Diskuze
Zápisky z domu násilí
Děkujeme za pochopení.
J. Křivan
"jsme tu každý sám za sebe"
Nepřipomínají Vám tahle slova mladistvého delikventa tak nějak současný celospolečenský trend?
Jiri Janecek
...
K vaznemu tematu si nemohu odpustit odlehcujici komentar - o panu Shabu jsem si vzdy myslel, ze je to novinar, ktery se specializuje na ODS. Ted teda vidim, ze jeho oblasti zajmu jsou psychicky naruseni lide s posunutym prahem svedomi...
V.Hricák
Není to hezké čtení
Myslím si,že vyšinutí pošuci byli vždycky.Jenom se o nich tolik nepsalo a nemluvilo.Co je ale na celé věci zarážející je jejich vzrůstající počet,brutalita a podíl společnosti na vzrůstajícím trendu.Jsou to stovky a tisíce drobností,které většinou ani nevnímáme,a které se na přeměně dětí v kriminální monstra podílí.
Nikdo mě nepřesvědčí, že v dnešní informační
době nejsou naše 13 leté děti schopny chápat trestnost užívání drog, násilné činnosti, nebo krádeží. Viděl jsem argumentaci psychologů v pořadu Máte slovo pí Jílkové. Jeden z psychologů se mi jevil mírně slaboduchý. Viz
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/214411030520019-mate-slovo-s-m-jilkovou
Je to stejná intelektuální hra kavárenských "chytráků" jako u romského problému. Před 50 lety jsem se žádným takovým problémem nesetkal. A psychologů bylo jako šafránu. Uplatňovala se však osvědčená výchovná metoda " KOMAFI " . Je to další ukázka toho jak se tato převzdělaná společnost požírá sama sebou!
J. Václav
Podle psychologů
si je dítě vědomo dosahu svého činu zhruba od 10 - 12 let, podle vyspělosti. To znamená, že ví, že nesmí rozbít okno, hlavu kamarádovi, zapálit stodolu, že to jsou prostě činy, která způsobují škodu, bolest, nebezpečí pro druhé. To, že za to nemůže být trestáno je jen proto, že to nedovoluje zákon, byť by podřízl hrdlo své milující matce. Myslím, že to není správné, protože převýchova není možná, násilné vlastnosti zůstávají v dítěti a nese si je po celý život. Je to úděl ne jejich, ale společnosti, která tím trpí. Jsme civilizovaní a proto musíme trpět, u nějakého divokého kmene by je třeba snědli, nebo hodili psům. Na rozdíl od toho kmene si o tom můžeme alespoň psát a povídat.