Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Západní Afrika v době eboly poznala přítele – Čínu

USA

  9:17
Čína už ví, jak využít velmocenskou „měkkou sílu“ a svou pomocí západoafrickým státům Guinea, Libérie a Sierra Leone proti epidemii eboly si je zavázala. Číně patří za její nasazení aplaus.

Billboard upozorňující na nebezpečí eboly v Guineji. foto: Reuters

To, že Číňané budují v Africe stadiony, silnice, vládní budovy, přístavy a veškerou infrastrukturu, není žádná novinka. Přehrada Kaleta v Guineji, díky níž se v této zemi ztrojnásobila výroba elektřiny, je však více než jen další položka na nekonečném seznamu projektů, které komunistická „říše středu“ na černém kontinentu od začátku tisíciletí vybudovala. Je to symbol přátelství Číny a národů západní Afriky, které upevnila epidemie eboly.

Když se koncem roku 2013 v Guineji objevil první případ vražedné nemoci, která se projevuje horečkami, vnitřním a vnějším krvácením, zaměstnanci západních firem začali balit – proti ebole dosud neexistuje lék, nedá se proti ní očkovat (nadějné preparáty se testují) a v průměru každý druhý v bolestech na selhání vnitřních orgánů umírá. Takové riziko není většina lidí ochotná podstoupit. Zejména když se choroba masově přenesla do sousedních států Libérie a Sierry Leone a zdálo se, že její šíření Afrikou nic nezastaví.

Kvůli odchodu těchto lidí se v Guineji zastavily mimo jiné projekty průmyslových gigantů, jako je ArcelorMittal nebo Rio Tinto. Východoasijských dělníků, kteří africkou infrastrukturu budují většinou v žoldu čínských státních firem, se ale na názor zda zůstat, nebo se před ebolou schovat do vlasti, nikdo neptal. Takže dál pilně pracovali na přehradě Kaleta, kterou údernicky dokončili necelý rok před plánovanou inaugurací.

Podhodnocená bilance

Západ Afriky už má nejhorší za sebou, už několikrát byly od loňského léta tři postižené země prohlášeny za zbavené eboly, aby se někde pár dní poté izolovaný případ zase vyskytl. Posledním státem s potvrzenou nemocí je Guinea. Každopádně je čas na skládání účtů, co ebola přinesla či lépe řečeno, vzala.

Podle údajů Světové zdravotnické organice, které však mnozí experti považují za značně podhodnocené, lékaři zaregistrovali 28 640 případů nakažených, z nichž 11 315 ebole podlehlo

Podle údajů Světové zdravotnické organice, které však mnozí experti považují za značně podhodnocené, lékaři zaregistrovali 28 640 případů nakažených, z nichž 11 315 ebole podlehlo. Vzpomeneme-li si na počáteční paniku a uvědomíme-li si, že všechny tři země jsou i bez eboly zničené občanskými válkami, chudobou, korupcí, mizernou zdravotnickou infrastrukturou a neschopnými vládami, je až s podivem, že zůstalo u takového nízkého počtu a že se choroba až na několik izolovaných případů po Africe více nerozšířila.

Přesto to bylo zatím to nejhorší, co ebola světu připravila. Je především zásluhou nasazení zdravotnického místního i zahraničního personálu, že neměla ještě tragičtější důsledky. Však také ošetřovatelé přinesli největší oběť – mezi zemřelými tvoří desetinu.

Oceněné gesto

Kromě lidských ztrát umocněných tím, že se pozůstalí kvůli riziku nákazy nemohli rozloučit se zesnulým omytím jeho těla, jak žádá místní tradice, na Guineu, Libérii a Sierru Leone dopadly obrovské ekonomické ztráty. Kvůli nemoci se preventivně zavíraly podniky, restaurace i školy, letecké linky přestaly do postižených destinací létat, nejkritičtější oblasti byly uzavřeny do karantény, země byly odříznuté od zbytku světa.

Čínský ministr zahraničí Wang I přijel do Guineje, Libérie a Sierry Leone v srpnu 2015, kdy už sice byla epidemie eboly na ústupu, navzdory tomu i pro něho vyžadovala návštěva větší odvahu než při jiných jeho misích. A takových gest si nejen v Africe cení.

My jsme vás však v tom nenechali, hlásají Číňané. Čínský ministr zahraničí Wang I přijel do těchto tří států v srpnu 2015, kdy už sice byla epidemie eboly na ústupu, navzdory tomu i pro něho vyžadovala návštěva větší odvahu než při jiných jeho misích. A takových gest si nejen v Africe cení.

Například liberijský ministr zahraničí Augustine Kpehe Ngafuan svému protějšku řekl: „Tím, jak byla krize kolem eboly těžká, poskytla příležitost poznat naše pravé přátelé a Čína ukázala, že patří k nejlepším z nich.“ Je jasné, že dobří přátelé také mají otevřené dveře k dalším kontraktům ještě více než před vypuknutím epidemie.

Například pro Guineu zajistí položení internetového optického kabelu i těžbu bauxitu, který přepraví do svých továren přes přístav vybudovaný Číňany. Když se podnikatelé od Velké zdi budou chtít ucházet o kontrakty, mohou se ubytovat v luxusním hotelu Kaloum, největší nemovitosti v zemi, kterou jejich krajané dokončili loni v září.

Významná pomoc

To, že dělníci neustali ve svém pracovním zápalu, nebylo to jediné, čím Čína přispěla ke zvládnutí ebolové krize. Na boj s ebolou vynaložila 100 milionů dolarů, její vědci intenzivně hledali vakcínu a do Libérie poslala 160 „bojovníků v bílých pláštích“, jak se říká zdravotnickému personálu z armády, kteří zprovoznili centrum se 100 postelemi.

Čína na boj s ebolou vynaložila 100 milionů dolarů, její vědci intenzivně hledali vakcínu a do Libérie poslala 160 „bojovníků v bílých pláštích“, jak se říká zdravotnickému personálu z armády, kteří zprovoznili centrum se 100 postelemi

Je to poprvé, co během humanitární krize sáhla Čína po takové porci velmocenské měkké síly, nikoli té tvrdé, která se měří v počtu zbraní a vojáků. A také to propagandisticky využila, když ministr zahraničí Wang I při své subsaharské cestě zkritizoval globální konkurenty, že nechali západní Afriku ve štychu. Opomněl však řadu faktů, které vypovídají o opaku.

Například USA poslaly do oblasti své vojáky, aby pomáhali budovat polní nemocnice. Japonci do fondů na zvládnutí choroby přispěli více než jejich sousedé z pevniny, nemluvě o milionových finančních darech Billa Gatese, Marka Zuckerberga a dalších dárců od podnikatelů v USA i Evropě. Páteří odborného boje proti nemoci byla francouzská organizace Lékaři bez hranic, na jejíchž misích se podílí především personál ze Západu. A dalo by se pokračovat.

Nicméně i Číně patří za její nasazení během epidemie eboly aplaus. Její představitelé však musejí počítat s tím, že toto nasazení od ní bude svět vyžadovat – už bez fanfár – při každé další humanitární krizi. Jako od opravdové mocnosti, která na sebe bere zodpovědnost za globální dění.

Autor: