prodlužovat?

Vláda v demisi je víceméně spolkem údržbářů, jenž nemůže činit dalekosáhlá rozhodnutí. Anebo by mu to prezident Zeman dovolil, a kromě jiného tím republiku znemožnil na mezinárodním poli? Prezident není vázán žádnou lhůtou, ve které by musel přistoupit ke jmenovaní v pořadí druhého premiéra a jím sestavené vlády. S Rusnokovou vládou v demisi tu tedy můžeme „švejkovat“ ještě rok, včetně zážitku s rozpočtovým provizoriem a stopnutím všech investic, pokud by parlamentní pravice „zařídila“ neschválení státního rozpočtu na příští rok. Třeba to ale bude zcela jinak!

Miloš Zeman je až příliš tvořivý prezident a nebude-li mít dobrou vůli, může téměř všechnoPadne-li hned v srpnu Rusnokova vláda, prezident může vzápětí jmenovat premiéra č. 2. Tím může být opět Rusnok, jenž by si se sestavováním nové vlády třeba trochu víc pohrál. Čas by běžel a kde nic, tu nic. Místo Rusnoka by samozřejmě mohl prezident Zeman jmenovat premiérem například Bohuslava Sobotku, o složení vlády se s ním handrkovat, a tím ho zase o trochu víc znemožnit. Miloš Zeman je až příliš tvořivý prezident a nebude-li mít dobrou vůli, může téměř všechno.

Podat na něj ústavní žalobu, kterýžto nápad už také zazněl, je samozřejmě nereálné; alespoň tři pětiny hlasů všech poslanců a stejný poměr hlasů přítomných senátorů se v obou parlamentních komorách nedá dohromady. Bylo by ovšem možné přistřihnout Zemanovi křídla změnou Ústavy, ale ta potřebuje ne „sflikovat“, nýbrž být přepracována celá a kromě komise v Senátu se takovou komplexní úpravou zatím nikdo seriózně nezabýval. Je to úkol na léta, čili víc než zahájit na toto téma seriózní a širokou debatu se do parlamentních voleb nepodaří.

Co se prezidentovy rozpínavosti týče, Poslanecká sněmovna a Senát si budou muset vystačit s tím, co v Ústavě nyní je, a zejména s vlastním sebevědomím. Nevolili jsme je, naše zákonodárce a „tribuny lidu“ proto, aby se nechali dostrkat na porážku jako bezmocné stádo.

Autor je komentátorem Českého rozhlasu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.